Trümper + Stringini = Kaulitz 7.

autor: DarkAngel

Ahoj Twincesťátka! <3
Tak jsem tu konečně s novým dílkem. Dřív to nešlo, celej měsíc jsem byla mimo domov. Měla jsem sice asi 5 dílů navíc, nicméně rozhodla jsem se, že to udělám trochu jinak – ovlivnil to jeden komentář, konkrétně od Mei. Občas bude na konci anketa, co se má stát příště, vy mi to napíšete do komentů a já se budu snažit to tak udělat 😉 Oki? xD
Tak dobře, už se můžete pustit do čtení :o) Vaše DarkAngel :-*

Bill:

Slyšel jsem správně? Opravdu hledá hrobku Kaulitzů? Takže… tohle musí být můj bratr. Pohřešovaný Tom Kaulitz.
„Děje se něco?“ Zdálky slyším jeho starostlivý hlas. Asi jsem se trochu zamyslel…
„Nee, všechno je v pořádku.“ Zalžu a jdu mu pomoct hledat svůj neexistující hrob. Vím, že je to naprosto zbytečné, ale potřebuji čas a ticho na přemýšlení. Mám mu teď říct, že ten, koho hledá, stojí vedle něj? Nebo raději jindy?

Rozhodnu se, až když celý hřbitov projdeme. Třeba by nereagoval právě nadšeně. Řeknu mu to někdy později, až ho na to nenápadně připravím. Jo, takhle to bude nejlepší.

Unaveně si sedne na lavičku vedle hřbitovní zdi a složí hlavu do dlaní. Určitě je zklamaný ze svého neúspěchu.
Přisednu si k němu a začnu jej hladit po ruce. Věnuje mi krátký pohled a začne přepočítávat kamínky pod sebou. Mám dojem, že se mu trochu lesknou oči. Určitě nepočítal s neúspěchem našeho hledání.

Konečně promluví: „Promiň, že jsem tě sem tahal zbytečně.“
Stisknu mu ruku. Je to zvláštní, smět se po tolika letech dotknout svého bratra. Žádná vteřina s ním není zbytečná, i kdybychom spolu seděli a nic nedělali třeba celý život, určitě by nebyl promarněný.
„Třeba jsou pohřbeni jinde…“ Snažím se mu dát alespoň naději.
Hlasitě si povzdechne. „Kdybych aspoň věděl, kde se ta nehoda stala…“
„Neboj, to určitě zjistíme…“ vím, jak zbytečně ho uklidňuju, to si můžu odpustit, ale nemůžu se dál dívat na ten jeho zmučený výraz… Stejně ty moje uklidňovací fráze nezabírají…

Dál vedle sebe mlčky sedíme na lavičce, než mě napadne, jak to ticho přerušit. Jakoby náhodou vytáhnu mobil a nasadím mírně šokovaný výraz.
„To už je tolik?!“ podivím se hraně. „Už musím domů…“ omluvně se usměju.
Tom vypadá, jako by se právě probudil, chvíli jen tak zmateně těká ze mě na rozsvěcující se lampu. Konečně se probere.
„Doprovodím tě…?“ znělo to spíš jako otázka. Z toho jsem pochopil, že se mu ani tak moc nechce. Nechám ho sedět, nebudu ho otravovat, asi potřebuje být sám.
„Nee, to je dobrý, já to zvládnu.“ Chabě se usměji. Koneckonců, čeho bych se tady měl bát? „Tak… ahoj zítra.“
„Ahoj.“ Odpoví jednoduše.

Procházím temným podchodem. Před očima se mi promítnou všechny ty články z novin o znásilněných dívkách, zabitých dětech, nebo alespoň o obtěžujících feťácích. Otřesu se jen při těch představách. Moment… nehnulo se něco tam v koutě? Klid, určitě už mam bujnou fantazii. Nevědomky zrychlím krok. Když procházím kolem toho místa, skoro běžím. Najednou mě někdo prudce chytí za paži.
„Kam ten spěch?“ opilý dech nějakého muže středního věku mi ovane tvář.
Sakra, co teď? Na odpověď zjevně nečeká, ale mou ruku nepustí. „Nemáš pětku, maličká?“
Nejradši bych mu dal celou peněženku, to bych ji ovšem nesměl zapomenout doma!
„N-ne…“ hlesnu ustrašeně.
Stisk jeho ruky povolí a já jsem zas volný. „Aha…škoda, no…“ ani se nevzpamatuju a zas se odšourá do temného kouta.

Vyletím po schodech ven do malého, odlehlého parku, kde se vyčerpaně zhroutím na jednu z mnoha laviček. Uvědomuji si, jaké jsem měl štěstí. Podruhé by se to však nemuselo opakovat, proto si v duchu nakreslím do svého mozku tabulku ‚Po setmění nevstupovat‘ a dál se blížím k domovu. Přejdu tenhle dlouhej, úzkej park, projdu sídlištěm, kde má byt i Tom a už budu doma…

Krátím si cestu počítáním svých kroků, přičemž sleduju špičky svých bílých adidasek. Slyším, jak někomu křupe pod nohama kamenitá cestička. Chvilku mám dojem, že jsou to moje nohy, ale když se pořádně zaposlouchám, slyším, že nejsou jen jedny. Zastavím se a vystrašeně vzhlédnu. Přede mnou se rýsují stíny 3 kluků. Leknutím málem ztratím dech, chci utéct, ale ještě se ani neotočím a už vidím, že za mnou stojí další dva. Vykřiknu.

anketa: Co mu mají udělat?
1.-Nic.
2.-Dnes nic, protože jim uteče.
3.-Nic, protože přijde Tom.
4.-Znásilnit.
5.-Zmlátit „lehce“.
6.-Zmlátit do bezvědomí, nebo do kómatu.
7.-Něco jiného (napište co).

autor: Dark Angel

betaread: Janule

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35

30 thoughts on “Trümper + Stringini = Kaulitz 7.”

Nevím proč, ale ta anketa mě celkem pobavila 😀 Dílek je hezkej a myslím, že číslo 3 by mohlo být adekvátní. Ať nikoho nenepadne 4, prosím 😀

30 thoughts on “Trümper + Stringini = Kaulitz 7.”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář