Vesnický prázdniny 25.

autor: Ivetka

Tom: Hele, Bille… mě už prostě nebaví, jak mě pořád shazuješ, jak mi všechno, co udělám, vyčítáš, jak jsi na mě věčně hnusnej a podobně…

Přijde mi večer, co se přihlásím na ajsko od Toma…
Bill: Promiň, ale nemusíš mi volat, když mi chceš říct, že máš nějakou přestávku…
Tom: A kdo říká, že jsem ti volal kvůli tomuhle? Tak jsem ti volal, chtěl jsem tě slyšet, povídat si s tebou… kdy jsi mi naposledy zavolal ty?
Bill: Nebudu ti volat, Tome, vždycky, když ti volám, tak mi tam naskočí hlasová schránka a večer se mi tady omlouváš, že jsi měl trénink a že jsi mobil neměl u sebe.
Tom: Hm jasně, tak to jo no…
Bill: Asi si taky budu mobil nechávat doma, když budu jezdit na koně, takže vlastně mobil nemusím vůbec mít, když na koně jezdím každej den…
Tom: Jsi nechutně arogantní, Bille… Od tý doby, co jsem ti oznámil, že tancuju a od tý doby, co jsi začal jezdit na koních, je z tebe pěknej idiot, uvědomuješ si to vůbec?
Bill: Vážně? Že to rodičům, ani Sandře, ani kamarádům, ani zbytku rodiny nikdy nepřišlo, ba naopak. Mamka mě nedávno chválila, že dělám něco pro sebe, že mám pořádek v pokoji, dobré známky ve škole…

Tom: Hm, takže jsi zase jenom hnusnej na mě? Nemýlím se?
Bill: Jsem na každýho stejnej, nedělám mezi nikým rozdíly…
Tom: Tím se mi zřejmě snažíš naznačit, že jsem pro tebe stejně důležitej jak tvoje rajtky, co?
Bill: Hm, pro mě jsou rajtky docela důležitý, kdybych je neměl, neměl bych v čem jezdit…
Tom: Ty jsi vážně kretén…
Bill: Dík…
Tom: Je taky zač, ty vole… víš co Bille? Jdi už vážně do prdele, já pořád můžu doufat, že ti někdo někdy dá takovou podpásovku, která ti otevře oči, ale ono nic, co? Jsi pořád stejně namyšlenej, nafoukanej blbeček… a to jsem si myslel, že z toho vyrosteš…
Bill: Taky jsem ti nikdy neřekl, že máš velký ego… no jo, jsi nejlepší, vážně lepší tanečník než ty na světě vážně není…
Tom: Netancuju proto, abych něco dokázal, ale proto, protože mě to baví…
Bill: Proč si myslíš, že jezdím na koně? Kdyby mě to nebavilo, tak tam snad nebudu jezdit každej den ne?
Tom: Mně je to jedno, dělej si co chceš.
Bill: Dík, potom mi ale nepiš, že dělám něco, co se ti nelíbí.
Tom: Mně je od teďka jedno, co děláš, dělej si co chceš, i kdybych ti řekl, že se mi na tobě něco nelíbí, začal bys mi tady vykládat, jak jsem já ten špatnej a jaká jsem svině, že si tohle o tobě myslím. Víš, ono by chtělo, abys někdy nemyslel jenom na sebe, ale i na ostatní. Taky mě bolí, když se ke mně takhle chováš, a když vím, že jsem ti nic neudělal, ale proč si tady budu vylejvat dušičku někomu, komu je to stejně jedno, že? Ani bych se nedivil, kdybych se od tebe nebo od někoho jinýho dozvěděl, že máš někoho jinýho.
Bill: Jo… jasně… já mám čas si hledat někoho jinýho, jestli sis všimnul, náš vztah jde do kopru, ty máš vlastní život, vlastní zájmy, já taky… a čas na sebe nemáme žádnej, kdy jsme se naposledy viděli, Tome? Před dvěma měsíci.
Tom: Hm a kdo za to může? Vždycky, když jsem za tebou chtěl jet, napsal jsi mi, že nemůžeš, že máš koně. Takže laskavě nedávej vinu mně a uznej, že za to taky můžeš ty.
Bill: Jo já to uznávám, třeba jsem to dělal proto, protože jsem si uvědomil, co je pro mě do budoucna lepší…
Tom: dík za upřímnost… třeba tohle taky za dva tejdny někde budu říkat, až si to uvědomím. No nic… aspoň takhle… do budoucna někoho, kdo tě pořádně srovná, potřeboval bys to. Starýho Billa je škoda, je mi ho líto…
Bill: Vyřídim, čau.

Ani nechápu, kde se ve mně vzala tahle arogance vůči němu, a proč se mi z minuty na minutu začal tak strašně hnusit. Ale aspoň mám teď volnou cestu…
,,Jak bylo na koních, Bille…?“ zeptá se mě mamka při večeři.

,,Jo, dobrý… zejtra jedu zas, musím trénovat na ty závody…“ usměju se.

,,Tak to jo…“