autor: Lea
Bill se nemohl hodně dlouho strachy ani pohnout. Nevěděl jestli uběhly vteřiny, minuty nebo i hodiny. Nějak mu to celé nedocházelo. On… co se tu vlastně stalo? Znásilnil ho. Ne, neznásilnil. Přestal. Odešel. Na poslední chvíli… dělily ho milimetry od Billova těla a on… odešel. Bill to prostě nemohl pochopit. Za tím něco bude. Ale co?
Pomalu vstal a začal se oblékat. Ruce se mu tak třásly, že si málem nenatáhl ani boxerky. Oblékl se do riflí a zapnul si pásek. U trička se zarazil. Bylo rozthlé na dvě půlky.
Bill se začal třást. Děsilo ho už jenom to, že by se měl před Tomem ukázat bez trička. Pokud se ho předtím bál, tak to nebyla vůbec nic proti tomu jak se ho bál teď. Strachy málem omdlíval.
Na schodech se ozvaly kroky. Bill vypískl a bleskurychle zajel pod peřinu. Přitiskl si jí až k bradě, že mu zpod peřiny koukaly jenom oči a rozcuchaná hlavinka. Srdce se mu prudce rozbušilo strachy, když slyšel, že kroky zamířily k jeho pokoji.
Tom otevřel dveře a vešel dovnitř. Mezitím už se stačil uklidnit, a teď byl rozhodnutý dát všechno do pořádku. Pohlédl na Billa, respektive na Billovy oči.
„Je ti zima?“ zeptal se.
Bill pomalinku zavrtěl hlavou. Nemohl ani mluvit, hlas se mu tak třásl, že by ze sebe nedostal ani slovo. Tomův pohled sklouzl k roztrhanému tričku.
„Potřebuješ nějaké oblečení. Zavolám tvému otci, ať ti nějaký pošle,“ řekl klidně. Stejně mu musí zavolat. Gordon mu ráno psal sms, že mu zavolá a domluví se s ním.
Bill neodpověděl ani se nijak nepohnul. Jenom ze strachem v očích hleděl na Toma, který stál a shlížel na něj.
„Nedívej se na mě tak,“ ohradil se dredáč po chvíli, když na sobě pořád cítil Billův vystrašený a roztěkaný pohled. „Díváš se na mě jako kdybych byl ďábel.“
„J-jsi daleko h-horší,“ zašeptal Bill tichounce. Tom to ale stejně zaslechl.
„To si opravdu myslíš?“ zeptal se tiše. Bill krátce přikývl.
„Proč?“
Chlapec odvrátil obličej a svůj pohled zabodl do zdi. On se ještě ptá?
„Znásilnil jsi mě.“ Oči se mu zalily slzami bolesti.
„Neznásilnil. Přestal jsem.“
Chlapec nic neříkal, jen přidušeně vzlykal. V hlavě mu běžely vzpomínky na předešlou hodinu.
„Bille… nechtěl jsem.“
Bill se na něj jen uslzeně podíval.
„Ty víš z nás dvou nejlíp že tady nezáleží na tom co chci já, ale na tom, co chceš ty. Kdyby jsi mě chtěl znásilňovat celý den v kuse, tak bych ti to musel dovolit,“ vzlykl tiše.
„Proč myslíš?“ Bill odvrátil oči.
„Nejsem tady nic. Jen tvá hračka. Oběť.“
Tom už se radši nevyptával. Chápal, že je teď Bill vystrašený, a proto mu na jeho řeči už nic neříkal. Pomalu přešel ke skříni a vytáhl z ní jedno svoje velké tričko. Otočil se a podal ho Billovi.
„Vem si ho, ať tu nechodíš polonahý,“ vyzval ho. Bill pomalinku natáhl ruku, a pak triko rychle chňapl a rukou zajel bleskurychle pod peřinu, jako by se bál, že ho Tomova ruka kousne. Ten se tomu jen tiše zasmál. Pak se z jeho kapsy ozvala vyzváněcí melodie. Tom strčil ruku do kapsy, vytáhl mobil a přijal hovor.
„Ano?“
„To jsem já, Tome,“ ozval se Gordonův hlas. „Potřebuji, abys zavolal Kaulitzovi.“
„Jo jasně, a co mu mám říct?“
„Že po něm budeme požadovat 7 miliónů, a že na to má týden.“
„Ok, hele potřeboval bych nějaký oblečení pro toho kluka,“ oznámil Tom a podíval se na Billa, který ho celou dobu sledoval zvědavým pohledem.
„No… dobře. Řekni Kaulitzovi, ať mu sbalí nějaký hadry a položí je na tu starou autobusovou zastávku na kraji Berlína. Stejně ji už nikdo nepoužívá. Budu mít cestu kolem, tak to vyzvednu a zavezu ti to.“
„Jo, dobře díky. Je to všechno?“
„Hmm, je, dej na toho kluka pozor, ať pak nejsou problémy, čau,“ připomněl mu ještě Gordon a zavěsil.
Tom schoval mobil do kapsy a sedl si k Billovi. Ten trošku couvl. Tom se zatvářil trochu pobaveně.
„Jdu volat tvému tatínkovi,“ oznámil mu trochu posměšným hlasem. „Ale tentokrát s ním mluvit nebudeš.“
„Ale… ale já…“ začal koktat Bill. Chtěl nějak taťkovi naznačit, kde je. Věděl že je v Lipsku, na samotě a hned za chatou je velký les. To by mohlo policii pomoct v pátrání. moment… ví o tom vůbec policie? Vybavil si Tomova slova, že nesmí zavolat policii, jinak ho zabijou. Takže po něm policie nejspíš ani nepátrá, nemá ani tušení, že ho unesli.
„Žádný ale. Prostě s ním mluvit nebudeš. A ať tě ani nenapadne se ozývat. Řekneš slovo a uvidíš,“ řekl Tom tvrdě. Nechtěl být na Billa zlý, ale bál se prozrazení. A věděl, že Bill udělá cokoliv, aby se odsud dostal. Tom si našel Jorgenovo číslo a vytočil ho.
„Tak zase se slyšíme,“ ušklíbl se, když se ozvalo Jorgenovo „haló“.
„To jste vy?? Kde je Bill? Je v pořádku?“
„Žije, to by vám měl stačit,“ uchechtl se Tom a Bill se zatvářil znechuceně. Schválně straší jeho otce, aby měli co nejdřív peníze.
„Prosím, prosím vás na kolenou, neubližujte mu…“
„To záleží na vás. Máte týden na to, abyste sehnal 7 miliónů.“
„Tolik?! To nemám za takovou krátkou dobu šanci!“
„Fajn, takže váš syn z…“
„Ne!! Počkejte ne, seženu ty peníze, přísahám!“ Tom se zlomyslně usmál.
„Výborně, pane Kaulitzi. A ještě něco. Potřebujeme nějaké oblečení pro vašeho syna. To, co měl na sobě, se mu trochu… roztrhalo. Řekněme nešťastnou náhodou. Dejte to oblečení do tašky a pak ho položte na zastávku na kraji Berlína, na tu, která už se nepoužívá. Varuji vás, kdyby jste mu tam chtěl přibalit něco, co by mu pomohlo k útěku, odskáče si to váš syn, né vy. A to pěkně tvrdě. Brzo očekávejte, že vám znovu zavolám,“ řekl Tom a zavěsil. Podíval se na Billa a zarazil se. Po jeho krásné tváři tekly proudem slzy.
„Proč brečíš, Bille?“ zeptal se váhavě. Bill neodpověděl, jen vzlykl. Tomovi ho bylo líto. Natáhl k němu ruku a chtěl ho pohladit po havraních vlasech. Ale Bill rychle ucukl.
„No tak, Bille, neboj se,“ uklidňoval ho Tom. Bill se na něj pátravě zadíval. Proč je najednou na něho hodný? Chce snad získat jeho důvěru a pak ho… znovu se rovzlykal.
Ucítil na svém pase dvě hřejivé ruce, jak si ho pomalu přitahují k sobě. Oh bože, ne, blesklo mu hlavou a snažil se vykroutit. Ale Tom ho držel pevně.
„Já nechci!“ zakvílel vystrašeně Bill.
Ale Tom ho neměl v úmyslu znásilnit. Jenom si ho schoulil do své náruče a kolébal jako malé miminko. Chtěl ho utěšit. Ani nevěděl proč. Bill v jeho náruči jen přidušeně vzlykal.
„Proč pláčeš?“ zeptal se znovu Tom. Bill jenom znovu vzlykl.
„Chci domů!“
„Neboj se, Bille, brzo půjdeš domů,“ snažil se ho uklidnit Tom.
„Ale já chci hned, nechci tu být, každou chvíli se strachovat co bude, kdy mě znásilníš nebo mi ublížíš!“ vzlykl znovu Bill. Tom se na něho smutně zadíval. Věděl, že tady už si nemůže hrát na tvrďáka. Bude muset odhodit svou masku a pokusit se Billa uklidnit.
„To znásilnění byla chyba, Bille. Už to nikdy neudělám, slibuju. Vezmu si tě jedině, když budeš chtít ty.“
„Já? Slyšel jsem dobře? Já nikde nebudu chtít!“ vykřikl rozhořčeně Bill. Tom se jen tajemně usmál.
„Teď o tom nemluv.“
Bill na něho upíral své nevinná, hnědá, uslzená očka a snažil se něco vyčíst z jeho tváře. Netušil, jestli mu má věřit nebo ne. Zamyslel se. Nemohl o Tomovi říct, že je vyloženě zlý. On věřil, že není zlý. Že je jiný než ten Tom, za kterého se vydává.
„Proč tohle děláš?“
Tom stočil zrak k Billově obličeji. Dlouho se rozmýšlel, jak mu má odpovědět. Pravdu nebo ne?
„Pro peníze,“ přiznal nakonec. Bill povzdechl. Čekal to.
„Bille, já ti nechci ublížit,“ řekl znenadání Tom. Bill se na něj překvapeně podíval.
„Tak proč mi teda ubližuješ?“ řekl tichounce. Po tváři se mu už zase kutálely slzy. Když si vybavil, jak ho Tom poprvé uhodil, jeho výhružný hlas, když mu říkal, ať se neodvažuje utéct, jeho výraz, když ho našel v lese, jeho ruce, které mu tvrdě ošahávaly tělo…
Zoufale se rozvzlykal. Tom se na něj podíval, ale nic neříkal. Jen ho kolébal ve své náruči a klidnil ho konejšivými slůvky.
„Chci domů, chci domů!“ plakal Bill.
Tom se na něj smutně podíval. Toto bylo přání, které mu on nebude moct nikdy splnit.
autor: Lea
betaread: Janule
je to drsný jako, moc se těším na další dílek 🙂 jen doufám, že už Tomovi nerupne v kouli 🙂
tohle je tak smutný že vždycky mám slzy v očích jak je mi ho tam líto
To je smutný, ale taky moc krásný =)
Moc hezký honem dáál
domů…tam se podíváš za 7 milionů…xD
To je dokonalé 🙁 Nechápu, proč spolu neutečou…
:-*
Konečně pookřává 🙂
no teda…. začíná to být roztomilýýýýý :-)))
A co jako čekal? Že ho unesou na Hawai a budou ho tam obskakowat? Ať si neztěžuje, mě unýst Tom tak se modlim ať to wýkupný neplatěj XDDD
no přesně… ale já bych v tom případě brala za únosce jedině Billa, to by pak naši dostali co do výkupnýho zákaz 😀
chudacik Bill..aky vystraseny…ach jaj..:-((
ty jo to je napínák. Rychle dál. Já chci ale ještě trochu násilí 😀 Ať mu tam tatík něco přibalí 😀
[12]: Holka ty jsi moje modrý z nebe. Já zrovna řeším dilema jestli mám do jisté kapitolky dát jednu..ehm ,,mírně,, násilnickou scénu a teď si přečtu tohle xDDD Takže je rozhodnuto..speciálně pro tebe ji tam strčím…xDDD
[13]: jůůů. A nezapomeň to uvést že to je na můj požadavek 😀 Ne to je samozřejmně for. TAk to se těšim
[14]: Uvedu, neboj xDDD