autor: Kiki
A Bill odešel dveřmi ven. Potřeboval se provětrat. Týden zavřený v jedné místnosti… Nelíbilo se mu tam. Není nad to být doma se svými nejbližšími. Rozešel se tam, kam předtím. Na jejich oblíbené místo. Pod strom. Usadil se a z kapsy si vytáhl kus zmačkaného papíru.
…Jsi všechno, co jsem
A všechno, co teče v mých žilách
Budeme se vždycky podporovat…
„Tome, my dva… spolu… proč tohle děláš?!“ po tvářích mu tekly znova ty jemu velmi známe kapičky slané vody. Nesetřel je. Proč by měl dělat, že je vše v pořádku, když není? I kdyby ho přistihly fans nebo paparazzi, jemu to je jedno. Je člověk. Potřebuje nějak vyjadřovat své city. Takhle to bylo nejlepší. Seděl už tam snad hodinu a pořád nechtěl jít domů.
„Tom si vystačí beze mě. Pozve si tam nějakou holku a bude v pohodě.“ Řekl nahlas.
„Tohle si myslíš?“ polekaně sebou trhl. Otočil se. Za sebou spatřil opět toho člověka. „Nemyslím, já to vím.“
„Bille… já vím, že písničkou nebo tou omluvou to nespravím, ale… co mám dělat?“ mluvil taktéž znova zoufale.
„Já… nevím, Tome…“ povzdechl si. „…slib mi, že už to nikdy neuděláš. Prosím.“
„Já… slibuju, přísahám, cokoli, jen… vrať se ke mně. A když ne ke mně, tak alespoň domů.“
„Věřím ti…“ vstal z chladné země a vydal se směrem domů. Tom tam jen tak stál, neschopný slova, natož pohybu. Nemyslel si, že to bude tak lehké.
„Jdeš?“ Přikývnul a rozběhl se k Billovi. „Bille?“
„Hm?“
„Je to kvůli mně…“
„Co je kvůli tobě?“
„Kdyby… jsem to nedělal, tak… neležel bys týden v nemocnici…“
„Je to pryč… Nemysli na to.“ Stejně musel myslet na Billova slova, když vykřikoval ze spaní.
„Miluješ mě?“ zeptal se. Bill se zastavil a podíval se Tomovi do očí.
„Já… nevím.“ Odpověděl pravdivě. Tom se znova rozešel. Tentokrát stál na místě Kaulitz mladší. „Tome, počkej!“ zakřičel a rozběhl se za ním… Otočil si ho čelem k sobě, aby mu viděl do očí. „Já…nevím, protože… podváděl jsi mě a já tě miloval fakt… ale teď… nevím… říkám pravdu… dej mi čas, ano?“ mluvil skoro neslyšitelně. Tom znova přikývnul. Nechtěl na něj tlačit. Záleží mu na něm.
Došli domů a Bill zasedl ke stolu v kuchyni. „Sníš to už?“
„No… tak jo.“ Tom mu s jeho souhlasem podal talíř s krajíčkem chleba s máslem, pažitkou a solí.
„Co chceš na pití?“
„To je fuk. Třeba čistou vodu.“ Podal mu tedy tu vodu a sedl si naproti němu.
„Bráchové?“ optal se.
„Jasně,“ oba se postavili a obejmuli se. „Ehm… Tome? Tohle nepomáhá.“ Začal se smát Billda.
„Jo, promiň.“ Společně zalezli do obýváku k televizi a pustili si nějaké DVD.
„Tome? Nechceš zavolat G-éčkům?“
„No, tak jo. Stejně je to tu nějaké prázdné…“ Vstal a šel to s nimi domluvit. „Za 15 minut tu jsou oba,“ oznámil.
„Jasně, ale co budem mezitím dělat my?“
„Vybereme nějaké DVD?“
„No, tak jo.“
„Ale jaké?“
„No, nevím.“
„Tak zatáhneme žaluzie a pustíme nějaký horor…“
„OK…“ Jak řekli, tak udělali. Když se DVD načítalo, zazvonil zvonek. Tom se zvedl a šel otevřít.
„Ahoj!!! Tak kde je náš pacient?“ smáli se Geo i Gusťa. Bill slyšel jen Toma říct vážným hlasem: „Je v obýváku. Právě se začínáme dívat na horor. Jdete právě vhod,“ a už si to všichni mířili za Billem.
„No, čau! Chlape! Jak je?“ Zeptá se zvesela Gustav.
„Mohlo být lépe…“
„Jakto?“ vyzvídá Georg.
„Ále… nech to být…“ mávl nad tím rukou. Podíval se na Toma, který se kouká do země. ‚Asi je mu to fakt líto‘ pomyslel si, ale nic neřekl.
V 10 hodin se kluci zvedli, že už půjdou domů. Bill s Tomem se je snažili přemluvit, aby ještě zůstali. Oba k tomu měli stejný důvod. Nechtěli být sami s tím druhým. Bill kvůli tomu, že by nevěděl, jak se k němu chovat, a Tom, protože by se neudržel a skočil by po něm. Nenechali se stejně přemluvit a odešli. Dvojčata zůstala sama… spolu. Bill řekl, že se jde osprchovat a ať se Tom neopovažuje mu tam vlézt, tak jak to vždycky dělává.
„Ne… teď ne…opravdu…“ odsouhlasil mu to, že mu tam nevleze. Tak šel do pokoje a vzal si kytaru. Začal si vybrnkávat melodii. Rozhodl se, že k tomu něco napíše. Billa také něco napadlo a tak nešel do sprchy, ale začal psát. Po hodině oba šťastní vyběhli z pokojů, s cílem podělit se o tyto písničky. Nakonec zalezli do Tomova pokoje, Tom vzal kytaru, text dal Billovi, aby zpíval a on bude hrát… Hrál předehru a Bill začínal…
autor: Kiki
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky. J. :o)
Krása
no vida…vy se ještě písničkou dáte dohromady…
Krásný 🙂
Ahoj, promin..len som nevedela kde mam dat tu reklamu.. jo.. tak ja napisem na ten email.. a budem cakat na odpoved.. inaq ten pribech je mooc krasny.. ale vazne.. moc sa mi paci..
Krásný, opravdu nádhera x) Jen doufám, že se Bill s Tomem jen tak neusmíří. To bys mě zklamala. Tom podvádí, tak ať si to odnese.