autor: Deni
Tak, tady je další dílek :o) Posílám ho rovnou z Moravy, a doufám, že se vám bude líbit. Snažila jsem se konečně trochu rozvést to, co se tam bude dít v dílech následujících :o) Tak snad vás aspoň trošku nalákám!
Tak se pusťte do čtení a já vám děkuji za komentáře, které mi necháváte, dělají mi radost!
Deni
Když se Bill probudil, byl zmatený.
První se protáhl a prsty přejel po volném místě vedle něj. Zalekl se, když zjistil, že je prázdné. Chvíli poté si uvědomil, co se vlastně stalo. Prudce se posadil a zrychleně dýchal. Kde to je? A kde je Tom? Je v pořádku? S leknutím nadskočil, když z druhého konce místnosti uslyšel čísi hlas.
„Vidím, že už jsi se probral.“ Bill párkrát zamrkal a přitáhl si kolena k tělu. Mlčky sledoval Dia, jak se pomalu blíží k posteli a na tváři mu hrál zvláštní úšklebek. „Líbí se ti tady?“ Zeus si sedl na kraj postele a Bill se podvědomě stáhl stranou.
„Kde to jsem?“
„V mém paláci. Na Olympu,“ spokojeně, možná až hrdě, se usmál. „Jsem si jistý, že si to tady zamiluješ,“ pokračoval dál Zeus a tak, jak Bill uhýbal, on se posouval kupředu.
„Chci domů,“ pípl Bill tiše. Zeus jistě nebyl zlý, ale mnohokrát slyšel o jeho harému a o tom, jak by jej jistě chtěl mít jen a jen pro sebe. A teď byl tady, jen on a Zeus. Upřímně měl opravdu strach.
„Domů půjdeš, až se ti dva nějak dohodnou.“
„Ale vždyť mám Toma. Je to… je to můj manžel, tak proč…“
„Protože jsem řekl!“ Zeus se prudce postavil, z nepochopitelného důvodu ho tohle pískle rozčilovalo. Myslel si, že s ním bude nějaká zábava, ale on mu místo toho zatím předhazuje Éóse. Jak troufalé! „Budeš tady tak dlouho, jak já budu chtít! Takže si tady začni zvykat.“ S tím se Zeus otočil a odešel. Bill zůstal opět sám.
Schoulil se do malého klubíčka, nohy objal pažemi a snažil se potlačit slzy, které se mu jako teplé pramínky spustily po tvářích.
„Tomi…“
***
Tom seděl na terase u jeho, jejich, ložnice a nechával si ošetřovat drobné ranky kolem rtů. Dnes to byl třetí den ode dne, kdy Zeus odnesl Billa někam pryč. První den strávil Tom v posteli a vyčítal si vše, co se stalo. Další den šel jako první za Diem a pokoušel se ho přesvědčit, aby mu vrátil Billa. Neúspěšně.
A dnes… dnes se byl postavit Áresovi. Chtěl mu ublížit za to, že kvůli němu ztratil Billa. Namísto toho, bylo ublíženo jemu.
„Au!“ usykl Tom a trochu cuknul hlavou, jak mu Atheas přiložil navlhčený hadřík k prokousnutému rtu.
„Omlouvám se, pane. Ale nemáte se s ním bít.“
„Proč by ne? Jednou ho jistě porazím, a pak bude Bill opět můj!“
„Jistě ano, pane,“ Atheas se drobně uklonil a opět se pokoušel otřít Tomovi ret. „Ale pán Bohů, Zeus, říkal, že dá pána Billa tomu, kdo první najde způsob vyřídit si váš spor bez boje.“ Tom se zamračil. Ano, tohle opravdu Zeus říkal. Ale jak má přelstít zrovna Árese a získat si Billa zpět?
***
„Tak co, už se ti tady líbí?“ Zeus seděl v čele obrovského stolu, který zabíral téměř půlku velkého sálu, v prstech držel kuličku hroznového vína a usmíval se na Billa přes zlatý pohár, který držel v druhé ruce.
„Ne,“ odpověděl Bill tiše a odložil vidličku vedle talíře. Neměl hlad, neměl chuť k jídlu.
„Ne?“ Zeus pozvedl obočí a usmál se. „Možná by ses tady chtěl porozhlédnout…?“
Bill jen zavrtěl hlavou. Nechtěl se nikde porozhlížet, chtěl domů, za Tomem.
„Bille,“ Zeus se předklonil, odložil jablko, do kterého se před chvílí zakousnul. „Jsi tak krásný chlapec. Tak něžný a křehký.“ Billovi po těle přeběhl mráz. Nelíbil se mu tón, jakým k němu Zeus promlouval, nelíbil se mu dokonce ani jeho pohled. „Nechtěl by ses podívat na jedno místo? Mám to tam opravdu rád.“ Bill sklopil hlavu co nejvíce mohl a pokoušel se dělat, že neslyší. Ani to však Diovi nezabránilo v tom, aby se s úsměvem zvednul a přešel až k Billovi.
„Pojď, půjdeme.“ Bez otálení uchopil Billa za paži a násilím jej vytáhnul na nohy. Bill si netroufal odporovat, jen mlčky, se svěšenou hlavou, kráčel po Diově boku a obával se toho, co jej teď čeká.
***
„Matko?!“ Tom nevěřícně zíral na Afroditu, která seděla ve zlatavém křesle, nohy přehozené přes jeden okraj a před obličejem si mávala s malým zrcátkem. Tvářila se, jako by se snad ani nic nedělo, jako by bylo vše tak, jak být má.
„Nekřič, Éósi, nesluší se to.“
„Je mi jedno, co se sluší a co ne! Bill je pryč a tebe to vůbec nezajímá?! Byl snad i tohle tvůj úmysl? Nechat ho Diovi?!“ Tom se zhroutil do protějšího křesílka, tvář schoval v dlaních.
Afrodita se zamračila. Tohle rozhodně v plánu nebylo. Billa měl dostat Áres, ne Zeus. Povzdechla si, odložila zrcátko a otočila se čelem k Tomovi.
„Broučku, to si opravdu myslíš, že bych ho předhodila Diovi?“
„A ne snad?! Proč ne Diovi, když už jsi ho chtěla předhodit Áresovi?! Nenávidím tě! Nenávidím, jestli se mu něco stane…“ Zbytek věty nechal Tom vyznít. Když Afrodita vzhlédla k jeho očím, zamrazilo ji. Nikdy ve svém dlouhém životě neviděla v očích svého nejmilovanějšího syna tolik zloby.
***
Bill stál na místě jako kůl zaražený do země. Oči měl vytřeštěné strachy, neopovažoval se ani pohnout. Před ním byla obrovská místnost, možná dvakrát tak velká jako sál, ve kterém s Tomem vždy společně snídali. Po celé místnosti bylo mnoho mladých mužů, možná i chlapců, kterým bylo sotva 15 let. Všichni do jednoho byli opravdu krásní, s lehce dívčími rysy ve tvářích, a Billovi se do očí tlačily slzy.
Je tohle místo, kde skončí i on? Přidá si ho Zeus do svého harému? Tohle on přece nechce, nezaslouží si to. Za svůj krátký lidský život si prošel již mnoha trápeními, málem ztratil Toma a sám málem zemřel. Nebylo to snad už dost? Musel platit ještě víc za svou krásu?
„Tak Bille.“ Zeus mu položil ruku kolem ramen a se spokojeným úsměvem si prohlížel své úlovky. „Tohle bude tvůj nový domov.“
Billovi se po tvářích spustily slzy.
***
„Kde je?“
„Kdo?“
„Bill. Kde je?!“
Zeus se zasmál a opět si pořádně loknul červeného vína. Teprve až po tom, co lehce nakyslou tekutinu spolknul, odložil pohár na stůl a zadíval se na Afroditu.
„Je o něj dobře postaráno.“
„To není odpověď na mou otázku. Kde je?“
Zeus si povzdechl a postavil se proti drobné ženě. „Je tady u mě, v bezpečí a jak jsem řekl, je o něj dobře postaráno.“
„Máš ho ve svém harému, že ano?!“ Z nepochopitelného důvodu jí vidina Billa mezi všemi těmi muži znepokojovala. Jestli Zeus ublíží hračce jejího syna, Éós už s ní nikdy nepromluví.
„Ano,“ odpověděl prostě Zeus a opět se napil ze svého poháru. „Myslím, že se mu tam líbí.“
***
Bill se krčil v samém rohu místnosti, nohy si tisknul k hrudi a očima zalitýma slzami se díval kolem sebe. Nelíbilo se mu tady, každý jeden z těch mužů mu naháněl strach. Viděl mnoho z nich, jak si navzájem užívají, jak se jeden druhého dotýkají a vyměňují si polibky. Viděl pohledy, které ostatní věnovali jemu.
„Tomi,“ zašeptal tiše a prsty si setřel slzy z tváří. V tuhle chvíli si nepřál nic jiného, než se smět stočit své lásce do náruče, vdechovat jeho jedinečnou vůni a nechat se zahřívat příjemným teplem, které z Toma vždy sálalo. Chtěl se jím nechat vískat ve vlasech, chtěl cítit jeho drobné polibky všude po tvářích. Chtěl být u něj.
„Ahoj.“
Otočil se, vedle něj si přisedl blonďatý kluk, mohlo mu být sotva 16. „Ahoj,“ odpověděl tiše a ještě o něco víc si přitáhl nohy k tělu.
„Ty jsi tu nový, že?“ Bill jen přikývl. „Já jsem tu už rok.“ Bill opět jen přikývl a blonďáček si domyslel, že je vystrašený. „Nemusíš se tady bát, není to tady tak hrozné, jak to vypadá. Pokud budeš poslouchat, tak se tu budeš mít nakonec jako v ráji. A jinak, já jsem Dareios.“
„Bill.“
„Bill?“ Dareios vytřeštil oči. „Ten Bill?“ Když jej Bill jen nechápavě pozoroval, blonďáček pokračoval. „Slyšel jsem o tobě, patříš Bohu Éósovi, že?“
„Nepatřím mu,“ pípl Bill a trochu vystrčil bradu. „Je to můj manžel.“
„Páááni.“ Dareios přikývnul a dál si Billa prohlížel. „Jsi moc hezký, Bille.“
„Hm.“
„Jak to, že Éós nechal Boha Bohů, aby tě vzal sem, jsi-li jeho manžel?“
Bill jen smutně pokrčil rameny. „On…“
Než stačil Dareiosovi něco říct, do místnosti vešel jeden z Diových sluhů a začal si vybírat toho, kdo bude dnes v noci dělat Diovi společnost. Bill se roztřásl strachy a po tvářích se mu opět spustily slzy.
***
Tom seděl v rohu terasy. O kolena měl opřené ruce a díval se na západ slunce. Uběhl další den, kdy musel být bez Billa. Ale to brzy skončí, možná konečně našel způsob, jak přelstít Árese. Pokud se mu to povede, Zeus nebude mít jinou možnost, než vrátit Billa zpět k němu, tam, kam patří.
„Pane Éósi? Večeře.“ Jedna ze služebných se hluboce poklonila a čekala, dokud jí Tom nedá pokyn.
„Dones mi to sem, Ariano. Prosím.“ Služka jen přikývla a tiše opustila Tomovu ložnici.
„Přijde den, a nebude to trvat dlouho, kdy se ti za Billa pomstím, Áresi.“
autor: Deni
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Ale, ale.. že by Afrodita dostala rozum? Kéž by! Jako ten Zeus je ale..svině! Já jsem táááák napjatá že to ani není možný!! Rychle dál Deni!
Afrodita? Ta rozum nedostane nikdy….chudák Bill v harému….
Jéé…Afrodita mě docela překvapila…;-)
Už se těším, co Tom vymyslel, tak rychle pokráčko! 🙂
Já bych tomu Áresowi nakopala prdel stejně. A Diowi taky 😛
Á, já se tak těšim na pokračování! Je to snad lepší, než první řada. Samozřejmě, je. Tady totiž nikdy nevím, jak to bude pokračovat. No jo, je jasný, koho sluha pro Dia vybere. Chudák Bill. Co kdyby tam v noci vtrhla žárlivá Héra a udělala čóro móro?