Vesnický prázdniny 27.

autor: Ivetka

,,Dokonce jsme se s Tomem dohodli, že tu týden zůstane u nás, abyste na sebe měli taky chvilku času, co říkáš, Bille?“ informuje mě při cestě zpátky mamka.

,,No… koukám, že se vám zalíbilo postavit mě před hotovou věc. I kdyby se mi to nelíbilo, stejně s tím nemůžu nic udělat,“ rozhodím rameny a usměju se, ,,to víš, že jsem moc rád, že u nás budeš,“ obejmu ho a hlavu si spokojeně položím na jeho hrudník.

O_o

,,Nezastavíme se na oběd?“ nabídne táta.

,,Ne, tati! Mám na sobě ještě oblečení z koní a smrdím…“ zasměju se…

,,Bill má pravdu, Gordone… pojedeme na večeři. Doma něco uvařím,“ mrkne na nás na všechny mamka a my všichni nadšeně souhlasíme…

Když dojedeme domů, dám Tomovi do ruky sedlo a poprosím ho, aby ho odnesl ke mně do pokoje, ostatní věci si vezmu sám…

,,Co byste si dali k obědu, kluci?“ houkne po nás mamka.

,,Mně je to jedno, mami…“ křiknu.

,,Mně taky!“ ozve se Tom… Se smíchem dojdu do pokoje, kde hned začnu vybalovat…

,,To mamka bude mít zase radost, bude muset prát,“ směju se…

,,Bylo to pro mě riziko sem za tebou jet, Bille…“ řekne po chvilce ticha Tom. Zvednu provinile hlavu a kouknu se mu do očí. ,,Vím, že to není jenom tvoje chyba, že je to chyba nás obou, ale nechci, aby se to už někdy opakovalo, ano? To, co se stalo, mě hodně bolelo. Bolelo, protože tě miluju…“ Sedne si vedle mě a pohladí po tváři…

,,Myslíš, že mě bylo do smíchu, když jsem si s tebou po večerech psal takový věci, který jsme si psali? Kolikrát jsem měl i pocit, že to, co jsem k tobě cítil a cítím, že mě to pomalu přechází. Ale dneska jsem si uvědomil, že to tak není, že tě pořád miluju, Tome…“ pousměju se.

,,To je od tebe hezký, Bille, že mi to říkáš. Ale přesto se bojím, že až se vrátím domů a přijdu večer na ajsko, že se zase změníš v toho starého ošklivého Billa. Já tě chci mít takového, jaký jsi, rozumíš mi?“ jemně mi zatřepe rameny.

,,Ano, lásko…“ odstrčím ho od sebe a trošku se zamračím, ,,rozumím ti. Německy ještě snad umím,“ zakývám hlavou, vezmu špinavé věci a odnesu je do koupelny.

— večer —

,,Tak… co si dáte, kluci?“ zeptá se nás mamka večer. Šli jsme totiž na tu slíbenou večeři a jelikož mamka s Tomem milují čínskou restauraci, tak jsme se s Gordonem jednoduše přizpůsobili.

,,To jsme to dopracovali, Bille, papat kočičky…“ směje se Gordon.

,,Tati…“ napomenu ho a mamce odpovím, ,,no… přemýšlím… nad těma kuřecíma kouskama ve sladkokyselé omáčce…“ pousměju se.

,,Já zatím ještě nevím…“ usměje se Tom…

Nakonec to ale dopadne tak, jak jsem čekal, Tom se opičí a dá si to samé, co já. Než nám jídlo přinesou, tak si povídáme…

,,Ani nevím proč, Tome, ale beru tě jako člena rodiny. Přijdeš mi úplně jako druhý syn,“ směje se mamka.

,,Oh… děkuju, Simone, to je milý…“ Tom mi pod stolem dá ruku na stehno, nejdřív se na něj kouknu a mírně se zamračím, ale hned do toho se usměju. Po chvilce mě Tom začne po tom stehně hladit… Jenom se koukám do stolu a poslouchám, co si ostatní povídají, někdy se zapojím, ale vnímám Tomovu ruku, je to tak příjemné… Po chvilce ale Tom začne ruku posouvat výš k mému rozkroku…

,,Emmm,“ odkašlu si a usměju se… Tom se taky usměje a rukou mi drze zajede pod kalhoty, naštěstí jen na trenky. Začne mě tam dole jemně hladit a přejíždět po něm prsty… Strašně hezky to lochtá, chci se až smát, ale držím to… Zhluboka se nadechnu. ,,Už mám hlad,“ řeknu po chvilce ticha…

,,Já taky… a chuť…“ broukne Tom… Nesměle se na něj kouknu a nahodím trošku vražedný výraz, který jasně říká: ,jen počkej, broučku – tenhle večer nepřežiješ…‘