autor: Deni
Tak je tu úspěšně 3 díl! Omlouvám se, že mi to trvalo trochu déle, než normálně, ale jelikož jsem se poslední dobou nějak moc vrhla do překládání „Cathrasis“ tak jsem úplně zapomněla na „Jitřenku“ O:o) A také to bylo proto, že jsem se posledních X dní nezastavila a ještě se začetla do krásné knížky. Takže se opět omlouvám!
A ještě než nechám těch svých kecíků kolem, tak jenom pro Terezku: Doufám, že se nezlobíš, že jsem ti zazdila Hélia, hm? 😉 Bohužel, aby mi tahle povídka vycházela tak, jak si přeji, tak musím některé Bohy kompletně opomenout a dát jejich schopnosti jiným – Tomovi nejlépe xD Takže doufám, že se na mě nebude ani Terezka, ani nikdo jiný, zlobit, když si řecké božstvo upravím dle svých představ 😉
A teď už je to vážně všechno, příjemné čtení a mockrát děkuji za vaše komentíky! Vážím si jich! A PS. Omlouvám se za to, co tam z Toma dělám za neschopnou duši! O:o)
Deni
***
Kolik uplynulo dní, během kterých Bill jen celé dny polehával v paláci, to už nedokázal ani spočítat. Jediná zábava, kterou měl, bylo procházet důvěrně známé chodby, odpočívat v nadýchaných přikrývkách, nebo snad hrát šachy s jedním ze služebných; ty však ze srdce nenáviděl.
Byl si jistý, že kdyby mu dělal společnost Tom, určitě by věděli, jak lépe naložit s časem. Ale Tom tady nebyl. Brzy ráno vždy odešel, a většinou se vracíval až pozdě v noci. Bill se častokrát ptal, kde tráví celé dny, Tomovou odpovědí však vždy byl jen vyhýbavý pohled a odvolání na únavu. Po čase to Bill vzdal.
Byl si jistý, že kdyby mu dělal společnost Tom, určitě by věděli, jak lépe naložit s časem. Ale Tom tady nebyl. Brzy ráno vždy odešel, a většinou se vracíval až pozdě v noci. Bill se častokrát ptal, kde tráví celé dny, Tomovou odpovědí však vždy byl jen vyhýbavý pohled a odvolání na únavu. Po čase to Bill vzdal.
Dnes byl další z těch dní, kdy polední sluníčko svými paprsky zaplavovalo ložnici, kterou Bill právě obýval. Ležel na posteli, ovíval se nádherným vějířem ze slonoviny, prokládaným drahými kameny. Odpočíval, jeho mysl byla v tom horku příjemně otupená a on ani nevnímal povyk, který se ozýval od brány paláce. Že se něco děje, si uvědomil až ve chvíli, kdy za ním přiběhl udýchaný sluha Atheas, a za roucho jej tahal ven z postele.
„Pane, pane! Musíte honem dolů, pane!“ vykřikoval poplašeně a ani si neuvědomil, jak moc Billa vyděsil.
„Co se stalo, Atheasi? Stalo se něco Tomovi?“ Bill byl v mžiku na nohách, nezdržoval se s obouváním zlatavých sandálek, a rychle utíkal po sluhově boku dlouhými chodbami.
„Honem, pane, honem,“ opakoval Atheas stále dokola. Víc z něj Bill nevymámil.
Když doběhli k velkým, těžkým dveřím, Billovi se na malou chvíli zastavilo srdce nad pohledem, který se mu naskytl.
***
Od doby, kdy si Tom uvědomil, že by nedokázal Billa sám ubránit jinak, než-li výhružkami, denně navštěvoval jednoho dobrého přítele. Bylo to velmi podivné přátelství, už jen proto, že Nobu patřil k velmi vysoko postaveným vojenským velitelům, jímž nevelel nikdo jiný, než sám Áres.
S vydáním všech svých sil se Tom snažil naučit bojovému umění; k jeho smůle k tomu neměl vlohy. Už jako malé dítě se zdráhal ublížit byť jen dotěrné mouše, jak se teď mohl tedy naučit bojovat? Zbraň v ruce držel stejným způsobem, jako malé dítě drží ucumlaný rohlík.
„Éósi, takhle se to nedrží! Musíš mířit na mě, takhle by sis akorát vypíchl oko!“ Mnohokrát jej Nobu opravoval, bylo to však k ničemu. Tom potřeboval ještě mnoho hodin cvičení, bohužel těch se mu nedostalo.
Když se dnes dopoledne vracel do paláce k obědu, zarazil se před jeho branami. V rohu, pod stínem jednoho mohutného, mramorového sloupu, seděla tmavá postava. Jakmile udělal pár kroků blíž, poznal jej.
„Co tady děláš?! Nejsi tady vítán!“
Áres se jen hrdelně zasmál. Vstal a vyšel ze svého místa v chládku na rozžhavené polední slunce. Stále se smál a pozoroval unaveného Toma. Moc dobře věděl, o co se Tom každý den snaží. Neřekl mu to sám Nobu, ten byl věrný jejich přátelství, doneslo se to k němu od jednoho z mužů, který ty dva spolu viděl. Nemusel se ani moc namáhat, aby mu došlo, co má Tom v plánu.
„Nikdy se mi nebudeš moct postavit,“ promluvil konečně. Udělal ještě pár kroků, než konečně stanul tváří v tvář přímo proti Tomovi. Ten jen zatínal ruce v pěst a pevně k sobě tiskl zuby, aby předčasně neřekl nic, co by Árese zbytečně popudilo.
„Opravdu si myslíš, že mi někdy ublížíš, Éósi?“
Tom zhluboka nasál teplý letní vzduch do nosu. Na malou chvíli přimhouřil oči, než konečně odpověděl. „Myslím, že ano. Láska je silnější než jakákoliv zbraň, mám jednu kartu k dobru.“
Áres se opět hlasitě zasmál.
„Jsi blázen, jestli si myslíš, že mě porazíš láskou.“
„Aby ses jednou nedivil,“ usykl Tom, v další vteřině toho však zalitoval. Áres se na něj bez sebemenšího varování vrhnul a srazil jej do písčité cesty, jež vedla k paláci. Oba hlasitě hekali, bili se hlava nehlava a váleli se v prachu kolem sebe.
***
„Tomi!“ Vyděšený Bill se bez rozmyslu vrhnul vpřed hned, jakmile si uvědomil, co se to před ním děje. Nebral ohled na to, že na něj Atheas a ostatní služebnictvo křičeli, aby stál. Musel přeci pomoct Tomovi, vždyť ho jinak zabije!
„Tomi!“ vykřikl opět, když se dostal blíž k oblaku prachu, v němž tušil dvě těla. Jedno v tmavém oděvu, druhé ve světlém rouchu. Do očí se mu vehnaly slzy, když na malou chvíli zahlédl Tomovu postavu, která už se téměř neudržela na nohou.
Boj před ním malou chvíli ustal, když se oba soupeřící podívali po Billovi. Tentokrát to byl Tom, kdo vykřikl, nedokázal už však zastavit Árese, který se s vítězným úsměvem vrhnul vpřed. Popadl Billa kolem pasu a strhnul ho stranou. Bill vyděšeně vyjekl a snažil se bránit, proti Áresovi neměl nejmenší šanci.
„Okamžitě ho pusť!“ Tom se opět vrhnul vpřed proti Áresovi, ten však bleskově uhnul stranou, jako by snad ani necítil váhu Billova těla, které strhnul s sebou. Tom se prohnal kolem něj a zakopl o vlastní nohy, spadl do rozpáleného písku před sebou.
„Říkal jsem ti, že nemáš nejmenší šanci… postavit se mi,“ sykl Áres a silně šťouchl Billa do žeber, když se ho pokusil kousnout do ramene. Bill vyjekl bolestí. Pohledem vyhledal Toma, který se celý zmožený pokoušel postavit na nohy. Navzájem se dívali do očí toho druhého; ty Billovy se zalily slzami ve chvíli, kdy jej Áres opět silně uhodil.
„Nech ho být!“ vykřikl Tom, konečně se mu podařilo opět postavit. Vrhnul se vpřed proti Áresovi, který prudce odhodil Billa stranou, když ho kousnul do ruky. Opět se mezi nimi spustil boj, který Bill sledoval uplakanýma očima a s napuchlou tváří.
To, co se stalo o chvíli později, nikdo nečekal.
***
Zeus už dávno slyšel o tichém souboji, který mezi sebou vedou Áres s Éósem. Nikdy jej však nenapadlo zakročit, nebylo to potřeba. Dnes byl však jiného názoru. Když se doslechl, co se děje před Éósovým domem, neváhal ani vteřinu a s již připraveným řešením, se vypravil za nimi.
To, co se mu naskytlo za pohled, jej dokázalo pouze rozesmát. Áres, který celkem poklidně stál a nataženou paží bránil Éósovi, aby mu uštědřil nějakou ránu. Pak mu však pohled padl na zhroucené klubíčko nedaleko nich, vedle něhož klečel sluha v šedém rouchu. Nevěnoval pražádnou pozornost bojující dvojici, zamířil k onomu klubíčku.
„Bille? Jsi to ty?“
Bill zvedl uplakané oči a zajíkl se, když před sebou spatřil Dia. Párkrát zamrkal, než se konečně za pomoci sluhy dokázal postavit na nohy. Pokusil se i o jakousi poklonu, ale moc mu to nešlo.
„Pane,“ špitl, ale opět stočil svůj pohled k Tomovi, který opět skončil na zemi; sotva lapal po dechu. „Prosím, pane, zastavte je,“ vydechl a bezmocně sledoval, jak Tom zůstal ležet na zádech a Áres se k němu pomalu sklání.
A Zeus poslechl. Otočil se a jediným slovem ty dva zastavil. Áres se otočil čelem k němu a poklonil se. Tom se jen přetočil na bok a neschopen dalšího pohybu sledoval Dia pohledem.
„Doslechl jsem se o vašem bláhovém boji,“ začal Zeus a pomalu přešel k nim. „Jak vidím, byla to pravda. A jak také vidím, nedokážete to vyřešit jinak, než-li bojem. Ale to vám trpět nebudu!“ Opět se otočil k Billovi, který sotva stál na vratkých nohách. „Tohle přenádherné stvoření je důvodem vašich sporů?“
Áres se zasmál, Tom jen vydechl a obláček prachu se vznesl do vzduchu.
„Mám nápad,“ pokračoval Zeus a opět pomalými kroky došel až k Billovi, kterého uchopil v podpaží. „Dokud jeden z vás nepřijde na jiný způsob, jak porazit svého soupeře -ačkoliv si myslím, že je to zbytečné, když Bill patří Éósovi- než jen bojem, krásná Psyché nebude patřit ani jednomu z vás.“
Áres se zamračil, nechápal ještě zcela jasně význam Diových slov. Zato Tom je pochopil až moc dobře. Pokoušel se vstát na nohy, aby mohl svou lásku bránit, byl však příliš slabý. Proto jen prosebně natáhl ruku před sebe, upíraje zoufalý pohled na Dia. Ten jen zakroutil hlavou, uchopil Billa silně za paži a než stihl Tom vyslovit jeho jméno, byl Zeus i s Billem odnesen větrem pryč.
Tom se zoufale rozvzlykal.
***
Když se Tom probral, ležel ve své posteli, vedle které nesměle postával jeho sluha. Párkrát zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Prudce se posadil, když mu došlo, že v místnosti někdo chybí.
„Kde je Bill?!“ Vyhrkl a oči se mu zalily slzami, jak se prudce posadil. Celé tělo ho bolelo, každičký sval.
„On… on tady…“
„Tak kde?!“ Matně si vybavoval, co se stalo toho dopoledne. Vzpomínal si na Árese, na boj mezi nimi a na Billa, který plakal pod silným stiskem Áresových prstů. „Co se s ním stalo?“ Zoufale vydechl a opět se položil do peřin. Cítil se v nich tak nepříjemně, nebyly zahřáté od Billova těla, postrádaly jeho jedinečnou vůni.
„Je u pána…“
„U kterého?“ Tom poplašeně stočil pohled k Atheasovi.
„Vzal si ho k sobě Bůh Bohů, můj pane.“
Tom na sucho polknul. Zeus. Vzal si ho on… matně si vybavoval i jeho přítomnost. Ovšem nedokázal si přesně vzpomenout na slova, která jim Zeus řekl těsně před tím, než on sám omdlel. Ano, události dnešního dne už získávaly jasnější obrysy. Ale stále tam bylo pár nedostatků.
„Proč?“
„Já… nevím, můj pane.“ Atheas se poklonil. „Říkal jen, že dokud se budete s panem Áresem hádat, a že dokud to nevyřešíte jinak, než-li bojem, pán Bill nebude patřit ani jednomu z vás.“ Atheas se opět poklonil. Dnes byl mnohem tišší než obvykle, i jeho jistým způsobem zasáhlo, kam se teď dostal jeho druhý pán.
„Děkuji, Atheasi.“ Tom zavřel oči a přetočil se na bok, zády do místnosti. „Můžeš jít,“ zahuhlal ještě přes rameno a dál už si nevšímal, jestli tam Atheas zůstal, nebo doopravdy odešel. Myslel na svou lásku, na to, kde asi teď je a jestli je v pořádku. Znal Dia, věděl, čeho všeho je schopný, když se mu do rukou dostane tak křehký kvítek, jakým Bill bezesporu je.
„Najdu způsob, jak tě zachránit, lásko…“
autor: Deni
betaread: Janule
Tak Zeus by mu snad neublížil, ne? Nebo se pletu?
Hey jako…tak i Zeus? To je jako ale od něj pěkně odporný, :(( Já myslela že jim pomůže a on…já se bojím:(((( Rychle dál bo to nevydržím
Já sem byla upe happy, když zasáhl Zeus, ale teď se toho docela bojím…Snad Billymu nic neudělá a Tom ho brzo osvobodí…:)
Deni já přesně znám jaký o je , taky už nic nestíhám pomalu tak ještě tě jdu taky překládat:)
[4]: to jsou věci a zvraty!