Zapleten v lásce 11.

autor: Ivetka

Tom se během noci vzbudil prudkým trhnutím. Zdál se mu ošklivý sen. Vyhoupnul se do sedu a chvíli jen tak zíral do tmy, než se neuklidnil.

,,Jsi v pořádku, Tome?“ zašeptal Bill. Vzbudilo ho to trhnutí. Pomalu si sednul a chytnul jej zezadu za rameno.

,,Jo… ano. Všechno je v naprostém pořádku… Jenom se mi něco ošklivého zdálo…“ polknul Tom a na moment unaveně zavřel oči. Bill ho opatrně pohladil po zádech a potom jej pomalu svalil vedle sebe do postele a přitulil se k němu.

,,Nemysli na to, spi…“ brouknul, nepřestávajíc ho hladit po zádech. V tento moment byl vděčný i Tom Billovi… Hluboce vydechl a klidně zavřel oči. Bill Toma ještě nějakou dobu hladil, než neusnul taky.

O_o

Bill se ráno probudil v prázdné posteli, v prázdném pokoji. Toma nemohl nikde najít. Ani v koupelně. Sešel tedy dolů, aby si udělal něco k jídlu, ale tam Toma objevil. Ten hned po tom, jak Billa spatřil, zbystřil a zůstal stát.

,,Tak, Bille. Musel jsem vstát dřív, abych ti stihnul přivézt to překvapení ještě dříve, než se vzbudíš… Takže, doufám, že se ti bude líbit…“ ukázal na velkou, červeně zabalenou krabici uprostřed obývacího pokoje. Bill se jenom usmál, prošel okolo Toma a ke krabici si sednul.

,,Moc s tím neházej…“ zasmál se Tom. Bill ještě chvilku seděl, bavilo ho, když byl napjatý. Potom už to ale nevydržel a pomalu sundal malé víko z té krabice. Z ní na něj vykouklo malé štěňátko labradora s velkou červenou mašlí ovázanou okolo krku a přidělanou na hlavě. Hned, jak Billa toto malé stvořeníčko spatřilo, převrátilo krabici a skočilo na něj, začalo se mazlit.
,,Bože, Tome. To je rozkošné…“ otočil se na něj se svým novým mazlíčkem v náručí. Ten se jen blaženě usmíval a sledoval je. Bill si se štěňátkem ještě chvilku hrál a mazlil se s ním. Potom mu sundal tu mašli, která mu očividně vadila a potom šel k Tomovi.

,,Děkuju, Tome,“ usmál se a pevně jej objal. Tom nebyl schopný jediného slova. Pouze kývl a Billa objal také, možná ještě trošku pevněji. Bill Toma po několika minutách ještě líbnul na tvář a potom se šel zase věnovat štěňátku.
,,Co si dáš k snídani?“ optal se Tom, který měl namířeno do kuchyně.

,,No… to je jedno, třeba rohlík s marmeládou…“ dnes měl chuť na sladké, jak by ne, když hned po ránu mu pod nos přišlo takové cukrátko…

,,Jak se bude jmenovat?“ usmál se na Billa Tom.
,,No. Já nevím. Ale můj poslední pejsek, kterého jsme měli, se jmenoval Scooty. Sice to byl kluk, ale Scooty je jméno i pro holčičku.. Podíval se na spící malou fenku v koutě místnosti.
,,To se mi líbí,“ usmál se Tom.
,,Tome, děkuju… Já už ani nevím, jak bych ti měl poděkovat, protože ti pořád dokola říkám to samé, ale…“

,,To je dobré, Bille. Mám rád pejsky a tvoje teta mi to také doporučila. Navíc… tady to už potřebovalo trošku oživit, nemyslíš? Alespoň se nebudeš pořád nudit, když mám práci a tak…“ skočil mu do řeči Tom. Bill se jen usmál.

,,No a co očkování? A nějaké ty věci, co se musí štěňátkům opatřit?“
,,Očkování už má za sebou, mluvil jsem s majitelem, dostal jsem od něj papíry a dostal jsem i očkovací průkaz. K němu jsem dostal i speciální pastu, kterou jí máme dávat jednou za 14 dní, na zoubky. Má ještě první, takže má jehličky. Koupil jsem jí i takový uzlík. Prý, aby se jí ty zoubky lépe vylámaly. Budeme na ní muset teď dávat pozor, aby nějaký zoubek, co jí vypadne, nespolkla. Na očkování proti vzteklině půjde až za 3 měsíce… Takže zatím se o nic starat nemusíme. Musí jíst ještě kaše, kvůli těm zoubkům, moc toho nenakouše. Navíc, majitel říkal, že už jsou nové zoubky na cestě, takže kdyby někdy kňučela, tak se nemáme bát, že jí něco je, to jí prý jenom tlačí nové zoubky. No a mističku s vodou má u lednice, jinak jídlo jí musíme dávat pravidelně. Zatím bude nosit kšírky, potom koupíme nějaký obojek a vodítko má na botníku. A má i vlastní taštičku na přenášení, dokud bude takhle malá…“ dokončil Tom skoro bez dechu. Bill se jen slaďounce usmál a dál sledoval tu malou nevinnou kuličku v rohu místnosti.