autor: Deni
„Ne, Bille, dnes se mnou nemůžeš jít.“
„Ale proč?“ Téměř se slzami v očích pohlížel na svého manžela a snažil se pochopit, kde udělal chybu? Proč je na něj Tom v posledních dnech takový? Téměř mu nedovoloval opustit palác, i když věděl, jak Bill miluje fontánu v zahradě. Přestal jej s sebou brát ráno probouzet slunce a ani večer mu nedovolil sledovat s ním z útesu západ slunce a červánkovou oblohu. Něco bylo špatně a Bill se marně snažil hledat chybu v sobě.
„Prostě ne, ano? Respektuj aspoň jednou to, co ti řeknu.“ Tom si povzdechl, když se z nádherných hnědých očí spustily první slzy. Tak nerad mu ubližoval, ale muselo to tak být. Bál se jej brát kamkoliv mimo bezpečí paláce. Sem na něj nikdo nemohl, ale venku by ho dokázal jen těžko ubránit. Proti Áresovi nezmůže vůbec nic.
„Už mě nemiluješ,“ špitl Bill tichounce a sklonil hlavu mezi ramena, do tváře se mu nahrnulo pár pramínků vlasů. Toma píchlo u srdce. Opravdu tohle jeho princ řekl? Opravdu si myslí, že už jej nemiluje? Povzdechl si a přisedl si na kraj postele, vedle Billova třesoucího se těla.
„Ty víš, že tě miluji víc, než cokoliv na tomto světě.“
„Tak proč…“
„Prostě to nejde, lásko.“ Tom jej jemně pohladil po tváři a prsty setřel těch pár slz. „Prosím, poslechni mě a zůstaň v paláci. Slibuji, že až se vrátím, všechno ti vysvětlím, ano? Ale zůstaň tady.“ Pomalu se postavil a chtěl už opustit jejich společný pokoj, když jej zastavil tichounký Billův vzlyk.
„Prosím,“ vydechl Bill v posledním zoufalém pokusu přesvědčit Toma, aby jej vzal s sebou. Už teď věděl, že jestli to neudělá, jeho příkaz poruší.
„Promiň.“ Tom sklopil pohled, a aniž by se na Billa ještě podíval, odešel. Bill se hlasitě rozvzlykal a schoulil se na posteli do malého klubíčka. Naposledy takhle plakal, když vlastní chybou o Toma přišel. A teď se bál, že se to děje znova. Byl posedlý představou, že mu jeho lásku někdo bere.
Aniž by se obtěžoval s utíráním slz, vymotal se z leskle stříbřitých přikrývek, neobratně si sponou na rameni sepnul roucho, a rozběhl se ven z paláce. Jen o pár minut později zalitoval, že Toma neposlechl. Opět porušil jeho příkaz, prosbu, a opět to dopadlo špatně.
***
Tichý, žalostný zpěv se nesl údolím. Ani slunci se nechtělo vstávat, když k němu dolehl tichý hlas, ve kterém se skrývalo tolik bolesti. Snad nikdy za celou dobu Éósovy existence se nestalo, aby slunce nevyšlo. Nikdy jej totiž nechodil probouzet tak skleslý, jako právě dnes.
Uvnitř sebe Tom cítil, že se něco stane. Něco špatného. A věděl, že tomu nebude moci zabránit. Ne, protože nebude tam, kde jej bude nejvíce potřeba. Bude tady, na malém kopečku, kde každé ráno sedával s Billem. Bude tady a bude zpívat slunci, které dnes nebude hřát.
Sklesle sklopil pohled k zemi, tvář ukryl v dlaních a pokoušel se zklidnit splašený tlukot srdce. Tolik se o něj bál. Věděl, že nechat jej dnes samotného je až příliš velké riziko, ale chtěl mu věřit. S sebou jej vzít nemohl, Áres čeká na sebemenší příležitost. Jak by se mu sám asi tak ubránil? Áres, Bůh války, a proti němu on, Éós, Jitřenka. Je snad málo jasné, kdo by vyhrál?
Povzdechl si, slunce už pomalinku klouzalo po obzoru, jeho práce skončila. Mohl se vrátit domů. Ale jeho nohy byly až příliš těžké na to, aby je dokázal zvednout. Bál se jít domů, bál se toho, co jej tam čeká, nebo nečeká? Ale nemohl to odkládat do nekonečna, je čas jít domů, je čas postavit se všemu a všem čelem. On se ho nevzdá bez boje.
***
„C-co chcete? Pustě mě!“ Bill se pokoušel bránit silným pažím, které pevně svíraly jeho drobné tělo. Marně. Proti vojákovi neměl nejmenší šanci.
„Bille, Bille…“ Prudce zvedl pohled za hlasem. Oči se mu rozšířily poznáním, když spatřil Árese. Viděl jej jen jednou v životě, na jejich svatbě, a doufal, že už jej nikdy nespatří. Nelíbil se mu, bál se ho. A on tu teď před ním stojí, s provokativním úsměvem na rtech a pohledem klouže po celém jeho těle.
„Jeden by řekl, že budeš svého manžela,“ při tom slově se Áres znechuceně oklepal. Nikdy nedokázal pochopit, jak mohl Zeus dovolit tu šaškárnu, kterou ti dva, Éós a Bill, nazývali svatbou. Nemohl pochopit, jak mohl Éós dobrovolně vstoupit do věčného života s mužem? Chlapcem? On sám dával přednost horké náruči žen, ačkoliv… Billem by nikdy nepohrdl. „Poslouchat,“ dořekl nakonec po malé odmlce a prstem nadzvedl Billovi tvář, kterou už drobný mladík stihl sklopit zpět k zemi.
„Co chceš?“ Štěkl Bill a opět se začal zmítat pod vojákovýma rukama. Snažil se ze všech sil, ale marně. Házel sebou tak prudce, že si málem vykloubil ruku. Hlasitě vykřikl a do očí se mu nahrnuly slzy bolesti. Slyšel smích. Podlý, zákeřný smích. Opět divoce pohodil hlavou a svůj vzdorovitý pohled zabodl do toho Áresova.
„Přestaň dělat hlouposti, Bille. Mohl by sis ublížit.“ Áres došel až k němu a prsty zajel do jeho rozčepýřených vlasů. Ve chvíli, kdy Bill opět trhl hlavou, silně zatáhl, až chlapec opět vykřikl bolestí. Už teď litoval, že Toma neposlechl, že se v oparu paranoidních představ vydal za ním. Sám.
„Tak co chceš?“ zeptal se Bill opět a poraženě padl na kolena, když jej Áres opět silně zatahal za vlasy. Vysmíval se mu do tváře a vyžíval se v jeho bolesti a ponížení. Avšak, nic to ještě nebylo. Měl s ním mnoho plánů, které by býval uskutečnil, kdyby za sebou nezaslechl ten slizký hlas.
„Okamžitě ho pusť.“ Bill zvedl umučený pohled směrem, odkud zazníval hlas jeho lásky. Přišel si pro něj. Jeho srdce se prudce rozbušilo a on opět pocítil sílu bojovat. Už není sám. „Neslyšel jsi? Pusť ho!“ zopakoval Tom, když Áres jen stál a stále silně tahal za Billovy vlasy. Pomalými kroky se blížil k nim a všemožně se snažil potlačit v sobě strach. Na ten tady teď nebylo místo.
„Ale, ale…“ Áres prudce pustil Billovy vlasy a odkopl ho stranou. Bill zakňučel bolestí, Tom zatnul ruce v pěst. „Chceš se mi postavit sám? Ty?“ Posměšně ukázal na Toma a voják za jeho zády se zasmál. „Nikdy nemáš šanci mě porazit, je ti to doufám jasné, že?“ Kroužil kolem Toma a sem tam jej zatahal za pramen vlasů. Vysmíval se mu, věděl, že se mu Tom nepostaví. „Přestaň dělat hlouposti, Jitřenko. Tvá matka by mi jistě neodpustila, kdybych ti nějak ublížil.“ Ušklíbl se a odplivl si do trávy vedle nich.
„Nedovolím, abys mu ublížil,“ sykl Tom hlasem plným nenávisti. Až by se jeden pozastavil nad tím, kolik se v tak božské, dokonalé a téměř bezúhonné bytosti, bere zloby a nenávisti.
„A jak to chceš udělat? Bít se se mnou?“ Áres pohrdavě strčil do Tomových zad a hlasitě se rozesmál, když mladík před ním málem upadl na zem, vedle své lásky. „Už jsi skončil s tímhle divadlem? Nebaví mě to a rád bych si odvedl svého otroka.“ Áres se zářivě usmál, nebyl to však ten druh úsměvu, při kterém se vám rozproudí krev v žilách a srdce prudce rozbuší. Naopak, Billovi při tom úsměvu tuhla krev a srdce vynechávalo své pravidelné údery. Bál se, opravdu se bál. Nikoliv však o sebe, bál se o Toma. Čert vem, co bude s ním, ale co když ublíží Tomovi?
„Dostaneš jej jedině přes mou mrtvolu.“ Tom se postavil čelem proti Áresovi a svůj ostrý, odhodlaný pohled zabodával do toho jeho. „A to se nikdy nestane. Víš, že by mně má matka pomstila. Zabít mě si netroufneš.“ A Tom věděl, že má pravdu.
Áres zuřil. Měl chuť kolem sebe metat oheň, jen kdyby takovou moc měl. Přinejmenším měl chuť něco, nebo někoho, rozbít. Ten malý skrček věděl, že má pravdu. Ale jen pro tentokrát. Možná nesmí Toma zabít, aniž by jej stihl Afroditin trest, bude-li to však nehoda, nebude moci ani sama Afrodita, ani Zeus dokázat jeho vinu. Všechno chce jen svůj čas.
„Protentokrát ti toho skrčka nechám,“ sykl Áres a musel se velmi přemáhat, aby Tomovi jednu neubalil, když viděl jeho spokojený úsměv. „Ale počítej s tím, že jednou, a já si klidně počkám, bude můj.“ Otočil se, dvakrát luskl prsty a v doprovodu svého věrného vojáka odešel.
Tom ještě chvíli sledoval jejich vzdalující se siluety, než se otočil a rozběhl se za Billem. Přiklekl si k němu a silně ve svém náručí objal to třesoucí se, vzlykající klubíčko. Ne, Bill nikdy nebude jeho, on mu ho nedá.
***
„Billi, no tak.“ Tom si přisedl na kraj postele, klubko v jejím středu se otočilo zády k němu. Byl už téměř večer a Bill za celou tu dobu s Tomem nepromluvil jediné slůvko. Ani když mu ošetřoval drobné rány na zápěstích, které mu způsobily silné vojákovy ruce. Ani když se mu pokoušel omlouvat a vysvětlit mu vše. Ne, Bill jej zarytě ignoroval.
„Billi, prosím.“ Zlehka se dotkl konečky prstů jeho zad, přejel odshora dolů a ruku opět s bolestným výrazem v tváři stáhnul, když mu Bill ucuknul. „Prosím, nech si to vše vysvětlit, prosím, lásko.“ Byl zoufalý, nevěděl, co má dělat, jak si jej usmířit. Sklonil hlavu do dlaní, povzdechl si. Pohled znovu zvedl až ve chvíli, kdy na svém rameni ucítil nepatrný dotek. Překvapeně vzhlédl k Billovi, který se k němu pomalu přisouval.
„Proč jsi mi to ale neřekl? Proč jsi mi neřekl, že mě chce Áres pro sebe? Poslechl bych tě…“ Billův hlas pozvolna utichl a on teď upíral zklamaný pohled na svou lásku. Bolelo ho to. Věděl, že to Tom udělal jen pro jeho vlastní dobro, nechtěl, aby se snad trápil, ale říct mu to přeci jen měl. Nic z toho, co se stalo dnes ráno, by se stát nemuselo.
Tom pozvedl ruku a dlaní přejel po Billově tváři. „Nechtěl jsem tě tomu vystavovat,“ hlesl tiše Tom a přitáhl si Billa do své náruče. „Nic by se ti nestalo, pokud bys byl uvnitř paláce. Myslel jsem… potřeboval jsem jen čas na to, abych to mohl vyřešit.“ Prsty se probíral jeho uhlově černými vlasy a sem tam mu vtiskl lehký polibek na spánek. Bill omotal ruce kolem Tomova pasu a zhluboka nosem vdechoval jeho vůni. Dnes ráno se tak moc bál, že o něj přijde.
„Billi?“
Bill pomalu pozvedl hlavu, zadíval se Tomovi hluboko do očí, až téměř ztrácel dech nad tou pohaslou nádherou. Ano, pohaslou. Jiskřičky, které vždy zdobily Tomovy čokoládové duhovky, byly najednou pryč. Vystřídaly je obavy.
„Ano?“
„Slib mi, prosím, že teď už palác neopustíš. Alespoň ne do doby, než se to vše nějak… vyřeší.“ Tom upíral svůj pohled do toho Billova a doufal, že jeho slovům dokáží oba uvěřit. Zvládnou tohle vůbec vyřešit? Dokáží najít způsob, jak se postavit Áresovi? Nebo bude Bill vězněm až do konce věčnosti?
„Slibuji,“ zašeptal Bill tak tiše, až si Tom nebyl zcela jistý, zda-li vůbec nějaká slova vyslovil. Ale lehounký polibek, který zasáhl jeho rty, jej přesvědčil o pravosti Billových slov. Věděl, že tentokrát Bill svůj slib neporuší, věřil mu.
autor: Deni
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
Já už sem se bála, že ten Áres Billa odvede..Chudák Bill, ten to teď bude mít pěkně složitý být pořád zavřený v paláci…:-( Tak šupky dál!=)
aBill se urazí no to je povaha!
Nádhera! Já se tak bála!No..to nedopadne dobře
no naštěstí ho zachránil…ale na jak dlouho?
Byla jsem překvapená, že to bere obraty už teď. Což mi na druhou stranu napovědělo, že se toho tam bude dít jistě hodně, a proto se nehodí protahování. 😀
Áresova drzost nezná hranic, ale Tom má pravdu-jak by si mohl dovolit jej zabít? Však on si, neřád, najde způsob; z toho mám strach. 🙁
Potrápím si představivost tím, jak se chce teď Áres zmocnit Billa, když bude hezky schovanej v zámku…
Moc krásný part.