Můj pohádkový princ 43.

Sluníčko už dávno opustilo své zlatavé polštáře, na kterých celou noc pospávalo. Vyšlo ze svého slunečního paláce a vyhouplo se na modrou oblohu, která se okamžitě rozzářila. Párkrát se po ní prošlo, aby zkontrolovalo, jestli na ní není nepořádek a nebo jestli na ní ráno nezabloudila nějaká hvězdička při cestě do své postýlky. Když však nezahlédlo nic neobvyklého, vytáhlo svůj zlatý hřeben a pečlivě si začalo pročesávat své sluneční vlasy v podobě třpytivých paprsků. Po celé obloze se v tom okamžiku rozlila ještě větší záře, jejíž odlesk zasvitl do nejednoho okénka ve městě. Svým zářením začal probouzet rodiny s dětmi a i ty největší spáče, kteří často vyspávali až do oběda.

Vyjímkou nebyla ani černovlasá osůbka, jejíž rty právě zdobil zasněný úsměv a ona se se zavřenými víčky procházela v říši snů. Netrvalo však dlouho a do Billova snu se začal pomalounku vkrádat malý sluneční paprsek, který mu svou září připomněl, že je čas tu krásnou zahradu opustit a probudit se do dalšího prosluněného rána. Bill se malinko nesouhlasně ošil, nebylo mu to však vůbec nic platné. Vůbec se ale nezlobil. Sluníčko, jehož paprsky začaly dopadat na jeho tvář, mu vyvolalo na rtech úsměv a Bill pomalounku otevřel očka od sebe. Párkrát zamrkal, než si zvykla na to hřejivé světlo, které zalévalo jeho pokoj každé ráno a přitáhl si peřinku blíž k tělu.

Chvilinku jen tak ležel, než ho zaujal pravidelný tlukot něčího srdíčka, který se do linul k jeho oušku. Bill přitiskl víc hlavinku k tomu polštářku, na kterém si až doteď hověl a více se zaposlouchal do toho zvláštního bušení, které mu však nebylo zase až tak neznámé. Nemusel přemýšlet dlouho, aby přišel na to, co to je. Stačilo se jen mírně nadzvednout a on spatřil dokonalou opálenou hruď a vypracované bříško. Krásně se usmál a bříškem ukazováčku přejel po malinkém pupíku. Kochal se pohledem na to dokonalé tělo a po chvilince pozvedl výš svá zvědavá očka, která se rozzářila jako dvě sluníčka. Jeho princ nerušeně podřimoval v bílých peřinách a jemně odfukoval. Poddával se kouzlu svého snu a ani v nejmenším jej nenapadlo, že se na něj teď upírají dvě čokoládová kukadýlka. Bill se usmál jako sluníčko a svými kukadýlky zvědavě přejížděl po té nevinné spící tváři. Mohl nechat oči na mírně chvějících se řasách, už na pohled hebké pleti a plných rtech, které tolik rád líbal. Jejich plnost jej lákala víc a víc a on už nedovedl jen klidně ležet a odolávat jí. Ty dva naběhlé polštářky přitahovaly ty jeho k sobě stále větší silou a Bill se nebránil. Ani na okamžik nezaváhal a pomalounku se k nim začal přisunovat blíž.

Už už je chystal spojit s těmi svými, v tom však jeho pozornost upoutalo něco jiného. Bill zvědavě pozvedl očka, nato se však na jeho rtech rozlil zářivý úsměv a Bill se tichounce rozchichotal při pohledu na Tomovy spletené copy. Když šli včera večer spát, měl je stáhnuté v drdolu, teď však vypadal, jakoby celou noc strávil v chrastí. Gumička mu na nich už jen tak tak držela a všechny byly tak zvláštně rozčepýřené a rozházené, až ani Bill nedokázal udržet vážnou tvář. Tom s neposlušnými dredy na všechny možné strany a se spícím výrazem ve tváři mu přišel neuvěřitelně roztomilý, zároveň však u něj svým zvláštním účesem vyvolával další a další smích. Bill se rozchichotal jakoby se rozcinkalo tisíc zvonečků a ručkou si zakryl pusu, aby své záchvaty smíchu alespoň trošku utlumil. Ještě nikdy neviděl Tomovy dredy v takové zvláštní poloze, která by jej nutila ke smíchu. Zvonivě se chichotal a vůbec nezaznamenal dredáčkovo neklidné zamručení.

Tom se procitl z opojení krásného snu o něm a o Billovi a ospale zamžoural kolem. Probudilo jej to nejkrásnější, co jej probudit mohlo, ten nejkrásnější zvuk na světě, který překročil bránu spánku a do linul se až k němu – Billův smích. Tom se malinko zavrtěl a se zavřenýma očima naslouchal tomu sladkému chichotání. Nevěděl, čemu se Bill směje, jen ten krásný a upřímný smích jej však donutil k milému úsměvu. Tom pomalu otevřel oči od sebe a zvědavě na toho smíška zamrkal.

„Čemu se směješ?“ špitl tiše svou otázku a očima přejížděl po tom rozchichotaném trdýlku. Bill se nejdříve malinko podivil, že už je Tom vzhůru, při pohledu na ty neposedné hadí ocásky se však znova vesele rozesmál. Prstíkem ukázal někam na Tomovu hlavu.

„Tvoje dredy, Tomi,“ mile se usmál a pozoroval Toma, který se vyšplhal do sedu a nechápavě svraštil čelo. Stačilo však, aby mu do klína spadla jeho gumička a on už věděl, co Billa tolik rozesmálo. Tohle už se mu přes noc několikrát stalo a on se sám musel rozesmát nad svým účesem, který mu tvořily ty neposedné ocásky. Sám pro sebe se usmál a zadíval se na Billa, v tom se však jeho rty zvlnily do širokého úsměvu. Jen při pohledu na to černovlasé stvořeníčko a jeho havraní vlásky se musel rozesmát. Vůbec si nevšímal nechápavého Billa, jehož smích teď rázem utichl a jeho majitel na Toma zvědavě zamrkal. Smál se jeho rozcuchaným dredům, ani v nejmenším si však nevšiml svého rozčepýřeného účesu. Proto teď zvědavě zamrkal svými dlouhými řasami na Toma a horlivě přemýšlel, čemu se tak může smát.

A Tom se opravdu smál. Málem mu tekly slzy smíchu, když znova upřel pohled na Billa s vlásky na všechny světové strany. Každé ráno je měl rozcuchané, teď to však vypadalo, že je jen tak nerozčeše. Zvědavě na něj upíral očka a čekal, až se Tom přestane alespoň trošku smát.

„Miláčku, viděl ses už dneska v zrcadle?“ optal se Tom pobaveně a když mu odpovědí bylo Billovo zavrtění hlavinkou, znova se rozesmál. Billovi to však nedalo. Rychle se nahnul ke svému šuplíčku v nočním stolku a po pár vteřinách vylovil malé zrcadlo a…

Hlasitě zapištěl při pohledu na své vlásky, které mu trčely všude možně. Zděšeně si prohlížel svůj vlastní odraz a vůbec si nevšiml Toma, který se k němu zezadu přisunul a nahnul se k jeho oušku.

„Tak, potom čí účes je tu k smíchu,“ vesele se zaculil a viděl, jak Bill zrcátko odložil a malinko si skousl rtíky. Přišlo mu to trošku trapné, že se Tomovi smál kvůli dredům a sám vypadal ještě hůř. Cítil, jak se Tomovy dlaně ovíjejí kolem jeho pasu, když však ucítil jemné líbnutí na krk, malinko zčervenal a než se Tom nadál, s roztomilým chichotáním se schoval pod bílou peřinku a znova se rozesmál. Tom se přisunul blíž k tomu smějícímu se klubíčku a lehce do něj dloubl prstem. Bill mu přišel neuvěřitelně roztomilý, ať už svými vlásky, svými gesty, nebo jen svým zvonivým smíchem. S úsměvem naslouchal tlumenému smíchu pod peřinou a dlaní klubíčko pohladil.

„Kam ses mi schoval, ty prdelko moje?“ pronesl se smíchem, nato však chichotání pod peřinou utichlo. Bill se na okamžik přestal smát a v hlavě si neustále opakoval ta dvě poslední slůvka.

„Prdelko? Já myslel, že jsem koťátko,“ ozvalo se zpod peřiny a Tomovu tvář rozzářil krásný úsměv. Bill tu větu řekl tak zvláštně, tak roztomile, jako když malé dítě škemrá o hračku. Tom znova přejel dlaní po tom klubíčku, které teď ztichlo a očekávalo Tomovu odpověď.

„Vždyť jsi, Billí. Jsi jen a jen moje koťátko,“ odpověděl Tom popravdě a s úsměvem zaznamenal, jak z peřiny vykoukla dvě mandlová kukadýlka.

„Vážně?“ ujišťoval se Bill a pomalounku ze sebe začal peřinku stahovat. Tom jej pohladil po vláscích, v tom jej však napadlo něco báječného. Rošťácky se mu blýsklo v očích a on se na Billa usmál.

„Vážně. Nevěříš?“ zeptal se, ani však nečekal na odpověď. V mžiku se vyhoupl na Billa a prsty začal tančit pod jeho pažemi až na žebra, naslouchajíc tak chichotavému smíchu, který se okamžitě začal rozléhat celým pokojem. Bill se zvonivě smál nad těmi lechtivými dotyky, které mu způsobovaly Tomovy prsty. Tom moc dobře věděl, jak na něj. Znal ta místa na jeho křehkém tělíčku, kde byl mimořádně lechtivý a svými dobře mířenými dotyky jeho smích jen zesiloval. Marně se Bill pokoušel dostat se zpod Toma. Bříško už jej od samého smíchu pěkně bolelo a on málem nemohl popadnout dech.

„T-Tomi… už nééé, p-prosím… hihihihi… prosím, hihihihihi,“ škemral prosebně, Tom však ne a ne přestat. Znova zajížděl svými obratnými prsty pod Billovy paže a nic nedbal jeho rozchichotaných proseb. Sám pro sebe se culil a naslouchal Billovu chichotání. Bill se znova pokusil vyhnout se Tomovým prstům, když však výsledkem byl jen další záchvat jeho smíchu, horlivě zapřemýšlel, jak se z téhle situace dostat. Během několika vteřinek přišel na něco geniálního, na něco, co donutí Toma pustit jej a Bill už si teď v hlavince sumíroval svou pomstu za Tomovy lechtací útoky, které mu dredáček způsoboval.

„T-Tomi, lásko… prosím, už nééé… m-miláčku, p-pusť mě… hihihihi,“ zkusil to sladkými slůvky, když mu však nepomohla ani ta, vsadil na svůj právě promyšlený plán.

„J-já… já se počůrám,“ dodal výhružně a v tu samou vteřinu docílil svého. Tom jej přestal lechtat a tázavě se na něj zadíval.

„Opravdu se ti chce čůrat, Billi?“ zkoumavě si jej prohlédl. Bill s vážným výrazem pokýval hlavinkou.

„Chce, Tomi, a moc. A jestli mě budeš ještě chvilku lechtat, tak už to nevydržím,“ pípl s očkama, upřenýma do těch Tomových a v duchu hořel nedočkavostí. Tom mu s úsměvem brnknul po nosíku a pomalu jej pustil.

„Tak běž,“ vybídl jej a sledoval, jak se Bill rychle zvedá z postele a capká ke dveřím. Pohodlně se položil do peřin, stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával. Těsně před dveřmi se Bill zastavil a s hlasitým pištěním se rozběhnul k posteli, na kterou okamžitě skočil. Neváhal ani vteřinku, obkročmo se posadil na Tomův klín a ruce mu pevně podržel za hlavou, aby se dredáček nemohl bránit.

„A mám tě!!!“ vykřikl vítězně a svými nožkami si přidržel Tomovy boky. Se spokojeným úsměvem hleděl do Tomových očí, ve kterých se teď odráželo překvapení nad tím, co právě udělal. Tom si jej s překvapeným úsměvem prohlížel. Tohle tedy nečekal. Ještě před chvilinkou měl navrch a teď je to on, kdo leží pod tím druhým a s rukama za hlavou se nemůže ani hýbat. Došlo mu, že jej Bill dokonale dostal. Vzal mu jeho pozici jen obyčejnou výmluvou, že se mu chce čůrat. Teď jej se spokojeným úsměvem pozoroval, neustále držíc jeho ruce.

„Teď se teprve uvidí, kdo koho bude lechtat,“ zářivě se usmál, jen při pohledu do Tomových očí však moc dobře věděl, že lechtání není to, co má právě v úmyslu. Je to něco, co bude pro oba mnohem, mnohem příjemnější. Po milimetrech se skláněl k Tomovým rtům a když se mezera mezi nimi zkrátila na minimum, žádostivě, přesto však něžně jej políbil.

Jemně se mazlil s jeho rty se dvěma kuličkami a vůbec si neuvědomil, že jeho ručky už dávno nedrží Tomovy ruce. Teď si pohrávají s Tomovými dredy a lehce je tahají za konečky. Ani Tomovy ruce však nezůstaly jen tak nečinnými. Objaly Billův pas a pomalu jej hladily, zatímco jejich majitel se odpojil od Billových rtů. Obdivně k němu vzhlédl a pousmál se.

„Vyhrál jsi,“ přiznal a viděl, že Billův úsměv už nemůže být zářivější. Bill se krásně usmál a nato si špičkou jazyka olízl rtíky, na kterých ulpěla příchuť těch Tomových.

„Jsi sladkej, víš to?“ pípl tichounce, nato však ucítil na svém zadečku něčí měkkou dlaň. Nemusel se ani otáčet, aby zjistil, kdo jej právě hladí po prdelce. Naoko káravě se na Toma zadíval a vztyčil ukazováček. „Kampak to Tománek dává ručku?“ optal se přísně, přesto však s milým úsměvem. Tom se nevinně uculil a znova jemně pohladil Billův zadeček, skrytý pod látkou jeho boxerek.

„Když ona tam jde sama od sebe. Asi se jí tam líbí,“ šeptl a neunikl mu Billův zářivý úsměv. Věděl, že to Billovi nevadí, proto jej ještě jednou pohladil a odměnou mu byl dlouhý a procítěný polibek.

Oba se na sebe mile culili a položili se vedle sebe do peřin. Tom prsty cuchal Billovy černé vlásky, zatímco přemýšlel nad svým plánem na dnešní den. Napadlo jej to už včera večer v koupelně, když se na sebe zadíval do zrcadla a prohlédl si svou postavu. Chtěl dnes někam zajít, nevěděl však, jestli jej Bill bude chtít doprovodit a nebo jestli bude chtít zůstat doma. Chtěl se jej na to alespoň zeptat, proto sjel svou dlaní na tu jeho a něžně ji pohladil.

„Billi?“ oslovil jej láskyplnou zdrobnělinkou jeho jména, kterou Bill tolik miloval. Nikdo to neuměl říct tak krásně, něžně a mile jako jeho Tomi. Tázavě k němu pozvedl očka.

„Copak?“ optal se automaticky, čímž Toma vyzval, aby mu sdělil svůj nápad. Tom si rukou podepřel hlavu a něžně přejel prsty po jeho tváři.

„Víš, Billi, chtěl jsem se tě na něco zeptat. Dnes odpoledne bych chtěl jít do jedné posilovny tady ve městě, kam jsem často chodil. A chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys tam nechtěl jít se mnou,“ začal šeptem, když však uviděl Billova vykulená kukadýlka, malinko se zarazil. Bill zvědavě zamrkal.

„A to bych tam musel taky cvičit?“ vyhrkl svou první otázku, která jej napadla a zamyslel se. V žádné posilovně nikdy nebyl a také nikdy nic takového nedělal a teď tam má jít? Co když se před Tomem ztrapní? Tom však pohotově zavrtěl hlavou.

„Ne, to ne, broučku. U té posilovny je malý bufet, kde by sis mohl číst, nebo si dát něco na jídlo. Mohl bys tam na mně počkat tu hodinku, pokud chceš. Ale jestli ne, můžeš být klidně doma a třeba si hrát s Bobíkem,“ navrhnul mu a sledoval, jak se Bill rychle posadil. Nesouhlasně zavrtěl střapatou hlavinkou, až se mu už tak dost zacuchané vlásky ještě více rozcuchaly.

„Já tam půjdu s tebou, Tomi. Tu hodinku tam na tebe počkám a než se procvičíš v posilování, dám si něco dobrého. Alespoň nebudeme pořád doma,“ přiznal s úsměvem, který se ještě rozšířil při pohledu na Toma, který se po jeho odpovědi celý rozzářil. Alespoň tam nepůjde sám. Šťastně jej objal a vděčně líbnul na tvář.

„Jsi úžasný, lásko. Teď dopoledne můžeme vybalit tu tašku, abych si do ní mohl dát věci na převlečení a odpoledne můžeme jít, hm?“ kývl směrem k tašce, kterou včera nestihli vybalit a líbnul Billa na rtíky. Bill se souhlasně pousmál, když mu však pohled padl na malé zrcadlo v peřinách, malinko posmutněl. Znova se zadíval na svůj rozcuchaný účes a potom na Toma.

„Takhle tam ale nemůžeme jít, Tomi,“ špitl smutně, to však ještě netušil, co Tom udělá. Dredáček nesouhlasně zavrtěl hlavou a něžně jej pohladil po zacuchaných vláscích.

„Ale můžeme, uvidíš,“ ujistil jej s úsměvem a rychle vyběhnul z pokoje na chodbu. Otevřel dveře koupelny a zamířil k poličce, kde měl Bill své nezbytnosti. Chvilinku se prohrabával různými kosmetickými přípravky a líčidly, než konečně našel to, co potřeboval. Spokojeně se pousmál a ťapkavými krůčky se vrátil zpět do Billova pokoje k tomu černovlasému stvořeníčku, které teď sedělo na posteli a netrpělivě klátilo nožkami, vyhlížejíc tak svého miláčka. Bill na něj upřel svá očka, jakmile však rozeznal svůj hřeben, který teď držel Tom v ruce, už věděl, co má Tom za lubem. Zvědavě nakrčil nosík, když k němu Tom přešel a věnoval mu svůj krásný úsměv.

„Můžu ti rozčesat vlásky, Billí?“ zeptal se a prohlížel si Billovu tvářičku, která k němu malinko překvapeně vzhlédla. Bill se na Toma díval s trošku udiveným výrazem, který však pomalounku začínal střídat jeho úsměv. Ještě nikdy se od nikoho nenechal česat kromě maminky, když byl malý. Představa, že své vlásky svěří do Tomových citlivých rukou se mu však velmi zalíbila. Mile se usmál, pootočil se k Tomovi zády a naoko pyšně pohodil svou černou hřívou.

„Tak prosím,“ vybídl jej, neustále se uculujíc a za okamžik už za sebou ucítil Tomovu přitažlivou vůni.

„Ale jemně,“ dodal starostlivě a nato už své rozčepýřené vlásky svěřil Tomovým dlaním, které si s nimi začaly pohrávat. Tom se usmál.

„Nebojte, pane,“ ujistil svou lásku šeptem a s úsměvem na tváři hřebenem velmi jemně pročísnul prvních pár havraních pramínků.