Vesnický prázdniny 28.

autor: Ivetka

,,Co to jako mělo znamenat v tý restauraci, Tome…? Co jsi na to na mě zkoušel?“ spustím hned, co se zavřou dveře od mého pokoje.

,,Klid, lásko, jenom jsem si hrál a hned jsem toho nechal, jak sis konec konců mohl všimnout…“ Sedne si na postel a nechápavě rozhodí rukama…

,,Nejde tu o to, že jsi toho hned nechal, ale o to, že s tím musíš začínat i před rodičema…“ ukážu si na čelo na znamení, že mě to nutilo přemýšlet o tom, zda je vůbec normální.

,,Ježiš, Bille, nech toho a pojď ke mně a dělej,“ rozkáže a ukáže na oranžový kobereček, který mám u postele. Poslušně tam doklušu a stoupnu si naproti němu jako nějaká okrasná soška… ,,A nech toho nakrucování, hej,“ drcne mě do břicha malou pěstí, ale chytne mě hned za zápěstí, abych nespadnul…

,,Haha, děsná sranda,“ protočím očima a sednu si vedle něj.
,,No, ještě řekni, že se zlobíš, lásko…“ strčí do mě ramenem.

,,Ne nezlobím se, ale… prostě… musíš provokovat vždycky a všude, co? A je ti jedno, kde jsme, s kým tam jsme, prostě to uděláš a tečka…“ zaprudím a vypláznu na něj jazyk.

— Tom —

Za malou chvilku jsme se šli společně vysprchovat a potom si lehnout, Bill byl z dneška unavený a já se mu ani nedivím. Ale mně se spát ještě nechtělo, proto jsem ho půl noci pozoroval, hladil ho po vlasech, laskal ho na tvář, nemohl jsem si pomoct, on byl tak strašně sladkej. Hladil jsem ho po hrudníku, tvářích, čele, vlasech, pažích, všude, kde se dalo. Potom jsem se kouknul na noční stolek, kolik je hodin 0:47. Usmál jsem se a zase se kouknul na Billa, překvapením pro mne teď však bylo, že on měl oči otevřené.
,,Jakto, že nespinkáš, drobečku?“ usměju se a líbnu ho na špičku nosu.

,,A jakto, že nespinkáš ty?“ zachraptí a pohladí mě rukou po zádech.

,,Ani nevím, nechce se mi nějak spát a strašně mě baví, když se na tebe můžu koukat, když spinkáš a dotýkat se tě…“ řeknu zasněným tónem hlasu.

,,Aha… probudilo mě… spadly mi tvoje dredy do obličeje…“ zasměje se…

,,Promiň,“ omluvně se usměju a dám mu vlásky pryč z čela… Chvilku na sebe jen tak koukáme, nic neříkáme…

,,Na co myslíš, Tome?“ šeptne Bill. Vždycky, když má něco za lubem, poznám to. Jakoby mu vždy z očí lítaly malé jiskřičky a ten nenápadně šibalský pohled, mm… Miluju ho.

,,Nevím na co myslím. Na tebe… Na nás na oba…“ ujistím ho…

,,Na nic jiného ne?“ pozvedne jedno obočí…

,,Na co bych měl myslet, miláčku?“ pohladím ho pod dekou na boku.

Na to se mi ale odpovědi už nedostane, místo toho mě Bill surově zatlačí do postele a obkročmo si na mě sedne. Musím uznat, že na to, že se před pěti minutami probudil, je docela čilý. Chytnu ho automaticky za boky a kouknu se mu do očí.

,,Na tohle ty myslíš?“ skousnu si spodní ret…

,,Celou dobu, lásko… Budu upír, ano? Nebudu z tebe vysávat krev, ale energii, chci si s tebou hrát, chci tě dráždit, chci abys šílel, křičel moje jméno, prosil, ať přestanu…“ tajemně se usměje…

,,Tohle mi nedělej, Bille,“ s obavami v hlase nasucho polknu.

,,Na druhou stranu budu něžný… Bude se ti to tak moc líbit, že budeš myslet, že exploduješ vzrušením… Proto budeš chtít, abych přestal… mmm… Líbíš se mi takhle… odzbrojený. Když nemůžeš nic dělat… nevinný ďáblík.“

Když mě začne líbat na rty, trošku se mi uleví, líbá něžně, pomalu, procítěně. Snad si to i užiju… Laskání na krku a hrudníku taky přežiju, horší to je, když se dostane k bradavkám. To je moje třetí nejcitlivější místo na těle. A on to bohužel ví, takže když se jimi začne zabývat, tak vážně zabývat. Jednu dráždí piercingem, druhou tře mezi prsty. Neúnavně si s nimi hraje dobrých 5 minut, než si role vymění a tu, co třel mezi prsty teď masíruje jazykem a po té druhé začne přejíždět nehty…

,,Bille, prosím… tady už skonči…“ poprosím a hlavu mu dlaní jemně stlačím níž.

,,NE! Nech mě,“ dá mi ruce nad hlavu a pokračuje, jak se mu zlíbí. Začínám pomalu, ale jistě pochybovat, zda tuhle noc přežiju ve zdraví. Už teď mám sucho v krku, a to jsme teprve na začátku.

,,Děkuju…“ zavzdychám, když konečně opustí bradavky a začne se věnovat pupíku. Nikdy předtím bych neřekl, že se mi bude tolik líbit, když mi bude někdo jazykem zajíždět do pupíku a kroužit okolo něj jazykem, ale od Billa je možný vlastně všechno. Tělo si podepřu o lokty a se zájmem ho sleduju.

Pomalu se přemístí k podbřišku, což je další jeho obliba. Vážně nechápu, jak se na svět mohl dostat takový ďábel, jako je on…

,,Ty jsi ale dráček…“ zavrním a spokojeně zakloním hlavu, ,,je to úžasný,“ pošeptám ještě a skousnu si spodní ret…

,,Proto to dělám, lásko…a to jsem ani ještě nezačal…“ koukne na mě se šibalským úsměvem Bill ,,COŽE?!…“