autor: Lea
Bill vyděšeně pootevřel pusu. Nevěděl, co si o tom má myslet. Zavolá tatínkovi? To jako…
Ano teď mu to došlo! Oni ho chtějí informovat o tom, že ho chytli! Prudce sebou trhl a snažil se Tomovi vyškubnout. Ten ho však držel v téměř železném sevření.
„Neboj, maličký mně neutečeš,“ řekl se zlým úsměvem na rtech.
S mobilu se ozval hlas nějakého muže.
Tom se ušklíbl a začal.
„Dobrý večer, pane Kaulitzi.“
„Kdo volá?“
„Vy mě neznáte, ale já vás ano,“ ušklíbl se znovu Tom a zadíval se na Billa, který se strachy celý třásl.
„Kdo jste?!“
„Nebudu se zbytečně vykecávat, mám vašeho syna.“
„Billa?? Cože???“
„Ano.“ Bill zoufale těkal očima po místnosti a byl celkem v klidu. Když ale uslyšel zoufalý hlas svého otce, neudržel se a zakřičel.
„Tatí!“
Hlas v telefonu se zarazil. Vzdálený křik byl nepochybně jeho syna. Jorgenovi se málem zastavilo srdce. Oni mají Billa…
Tom vycítil, že teď je ta správná chvíle. Rychle přistrčil mobil Billovi k uchu. Ten začala okamžitě vyděšeně kníkat.
„T-tati, tatínku… t-tati prosím, d-dostaň mě odtud, b-bojím se, mám s-strach, tati! Prosím! D-dej jim co chtějí!“ začal plakat a vyděšeně štkal.
„Bille! Billí, nebreč, dostanu tě odtamtud, přísahám, jen…“ zbytek Bill neslyšel protože mu Tom odtáhl telefon od ucha.
„Slyšel jste ho? Snad mi tedy věříte, že mám vašeho synáčka.“
„Co po mně, do prdele, chcete?“ Starší muž neměl daleko k pláči.
„Prachy.“
„Dobře, dobře kolik?!“
„Dočkáte se. Zatím si tady s vaším synkem budeme trochu hrát,“ ušklíbl se Tom a nevšímal si Billova naprosto vyděšeného pohledu.
„Ty parchante, jestli mu ublížíš, zabiju tě!!“
„Už se bojím.“
„Prosím, on za nic nemůže, pusťte ho…“
„Zase se ozvu. A jestli něco ceknete policii, rozmyslím se, jestli vám pošlu kousek toho kluka, abyste ho mohl pochovat!“
Zavěsil a hodil mobil na stůl. Cítil, jak se Bill pod jeho rukou rozechvěl.
„Ale, ale, snad se nebojíš?“ řekl posměšně.
Bill neodpověděl. Přece mu nebude vykládat, že strachy může sotva dýchat.
„Myslím, že se zbytečně bojíš. Podle řeči tvého tatíka, budeš brzo pryč,“ řekl Tom, když viděl, že Bill je opravdu vyděšenej.
„C-Co to mělo znamenat, že si se mnou pohraješ?“ kníkl najednou Bill. Tom se na chvíli zarazil. Pak se ale usmál.
„Co bys řekl, Bille?“ zeptal se pomalu a svou ruku položil na jeho boky. Bill to během setinky pochopil a přímo zaječel strachy. To snad ne! Ono nestačí, že ho unesl, on ho bude ještě znásilňovat!
„Ne, prosím ne, prosím, prosím…“ šeptal zoufale, oči upřené na jeho ruce, které ho hladily na bocích. Tom skutečně po chvilce ruce oddělal.
„Netvař se tak vyděšeně, Bille. Dneska ti dám pokoj. Asi jsi docela unavený. Máš hlad?“ zeptal se ho klidně. Nechtěl ho ještě víc vyděsit, měl pocit, že kdyby teď na toho chlapce třeba jen promluvil zvýšeným hlasem, tak že by se skácel k zemi. Bill první nechtěl přiznat, že má hlad, ale na co to vzdorování? K ničemu mu to nebude.
„Mám,“ pípl tiše.
„Tak pojď za mnou,“ utrousil Tom a odešel do kuchyně. Tam mu dal na talíř bagetu s nějakou zeleninou a tak.
Bill se bojácně rozhlédl, a pak se opatrně posadil na židli. Tom před něj položil talíř a sedl si naproti němu. Chlapec uchopil bagetu do ruky a váhavě si ji prohlédl. Co když jsou v ní drogy, prášky na spaní nebo tak něco? Tom si toho všiml a nepatrně se usmál.
„Přísahám, že v ní nic není, je to normální jídlo.“ Bill se do ní tedy obezřetně zakousl. Během dvou minut byla v něm, měl příšerný hlad. Tom na něho pohlédl. Vypadal malinko klidněji. Jídlo mu značně prospělo.
„Jdi spát,“ řekl. Byl to rozkaz. Bill se na něj jen vystrašeně podíval, a pak se poslušně zvedl a šel ke schodům. Nohy se mu tak třásly, že se musel rukama přidržovat stěny, jinak by asi spadl. V zádech cítil Tomův přímo propalující pohled, a to mu na klidu nepřidalo. Pořád mu v uších zněla Tomova jízlivá slova.
„Zatím si tady s vaším synkem budu trochu hrát.“
Stekla mu slza. Tak strašně se bál. Byl sice gay, a Tom byl pěkný kluk, ale Bill se v žádném případě nechtěl nechat znásilnit. Strach mu svíral jeho malé srdíčko.
Konečně doklopýtal do místnosti, která se stala jeho pokojem. Znaveně klesl na postel a své hnědé oči upřel do stropu. Cítil, jak mu prudce buší srdce. Zhluboka dýchal. Bylo mu na omdlení. Strach ho činil neobyčejně slabým a křehkým. Nechtěl tu být.
Nejhorší na tom všem asi bylo, že ho Tom chtěl znásilnit. Bill se otřásl. Takovou bolest a ponížení nesnese. Nikdy ještě sex neměl. Ani s dívkou, ani s mužem. Své poprvé by chtěl určitě prožít jinak než jako znásilnění.
Dole zavrzala prkna a Bill leknutím nadskočil. Srdce mu málem protrhlo hruď. Bill si uvědomil, že Tom sem může kdykoliv přijít a vzít si ho. Chlapec se začal třást. Vstal. Nohy ho sice sotva nesly, ale udržel se. Došel k oknu a pohlédl ven. Už byla sice tma, ale v dálce rozpoznal tmavý les. Kdyby mohl utéct, tak by to bylo možná snadnější než čekal. V lese by ho hledali těžko. Zamyslel se. Pak se podíval na okno. Zkusmo zalomcoval s klikou. Samozřejmě, že to nešlo. Otočil se a rozhlédl po pokoji. Postel, skříňka, židle. Znovu se zamyslel. Pohled mu padl na židli. Pomalu se usmál. Pokud bude mít štěstí, tak uteče.
Tom seděl dole v obýváku a zamyšleně hleděl do plamenů v krbu. V ruce měl skleničku whisky a pomalu ji usrkával. Ať myslel na cokoliv, neposedné myšlenky se pořád stáčely k tomu vyklepanému stvoření, co bylo nahoře. Tom si musel přiznat, že se mu líbí. Jeho černé vlasy, hnědé oči, štíhlé tělo… to všechno ho na Billovi fascinovalo. Když řekl Jorgenovi do telefonu, že si s ním pohraje, chtěl ho jen vyděsit. I když představa sexu s Billem byla neskutečně hříšná a lákavá. Věděl, že Bill se mu dobrovolně nikdy nepoddá. A násilím si ho zatím brát nechtěl. Ten kluk byl vyděšenej jako malé dítě, když se ztratí. Ale to bylo dobře. Musel se bát. Musel mít z něho respekt. Když si začal vyskakovat a pokoušel se o útěk, trochu se vyděsil. Nechtěl žádné problémy. Na venek na něj byl jako pes, to ano, ale ve skutečnosti na něj chtěl být milý. Vždyť ten kluk za svého tátu nemohl.
Tom přemýšlel, co bude dál, když vtom ztuhl a vytřeštil oči. Z horního patra uslyšel hlasitou ránu rozbíjejícího se okna…
autor: Lea
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Rychle dál! 🙂 už se těším, jak se to zase bude vyvíjet. A zajímá mě, jestli se dostane ven, nebo to Tom stihne…
Nasaď pevný boty Tome….máš tu stíhací závod…xDDD
Taaak 😀 A Bill konečně uteče. Bejt v jednom "domě" s predátorem, to by se mi taky nechtělo 😀
Doufám, že Tom ho nestihne chytit. To by bylo úžo 😀
Billí ty blbe takhle to bude ještě horší.Tome koukej ho chytit.
Tag Bille a máš průser, todle se Tomikowi libit nebude…
Bill.. uteč.. boze..dufam ze ho Tom nechyti.. kks.. nechcela by som aby ma niekto uniesol.. kks….rychlo..pokracovanie :-DD
Dííky za komentíky:)) Když si je čtu tak mám hned chuť dpo psaní:-))
tak to je dobře, že pak máš chuť do psaní, jen dál! 🙂 poslední odstavec se mi moc moc moc líbil, ale obávám se, že tou ránou si to Bill pěkně po***** 🙂 už se těším dál 🙂
Dobrej kusanec povídky…jsem zvedavej na Tomana co bude dělat
Super, jen tak dál Bille! =)