Otevři oči 9.

autor: Ivetka

Bill si naivně myslel, že až se Claire vrátí, bude všechno tak, jaké to bylo, když tu nebyla. Věřil v to, že si Tom všechno uvědomil, a že si někdy za čas udělá chvilku i na Billa. Ale od příjezdu Claire z chaty uběhl už měsíc a za tu dobu byl Tom s Billem jenom jednou, a to ještě ke všemu, když jeli společně ze školy domů a zašli si spolu na zmrzlinu. Od té doby si s Tomem nikam nevyšel. Claire se s Billem bavila, ale všechno, co mu říkala, mělo něco společného s Tomem. Bill už ani ráno nejezdil do školy vlakem, ale jezdil s mámou, které se díky přijmutí nové sekretářky u nich v pracovišti posunula pracovní doba a pracovala místo od sedmi ráno až od osmi. Tak jednoduše jezdil s ní. A zdálo se mu, že to tak bylo lepší, Toma to nijak moc neštvalo, ptal se Billa pouze dvakrát, proč nejezdí ráno do školy vlakem. Ale Bill mu na to vždy odpověděl stejně – že raději bude v klidu dojíždět autem, než se ráno cpát ve vlaku mezi lidmi, co jezdí do práce nebo do školy.

Ano, snažil se Tomovi co nejvíce vyhýbat, připadalo mu, jako kdyby si s ním neměl co povědět, ale den co den se musel vyrovnávat s pocitem strachu a úzkosti, když pomyslel na Claire a na Toma, jak jsou někde společně. Tom si před Claire držel pevnou ruku a prý jí ještě nedovolil, aby se něco stalo, ale stejně. Bill už jen čekal, kdy mu Claire oznámí, že jsou spolu. Znají se už dost dobře… a Tom si s Claire celkem rozuměl.

Bill z toho byl tak v šoku, že si dokonce založil něco jako deníček, kam si zapisoval všechny své pocity z daného dne. Ani jeden den nevynechal, dokonce ani víkend. O víkendech byly jeho články bohatší, protože měl na psaní více času. V týdnu se musel učit, protože mu to v hodinách moc nešlo, když se poslední dobou vůbec nesoustředí a jen přemýšlí.

14.3.

Dnes jsem jel ze školy opět sám. Jsme si s Tomem tak nějak fifty fifty, když on jezdí sám do školy a já ze školy. Akorát, že jeho to neužírá tak jako mě. Už mě nebaví každý večer na něj myslet, představovat si, co by se mohlo stát. Já vím, že se Tom od Claire zatím drží dál, ale pořád je tam to slovo zatím, které se mi tam vůbec nelíbí. Chovám se jako naprostý idiot! Jako malé děcko, co chce mít svou hračku jen pro sebe a nikomu jí nepůjčit. V mém případě je to Tom. Ale jak ho můžu chtít pro sebe, když mi vůbec nepatří? Jak se mohlo vůbec stát to, co se stalo? Je to nepochopitelné! Měl to být jenom kamarád, pořád jsem si to sám sobě snažil nalhávat. Jenomže kamarád nežárlí… A já žárlím i na to, když se na sebe podívají. Když se pozdraví. Claire Tom zdraví s úsměvem a řekne Ahoj, ale když vidí mě, tváří se chladně a odbyde mě pouhým Čau. Jako kdyby to tušil.

Nikdy se to nemělo stát. Já vím, že jde jenom o jednoho člověka. Ale i jeden člověk může pro někoho znamenat celý svět, když je zamilovaný. A já zřejmě jsem. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Přemýšlel jsem nad tím mnohokrát, snažil se sám sebe přesvědčit, že to tak není, ale ono je. Nebudu sám sobě lhát, já sám budu vědět, co se mnou je, a už předem vím, jak na tom jsem. Nebudu se zdržovat nad Tomem a Claire. Konec konců by jim to společně moc slušelo a byl bych rád, kdyby oba dva byli šťastní, už jen proto, že Claire je moje nejlepší kamarádka a Tom je kluk, kterého miluju. Nejradši bych šel a Tomovi se za moje hloupé chování omluvil. Jenže na druhou stranu, kamarádi by na sebe neměli zapomínat. A on to dělá přímo na jedničku. Snad všechno dopadne tak, jak to dopadnout má. A jelikož naděje umírá jako poslední, já věřím, že ano.

Dnes měl Bill náladu se trošku rozepsat, napsat všechno do detailů tak, jak se dnes cítí. Je teprve středa, ale připadalo mu, jako kdyby byl ve škole už celé století. Nemohl se dočkat konce školního roku, až si od všeho odpočine… Až si pročistí hlavu.

O_o

,,Ahoj Bille,

v sobotu bude tady v kulturním domě jedna akce. Přijede jedno skvělé rádio, které tu organizuje v sobotu parádní diskotéku. Jednou jsem na jejich akci byla, ale v jiném městě, a teď přijedou k nám. Ptala jsem se Toma a ten říkal, že půjde, prý vezme i nějaké svoje kamarády ze třídy a z města. Tak mě napadlo, jestli bys nechtěl jít taky…? Poslední dobou vypadáš strašně pomateně a vyčerpaně, potřeboval by ses nějak odreagovat. Tohle je skvělá příležitost…“

Bill si přečetl dopis od Claire, který mu přišel při hodině biologie. Bill nasucho polknul. Miloval diskotéky, na většinu z nich chodil s Claire, ale už dlouho na žádné nebyl. Nejdřív si myslel, že je to skvělý nápad, ale když si představil, že tam bude Tom a Claire společně dohromady, naprosto ho přešla chuť.

,,Ahoj. Máš pravdu, potřebuju se odreagovat, ale tohle mi nepřijde jako ta pravá příležitost. Děkuju za pozvání, Claire, ale já bych si rád odpočinul. Navíc o víkendu asi pojedeme na chatu, mamka se o něčem zmiňovala a tam je větší klid na odreagování. Omlouvám se, ale věřím, že si to tam užiješ i beze mě :)“

Billovi to na jednu stranu bylo líto, ale na druhou jednal spravedlivě… Až příliš…