autor: Theodor & Alex
Přeruší mě chlapecký hlásek a já se usměju jak podnapilý.
„Přišel jsem se na tebe podívat, sluníčko.“
Svým způsobem mám Tima moc rád, ale nevyrovná se to bílé pleti a dlouhé černobílé hřívě. Ach ano, Bill, tedy pan Hrabě, byl pro mě jediným. Přistoupil jsem k Timovi a vzal jeho křehoučké maličké tělíčko do náruče. Povídal jsem si s ním hodně dlouho. Skoro do večera. Přitiskl si ho k sobě a dal mu lehkou pusu do vlasů. To jsem ještě netušil, že to je poslední chvíle s ním.
-BILL-
Vrátil jsem se naštvaně z celkem delší procházky do svého hradu. Už se stmívalo a já měl na Tima takovou zlost, že jsem mu chtěl něco strašného provést. Měl jsem ho rád, byl to ještě nevyspělý 16ti letý chlapec. Měl nádherně velké nevinné oči. Ale jestli chci Toma pro sebe, musím se jej zbavit.
Z přemýšlení mě vytrhlo ržání koní ve stáji. Nedá mi to a půjdu se podívat. Zase ten obrázek jako ráno, ale ne až tak horký. Tom sedí na seně a Timo mu leží hlavou na klíně a nechá se vískat ve vlasech. Oba si povídají. Timo vypadá zamilovaně. A dost! Tohle musím ukončit.
„Ehmm…ehmm neruším?“
Timo a Tom se při mým zakašlání od sebe odtrhnou.
„Jistěže ne, pane.“
„Tome, pojď prosím se mnou.“
Tom se rychle zvedne a cupitá za mnou, všimnu si, že Tom posílá Timovi vzdušný polibek.
Naštvu se ještě víc a jdu do hradu s Tomem v patách.
„Jdi dovnitř.“
Syknu naštvaně a otevřu velké masité dveře ve sklepení. Tom uposlechne a já za ním hned dveře zabouchnu a zamknu na dva západy. Teď mi již nebude nic bránit v tom, abych Timovi ublížil. Po jeho laním krku už toužím delší dobu.
V zádech ucítím jisté mrazení při pomyšlení na krev. Nelením a odejdu od masitých dřevěných dveří až ke schodům od sklepa a vyjdu. Náhle se ocitnu na dvorku, který je již zahalen tmou. Jen světlo zpod stájí tu tmu ruší.
Vejdu do stáje. Moje oči již zase zbarvily do jasně jantarově žluté barvy a mé zuby se protáhly o centimetry. Začnu dýchat jak drak a očima slídím po stáji.
„Timo, Timo. Kdepak jsi?“
Strašlivý až dech beroucí jekot se líně táhne skrz noční mlhu a najednou je ticho. Urputné ticho. Se zavřenýma očima se zvednu nad bezvládným tělíčkem a hřbetem ruky si setřu krev z úst. Najednou procitnu a já vím, že jsem zabil další z nevinných stvoření. Jenže má touha po krvi a pomsta, mě hnala kupředu a já nedokázal dále odolávat.
Podívám se na bezvládné a chladnoucí tělo. Vezmu jej do náruče a odnáším ze stáje k temnému lesu.
Po cestě potkám mrtvolu dívky, jak si spinká na mechu pod velkým smrkem.
Spíš žvanec mršiny a velká hromádka mazu a krve. Zkažené maso…
Dívku, které se levé oko topilo v rozteklém hnisu. Z pravého pootevřeného oka ji lezli červi a její nos stále mokval. Strupovina ji běžela po celém obličeji a povytahovala koutky úst v hnusný škleb. Jen vlasy měla krásné, zlaté a stále hebké.
Neměl jsem čas přemejšlet nad mrtvolou, kterou jsem viděl.
Hodil jsem Tima vedle ni na mech a šel domů.
Hned jak jsem přišel do své komnaty, upadl jsem na postel. V hlavě mi blikl Tom. Vždyť já toho chudáka nechal ve sklepení. Nedobrovolně jsem vstal z postele a ráčil jsem jít pustit svého komorníka, protože by mi ráno nedonesl snídani.
Vzal jsem velký klíč, který visel na zdi a odemkl jsem dveře. Otevřel je a… Tom mi skočil po krku. Smýkne se mnou o zeď a rukama mi drtí hrdlo. Mé zelené oči se začínají barvit domodra.
„Co jsi udělal s Timem?“
autor: Theodor & Alex
betaread: Janule
upadl jsem na postel. 😀
Si věří Tomášek 😀
ajaj xD
Teda…mě je Tima líto:((
Rychle dál kluci, ennapínejte nás!!
No teda…! 😀 Tom si teda troufá 😀
Rychle dáál! 🙂
ježiš tohle si dovolit k hraběti??to snad ne Bille ne že ho kousneš do krku
gosh. To bylo dobrý. Taky možný řešení no. Tak rychle dál
[5]: A do ruky může? 😀
jestli Tom bude pokračovat tak se za chvíli vydá do lesa za Timem…xD
[6]: ani do ruky ne stačil by pořádný facák do obličeje
mazec!!!