Můj pohádkový princ 40.

autor: Rachel

Sluníčko už stálo vysoko na obloze a procházelo se po ní ve svých zlatých střevících. Svými jasnými slunečními paprsky tak posílalo na zem příjemné teplo a ozařovalo úzkou lesní cestičku, po které si teď se smíchem vykračovali dva zamilovaní blázínci. Plnými doušky si užívali té nádhery a toho klidu kolem sebe a vůbec je nenapadlo, zabývat se nějakými starostmi. Ba právě naopak. Jakoby se všechno kolem nich zastavilo, všechno to všední najednou zmizelo, teď tu byli jen oni dva a nádherná svěžest dřívím provoněného lesa, který jim korunami svých stromů dodával příjemný chládek v dalším teplém dni.

Tom se zastavil uprostřed cesty a zaklonil hlavu, dívajíc se tak vzhůru někam k vrcholkům smrků, které se v letním vánku mírně kymácely ze strany na stranu. Sem tam prosvítala blankytně modrá obloha bez mráčku a malými mýtinami sem dopadalo světlo slunečních paprsků. Tom se zhluboka nadechl a nasál ten čerstvý vzduch. Bylo to něco úplně jiného, dýchat tuhle lesní nádheru, ničím nezkaženou a prosycenou vůní léta, než špinavý městský vzduch a výpary z aut, které jej nutily ke kýchání. Tady se cítil tak uvolněně, tak krásně, jako už dlouho ne. Možná za to mohla ničím neporušená příroda, Tom však moc dobře věděl, že hlavním důvodem je zvonivý smích té nejúžasnější osůbky na světě, který se už několik minut rozléhal celým lesem a ozvěnou se vracel zpět, k jeho majiteli. I teď se chichotavě roznesl celým lesem až k uším dredatého chlapce, kterému se na tváři rozlil široký úsměv, jen při pohledu na to rozesmáté stvořeníčko před sebou. Bill se mile sladce rozchichotal a očkama těkal po dvou motýlcích, kteří mu poletovali kolem nosíku. Se smíchem mírně uhýbal svou tvářičkou a když se oba motýlci konečně usadili na jedné z kopretin, pootočil se na osůbku, která mu okamžitě věnovala vzdušnou pusinku.

„Tomí, podívej,“ vypískl mile a prstíkem ukazoval na ty dva třepotavé bělásky, kteří znova začali poletovat z kopretiny na kopretinu. Nemohl se na ně vynadívat. I on teď toužil být jedním takovým motýlkem. Létat si kam by chtěl a poletovat z květiny na květinu. S úsměvem pozoroval motýlky, kteří pomalounku vzlétávali výš a výš, najednou však ucítil na svých bocích něčí dlaně, které jej jemně pohladily a za sebou něčí blízkost. Blízkost toho nejúžasnějšího človíčka na světě, kterého měl Bill plnou hlavinku a plné srdíčko. Natočil hlavinku malinko na stranu, jakmile však na jeho ouško přilétl malý polibek, věděl už jistě, kdo za ním stojí. Pomalounku se otočil a když jeho oči spatřily ten nádherný úsměv, cítil, že už nemůže být šťastnější. Ocitl se v tom nejkrásnějším objetí svého prince, kterého tolik miloval. Tom se k němu pomalounku sklonil a za chvilinku už jejich rty splynuly v dokonalém polibku. Pomalu se od sebe odpojili, na pár milimetrů, a zaláskovaně se na sebe uculili.

Tom sklopil pohled někam ke svým nohám, kde na zemi ležel Billův bílý kapesníček. Opatrně se k němu sklonil a vzal jej do rukou, ukazujíc tak své lásce jeho obsah.

„Podívej,“ vyzval jej a s úsměvem sledoval, jak se Billova očka rozzářila po tom, co malinko odhrnul cíp kapesníčku. Naskytl se mu pohled na asi třicet velkých lesních malin. Teď už chápal, proč jej před chvilinkou Tom žádal o kapesníček. Aby do něj mohl natrhat tyhle lesní plody, které Bill tolik miloval. Celý se rozzářil, nato však pohledem starostlivě sjel na Tomovy ruce, na kterých byly znát cestičky trnů, které si ty pichlavé ostny propíchaly. Něžně jej pohladil po dlaních a zadíval se do těch dvou oříškových očí, které se na něj mile usmívaly.

„Ale, Tomi, nepopíchal ses?“ pípl tiše a pohledem znova utkvěl na mírně načervenalých prstech, které teď jemně hladily ty jeho. Tom se usmál. Co by neudělal pro svou lásku? Vůbec mu nevadilo, že se po něm oháněly pichlavé trny a způsobovaly mu tak na rukou šrámy. Těch pár malých ran bylo pro něj nic, nic v porovnání s láskou, kterou k Billovi cítil a která se po včerejšku ještě více prohloubila. Udělal by cokoli proto, aby mu udělal radost, proto nedbal svých malých šrámů, které mu byly uštědřeny kvůli tomu výbornému lesnímu ovoci. Jemně Billa líbnul na spánek.

„Pro tebe bych udělal všechno na světě, miláčku,“ zašeptal to láskyplné oslovení a nato uviděl, jak se Bill krásně usmál. Pomalounku otevřel svou dlaň a nastavil ji k té Tomově.

„Také mám něco,“ špitl s úsměvem a ukázal mu plnou ručku těch nejsladších a nejčervenějších lesních jahod. Pomalounku je nasypal do kapesníčku, k Tomovým malinám, a ruku v ruce se společně se svým miláčkem vydal dál po lesní cestě. Chtěl mu ukázat své oblíbené místo, kam chodil když byl malý. Zvědavě vyhlížel něco, co by mu alespoň trošku naznačilo, že už jsou na místě, jakmile však zahlédl sluneční paprsky, které byly s každým jejich dalším krokem jasnější a jasnější, sám pro sebe se pousmál. Za tu dobu, co tu nebyl, se tu toho ani moc nezměnilo. Jen tráva povyrostla o trochu víc, stejně tak jako malé smrčky, které už dosahovaly velikosti pěkných pár metrů. Bill mírně pootočil svou hlavinku k Tomovi a něžně stiskl jeho dlaň v té své.

„Jsme tady, Tomi,“ mile se pousmál a znova se zadíval na tu krásu před sebou, kterou si pamatoval ze svých dětských let. Malou mýtinku ozařovaly sluneční paprsky, které se rozprostíraly až ke stromům, které přívětivě šuměly v lesním větříku. Kromě mýtiny a stromů tam vlastně nic zvláštního nebylo, i přesto však mělo tohle místo pro Billa své kouzlo. Pohledem přejížděl po statných kmenech a zvědavě mezi nimi hledal ten svůj. S úsměvem se na Toma zadíval.

„Sem jsem si chodil hrávat s maminkou, když jsem byl malý,“ vysvětlil Tomovi a jakmile spatřil ten známý kmen vysokého smrku, pomalounku k němu přešel. „A na tenhle strom jsem si vždycky značil o kolik jsem povyrostl. Vidíš?“ prstíkem ukázal na sotva viditelné rýhy, které od sebe dělilo vždy jen několik centimetrů. Tom se usmál a rozhlédl se kolem. Tady se mu to líbilo – na pokraji lesa u mýtinky, v ničím nerušené přírodě. Prsty se dotknul malých rýh, které v kmeni už časem začaly pomalounku mizet, a když nad sebou uslyšel tiché cvrlikaní, zvědavě zaklonil hlavu. Na jednotlivých stromech bylo umístěno několik ptačích budek a jejich obyvatelé poletovali se svými melodiemi nad jejich hlavami. Tom se pousmál a pomalu sjel svými prsty po kmeni dolů, otáčejíc se za sebe.

Netrvalo dlouho a jeho oči se střetly s těmi čokoládovými, které jej svou září lákaly k sobě. Bill se mile uculoval, zatímco se zády opíral o kmen stromu, který mu svou korunou poskytoval příjemný chládek. Jeho očka pohledem přejížděla po osůbce, stojící před ním a jejich majitel malinko netrpělivě očekával svého miláčka. Krásně se na něj usmíval, zatímco v ručkách neustále svíral kapesníček s malinami a jahodami.

„Pojď ke mně,“ vybídl jej prosebně a mile na něj zamrkal očkama. A Tom se nenechal dlouho pobízet. Několika krůčky zkrátil vzdálenost mezi nimi a posadil se na malou travičku ke své lásce. Mile se na sebe culili a vzájemně se krmili jahodami a malinami, které nasbírali.

Sluníčko se svými paprsky opíralo o koruny stromů a dodávalo jim tak v chládku teplo, zatímco si oba chlapci užívali té krásy kolem a blízkosti toho druhého. Bill s úsměvem otevřel pusinku a vzal si tak malinkou jahodu, kterou mu Tom nabízel. Pomalounku si vychutnával její nezaměnitelnou příchuť, v tom jej však něco napadlo. Velmi jemně a opatrně si položil Tomovu hlavu do svého klína a když mu odpovědí byly dredáčkovy překvapené oči, něžně jej packou pohladil po tváři. Nemusíš se ničeho bát, Tomi.

Tom očima překvapeně těkal po té krásné usmívající se tváři a vůbec jej nenapadalo, co má Bill za lubem. Když však ucítil na své tváři láskyplné pohlazení té nejjemnější bílé ručky na světě, mile se usmál a plně se uvolnil, vzhlížejíc tak k rozzářeným čokoládkám, které se upíraly do těch jeho. A Bill na nic nečekal. Přesně věděl, co chce teď udělat, proto věnoval Tomovi ještě jeden úsměv a nato opatrně vzal do rukou jeho kšiltovku, kterou začal pomalounku sundávat až do té doby, kdy i s šátkem ležela volně pohozená vedle něj. Tom se mírně ošil, jakmile mu však pohled padl na kšiltovku i šátek vedle sebe, svýma očima malinko zmateně vyhledal ty Billovy.

„C-co to děláš?“ vykoktal překvapeně, nato však ucítil na svých rtech Billův prstík, který jej dokonale umlčel.

„Pšššt,“ Bill se tajemně usmál, zatímco jeho prstíky už stačily sklouznout k pevné gumičce, která držela ty neposedné ocásky pohromadě. Billovy prstíky si s ní však začaly obratně pohrávat a po chvilince už ležela vedle šátku. Bill se spokojeně usmál a pomalounku rozprostřel všechny dredy kolem Tomovy hlavy, takže teď jeho miláček vypadal spíš jako sluníčko. Zvědavě upíral své oči do těch Billových, které před těmi jeho neustále utíkaly a nechal se hladit po rozpuštěných dredech, Billovými hebkými ručkami. Bylo mu to neuvěřitelně příjemné, když ucítil ty nenechavé prstíky, které si s nimi pohrávaly. Takhle zvláštně je ještě nikdo nelaskal. Přesto však tak krásně, něžně a příjemně, až se na Tomových rtech usídlil spokojený úsměv a koutky jeho rtů se zacukaly.

Plně se oddal těm jemným dotekům a oddal svou mysl jenom tomu příjemnému laskání. Neustále se díval do těch dvou mandlových očí, které se však před těmi jeho začaly pomalounku ztrácet. Ani nevnímal, že se mu začínají klížit oči a obraz toho nádherného usmívajícího se anděla se pomalounku rozplývá. Sluníčko jej svým teplem začalo přivádět k tomu, čemu už nedovedl dlouho odolávat. Ani on, ani jeho víčka. Z posledních sil se zadíval do té krásné tváře, za pár vteřinek se však jeho víčka střetla a jejich majitel se plně oddal slabounkému spánku. Z posledních sil naslouchal tichému cvrlikání a štěbetání ptáčků, avšak stále méně a méně. Už už se chystal překročit práh říše snů a nechat tak spánek, aby jej přemohl úplně, z jeho snění jej však vytrhl tichounký hlásek, který jej pouze několika slůvky dokonale probral a vrátil zpátky na zem.

„Broučku, ty spinkáš?“ Bill očkama putoval po pevně semknutých víčkách a tváři, která však nejevila žádné známky toho, že by byl její majitel vzhůru. Vypadala klidně a opravdu jako spící, čímž vykouzlila na rtících černovlasého stvořeníčka krásný úsměv. Bill jemně ukazováčkem přejel po tmavě hnědém obočí a semknutých víčkách až na nos a narůžovělé rty, které zdobily dvě kovové kuličky. Bill se sám pro sebe usmál a nechal se unášet dokonalostí té hebké pleti, jejíž jemnost se nedala srovnávat ani s dětskou prdelkou.

„Jsi tak krásný, Tomi. Tak dokonalý, nádherný, hodný, něžný… A já jsem šťastný. Šťastný, že jsem potkal pravou lásku. Šťastný díky tobě, Tomi. Jen díky tobě jsem včerejší noc strávil tak, jak jsem si to představoval a také s tím, s kým jsem ji chtěl strávit,“ Bill se odmlčel a vůbec si neuvědomil, že jeho prstík znova zkoumá rysy té spící tváře, která však vůbec nebyla očarována kouzlem spánku, jak si to myslel. Její majitel tiše a nehybně ležel se zavřenýma očima a vnímal jen Billovy pravidelné nádechy a výdechy, naslouchajíc tak jeho dalším slovům.

„Chtěl jsem ji strávit s tebou, lásko, a to se mi také splnilo. Proto jsem dnes tolik šťastný. Proto bych teď nejraději radostí křičel do celého světa. Proto bych tě teď nejraději zulíbal. Protože jsem včera poznal to nejkrásnější, co jsem poznat mohl. A to jen díky tobě, Tomi. Jen díky tobě jsem poznal, jak krásné je odevzdat se tomu, koho miluji, jak dokonalé je, když se dvě těla spojí v jedno, jak nádherné je s někým se milovat. A také jsem poznal a utvrdil jsem se v tom, že nikoho krásnějšího, hodnějšího a něžnějšího, než jsi ty, nenajdu. A ani nechci najít. Do konce života chci jen tebe, lásko. Nikdy nikomu jinému nedám své srdce a svou lásku. A nikdy nikoho nebudu milovat tak moc, jako právě tebe. A vím, že ty to cítíš také, Tomi. Miluješ mě a já to vím. Vím, protože… protože ses včera bál. Bál ses, že nedokážeš být jemný, bál ses, že mě to bude bolet a že na to nejsem ještě připravený. Přitom jsi byl tak něžný, opatrný a ohleduplný. Jen díky tobě jsem necítil žádnou bolest, strach ani vzpomínky a mohl jsem si užívat toho dokonalého milování. Už při tom tanci na zahradě jsem věděl, že ti chci tuto noc dovolit to, k čemu jsme ještě nikdy nezašli, skutečnost však byla krásná, mnohem krásnější, než všechny moje sny a představy. Tobě za ni vděčím, Tomi. Za ten úžasný pocit, být si vzájemně co nejblíž a také za to, že jsi mi udělal mé první milování tím nejnádhernějším zážitkem, jaký jsem mohl prožít. Děkuji ti, miláčku. Včerejší noc byla tou nejkrásnější v mém životě,“ špitl Bill a až teď si uvědomil, že se culí jako sluníčko. A také, že bylo proč. Hřbetem ručky si otřel slzičky štěstí, které se mu koulely po tváři, v tom však lesní ticho a jeho myšlenky přerušila tichá prosba.

„Řekni to ještě jednou, prosím,“ hnědé mandlové oči, až doteď skryty pod víčky se zadívaly na černovlasou osůbku a pohledem ji prosily o těch pár posledních slůvek, snad nejkrásnějších z toho tichého špitání. Tom se díval do Billových upřímných očí a modlil se, aby to, co před chvilinkou slyšel, nebyl jen krásný sen, ale skutečnost. Nádherná skutečnost. Zmatená čokoládová kukadýlka však prozrazovala, že jejich majitel neví, co říct. Netušil, že Tom jeho tichý monolog slyšel, proto překvapeně vykoktal hned první otázku, kterou měl na jazyku.

„T-Tomi… t-ty jsi nespal?“ pípl, zatímco pohledem těkal po Tomovi, který se posadil před něj a dlaní pohladil jeho tvář. Pomalu zavrtěl hlavou a mile se pousmál.

„Nespal. A jsem rád, že jsem neusnul. Protože bych prospal to nejkrásnější, co jsem mohl slyšet,“ zašeptal a krásně se usmál na Billa, který malinko nesměle sklopil hlavinku. Netušil, že jej Tom slyšel, že slyšel všechno, co mu jeho srdíčko našeptávalo a co si on sám pro sebe povídal nahlas. Proto teď nevěděl, co říct. Tomova tichá prosba jej však donutila pozdvihnout sklopená očka a konečně se podívat do té tváře, ve které se zračila naděje a očekávání.

„Zopakuj to, prosím. Zopakuj tu poslední větu, Billi,“ Tom se prosebně díval do těch hlubokých očí a hledal v nich odpověď. Potřeboval si být jistý, že se mu to jen nezdálo, že to není jen krásný sen, že jeho láska cítí to samé, co on. Srdíčko se mu prudce rozbušilo a on ucítil v bříšku snad milion třepotavých motýlků, když jej jemná dlaň něžně pohladila po tváři a jeho očím se naskytl ten nejkrásnější úsměv na světě.

„Co mám zopakovat, miláčku? Že tě miluji, jako nikoho na světě? Že mé srdce patří jen tobě? Že na včerejší noc nikdy nechci zapomenout?“ Billova očka se zaleskla slzičkami a Bill oddaně hleděl do Tomových očí, ve kterých se také začaly třpytit ty slané kapičky. Tom mu úsměv oplatil a dlaní spočinul na jeho vláscích. Nepotřeboval si být už ničím jistý. Všechno, co teď potřeboval vědět, mu našeptávalo jeho srdíčko. Ani nevíš, jak moc tě miluji, lásko.

Pohledem sjel někam k jejich dlaním a opatrně si stulil tu Billovu do té své a něžně ji políbil.

„Já na ni také nechci zapomenout. A nikdy nezapomenu,“ špitl a stiskl Billovu packu v té své. Bill k němu překvapeně vzhlédl, upřímnost v Tomových očích mu však dodala odvahu vyslovit svou otázku.

„T-tobě… tobě se to včera líbilo, Tomi?“ pípl malinko nevěřícně a se zatajeným dechem očekával Tomovu odpověď. Co když jsem nebyl dost dobrý? Co když jsem zklamal? Udělal jsem něco špatně?

V Billově hlavince začaly vířit ty nejčernější myšlenky, netrvalo však ani pár vteřin a jejich tok byl přerušen tím nejnádhernějším hlasem, šeptajícím slůvka lásky, která se linula k Billovým ouškům a zněla mu jako ta nejkrásnější rajská hudba.

„Slovo líbí nevyjadřuje ani v nejmenším to, co cítím, Billi, a co jsem si po včerejšku uvědomil. Nejkrásnější pocit v mém životě byl být si s tebou co nejblíže, cítit tě všude, slyšet tvé vzrušené steny, vidět, jak přivíráš oči, jak se na mě usmíváš a jak ve stejném okamžiku vyvrcholíš spolu se mnou. To je to nejkrásnější, co jsem kdy mohl zažít. Milování s tebou, Billi. Ani nevíš, jak moc si vážím toho, že jsi mi to dovolil. Po tom všem, co sis prožil to bylo to nejvzácnější, co jsi mi mohl dát. Sebe, svou důvěru a lásku. A to je právě to, co dělá milování tak krásným, Billi. Když se dva lidé milují a důvěřují si tak, že jsou ochotni dát tomu druhému to, co nikomu nepatří. Sebe. A za to ti až do smrti budu vděčný. Za každý polibek, dotyk, úsměv, za každou minutku, s tebou strávenou. Za to, že jsem se s tebou včera mohl milovat,“ krásně se na Billa usmál a vůbec se nebránil slzám štěstí, které se mu začaly koulet po tvářích. Cítil se tak šťastný, jako ještě nikdy předtím. Cítil, jak těch pár slaných kapiček setřela ta jemná bílá ručka a něžně jej pohladila po tváři. Bill se usmál jako sluníčko a skrz slzičky, které se mu opět začaly drát do očí, se na Toma zadíval.

„Já ti také děkuju, Tomi. Za to nádherné milování a také za to, když… když jsi mi to vysvětlil,“ Bill se malinko odmlčel a přesně očekával Tomův překvapený pohled. Věděl však, že kdyby mu to Tom včera neřekl, neznal by ani tu nejzákladnější věc po intimní stránce svého těla. Tom však mírně svraštil čelo a upřel na Billa svůj zvědavý pohled.

„A co jsem ti vysvětlil, broučku?“ optal se malinko nechápavě a zadíval se na Billa, který před jeho pohledem mírně sklopil hlavinku. Neměl tušení, co má Bill na mysli. Billova líčka nabrala slabý nádech rajčátkové barvy a Bill stydlivě klopil očka k zemi.

„Když… když ono… ono mě to… t-tak zvláštně ztvrdlo t-to… no…“ vykoktal ze sebe a doufal, že jeho větu Tom alespoň trochu pochopil. A opravdu. Tom se mile usmál nad roztomilostí svého stydlivého broučka a s úsměvem mu pomohl s vyslovením toho slůvka, které Billovi dělalo malinko problémy.

„Penis,“ napověděl mu tiše a neuniklo mu, jak Billovy tvářičky ještě více zčervenaly a jejich majitel se pohledem stydlivě zavrtal někam k jejich kolenům. Nato však ucítil, jak si něčí prsty jemně nadzvedly jeho studem hořící tvářičku do úrovně té své.

„Přede mnou se nemusíš stydět o tom mluvit, Billí,“ ujistil jej Tom s úsměvem, když zaznamenal Billovo stydlivé červenání. Bill se zhluboka nadechl, po chvilce váhání však vyslovil to, co jej teď tolik trápilo.

„Když… když mě se tohle ještě nikdy nestalo. M-myslím to, že… že mi p-penis tak zvláštně ztvrdl,“ pípl co nejtišeji, na Tomovo pohlazení po vláscích však pokračoval dál. „A-ani jsem o tom nikdy s nikým… nemluvil,“ špitl svou poslední větu, očekávajíc tak Tomovu reakci. Očekával, že se mu bude Tom kvůli jeho nevědomosti a stydlivosti vysmívat, stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával. Tom stiskl jeho ručku v té své a palcem přejel po té neustále hořící tvářičce.

„A právě proto chci, abychom o tom spolu mluvili, Billí. Nechci, aby jsi byl z něčeho zmatený, broučku. Chci, abys tomu rozuměl. Abys rozuměl všemu, co se týká tvého těla a toho, co se ti líbí. Před svým přítelem se nemusíš stydět. Jsi nádherný, lásko,“ přiznal šeptem a nato se setkal s Billovými rozzářenými očky. I jeho líčkům už se začínala vracet původní barva a Bill teď něžně dlaní polaskal Tomovu tvář. Cítil, že kdyby si čímkoli nebyl jistý, může se svěřit Tomovi i s těmi nejintimnějšími věcmi. Krásně se usmál.

„Ale vždyť ty také, Tomi,“ oplatil mu a znova sjel obdivným pohledem Tomovo tělo, zastavujíc se tak pohledem u toho nejcitlivějšího místečka, skrytého za několika látkami a malinko si skousávajíc rtíky. Tom se frajersky zaculil.

„Líbím se ti?“ optal se zvědavě, Billovo zářivé přikývnutí střapatou hlavinkou jej však ujistilo o tom, že se nemýlí. Naoko pyšně pohodil hlavou, v tom jej však napadlo něco, co chtěl Billovi už od rána říct, vzpomněl si však na to až teď. Šibalsky se zaculil a nahnul se k jeho oušku, které zlehka olízl špičkou svého nenechavého jazýčku.

„A ty máš moc pěknou, malou prdelku,“ pošeptal mu do něj a když se od něj odtáhl, jeho očím se naskytla Billova vykulená kukadýlka. Bill se malinko stydlivě začervenal a nato brnknul Tomovi po nosíku.

„Ty lichotníku jeden,“ mile se rozchichotal a přisunul se blíž k Tomovi. Oba se po chvilince přestali smát, místo toho se dívali do očí toho druhého, ve kterých se zračilo nekonečné množství lásky a něhy. Tom si vzal Billovu tvářičku do dlaní a zlehka po ní přejel palcem.

„Nechápu, jak si mohl někdo něco tak nádherně křehkého a jemného jako jsi ty, vzít násilím,“ zašeptal, příval jeho slov však ukončil Billův ukazováček na jeho rtech. Bill zavrtěl hlavinkou a oddaně se zadíval do Tomových očí.

„Ššš, už o tom nechci mluvit. Teď chci udělat něco jiného,“ mírně si skousnul rtíky a s úsměvem se přisunul blíž k těm Tomovým. Opatrně a láskyplně se líbali a vzájemně si vyměňovali své polibky. Užívali si blízkosti toho druhého a také jeho rtů, se kterými se mazlili těmi svými. Líbali by se snad celou věčnost, nedostatek kyslíku je však donutil odtrhnout se od sebe.

Hleděli si vzájemně do očí a prsty mapovali tvář toho druhého. Bill se pousmál, nato však malinko zvážněl. Potřeboval si být jistý, jistý v tom, že se ty krásné chvilky, které spolu právě prožívají, nestanou jen snem či prázdnými vzpomínkami. Chtěl se ujistit, proto teď svýma očkama vyhledal ty Tomovy a tichounce špitl to, na co potřeboval znát odpověď.

„Tomi, viď, že to tak bude napořád? Že budeme pořád spolu?“ pípl svou otázku a pozvedl očka k Tomovi, který teď na něj stočil pohled. Cítil to v srdíčku už od první chvíle, co si přiznal, že se do Billa zamiloval a teď to cítil silněji, než kdy předtím. Propletl si s ním prsty na ruce a lehce ji stisknul.

„Nikdy nechci být bez tebe. Vše, co mám, chci dát jen tobě a s tebou chci prožívat všechny okamžiky v mém životě. Ať už budou jakékoli a jejich výsledky může být cokoli, chci být a budu s tebou. Nechci být bez tebe ani jednu minutu svého života. Nikdo a nic není tak silné, aby nás mohlo rozdělit. Nikdy. Slibuju,“ zašeptal a políbil hřbet Billovy packy. Bill se k němu přisunul blíž a mile se pousmál.

„Slibuju,“ oplatil mu šeptem a dlouze a procítěně jej políbil.

„Miluji tě,“ ozvalo se téměř jednohlasně a oba chlapci se šťastně a uvolněně rozesmáli. Cítili, že jejich štěstí jim nikdo a nic nemůže zkazit. Tom se zamyslel.

„Měli bychom už jít domů, Billi, aby maminka neměla starost,“ připomněl tu důležitou věc a na Billův souhlas se společně zvedli ze země. Tom se natáhnul pro bílý kapesníček, když však uviděl, že jeho obsah je dávno pryč, trochu posmutněl.

„Maliny už nemáme?“ protáhl trošku zklamaně, v tom však ucítil, jak jej Bill líbl na ouško.

„Už jsme je všechny snědli. Vadí ti to, Tomi?“ malinko zapochyboval, Tomův úsměv a jeho následný polibek, mu však vykouzlily na tváři šťastný úsměv. Tom jej naposled políbil a krásně se na něj usmál.

„Nevadí, lásko. Natrháme si další, hm?“ navrhl s úsměvem a ruku v ruce se vydal se svou láskou na zpáteční cestu.