autor: Kiki
„Co to… Tome?“ udivil se chlapec jménem Bill.
„Bille… já… hledal jsem tě!“ vydýchával se těžce Tom.
„No a?“
„Omlouvám se“
„Zase?“
„Já…“
„Tome, mě už tohle nebaví. Pořád dokola se omlouváš, ale že bys s TÍM už přestal, to ne. Nazdar!“
„Ale…“
„Vypadni!!!“ zakřičel chlapec a třískl dveřmi přímo před bratrovým nosem, po kterých se potom svezla na zem. Kolena si tisknul k sobě, na ně také položil hlavu a přemýšlel… ‚Co vlastně chci?‘ To vůbec netušil a také vůbec nevěděl, že to stejné dělá i jeho bratr. Taktéž seděl u dveří a myslel na toho druhého… Najednou se zvedl a šel domů. Billa to „trucování‘ časem omrzí, vrátí se domů a budou spolu žít až do smrti. Šťastně, tak jako tomu bývá v pohádkách. Ale zapomněl na jeden detail. Toto není pohádka se šťastným koncem, nýbrž krutá realita!
Ve stejnou chvíli se zvedl i Bill a šel psát nějaké songy. Chtěl se odreagovat a jak to udělat nejlépe, jak jinak, nežli se vypsat do písniček. To stejné udělal i Tom. Doma zasedl ke stolu a začal psát písničku. Ale ne pro skupinu, pro svého bratra, kterého si chtěl usmířit. Když song dopsal, šel do obchodu koupit krvavě červenou růži, menší obálku, do které strčil již zmiňovanou písničku. Vzal růži i obálku a šel znova do hotelu. Tentokrát ne za jeho druhou polovičkou, ale jen k recepci, kam vše podal recepční, aby to předala Billovi. Věděl, bylo to velmi zbabělé, že mu to nepředal sám, jenže Bill by mu ani neotevřel a i kdyby, vyhnal by ho. Recepční už Billovi volala na pokoj, aby si obě věci přišel vyzvednout a Tom raději odešel. Bill ihned slezl dolů a dárky si převzal. Zalezl do pokoje, sednul si na postel, otevřel obálku a začal si číst –
„Pomalu uvnitř umrzám
Jak dlouho tady oba ještě můžeme být
Zůstaň tady
Stíny mě chtějí dostat
Ale jestli půjdeme, půjdeme jedině ve dvou
Jsi všechno, co jsem
A všechno, co teče v mých žilách
Budeme se vždycky podporovat
Nezáleží, kam půjdeme
Nezáleží, jak hluboko
Nechci tam být sám
Nech nás jít společně do noci
Jednou bude ten čas
Nech nás jít společně do noci…
…Rozhodl jsem se pro TEBE!“
Chlapci z očí vytryskly slzy. Jeho dvojče o něj pořád stojí a před holkami dalo přednost jemu… Vzal mobil, vyhledal v seznamu jeho číslo a začal mu psát SMS. Zavolat mu neměl odvahu…
„Ahoj Tommy. Jsem moc rád, že jsi se rozhodl a to zrovna pro mě. Ale jen jedno, myslíš, že song vše napraví? Všechnu tu bolest, slzy, smaže vzpomínky na tebe a ty holky…?“
Odeslat. Za malou chvíli mu přišla odpověď.
„Ne Billy, opravdu si to nemyslím :(„
Bill si jen tiše povzdychl a ani se neobtěžoval odepsat. Položil mobil na noční stolek, vstal a růži šel dát do vázy s vodou. Jakmile vázu položil na stůl, přišla mu další SMS. Tentokrát byla od Georga –
„Ahoj Bille. Za dvě hodiny ve zkušebně!“
Fajn. Řekl si.
Stejná reakce proběhla i u Toma. Moment. Jenže to pak znamená, že se uvidí s Billem a má šanci se mu omluvit z očí do očí. No, není zrovna žádný romantik, ale pro něj to udělá. Vzal si náhrdelník, který kupovali spolu s Billem. On má jednu půlku srdce a Bill druhou. Jelikož má trička velikosti XXXXXL, není pro něj žádný problém náhrdelník pod něj schovat. Skoro dvě hodiny strávené na youtube uběhly jako voda a je čas jít. Cesta probíhala v pořádku, jako vždy, ale přesto cítil divný pocit. Dorazil do zkušebny, ale Bill tam nebyl. Všichni tam byli, ale ON ne!
„Kde je?“ zeptal se.
„Kdo?“
„Bill!“
„Ještě nedorazil“ odpověděl mu v klidu Gustav. Tom okamžitě nasedl do svého auta a jel si pro Billa sám do hotelu. V půlce cesty jej zarazila sanitka. Stala se nehoda. ‚Kruci, to mi ještě chybělo!‘ řekl si v duchu, ale jakmile viděl, že na nosítka nakládají osobu s černými vlasy, ihned vystoupil a rozběhl se směrem k sanitce. ‚Prosím, ať to není Bill!‘ prosil v duchu, ale jeho obavy se naplnily, když přiběhl k nosítkům.
„To ne!!!“ zakřičel.
„Vy jste příbuzný?“ přišel k němu sanitkář.
„Jo, jsem jeho bratr… dvojče. Prosím, zachraňte ho. Nechci přijít i o něj.“ Prosil.
„Budeme dělat, co je v našich silách. Chcete jet s námi?“
„Já… rád bych, ale mám tady auto, takže dojedu. Budu se Vás držet jako klíště.“
„Dobrá, tak tedy čekáme na vás,“ rozhodl sanitkář, nastoupil do sanitky a už si to jeli do nemocnice.
Tom, jak řekl, sanitky se držel jako klíště a jel za ní i na červenou. Jakmile dorazil do nemocnice, Bill musel na operační sál. Tom se usadil na židlích, co byly k sezení před operačním sálem. Po hodině trápení, bolesti a hlavně slz, se ze dveří vyvalil doktor. Okamžitě si to zamířil k Tomovi.
„Vše je v pořádku. Operace proběhla bez komplikací. Každou chvíli by ho měli vézt na pokoj.“ Jak řekl, tak se taky stalo. Spícího Billyho vezli na pokoj.
„Děkuju moc. Mohu být s ním? Chtěl bych být první, koho uvidí, až otevře oči. Jsem jediný, koho má…“
„Dobrá, tak tedy jděte, ale předpokládáme, že se vzbudí až zítra.“
„To vůbec nevadí. Ještě jednou moc děkuju“ poděkoval znova a vydal se za Billem na jeho pokoj. Usadil se na židli, vytáhl mobil a volal G-éčkům. Vše jim vysvětlil, a taky je poprosil, aby za ním nejezdili, protože s ním chce být sám. A vůbec, stejně by je nepustili, protože nejsou příbuzní. Komu by ještě zavolal? Nikomu. O oba rodiče přišli asi před měsícem. Byla to autonehoda. Nakonec Tom usoudil, že na židli se mu moc dobře nesedí, a tak si sedl do křesílka. Pohodlně se opřel a nakonec také usnul. Vzbudil se až na druhý den. Ihned se podíval na Billa, který spokojeně oddychoval. Ten pohled mu nahnal slzy do očí. Bylo to něco hrozného. Představte si svou lásku, své dvojče připojené na různé přístroje. Nechce přijít i o něj. Najednou Bill začal otevírat oči…
autor: Kiki
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
to se seběhlo tak rychle… Ty jo… Mazec…
Ano! otvírá oči! a já se bála že to nepřežije:(((
dál dál dál. Já jsem na mrtvici z vás.
no tak ale….co se mu stalo?
bozee.. to je napinave.. nech uz je pokracko :-DDD
Nečekala jsem zrovna autonehodu, nicméně nápad je to pěkný. Líbilo se mi, jak jsi popisovala tu písničku, ta část se ti opravdu povedla 🙂 Doufám, že Bill Tomovi projednou – a už naposled – odpustí. Jenže já se vsadím, že Tom za těma holkama bude lítat znova.
No, nechám se překvapit. Zatím se mi to moc líbí.
Uff, to bol rýchly sled udalostí. Čo sa mu vlastne stalo?