Můj pohádkový princ 39.

autor: Rachel

Sluneční paprsky pomalounku pronikaly svou ranní září skrz bílé záclonky a spočinuly na spící tváři dredatého chlapce. Chvilinku jen trpělivě nakoukávaly pod pevně semknutá víčka s nepatrně chvějícími se řasami, potom však začaly pomalounku svítit a hřát. Dredatá osůbka se ze spánku mírně zaculila a blaženě zavrněla. Tom se pomalu přetočil na bok k oknu a jakmile jeho tvář ozářily hřejivé paprsky rozzářeného sluníčka, pronikající skrz záclonky, usmál se ještě víc a neklidně se ze spánku ošil. Ty nezbední poslíčkové jej už hezkou chvilku šimraly na tváři a on už jim nedovedl déle odolávat. Pomalounku rozlepil očka od sebe a párkrát zamrkal při pohledu na to sluníčkem ozářené okénko. Vesele se usmál nad tím krásným dnem a znova se zasnil, upírajíc tak svůj pohled někam ke sluníčku.

Nemusel přemýšlet dlouho, aby si vybavil včerejší noc. Jak by taky mohl zapomenout? Jak by mohl zapomenout na noc, snad nejkrásnější v jeho životě? Jak by mohl zapomenout na to nejkřehčí tělo, které včera poprvé spatřil v celé své kráse a poprvé okusil jeho horkost? Na to nejrozzářenější čokoládové moře, plné lásky, vášně a touhy v podobě hlubokých mandlových očí, na rty, které neopakovatelně sténaly slůvka vzrušení, na dlaně, mapující každičkou částečku, každičké místečko na jeho těle? Tomovu tvář rozzářil šťastný úsměv a Tom s tichým vrněním zabořil svůj nosík do bílé peřinky. Vůně, kterou po pár vteřinách nasál, byla snad všude, všude kolem něj. Naplňovala celý pokoj a přestože ji Tom plnými doušky vdechoval, vůbec jí neubývalo. Ba právě naopak. Byla v celém pokoji, v každé skulince, dokonce i bílé peřinky jí byly prosyceny, do kterých se teď šťastně culil jeden zamilovaný blázínek. Moc dobře tu vůni znal. Vdechoval jí každou vteřinu co nejvíce a nechal se unášet její krásou. Byla to právě ona, co Toma ujistila, že to, co se v noci stalo není jen krásným snem, ale nádhernou skutečností.

Byla to vůně milování. Jejich milování. Milování, které spolu včera prožili a které teď plně ovládalo Tomovu mysl a nutilo jej znova a znova se vracet k tomu nádhernému okamžiku, kdy se jejich těla poprvé spojila v jedno. Tom se nevědomky zaculil a v jeho mysli se vynořil okamžik, kdy jeho oči poprvé spatřily to nádherné křehoučké tělo, patřící spíš porcelánové panence. Žádná panenka, byť sebekrásnější se však nemohla vyrovnat jeho lásce, jeho Billimu. Stvořeníčku, se kterým si včera byli co nejblíže. Sice jen na pár minutek, Tom však dobře věděl, že ta chvilka, kdy se poprvé vnořil do Billova těla, byla tou nejkrásnější v jeho životě. Stále tomu nemohl uvěřit. Nemohl uvěřit, že právě on byl první, kterému Bill do ouška pošeptal tu krásnou větu a tím mu dovolil vzít si jej. Bill před ním odložil všechno, co mu v tom nádherném okamžiku prvního milování až doposud bránilo. Strach, vzpomínky a také stud. Vůbec se před Tomem nestyděl, ba právě naopak. Sám mu poodhalil tu nejintimnější stránku svého těla, které věnoval jen a jen Tomovi. Jen jemu dovolil spatřit jej tak, jak ho Pánbůh stvořil, jen jemu dovolil to nejintimnější mazlení a polibky a jen jemu dovolil, aby se s ním miloval. Tomovo srdíčko se rozbušilo jako o závod a Tom se jen při té nádherné myšlence rozzářil jako to nejzářivější sluníčko na světě. Ty vteřiny, kdy milimetr po milimetru něžně pronikal do toho dokonalého těla mu přišly jako ty nejúžasnější, to nejnádhernější však teprve mělo přijít. Byl to ten nejkrásnější, největší vrchol, kterého Tom kdy dosáhl. Párkrát už se s někým miloval, kolikrát se sám uspokojoval, to, co však zažil včera se nedalo srovnat s ničím existujícím. Ty slasti, které už několikrát zažil byly nic v porovnání s tím, čeho dosáhl včera. Jeho vyvrcholení trvalo sice jen pár vteřin, o to víc si jej však Tom užíval. Nikdy nezažil nic silnějšího a vzrušujícího. A když jeho oči po pár vteřinách spatřily bílé kapičky, která jedna za druhou ulpívaly na jeho dlani a bříšku, cítil, že už nemůže být šťastnější. Svou lásku dovedl k úžasnému vrcholu a jeho láska zase dovedla k vrcholu jeho. Tím, že mu poskytla sebe, to nejvzácnější, co měla darovala jen jemu. Nepotřebovali mezi sebou mluvit. Stačily jim jen pohledy plné lásky a vděčné doteky aby věděli, na co ten druhý myslí. S tichým vyznáním lásky zakončili tento krásný večer a společně ruku v ruce si vzájemně usnuli v náručí.

Tom párkrát zamrkal a až teď si uvědomil, že se šťastně culí. Vůbec mu to však nevadilo. Teď se cítil jako ten nejšťastnější človíček, jako nejšťastnější Tom na světě a nechtěl to skrývat. Ba právě naopak. Dnes se chtěl jen smát a užívat si všeho kolem sebe. K úplnému štěstí a spokojenosti už mu stačilo jen jediné. Tom se s milým úsměvem přetočil na druhý bok, aby mohl spatřit tu nejkrásnější spící tvářičku a následně rozzářená čokoládová kukadýlka a rtíky, které by mu okamžitě věnovaly něžný ranní polibek, plný lásky.

Jaké však bylo jeho zklamání, když místo černovlasého smíška spatřil jen prázdné místečko vedle sebe. Záře v Tomových očích na chvilinku pohasla a ony jen smutně pohledem přejely místečko vedle sebe. Po černovlasém stvořeníčku nebylo nikde ani památky a Tom jen smutně sklopil hlavu. Vůbec jej nenapadalo, kam mohl Bill jít a navíc tak časně ráno. V tuhle dobu si ještě obvykle hověl v Tomově náruči, nebo mu do ouška tichounce špital pozdrav na dobré ráno, rozhodně však ještě nebyl z postele venku. Tom zavrtěl hlavou a horlivě zapřemýšlel, z jeho myšlenek jej však vytrhlo něco, co okamžitě vykouzlilo na jeho rtech široký úsměv. Něco, co mu bylo tolik známé a co Tom miloval nejvíc na světě. Přesto, že to tak dobře znal a slýchával to každý den, každou minutu, nikdy by se mu to neomrzelo. Billův zvonivý smích bylo to nejkrásnější, co mohl slyšet. Jakoby se najednou rozcinkalo tisíc rolniček, ani to se však nemohlo vyrovnat roztomilému chichotání, které se k Tomovým uším linulo přes zavřené dveře. Vypadalo to, že ten rozchichotaný smíšek se nejspíš právě teď nachází v kuchyni.

Tom se sám pro sebe pousmál a pohledem spočinul na místečku vedle sebe. Dlaní pohladil bílé prostěradlo, na kterém bylo několik záhybů, které Tomovi prozradily, že ještě před chvilinkou tu vedle něj podřimoval jeden černovlasý andílek. Tom odtrhl svou dlaň od ještě teploučkého místečka a stočil pohled na malou hromádku na posteli. Opatrně ji vzal do rukou a zvědavě se na ni zadíval. Stačil jen jeden pohled a on v ní poznal úhledně složené Billovo pyžamko, které bylo ještě před několika hodinami volně pohozené někde na posteli. Podvědomě se usmál nad Billovou pečlivostí a bříšky prstů pohladil tu saténovou látku. Snad nikdo si své pyžamko neskládal s takovou pilností a tak pečlivě jako právě Bill. S úsměvem stisknul v dlaních ty dva kousky látky a po pár vteřinách do nich zabořil nosík. Jen co ucítil tu známou a tolik milovanou vůni, okamžitě přivřel víčka a nosem ji nasál. Ještě nikdy necítil tak krásnou vůni, jakou byla právě tahle. Byla pro něj o to víc krásnější, protože patřila jeho lásce a s každým dalším nadechnutím mu ji připomínala stále víc a víc. Tom se tváří jemně otíral o tu vonící nádheru a mile se usmíval. Nemohl se jí nabažit.

Chvilinku ještě polehával v peřinách, když však viděl, že sluníčko už je vysoko, naposled se protáhl a hlasitě zazíval. I jeho bříško už se začalo hlásit o pozornost občasným zakručením a dávalo tak Tomovi najevo, že je nejvyšší čas na snídani. Pomalounku spustil nohy z postele a přešel k oknu, aby jej mohl otevřít. Málem si ani neuvědomil, že je nahý, upozornilo jej na to však velké zrcadlo na stěně, ve kterém se viděl celý. Sám pro sebe se usmál a malinko zapřemýšlel. Na rtech se mu rozlil široký úsměv při představě, že by se jen takhle vydal do kuchyně a okamžitě by se setkal s Billovými vykulenými kukadýlky a s mírně pootevřenou pusinkou. I teď se musel vesele usmát, když se mu vybavila vzpomínka na Billův neskrývaný úžas, když jej včera poprvé spatřil nahého a jeho očka okamžitě sjela pohledem na to nejcitlivější místo, které jej zajímalo nejvíc. Svou představu ukázat se svému miláčkovi v celé své kráse však okamžitě zamítl jen při vzpomínce na Billovu maminku, které by to asi jen těžko vysvětloval. Proto se pohledem rychle začal shánět po svých bílých boxerkách, které si včera večer svlékl a odhodil neznámo kam. Ať však hledal jak chtěl, nikde nespatřil ani jejich náznak. Jakoby se po nich slehla zem. Nebyly na posteli, dokonce ani na zemi ne a ať se Tom díval do jejich velké tašky jak dlouho chtěl, nikde nebyly k nalezení. Marně znova prohledal celou podlahu, nebylo po nich ani stopy. Zavrtěl nechápavě hlavou a natáhnul se do tašky po svých oblíbených černých. Přehodil si přes sebe své XXL tričko na spaní, rozcuchané dredy svázal do drdolu a tichými krůčky vyšel z pokoje ven.

Celou kuchyň ozařovalo ranní sluníčko a zanechávalo zlatavé odlesky svých paprsků na černých uhlových vláscích rozesmátého chlapce, který se pořád něčemu chichotal a s plnou pusou snídaně právě něco vyprávěl své mamince, která postávala u kuchyňské linky a s úsměvem naslouchala tomu štěbetání. Vůbec jí to však nevadilo. Připravila Billovi jeho oblíbenou snídani, kterou mu dávala vždycky, když byl malý. Ani teď se mu však neomrzela a Bill se do ní znova a znova zakousával, vůbec nevnímajíc, že má celé rtíky i koutky špinavé. Spokojeně přežvykoval, z jeho tichounkého mlaskání jej však vyrušily něčí ťapkavé kroky a vzápětí ten nádherný medový hlas, který mu okamžitě vykouzlil na tváři úsměv a donutil tak Billa upřít svá zvědavá očka na osůbku mezi dveřmi.

„Dobré ráno,“ Tom se širokým úsměvem vešel do kuchyně a okamžitě stočil pohled k tomu černovlasému smíškovi, kterému se očka okamžitě rozzářila a on věnoval Tomovi svůj nejkrásnější úsměv.

„Dobré ráno, Tomí,“ oplatil mu se smíchem a když jej Tom obdařil jedním ze svých nejnádhernějších úsměvů, myslel, že omdlí. Takhle krásně se uměl usmát jenom jeho Tomi. Když Billa ráno probudily sluneční paprsky a on si rozespale ručkou protřel očka, kterým se ihned po otevření naskytl pohled na jeho prince cítil, že už nemůže být šťastnější. Se slabounkým výdechem se pokochal jeho dokonalým tělem a láskyplně jej přikryl bílou peřinkou až po krk, něžně jej líbajíc na čelo. Po včerejší nádherné noci už vůbec o ničem nepochyboval. S úsměvem si prohlížel tu krásnou nahou hruď, skrytou pod bílou látkou XXL trička a vůbec nevnímal hlas své maminky.

„Dobré ráno, Tome,“ usmála se a dál si hleděla své práce. Bill si nedočkavě poposedl a ručkou poplácal na místečko vedle sebe, naznačujíc tak Tomovi, aby se posadil vedle něj. Tom se pousmál a zadíval se na Billovu snídani na talíři. Neuniklo mu, že má Bill celou pusinku podivně hnědou a ani v nejmenším ho nenapadalo, co to má to roztomilé trdýlko namazané na rohlíku. Zvědavě mrkl na talířek a zadíval se na Billa.

„Copak to mlsáš?“ optal se s úsměvem a neuniklo mu, jak se Billovi v očkách rošťácky blýsklo. Rozzářil se jako sluníčko a prstíkem nabral trošku té hnědé dobrůtky, kterou přímo zbožňoval. Pomalounku nastavil k Tomovým rtům svůj prstík a s mírně pozvednutým obočím jej vyzval, aby si vzal. Tom mu ukazováček zvědavě oblíznul, nato se však vítězoslavně usmál. Stačil jen kousek a on už věděl, proč má Bill tu hnědou hmotu až za ušima. Neznal žádnou lepší čokoládu, než byla nutella. Malinko svraštil čelo, nato se na Billa pousmál.

„Tak ty po ránu takhle papkáš čokoládku?“ zašeptal naoko přísně a prstem jemně Billa píchnul do žeber. Bill se zvonivě rozchichotal, nato se však na Toma podíval naoko zklamaně.

„No, když jsem dnes ještě nedostal ani jednu sladkou pusinku, tak si tu sladkost musím něčím vynahradit,“ špitl s úsměvem a když mu odpovědí bylo Tomovo uculování se, neváhal ani vteřinku. Dychtivě se přisunul ke svému miláčkovi a spojil své rty s těmi jeho v něžném ranním polibku. A Tom se nebránil. Ochotně Billovi oplácel všechny jeho polibky, když však ucítil, jak se Billův nenechavý jazýček pokouší dostat do jeho úst, malinko se od Billa odtáhl. Za jiných okolností by se mu to líbilo a klidně by pokračoval, teď mu to však přišlo přeci jen trošku nevhodné. Billova maminka k nim sice stála zády, přeci jen však s nimi byla v jedné místnosti a to byl důvod, proč se Tom od Billa na okamžik odpojil.

Ann s úsměvem krájela zeleninu k obědu, v tom však uslyšela Tomovo tiché špitnutí.

„Billi… počkej. Tady ne,“ špitl a nato se setkal s Billovými nechápavými kukadýlky. Bill si zmateně skousnul rtíky. Tobě se to nelíbí, Tomi?

Nechápavě se na Toma zadíval, jakmile však spatřil jeho pohled, upřený někam za sebe, ihned pochopil, co jim v jejich vášnivých a láskyplných polibcích brání. A také se mu v tom okamžiku zrodil v hlavě geniální nápad. No počkej, Tomi.

Pomalounku odložil svůj rohlík s nutellou na talířek a s úsměvem si otřel ručky o sebe, otáčejíc se pohledem ke své mamince, která si něco vesele pobrukovala.

„Mamí, nachystala bys, prosím, Tománkovi snídani?“ pípl svou otázku a setkal se s maminčiným souhlasem. Ann se usmála.

„Samozřejmě,“ odvětila a dál si hleděla své práce. Moc dobře slyšela Tomův hlas a také věděla, co asi budou oba chlapci v následujících chvilkách dělat. Sama pro sebe se pousmála nad láskou těch dvou zamilovaných blázínků a dál se vesele věnovala své práci, shánějíc se po dalším pečivu na snídani. Bill se spokojeně usmál a vstal, podávajíc Tomovi svou hubenou ručku.

„Pojď,“ vyzval ho s milým úsměvem, vůbec si nevšímajíc Tomova překvapeného pohledu. Tom mu s malinko nechápavým výrazem podal svou ruku a když ji Bill stisknul v té své a mírným úsměvem jej vyzval, aby jej následoval, překvapeně vstal a nechal se jím vést. Byl trošku udivený, přesto však přeci jen zvědavý, co má ta černovlasá potvůrka zalubem. Jakmile však zpozoroval, že jej Bill vede chodbou ke dveřím jeho pokoje, mile se zaculil.

„Kampak mě to vedeš?“ vyzvídal naoko nechápavě, přestože dobře věděl. Jen při pohledu na dveře Billova pokoje mu bylo jasné, čím stráví následující minutky. Bill se s úsměvem otočil a prstíkem Tomovi brnknul po nosíku.

„Uvidíš,“ špitl tajemně a když stanuli před dřevěnými dveřmi, pustil Tomovu dlaň a otevřel mu dveře svého pokoje, pouštějíc ho dovnitř. Tom se vítězoslavně pousmál a vešel do pokoje, který byl teď ozářen jasnými slunečními paprsky.

Pomalu se posadil na sluníčkem vyhřátou postel a sledoval Billa, který s mírně vyceněnými předními zoubky potichounku zavřel dřevěné dveře. Přitom se malinko předklonil a když cítil, že na Toma zpod jeho bílého trička vykoukl jeho malý zadeček, zahalený jen spodním prádlem, spokojeně se usmál. Pomalounku přicupital k Tomovi, sedícímu na posteli, který se teď mírně uculoval. Moc se mu líbilo Billovo gesto v podobě jeho předklonu a proto jej teď obdařil zářivým úsměvem. Bill už na nic nečekal. Tolik toužil po alespoň jednom Tomově polibku, proto neváhal ani vteřinku a okamžitě si hačnul na Tomův klín. Prstíkem přejel po jeho tváři a nato obmotal své štíhlé packy kolem Tomova krku, aby si jej mohl přitáhnout blíž k sobě. Mile se pousmál a velmi něžně a jemně se vpil svými rty do těch Tomových. Opatrně je líbal a ochutnával je a když mu odezvou byly Tomovy vášnivé polibky, poposedl si na jeho klíně ještě blíž a toužebně jej začal líbat. Netrvalo dlouho a špička jeho jazýčku pomalounku obkroužila obrys Tomových rtů a mírným tlakem se dožadovala vstupu do Tomových úst. Tom pochopil. Tohle se mu líbilo čím dál víc, proto malinko pootevřel rty a jakmile v nich ucítil ten horký žádostivý jazyk, spokojeně zamručel. V dlaních žmoulal lem Billova trička, po chvilince však dlaní sjel na Billův zadeček a jemně jej po něm pohladil.

„Hmm,“ Bill blaženě zapředl a zatímco Tomova ruka stále putovala po jeho prdelce, podvědomě mu zaklonil hlavu, aby se mohl jazykem dostat hlouběji do jeho úst, které jej tolik lákaly. Ještě chvilinku si opláceli polibky plné touhy a vášně, až se od sebe odpojili úplně pro nedostatek vzduchu. Tom si s úsměvem špičkou jazyka olízl rty a malinko káravě se zadíval na Billa, který si právě pohrával s konečky jeho dredů, nesměle se uculujíc.

„Tak o tohle ti šlo, ty rošťáku,“ pronesl s úsměvem a nemohl se vynadívat na Billa s pusou celou od čokolády, který teď mile sladce zamrkal očkama a usmál se na Toma tím nejnevinnějším andílkovským úsměvem, jaký dokázaly jeho rty vykouzlit. Prstíky jej pohladil po dredech a zadíval se do toho rozzářeného moře čokolády.

„Jakpak ses vyspinkal?“ optal se zvědavě a majetnicky Toma objal kolem krku. Tom se zaculil a dlaní jemně pohladil Billa po nahém stehně.

„Krásně, po tak nádherné noci,“ oplatil mu úsměv a za chvilinku se jeho očím naskytl ten nejšťastnější úsměv na světě. Bill pomalounku sklopil hlavinku a srdíčko se mu prudce rozbušilo, když mu došel význam Tomových slov. Krásně, po tak nádherné noci. Pohledem se zavrtal někam do Tomova XXL trička, neustále se usmívajíc. I on se cítil šťastně a krásně, když se ráno probudil a vedle sebe spatřil svou spící lásku. Takže… se ti to včera líbilo, Tomi? Z jeho příjemného snění jej vytrhl až Tomův hlas.

„Ale… nemůžu najít své spodní prádlo. Neviděl jsi jej někde, broučku?“ optal se s nadějí v hlase, znova se marně rozhlížejíc po pokoji, takže si nemohl všimnout Billova tajemného úsměvu. Bill se krásně usmál a naoko bedlivě zapřemýšlel. Moc dobře věděl, kam se poděly Tomovy bílé boxerky a právě proto jej chtěl překvapit.

Já moc dobře vím, kde jsou, Tomi. Smyslně se nahnul k Tomovu oušku a vtisknul na něj lehký polibek, vábivě šeptajíc svou větu.

„Mám je na sobě,“ pošeptal mu s nesmělým uculením a jakmile se od něj odtáhl, okamžitě se setkal s Tomovýma překvapenýma očima. Tom na něj hleděl s překvapením v očích a nemohl tomu uvěřit, jakmile mu však odpovědí bylo Billovo souhlasné pokývání hlavinkou, mile se pousmál. V hlavě se mu zrodil geniální nápad a Tom si v duchu zatleskal. No počkej, ty potvůrko.

„A… ukážeš se mi v něm?“ optal se šeptem a přesně očekával Billovu reakci. Bill překvapeně vykulil svá čokoládová kukadýlka a teď to byl on, kdo si myslel, že to ten druhý nemyslí vážně. Tomův úsměv jej však ujistil o tom, že se nemýlí. Malinko zapřemýšlel, po několika vteřinách se však rozhodl.

Nechtěl se před Tomem stydět, proto se před něj s úsměvem postavil a pomalounku si začal vyhrnovat své bílé tričko, odhalujíc tak Tomovi tu nejcitlivější část svého těla, skrytou za tenkou bílou látkou. Neuniklo mu, jak Tom vydechl úžasem, když jej znova spatřil a pohledem se zabodl na Billovo nejintimnější místečko. Obdivně k němu vzhlédl a pomalounku vztáhnul svou dlaň, aby jí mohl lehce přejet po tom citlivém místečku, jehož tvary a obrysy byly přesně znát pod látkou boxerek, která je kopírovala. Neuniklo mu, jak Bill tichounce špitl jeho jméno a sám pro sebe se pousmál.

„Moc ti sluší,“ špitl obdivně a ještě jednou přejel dlaní po Billově mužství, zahaleném látkou a když Bill malinko vzdychl, přitáhnul si jej za boky blíž k sobě. Bill se na něj tázavě zadíval a nato se mírně začervenal.

„Vážně?“ pípl malinko nevěřícně, Tomův úsměv mu však byl jasnou odpovědí. Tom jej dlaněmi pohladil po bocích a sklouznul až na malou prdelku, kterou něžně stisknul. Bill se mile rozchichotal a ručkami začal hladit Toma po dredících. Moc se mu líbilo, když je měl Tom jen tak v drdolu, dělalo jej to podle něj ještě více krásnějším. S malinko skousnutými rtíky sledoval, jak se ty dva naběhlé měkké polštářky přibližují k jeho plochému bříšku a jakmile se jej dotkly, Bill slabě vydechl. Tom moc dobře věděl, jak na něj. Věděl, že tohle miluje, že jsou mu horké a vášnivé polibky na jeho bříšku a hvězdičce moc příjemné a právě proto jej jemně začal líbat.

Už už chtěl svými rty polaskat Billův pupík, z jeho činnosti jej však vytrhlo jakési zakručení. Bill na Toma tázavě mrkl, jakmile se však k jeho oušku dolinulo to známé kočičí mňoukání, jen o malinko hlasitější než před chvilinkou, krásně se usmál a pohledem sklouznul k Tomovu bříšku, které se teď hlasitě hlásilo o pozornost svým kručením. Nevydrželo už být déle v klidu. Tom to cítil. Pomalounku k Billovi vzhlédl, jakmile se však jeho očím naskytl ten nádherný zářivý úsměv, sám se usmál. Bill pohledem pohladil to hladové bříško, skryté pod látkou XXL trička a roztomile se rozchichotal.

„Tak vidím, že tohle musíme nechat až na později. Bříško by mělo mít přednost,“ posoudil znalecky a za pár vteřin už byl obdařen Tomovým souhlasným úsměvem. I Tom už začínal pociťovat velký hlad, proto s horlivým pokýváním hlavou uposlechl a vstal z postele. Naposled si k sobě Billa jemně přivinul za pas a věnoval mu něžný polibek. Bill přivřel očka a zaláskovaně se do polibku zaculil.

„Miluji tě,“ tichounkým hláskem vyznal svému miláčkovi lásku a když se od něj odtáhl, viděl, že jeho úsměv už nemůže být šťastnější. Tom jej něžně pohladil po vláscích.

„Já tebe taky,“ dodal láskyplně a jemně svůj nosík otřel o ten Billův. Věnovali si ještě poslední malé líbnutí a ruku v ruce se společně vydali do kuchyně.

Na stole už voněl čerstvě uvařený teplý čaj a pečivo s nutellou, když se Tom s Billem posadili a dali se do jídla. Ann zrovna skládala nádobí do myčky a usmívala se nad povely svého synka, které k Tomovi vysílal.

„Otevři pusinku a… ham,“ mile se rozchichotal, když mu Tom ukousnul málem celou ručku, nato se však zatvářil vážně.

„A teď já,“ dodal důležitě a zavřel očka, očekávajíc tak Tomovu reakci. Tom se se zářivým úsměvem sehnul k tomu roztomilému trdýlku, v tom jej však napadlo něco mnohem, mnohem lepšího a také sladšího, než ta nejsladší nutella na světě. Opatrně se nahnul k těm plným rtíkům a vtiskl na ně malý polibek. Netrvalo však ani pár vteřin a on se setkal s Billovými vykulenými kukadýlky a malinko překvapeným pohledem. Bill se nejdřív malinko pousmál, nato se však na Toma podíval malinko přísným pohledem.

„Ale no tak. Co to je? Tohleto se dělá u snídaně?“ vypískl káravě, když mu však bylo odpovědí Tomovo rozzářené pokývání hlavou, ani on už se nesnažil udržet si vážnou tvář. Zvonivě se rozesmál spolu s Tomem a něžně jej líbnul na tvář.

Billova maminka odložila do myčky poslední nádobí a s úsměvem naslouchala tomu zaláskovanému sladkému cukrování. Přišlo jí, že snad nikdy neslyšela svého synka smát se šťastněji a veseleji než teď. Nikdy neviděla nikoho šťastnějšího, než právě ty dva zamilované blázínky. A také ještě nikdy neviděla větší lásku, než byla právě tahle. Nebyla jen v jejich zaláskovaných srdíčkách. Vznášela se všude kolem nich a byla znát z každého pohledu, polibku či dotyku, který si oba chlapci věnovali. Ann se usmála a zvědavě vyhlédla z okna ven, zavírajíc myčku. Jen podle rozzářeného sluníčka viděla, že dnešní den bude další z těch teplých letních. S úsměvem se pootočila na oba chlapce.

„Dnes je venku opravdu krásně,“ usmála se a natáhla se rukou po svém hrníčku s ranní kávou. Tom se otočil k oknu a jakmile jeho oči spatřily tu nádheru, mile se usmál. V tom jej však napadlo něco báječného. Pomalounku se přisunul k Billovi blíž a stisknul jeho ručku v té své.

„Billi, co bys tomu řekl, kdybychom si vyšli na malou procházku? Vůbec to tu neznám a mohl bys mi ukázat tvá oblíbená místa,“ navrhnul mu s nadějí v hlase a zadíval se do těch rozzářených kukadýlek. Bill se krásně usmál.

„T-Tomi, ty bys vážně chtěl?“ optal se malinko nevěřícně, jakmile však ucítil na své ručce něžné líbnutí, mile se usmál.

„Ale jen když budeš chtít i ty, lásko,“ dodal Tom, odpovědí mu však okamžitě bylo pokývání hlavinkou. Bill Toma jemně pohladil po tváři a malinko se pootočil na svou maminku.

„Maminko, nebude ti vadit, když půjdeme s Tomim na procházku?“ zeptal se tázavě a nato se setkal s tím nejkrásnějším úsměvem, který mohl patřit jen pro něj té nejúžasnější mamince na světě. Ann s úsměvem zavrtěla hlavou.

„Samozřejmě, že ne, jen hezky běžte, dnes je tam opravdu nádherně. Ale na oběd se mi vraťte, dnes vařím slavnostní. Než ale někam půjdeš, Billi, tak si pořádně umyj pusu,“ dodala se smíchem, nevnímajíc Billa, který nechápavě svraštil čelíčko. Vůbec neměl zdání, co tím jeho maminka myslí. Když se však k jejímu smíchu přidal i ten Tomův, rychle vstal a odcapkal na chodbu, nechápavě vrtíc hlavinkou. Tom s Ann se na sebe podívali s výrazy, plnými očekávání, jakmile se však z koupelny ozvalo hlasité vypísknutí, oba se vesele a uvolněně rozesmáli nad reakcí toho černovlasého smíška na svou čokoládovou pusu.