autor: Janule
BILL
úterý odpoledne 11.8.2015
„Tak jak se ti u nás ve studiu líbí, Davídku?“ zeptá se televizní moderátor našeho špunta, kterej po celou dobu rozhovoru poslušně sedí mezi mnou a Tomem na červený sedačce, kýve nožičkama, patama do ní kope, občas si strčí z nudy prst do pusy a způsobuje tak publiku záchvaty smíchu. Nikdy neví, čemu se všichni smějou, tak se chechtá taky, a dobře se baví. Ještěže si tím prstem nezajel do nosu, to by lidi lehli úplně. Teď byl ovšem poprvé osloven, takže se napřímil, vyndal prst z pusy a zatvářil se vážně.
Moderátor se na něj usmívá, byl to jeho nápad, abychom ho přivedli, takže předpokládám, že s ním má nějaký úmysly. Doufám, že se ho nebude vyptávat na maminku a mladej mu nevykecá svatbu, to by mě Carl zabil. Vůbec jsem si to nebezpečí neuvědomil. Když se tohle natáčení domlouvalo, nebylo po nějaký svatbě ani vidu, ani slechu, ale teď už je na cokoliv pozdě.
„Máte to tady moc hezký,“ odpoví Dejv pohotově, sklouzne ze sedačky a popojde k moderátorovi. Evidentně už ho nebaví sedět, tak využil pozornost, kterou dostal, aby se trochu protáhl. Smích z publika okamžitě zesílí, protože náš mladej si samozřejmě stoupl naproti stolku zády ke kameramanovi i k publiku, je mu to evidentně jedno, že na všechny vystrkuje zadek a žíznivě zírá na skleničku s džusem, kterou má Edy Brauner na stole. Zezadu přibíhá druhej kameraman, aby měl našeho cvrčka v záběru, div se nepřerazí o kabely, který se táhnou všude po zemi.
„Já mám žížeň, můžu se napít?“ zeptá se Dejv, nakloní hlavičku doprava a zírá na Edyho. Dovedu si představit ten jeho žadonící pohled… jako když se ho naučil od Scottyho… Edy se jen pobaveně uchechtne a přikývne.
„Děkuju,“ špitne Dejv potichu do mikrofonu na tričku, za což jsem vděčnej, aspoň národ vidí, že je vychovanej, sáhne opatrně pro džus a napije se.
„Chutnalo?“ zeptá se pobaveně Edy, když mu Dejv po chvíli vrátí prázdnou skleničku, až to zařinčí o stůl.
„Jo, ananasovej mám rád,“ pochvaluje si to naše kvítko, a já se jen v duchu modlím, aby si po vzoru svého strýčka nekrknul jak starej námořník, protože to do něj sjelo jak do žumpy. Neříkám, že já jsem v tomhle svatej, ale Tom je o hodně horší než já, a s Dejvem v tom spolu závoděj po každým jídle, čuňáci. Naštěstí se zatím nic neozvalo, a synáček už si to štráduje zpátky k nám. Ještěže to byl jenom džus, kdyby to mělo bublinky, bylo by o zábavu postaráno. Dejv, místo, aby se nacpal zpátky mezi mě a Toma, vyšplhá se mi na klín. Zády se o mně opře, tak jak je zvyklej, když spolu koukáme na televizi, nohy mu volně plandají kolem mých stehen a čeká, co se bude dít dál.
„Jo, ananasovej mám rád,“ pochvaluje si to naše kvítko, a já se jen v duchu modlím, aby si po vzoru svého strýčka nekrknul jak starej námořník, protože to do něj sjelo jak do žumpy. Neříkám, že já jsem v tomhle svatej, ale Tom je o hodně horší než já, a s Dejvem v tom spolu závoděj po každým jídle, čuňáci. Naštěstí se zatím nic neozvalo, a synáček už si to štráduje zpátky k nám. Ještěže to byl jenom džus, kdyby to mělo bublinky, bylo by o zábavu postaráno. Dejv, místo, aby se nacpal zpátky mezi mě a Toma, vyšplhá se mi na klín. Zády se o mně opře, tak jak je zvyklej, když spolu koukáme na televizi, nohy mu volně plandají kolem mých stehen a čeká, co se bude dít dál.
„Už víš, čím chceš být, až budeš velkej?“ zeptá se ho pobaveně Edy. Je na něm vidět, že se dobře baví. „Myslíš, že budeš taky zpěvák jako taťka?“ dodá, než se Dejv stačí nadechnout k odpovědi.
„Ne!“ narovná se, rezolutně zavrtí hlavou a v publiku to opět pobaveně zašumí. „Já budu hrát na kytaru jako strejda,“ podívá se doprava na Toma, aby si ověřil, jestli strýčkův slib stále platí. Tom se na něj usměje a lehce přikývne. „Strejda mi slíbil, že mě na ní naučí, až mi bude šest,“ dodá, aby všem bylo jasno, že se začne co nevidět zodpovědně připravovat na budoucí povolání, a pro větší efekt ukáže to číslo na prstech. Publikum vypukne opět v nadšený smích.
„Vážně? A nebude to tátovi líto?“ mrkne na mě spiklenecky Edy, když vidí, že se usmívám.
Dejv se zakloní a zvědavě se na mě nahoru koukne, aby viděl, jak na to reaguju, ale když vidí, že se směju, otočí se zpátky k moderátorovi a zavrtí hlavou. „Babička říkala, že zpívám falešně jako kočka,“ dodá, aby bylo jasno, že kytara je pro něj jediné řešení. Celý sál vybuchne smíchy, a div nezačne skandovat Dejvovo jméno.
„Nepovídej, vážně?“ podivuje se na oko Edy. „Nechceš nám něco zazpívat, abychom si to ověřili? Třeba babička nemá pravdu…“ snaží se přimět Dejva k akci.
„Ne, radši ne. A babička má vždycky pravdu, říkal to děda,“ prohlásí budoucí kytarista.
„Aha, no tak když to říká děda… tak to bude asi pravda,“ směje se Edy a s ním celý studio.
„Jo, děda říká, že i když jí nemá, tak platí pravidlo číslo jedna,“ dodá Gordonovu klasickou hlášku, kterou nás častoval celý dětství, a publikum už nezvládá nic jinýho, než potlesk a smích jako v kabaretu. Dejv se směje a tleská s nima. Bože… babička nám dá, to zase bude přednáška… a Gordon jak to schytá, co to toho kluka učí… už to slyším…
„Mám pro vás, vážení diváci, teď malé překvapení,“ zvýší Edy trochu hlas, aby uklidnil publikum a mohlo se pokračovat. „Tento mladý muž,“ ukáže hlavou na Dejva, „není zase tak nezkušený, jak by se na první pohled mohlo zdát, co se týče veřejného vystupování. Já vám teď dokážu, že názory na své budoucí povolání nemění jen tak. Poprosím režii, aby nám pustila záznam,“ otočí se na křesílku trošku stranou a zadívá se na velkoplošnou obrazovku na zdi mezi námi. Sám nevím, co se bude dít, ale když se na obrazovce objeví řvoucí fanynky, je mi jasný, že se jedná o náš koncert. Aha, Berlín, zahájení loňskýho turné.
„To jsem já!“ vykřikne Dejv a nadšeně vysokým hláskem ukazuje na obrazovku, když se najednou objeví v záběru na pódiu. „Já jsem v televizi,“ nevěřícně se na mě šklebí, a směje se. Publikum je opět vyřízený, teď už ovšem včetně nás všech, protože Dejvova reakce byla opravdu úžasná. Celý se rozzářil, jako by byl najednou největší světová hvězda a zírá na obrazovku vykulenýma očima. Nikdy jsme mu tohle nepouštěli, protože záznam natáčel někdo cizí, a v našem archivu není. Dejv sleduje celý náš rozhovor na pódiu, a když dojdeme k strýčkovu podrazáckýmu dotazu, jestli má radši mikrofon nebo kytaru, Dejv nadšeně znovu vykřikne: „Kytaru!“ Ve studiu se všichni válí smíchy, a na Tomovi je vidět, jak je na svýho synovce znovu hrdej.
Ach bože… když ty dva vidím, jak se maj rádi, nedovedu si představit, že je budeme muset co nevidět od sebe oddělit. Bude to tak strašný… Musím co nejdřív zahájit akci „oblbnutí Grety“, jinak nevím, jak dlouho to s Tomem vydržíme. Už aby ta baba Krautnerová byla v důchodu, v životě jsem se za nic tak intenzivně nemodlil. Tom se pak vrátí zpátky domů a až do rozvodu budeme žít v pohodě v jednom domě. Ježíš, taky musíme zajít k právníkovi sepsat předmanželskou smlouvu, to je děs, kolik nám toho ještě zbývá vyřídit. Málem bych na to zapomněl. Geo mi na svědectví kývnul, nic nenamítal, takže tuhle záležitost mám z krku. Ach jo… nějak jsem přestal vnímat, co se ve studiu povídá, ale všichni se pořád smějou, tak je to snad v pohodě, doufám, že Dejv nekecnul ještě nějaký moudro. Poslední dobou jsem dost často mimo realitu, přemýšlím, co všechno je potřeba a nevnímám svět kolem sebe.
„Pánové,“ osloví nás Edy, když se zase proberu, „děkuju vám za návštěvu, byli jste skvělí, a přeji vám mnoho štěstí do vaší evropské tour, kterou startujete začátkem září. Davídkovi všichni popřejeme, ať mu to s kytarou vyjde. Děkuju a nashledanou,“ ukončí celou šarádu Edy Brauner a studiem se ozve obrovský potlesk. Nepochybně patří hlavně našemu prckovi, který si to celý s chutí užívá a klaní se jako šašek. Celej strejček.
***
„Kluci, pohlídáte nám na chvilku Dejva, my si potřebujem s Billem jenom něco říct,“ požádá Tom Géčka, když nastupujou venku do Geova auta. Jsme na velkém prostranství před televizí, tady by snad nikdo nemusel slyšet, co si povídáme, tak mě Tom táhne za loket co nejdál od nich.
„To si to nemůžete říct doma?“ otráveně za náma křikne Gustav, ale dál už to neřeší. Zalezou všichni dovnitř, protože začíná pomalu ale jistě pršet.
„Byl jsem si koupit auto,“ vychrlí na mě šeptem Tom, zatímco se nenápadně rozhlíží, jestli jsme dost daleko od možných odposlouchávačů. Mám pocit, že spíš odezírám, než že poslouchám, co říká.
„Na co, proboha?“ divím se, ale je mi jasný, že nějakej důvod to mít bude.
„Včera, když jsme jeli s Dejvem ven, tak jsem toho parchanta konečně viděl. Sleduje nás všude, kam se hneme. Snad neví, že jsem ho odhalil, tak zkusím sledovat já jeho, proto to auto,“ vysvětlí mi Tom. „Najdu toho bastarda a rozbiju mu držku,“ dodá ještě, je na něm vidět, jak je rozčílenej.
„Dobře, tak jo, ale dávej na sebe pozor, Tomi, aby to nedopadlo obráceně,“ trošku zapochybuju o jeho odhodlání toho člověka zbít. Co když je to nějakej Rambo, ještě by mu mohl ublížit. Tom udělá jen frajerskej úšklebek, a ani se neobtěžuje na to reagovat.
„Potřebuju od tebe něco,“ šeptá dál a já se snažím napínat uši a odezírat. „Jak moc tě ta Greta ze sociálky miluje? Myslíš, že by pro tebe udělala něco proti pravidlům, kdybys jí požádal?“ vyptává se naléhavě.
„No… podle toho co. Možná jo, ale musíš bejt konkrétnější.“
„Myslím si, že v tom všem má prsty Mark, ale nemám žádnej důkaz a jak ho znám, má to určitě dobře promyšlený, abych ho ani nenašel,“ vykládá pořád šeptem Tom. „Potřebovali bychom si přečíst obsah toho anonymu,“ dodá a dívá s na mě s otázkou v očích. „Myslíš, že by ti ho ta holka byla ochotná aspoň ukázat?“
„Hmmm… hele netuším, ale zkusit to můžu, za to nic nedám. Zírala na mě dychtivě, tak uvidíme. Zítra je středa… návštěvní den, tak tam zajdu, pozvu ji na svatbu, a uvidíme. Když jí budu chvilku oblbovat, myslím, že by mohla podlehnout mýmu šarmu, co říkáš?“ zašklebím se na brášku. Ten jen zvedne oči v sloup, ale vypadá spokojeně.
„Tak fajn, to by mohlo pomoct. V tom dopise může bejt něco, co nás nasměruje,“ zopakuje mi ještě důležitost mojí zítřejší mise, a dodá: „Doma o tom sledování nebudeme nahlas mluvit, jasný?“ ujistí se ještě, jestli jsem ho dobře pochopil.
„Jo, jasný,“ kývnu. „Můžem si psát, když to bude nutný,“ navrhnu, „na papír,“ dodám s úsměvem, když si vzpomenu na naši poslední akci s fixou. Tom evidentně taky, protože ke mně zvedne pobavený pohled a řekne: „Ještě to tam pořád mám, nejde to vydrhnout.“
„Mně taky ne,“ usměju se na něj a společně se vracíme za klukama k autu. Byl to ve zkušebně sice velkej risk, ale užili jsme si to. Bohužel nejspíš na delší dobu naposledy, protože teď si nemůžeme dovolit znovu riskovat, byl to okamžitej zkrat a další už nesmíme dopustit. Závisí na tom náš budoucí život. Pokud Tom zjistí, kdo nás sleduje a co vlastně chce, mohlo by se to vyřešit, ale nejspíš je na tyhle myšlenky ještě brzy. Domov už není bezpečný místo k takovýmhle hrátkám, budeme to muset řešit jinak…
Davídek na nás už mává skrz přední sklo, sedí Gustavovi na klíně a skáče na něm jako na koni, div nevrazí hlavou do stropu. Doufám, že tomu našemu nastávajícímu otci neublíží… v sobotu se žení, tak musí bejt na svatební noc fit. To by nám Tara dala, kdybychom jí ženicha poškodili… Tom by mohl vyprávět, jak hezky umí Dejv kopat do citlivých míst, aniž by si to uvědomoval. Přesně jak jsme předpokládali, se v neděli při koupání Toma ptal, co to má namalovaný na břiše, tak mu strýček nakecal, že je to návrh jeho novýho tetování. Dejvovi se ty moje čmáranice naštěstí vůbec nelíbily, prohlásil, že obrázky, co má táta, jsou hezčí, a strejda mu musel svatosvatě přísahat, že si to vytetovat nenechá. Ten mu to samozřejmě ochotně odkýval, vybruslil z toho poměrně se ctí, čímž mi ovšem zavařil, takže mě Dejv nesmí vidět bez trička, dokud se to nesmeje, aby si nemyslel, že se chystám na to tetování s ním.
„No konečně,“ úlevně pronese Georg od volantu, když otevřu dveře spolujezdce a osvobodím Gustava od toho našeho pometla. Nejspíš už má špunta za dnešek dost, ale nedivím se, jsme všichni unavení. Natáčení trvalo celý odpoledne a Dejv řádil jako černá ruka. Vůbec nebral ohledy na nevyspalého strýčka Georga, jehož celou noc budila nemocná Sofinka, a který vypadal, jakoby někde týden flámoval.
„Díky a čau,“ rozloučíme se s klukama, a s Dejvem v náručí jdeme k mému autu, kterým jsme přijeli. Zatímco usazuju kluka do sedačky, Tom nenápadně obchází pomalu auto a opatrně kontroluje, jestli někde neuvidí miniaturní nálepku s odposlouchávacím zařízením…
„Dobrý,“ kývne na mě, když si sedá za volant. Nic nenašel, tak vyrazíme domů.
úterý 11.8.2015 večer
„Zdar, šéfe, chcete podat hlášení, co?“
„Jistě, jak pokračuje vaše sledování?“
„No… myslím, že se celkem nic nemění. Kluka maj pořád, včera s ním byl ten dredeatej nakupovat. Sledoval jsem je celou dobu, ale nic zvláštního se nedělo. Dneska jeli do televize, šmíroval jsem je, bejval bych je moh napíchnout na parkovišti, byla skvělá příležitost, ale když nechcete…“
„Ne, nechci… stačí zatím to, co jste nahrál. Jak jsem vám říkal, šlo mi jen o to je vystrašit, to se snad povedlo.“
„Jo, myslim, že čuměli, když poslouchali ty svý kecy v autě… hahaha. Byla to fakt kvalitka, jako bych seděl vedle nich. Teď jsou doma, svítí se dole i nahoře, myslím, že jsou to ložnice. Na jak dlouho to ještě vidíte, šéfe?“
„No… tak ještě dva dny a budeme moct skončit, myslím, že už nebude důvod je sledovat. V každým případě zatím hlídejte každý jejich pohyb, ať si ty nekřesťanský prachy zasloužíte. Dám vám vědět. Takže zatím dobrou.“
„Dobrou, šéfiku, dobrou.“
***
„Dobrý večer, pane Berkfelde, jak se máte?“
„Á… hned jak jsem viděl skryté číslo, napadlo mě, že zase voláte vy. Mám se celkem dobře, ale co vy? Jak jste daleko s naší pomstou?“
„Řekl bych, že to nakonec, i přes počáteční neúspěch s dopisem, vychází, jak jsem chtěl. Myslím, že se chlapci moc dobře nemají. Vystrašil jsem je tak, že se ve vlastním domě nejspíš bojí promluvit.“
„Vážně? Co jste jim proboha udělal?“
„Nechal jsem je hlídat jedním takovým grázlíkem, co se nechává najímat na sledování lidí, a ten mi nahrál jejich rozhovor v autě a nafotil dům ze zahrady. Poslal jsem jim to e-mailem s patřičným komentářem, a oni si teď myslí, že je někdo odposlouchává, což ovšem není pravda, protože nepotřebuju, aby se to všechno dozvěděl ten chlápek, co mi je hlídá. Mohl by je tím vydírat, a to nechci. To je moje právo… a vaše, samozřejmě. Myslím, že tohle zatím úplně stačí.“
„Bezva, to je dobrý nápad. Ty svoje incestní prasárničky už tam nejspíš taky neprovozujou, co?“
„No, myslím, že ne. Podle zpráv mýho očka jsou každej ve svý ložnici, což nebývalo zvykem. Vždycky spali spolu dole, Tom nikdy nahoře pořádně nebydlel.“
„Jste šikovnej, pane…“
„Devil, jméno mé. Tuhle přezdívku jsem si dal kvůli snadnější komunikaci s hlídačem. Můžete mi tak říkat, jestli mě chcete mermomocí nějak oslovovat.“
„Hahaha… ďábelská přezdívka… dobře, Devile, myslím, že jste stvořen k tomu, dovést tu pomstu k dokonalosti. Ale není na škodu je trošku potrápit… za to, co provedli mojí holčičce je to pořád ještě málo. Z hlediska mé profese jsou oni dva jedna velká genetická chyba… takové nepodařené geny je třeba likvidovat už v zárodku.“
„Jistě… a než se tak stane, musí trpět stejně, jako jste trpěl vy… uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, kdyby vypadali nějak moc klidně a spokojeně, použiju důkazy, co jsem si kdysi pro jistotu pořídil, a spustíme média. Bude to hukot, až ty fotky dostane bulvár, ale prozatím nám to myslím stačí takhle. Jen ať se smaží ve vlastní šťávě, dorazíme je, až si to pořádně užijou.“
„Vy máte nějaké kompromitující fotky? Uff… tak to jsem netušil, že jste už takhle daleko. Ta vaše přezdívka je celkem trefná… nechtěl bych se vám dostat do drápů, Devile.“
„To bych vám taky nedoporučoval. Se mnou nikdo vorat nebude, jak se mu zlíbí, i kdyby měl na kontě miliardu… já nejsem nikomu pro srandu, víte?“
„Je mi to jasné… dobře, tak až budete vědět víc, zase mě informujte.“
„Spolehněte se, pane Berkfelde, ozvu se brzy. Dobrou noc.“
„Dobrou…“
autor: Janule
betaread: Áďa
Tak to je ten sviňák???? J8 bych mu rozbila pusu xD.
Průser je, že Devil má nějaký fotky, to je blbý:(.
Davídek byl rozkošnej, takovej úžasně bezprostřední, to se mi líbilo s tím džusem:D.
mno tak to je výžně hukot.. fotky? jako když spolu TO?? mno chudáci.. at rychle vyrobí nový autí.. prosíím.. a ještě.. kdyby měl fakt Tom na podbřišku vytetovaný suck me.. myslím že by to nebylo na škodu.. co říkate..??:D
Tyjooo, já skoro nedejchám … Chudáci kluci !!! Kdyby se mi ten sviňák "Devil" dostal do ruk at mu zakroutím krkem !!!
heh ale dosti sem se bavila s Davídkem 😀 Moderátorivi vypije džus, jako nic xD. Heh nebo s tím "tetováním" na Tomově hrudi. To by se teprve media divila xD.
[2]: heh jasně 😀 A nebo Bill nad prdelkou 😀 a s šipkou až kdoví kam xD. Myslím že kdyby měl Tom baterku tak mu tu šipku co mu tam dole načrtnul protáhne až "dovnitř" 😀 Aby bylo jasno 😀
Heh a ještě něco musím říct 😀 Taky by si měli kluci sundat ten obrázek z obyváku 😀 kterej si tam všichni podstivě představujem :-D. Taky to může vypadat podezdřele xD.
***
Jeeeej já mám ukecanej den ! !už mlčím 😀 Bo mě ukamenujete s těma mejma kecama. Jo a ta Anketa po mě chce po každý abych na ni klikla …
Davídek je rozkošný,to vystúpenie v telke je opísané tak perfekne,kde berieš inšpiráciu na vylomeniny tohto špunta?Inak neviem ako vydržím celý týždeň bez "mojej" poviedky,budem im držať palce aby všetko dobre dopadlo a páči sa mi návrh,aby si vyrobila nové auto a všetci títo podvraťáci zmizli
Davídek ve studiu vážně perlil. Jojo, s dětma je sranda…xD Už aby se Tomovi podařilo toho chlapa vypátrat a pořádně mu dát za vyučenou, snad to stihne dřív, než stihnout vyjít v bulváru ty fotky…Mark je pěknej zmetek…
Davídek byl rozkošnej, celej tatínek. Geny se zkrátka nezapřou. 🙂 Ta scéna ve studiu byla úžasná, vůbec by mi nevadilo vidět ji naživo 🙂
A tetování :))) Tomu jsem se vážně musela smát :))) No, myslím, že obzvláště na Tomovi by se ty obrazce skvěle vyjímaly. U Billa by to nebylo ono, vždyť už teď vypadá jak plakátovací plocha 😉
Tak doufám, že Tomovi ta sledovací akce vyjde, budu na něj myslet, vážně už je čas, aby hoši vzali věci do svých rukou… nebo se o to alespoň pokusili 🙂 Musím přiznat, že mi zpočátku bylo pana Berkfelda docela líto… ztráta dcery a tak, no a prosím, to se tedy pěkně vybarvil… prej genetická chyba… to bude nějakej utajenej, zneuznanej Mengele, ach jo, to nás čekaj pěkný věci… 🙂 Ale stejně se na to čtení děsně těším 😉
Pořádně ho drapni a dej mu co proto Tome! A File ty koukej dělat ať už je to autí konečně hotowý!
Dawídku ty si koukej příště pořádně říhnout ať je widět jak se taťkowa wýchowa míjí účinkem, strejda je prostě strejda:-D
Sakriš nějak komanduju nezdá se wám?? 😀
Jé ještě něco:-D
Tome kašli na Dawídka a koukej si to wytetowat!:-D
zajímavé….
Tak to je teda pěkně blbý, když ten chlápek má aj jejich fotky..:( Navíc mě fakt překvapilo, že jem to Valeriin otec, stejně jako Tom sem čekala, že se z toho nakonec vyklube Mark…
Tak teď jenom držím palečky Tomovi, ať mz pořádně rozbuje hubu, a taky Filovi ať se mu povede co nejdřív udělat ten stroj času…
Pořád si tak nějak nedokážu zvyknout na představu toho, že se bud Bill ženit a že bude Tom od nich tak dalekko…myslím, že pro Dejva to bude největší zásah…
Davídek je prostě bezkonkurenční dítě, takové by bral každý:) Ale téma děti jsem si dost užila dneska ve snu, kdy jsem se měla postarat o nového sourozence (kterého nemám a mít nebudu) a nechala jsem ho celý den v autě. Když jsem se vrátila, docela skomíralo, to byl děsnej sen, fakt.
Svatby se blíží, jsem zvědavá, kdy se to odehraje.
Každopádně, Bill má rád originální tetování a vsadím se, že takové tetování nikdo nemá:D Takže by to bylo rozhodně zajímavé:)
hej ten chlap je normálně uple dement….xD ať vypadne..xDale jinak je to povedené…x)honem dál…x)
Prosííím už nie. Je mi tak hrozne. Toto už nezvládam. Dokedy ešte musím trpieť? Ani spať nemôžem 🙂 Neskutočne silný príbeh toto 🙂
Konečně v tom mám jasno 😀 Mě se celou dobu nějak Mark, Valeriin otec a ten, co je sleduje, pletli 😀 Nevěděla jsem který je který, ale teď to konečně vím 😀 Takže Devil je vlastně Mark a ten si najmul toho chlápka, co je sleduje. A Mark je i ve spojení s Valeriiným otcem. Tak jo, konečně v tom mám jasno 😀 Já jsem si původně myslela, že Devil je ten chlápek, co je sleduje 😀 Sama nevím proč, asi blbě čtu, protože vždycky po celou dobu musím myslet, na tu prokletou svatbu 😀