autor: Nephilim
„Omlouvám se za zpoždění, už se to nebude opakovat,“ začal se omlouvat Bill s mírně sklopenou hlavou, mezitím malá holčička chytla Konnyho za ruku a táhla ho do učebny k ostatním dětem.
„To je v pořádku, já vám rozumím.“ Řekla učitelka s milým úsměvem. „Konny je rozkošné dítě,“ dodala přátelsky… Bill se usmál jako by to už neslyšel od každého. „Já vím.“ Odpověděl popravdě, rozhlédl se po třídě.
Konny seděl vedle ostatních dětí , kreslil a měl zrovna vypláznutý růžový jazýček, jak se soustředil… Bill se na něj díval tak láskyplně.
„Pane Trümpere, mohu se vás zeptat, kde je Konnyho matka?“ Začala žena váhavým tónem. Bill udělal krok vzad, už je to podruhé za tuhle hodinu, co se někdo vyptával na věci okolo tohoto tématu.
„No, ona…“ Chtěl jí odpovědět, ale co jí měl říct? Přece jí nemůže říct pravdu, je to sociální pracovník.
„No já vlastně nevím, promiňte.“ Jeho odpověď byla pro spousty lidí pravdou.
A kdo byl vlastně otcem Konnyho… To popravdě nevěděl pořádně ani on sám.
Žena se postavila a odcházela. „Pojďte se mnou na chvíli,“ požádala ho.
Bill si povzdechl, co může dělat, nic než poslechnout, do školy přijde stejně pozdě.
Učitelka ho dovedla až do sborovny, nikdo v ní nebyl.
Žena mu přisunula židli ke stolu naproti ní.
„Pane Trümpere,“ složila si propletené ruce pod bradou, Bill cítil, že teď nepřijde nic hezkého… „všichni učitelé Konnyho jsou obeznámeni s vaší situací… s jeho situací.“
Pokračovala v mluvení a přitáhla si kufřík, co měla poblíž.
„Promiňte,“ nadzvedl obočí Bill a udiveně se na ní podíval. „Jakou situaci máte na mysli?“
Učitelka položila na stůl několik listů obráceně, nebylo vidět, co na nich je.
„Není to jednoduché pro chlapce ve vašem věku, mít takovou zátěž.“
Tady je jádro problému…
Bill zaťal pod stolem pěsti vzteky a snažil se zachovat klid.
„Konny není žádná zátěž.“ Odpověděl klidně, avšak vztek se v něm hromadil. Žena se chápavě usmála.
„Ano, já vím.“
„No, já nevím.“ Zapochyboval Bill o její odpovědi.
„Ale přece jen, chlapec-otec, to nemůže být snadné. Je tu mnoho povinností…“
„Při vší úctě, tohle já už dávno vím!“ Přerušil ji a nasadil vyšší tón.
„Já vím, jaké jsou moje povinnosti, to mi nemusíte říkat. Jsem dobrý otec pro Konnyho. Ano je mi 18 let, ale to neznamená, že neumím pečovat o svého syna, a že ho zanedbávám. Chci Konnyho, jako každý jiný otec svého syna. Tím se od ostatních neliším.“ Uvědomil si, že začal téměř křičet, svůj tón tedy zmírnil.
„Já se o svoje dítě starám.“ Řekl už tišeji.
Učitelku Billovo mínění zjevně donutilo k přemýšlení.
„Po to všem je mi jasné, že se o Konnyho staráte dobře.“ Řekla učitelka a na stůl položila těch několik papírů čelem k Billovi. Byly to výkresy. Bill okamžitě poznal, že to jsou výkresy Konnyho, obrázky byly pestrobarevné a téměř stejné. Bill, Bill s Konnym na ruce, Bill a Konny před domem se Simone ve dveřích, Konny dostal pusu od Billa… A v každém obrázku bylo malé červené srdíčko.
Usmál se, díval se na obrázky podrobněji, všude měl nakreslené hezké vlasy…
„Mohu už jít? Už jsem měl být ve škole.“ Zeptal se a odložil výkresy na stůl.
Učitelka se na něj usmála. „Jistě, omlouvám se, že jsem vás zdržela. Ty výkresy si můžete vzít.“
Bil odešel ke dveřím, hodil si tašku na rameno.
„Pane Trümpere!“ ozval se učitelčin nerozhodný hlas. Bill se zastavil a obrátil se na ni. „Kdybyste vy, nebo Konny potřebovali pomoct… Tady je číslo na naši psycholožku, specializuje se na komplikované vztahy.“
„Děkuji, paní učitelko, za snahu.“ Zdvořile se usmál a opustil místnost.
Ještě se podíval do místnosti, kde si hrály děti, Konny si hrál s ostatními, byl tak sladký. Při tom pohledu se usmál a vyběhl ze školky.
Když přiběhl ke škole, bylo už později, než se domníval. Prosil nejdříve školníka a pak sekretářku, aby mu otevřeli, ale ti mu řekli, ať si „laskavě“ počká na zvonění a tudíž se na první hodinu už nedostal. Šel si tedy sednout na schody bezpečnostního východu ze školy.
Když nad tím tak přemýšlel, měl alespoň výhodu, že je plnoletý, nemusí volat Simone, může si tu stupidní omluvenku napsat sám. Do žákovské si napsal „Zpoždění“, podepsal se a nasupeně ji vrazil zpátky do tašky.
Co tam napíše příště?
Podíval se na hodiny… Ještě 40 minut?
Ufff, opřel si hlavu o železné dveře.
Přemýšlel nad tím, co se dělo předtím, v kapse měl Konnyho výkresy. Vytáhl je a díval se na ně… až přijde domů, tak první, co udělá, bude, že se pořádně pomazlí s Konnym.
Musel se pousmát nad svým plánem po škole. Zvedl se lehký vítr, který mu rozcuchal vlasy, ale nevadilo mu to, naopak byl to takový malý relax, při kterém se mu chtělo spát. Ovšem něco mu v tom bránilo, něco přicházející zleva, ale vítr to nebyl.
Tom Kaulitz…
Přibližoval se k němu s cigaretou v ruce. Když byl ve vzdálenosti asi tak tři metry od něj, potáhl ze své cigarety a podíval se na něj.
„Pán bůh se mnou.“ Řekl si v duchu Bill a věděl proč…
Komentáře prosím anglicky, díky. :o)
autor: Nephilim
translate: Mei
betaread: Janule
oh no….Tom…..
Ohhh I want next part, now xD. I really wanna know, waht will happen. Tom will be kind? xD
But KOnny and his pcs, lovely♥
oh, magnificence! those pictures are so nice and cute!
oh… no… I'm afraid
Konny is absolutely cute :-*
MG! Já z týhle povídky jednou umřu, vážně. Ta poslední věta – prostě já ani nevím co k tomu mám říct 🙂
***
Absolutelly amazing… 🙂 I haven´t got any words :))
Oh this is so amazing … Konny he is really very much sweet … I now normally scared, oh yeah, and now wait till Monday
Je možné někde najít i originál? 🙂
Originál je pouze v italštině, ale je na stránkách Nephilim, kam se můžou dostat jen její registrovaní přátelé, takže jen po domluvě s ní, pokud umíš italsky. :o) J.
prakticky ne, ona nechce ab se ten originál rozšiřoval, měla jsme menší komplikace s tím abych mohla vůbec překládat:) [8]:
oou xD hey jako žasná povídka ♥
díky Mei a Janule 🙂
díky to all my readers XD
(and sorry for any mistakes O.o)
really great… Konny is very sweet!!!