autor: Sapere aude
„Pane jo, ten je ale zabouchnutej.“
Následujícího dne Bill vstal z postele bez brblání. Nenáviděl brzké vstávání do školy, ale dnes mu to nevadilo, protože uvidí Toma.
Jistěže byl trochu nervózní z jejich setkání. Tom po jejich polibku utekl, aniž by řekl jediné slovo. Bill si nebyl jistý, jestli to bylo proto, že se Tomovi ten polibek nelíbil, a nebo proto, že byl tak šokovaný nebo zmatený z toho, co se stalo. To nevěděl, ale byl si jistý, že ho Tom má aspoň trošku rád; jinak by ho přece nelíbal, že?
„Takže, vidím, že nakonec sis tu růži nechal.“ Simone se zájmem nakrčila obočí, když upíjela ze své kávy.
Bill se usmál a kývnul, když si nabíral další lžíci kornflakes.
„Takže to nakonec nebyl vtip, hmm?“ Usmála se.
Bill zavrtěl hlavou, stále s úsměvem na tváři.
Simonina tvář se rozjasnila. Ještě nikdy neviděla Billa tak šťastného před začátkem školního dne, a navíc dostal červenou růži na Valentýna. Věci se začínaly obracet k lepšímu a Simone kvůli tomu byla více než šťastná.
„Víš už, kdo ti ji poslal?“
Billův úsměv se rozšířil, ukazujíc svoje bílé zuby. Kývnul.
„Chceš mi o tom povědět?“ ušklíbla se. Billovo chování bylo tak roztomilé.
Bill se začervenal, plachý úsměv na rtech. Zavrtěl hlavou.
Simone se zasmála, pobaveně zatřásla hlavou. „Vypadá to, že se můj chlapeček zamiloval,“ zazubila se a štípla Billa do tváře.
Bill se začervenal ještě víc, úsměv neopustil jeho rty.
‚Jo, vypadá to tak,‘ pomyslel si.
***
Když Bill vstoupil do školní budovy s širokým úsměvem na tváři, několik studentů se na něj dívalo; někteří se zmateným výrazem ve tváři.
Úsměv z jeho tváře zmizel téměř okamžitě, když si všimnul pozornosti, kterou získal. Sklonil hlavu a snažil se zůstat neviditelným, když došel ke skříňce, aby si vzal svoje knihy.
Pospíchal, chtěl se do třídy dostat co nejrychleji to bylo možné, aby mohl konečně vidět Toma. Vešel do třídy a zklamaně si povzdechl. Místnost byla téměř prázdná a Tom zatím nikde. Smutně došel na konec místnosti a sedl si na svoje místo, hlavu položil na lavici. Stále byl velmi unavený, avšak vzrušení z toho, že uvidí Toma, jej probouzelo. Pokaždé, když se otevřely dveře, jeho hlava vystřelila a klesla vždy, když si uvědomil, že to není Tom.
O deset minut později vešla učitelka. Žádala studenty, aby se usadili a byli potichu, zatímco jim vykládala dnešní látku.
Billova naděje na to, že dnes uvidí Toma, bledla s každou další vteřinou. Ještě tu nebyl a hodina už začala; co když dneska do školy nepřijde? Billova tvář posmutněla, když si uvědomil, že dneska Toma neuvidí. Když dnes nepřijde, neuvidí jej tři dny. Byl pátek a Bill jej vídával jen ve škole. Právě když se jeho zklamání začalo drát na povrch, otevřely se dveře a vstoupil jistý dredatý chlapec.
Billova tvář se okamžitě rozzářila a srdce začalo bít o poznání rychleji.
„Promiňte,“ zamumlal Tom směrem k učitelce.
Žena se podívala na hodiny a povzdechla si. „Tentokrát to nechám být, Tome, avšak pro příště choď včas, dobře?“
Tom kývnul a šel do zadní části třídy. Každý, kolem koho prošel, jej pozdravil, avšak on nepozdravil nikoho zpět. Když došel až k Billově lavici, jejich oči se do sebe zaklesly na zlomek vteřiny. Před tím, než Tom přerušil jejich oční kontakt a sedl si do své lavice, Bill se na něj ostýchavě usmál. Tom si povzdechl a vytáhl si učebnici.
***
„Co?“ vykřikl Georg.
„Ššš!“ Tom zasyčel, ještě jednou zkontroloval, že jsou všechny kabinky prázdné. Byla přestávka a Tom zatáhl Georga na chlapecké toalety, aby mu řekl, co se včera stalo.
Georg na něj zíral, jako by byl mimozemšťan. Potom už to nevydržel. Začal se hlasitě smát, přidržujíc se jednoho umyvadla.
„Ty… ty…“ Nemohl ani mluvit, jak se smál.
Tom zvedl jedno obočí a založil ruce na prsou. Nepřipadalo mu to ani zpoloviny tak vtipné jako Georgovi. Vlastně to pokládal za smrtelně vážnou situaci.
„Nevím, co je na tom tak vtipné, Georgu,“ zúžil oči.
„Sorry, ale… chlape, proč jsi to udělal?“ Snažil se nesmát.
„Já nevím!“ Tom vyhodil ruce do vzduchu. „Já nevím,“ zopakoval, „prostě jsem to tak cítil, tak jsem to udělal.“ Povzdechl si.
„Takže, jsi něco jako… gay nebo tak něco?“ Zeptal se Georg, krčíce jedno obočí.
„Ne, do prdele!“
„Tak proč jsi potom teda políbil kluka?“ nedokázal si pomoct a musel se zazubit.
„On není jen tak nějakej kluk,“ Tom zamumlal, díval se na svoje ruce.
„Och bože, ty jsi gay.“ Georgův úsměv zmizel.
„Nejsem! Kurva!“ Tom zabořil tvář do dlaní. „Nemám rád kluky; nepřitahují mě… vůbec,“ řekl a z jeho tváře čišelo znechucení.
„Bill je kluk,“ připomněl mu Georg.
„Já vím,“ povzdechl si Tom, opíral se o umyvadlo a zíral do zrcadla. „On je jiný.“
„No… vypadá jako holka, myslím, takže-„
„Bože, Georgu,“ Tom jej přerušil, „nepřitahuje mě kvůli tomu, jak vypadá. Líbí se mi celé balení!“ řekl, a přitom ukazoval rukama.
Georg si odfrknul nad výběrem Tomových slov.
„To není vtipné.“
„Promiň,“ Georg skrýval úsměv, když se omlouval. „Takže,“ odkašlal si, „jak to vlastně začalo? Odkdy něco cítíš k tomu klukovi? A mimochodem, jen pro pořádek, říkal jsem ti to,“ Georg se ušklíbl a založil ruce na hrudi.
Tom protočil oči a začal přecházet tam a zpět. „Já nevím. Myslím tím, vždycky jsem si myslel, že vypadá moc dobře… na kluka, asi proto, že vypadá tak žensky, jenže když na mě poprvé promluvil, já prostě- já nevím, nedokážu na něj po tom všem přestat myslet, prostě jej nedokážu dostat ze svý zasraný hlavy.“
„Pane jo, ty ses zabouchnul do té černovlasé, mužské, krásky.“
Tom po Georgovi střelil pohledem, který ho umlčel.
„Takže, viděl jsi jej dneska?“ Zeptal se Georg, opíraje se o umyvadlo.
„Jo,“ Tom kývnul.
„Mluvil jsi s ním?“
Tom zavrtěl hlavou a hryzal si spodní ret.
„Ou, Tomiboy, znám tenhle výraz, co jsi provedl?“
Tom si povzdechl, lehce kopal špičkou boty do jedné z kabinek. „Zkoušel se mnou mluvit… myslím, a- a já mu nedal šanci.“
Georg se zamračil, naznačujíc Tomovi, aby pokračoval.
Tom si znovu povzdechnul. „Stál jsem u své skříňky, čekal jsem na tebe, a pak jsem viděl, jak si mě Bill všimnul. Na tváři měl ten svůj zářivý úsměv a na sobě měl ty těsný jeansy, který-„
„Tome,“ Georg řekl a zašklebil se. „Prosím.“
„Promiň,“ Tom zamumlal a pokračoval. „No, takže přišel ke mně a předtím, než mohl něco říct, odešel jsem. Pak jsem tě našel, a teď jsme tady,“ dokončil.
Georg zíral na Toma, tvář bez výrazu.
„Co to máš v hlavě?“ Konečně prolomil ticho, ukazujíc na Tomovu hlavu. „Protože mozek to určitě není.“
Tom zmateně nakrčil obočí.
„Občas umíš být opravdu hloupý, víš? Jak si myslíš, že se ten chudák teď cítí?“ řekl Georg, představoval si, jak zmatený a ublížený se Bill musí cítit.
Tomův výraz zjemněl. „Och bože, Georgu, pravděpodobně si myslí, že ho ignoruju. Asi si myslí, že toho lituju, a že ho nemám rád, nebo tak něco. Och bože, jsem takovej debil.“ Povzdechl si.
Georg protočil oči nad Tomovým chováním. „Takže, nelituješ toho, že ne?“ zeptal se.
„Ne!“
„Dobře, tak si s ním jdi promluvit.“
Tomův pohled klesl na jeho ruce, jež si začaly hrát s lemem trička.
„Tome.“
„Ok, ok. Promluvím si s ním během přestávky na oběd.“
„Měl bys, začíná mi ho být líto. Musí být tak zmatený,“ řekl Georg a potřásl hlavou.
Tom skousl svůj ret, cítil se zle. ‚Doufám, že jsem to nepokazil,‘ pomyslel si.
***
Uběhly další dvě hodiny, a konečně byl čas oběda. Bill seděl ve své obvyklé kabince, ukusoval sandwich a upíjel svůj ledový čaj.
Plakal.
Slzy tekly po jeho tvářích, ničily jeho make-up, avšak nedokázal je zastavit. Tom jej ignoroval celý den. Dokonce se mu vyhnul, když k němu přišel. Bolelo to. Tak strašně to bolelo, že nedokázal už dál zadržovat slzy.
‚Lituje toho,‘ pomyslel si a tiše vzlykal.
Tom jej pravděpodobně nikdy nechtěl políbit, možná že to udělal jen proto, aby se Bill cítil lépe, a teď toho lituje, protože to pro něj nic neznamenalo. Možná jej chtěl políbit, ale teď toho lituje, protože zjistil, že se mu Bill vůbec nelíbí.
Položil sandwich do klína a utřel si slzy do krátkých rukávů svého trika. A Tomova malůvka na dveřích mu taky moc nepomohla. Připomínala mu tu růži a najednou si přál, aby žádnou nedostal. Ještě nikdy ve svém životě nebyl tak zmatený jako poslední dny. V jednu chvíli je šťastný, za chvíli zklamaný, potom se najednou cítí, jako by mohl objímat celý svět, a teď tady brečí.
‚Je to tak nefér,‘ pomyslel si.
Proč jeho život nemůže být jako každého jiného? Mají hromady kamarádů a rozhodně nemají problém získat přítele nebo přítelkyně. Jejich životy vypadají tak bezstarostné.
„Bille?“
Černovlasý chlapec zalapal po dechu a zamrzl na místě.
„Bille, jsi tam?“ řekl hlas a klepal na dveře kabinky, ve které Bill seděl.
Byl to Tom. Bill zadržel dech, doufal, že odejde.
„Bille,“ Tom si povzdechl. „Vím, že tam jsi; jsi tu každou přestávku na oběd.“
Billův polekaný výraz se změnil na překvapený. Jak to věděl?
Tom zkontroloval všechny ostatní kabinky, aby se ujistil, že jsou prázdné, potom šel zpět k té Billově na konci místnosti. Věděl, že tam je a chtěl jej dostat ven.
„Dneska vypadáš opravdu dobře,“ řekl jemně, opřel se o Billovu kabinku.
Billův žaludek se zachvěl a jeho srdce vynechalo jeden úder. „Díky,“ řekl; jeho hlas byl slabý a tichý.
Tom se usmál. Znovu jemně zaťukal na dveře. „Prosím, pojď ven, chci tě vidět.“
Bill váhal. Stále měl dveře zamčené. „Proč ses mi předtím vyhnul?“ zeptal se, hlas se mu zlomil.
Tom si povzdechl. Takže si toho Bill všimnul. „Je mi to opravdu líto, to jsem nechtěl,“ začal. „To jen- já nevím, jsem pořád zmatenej z toho, co se stalo a tak, víš?“
Bill kývnul. „Já taky,“ řekl tiše, když si uvědomil, že jej Tom nemůže vidět. „Li- lituješ toho?“ zeptal se, bál se odpovědi.
„Ne,“ odpověděl Tom okamžitě. „Ne, jistěže ne.“
Bill si oddechl a nedokázal zastavit úsměv, formující se na jeho rtech. Vrátil svůj napůl snědený sandwich do sáčku a dopil ledový čaj jedním hltem. Plechovku nechal na zemi a otevřel dveře.
Tom odstoupil, když se dveře pohnuly. Srdce mu bilo jak splašené, když si uvědomil, že jde Bill ven. Jeho tvář zesmutněla. Billovy oči byly zarudlé a opuchlé, make-up rozmazaný. Toma bolelo jej takto vidět. A bolelo jej ještě víc vědomí, že je to kvůli němu.
Bill sklonil hlavu, styděl se za svůj pláč.
„Bille,“ zašeptal Tom, přitáhl si černovlasého chlapce do náruče.
Bill se napjal, nebyl si jistý, co by měl udělat. Po několika vteřinách se dokázal uvolnit a ovinout svoje paže kolem Toma, pevně jej objal.
„Je mi to tak líto,“ vydechl Tom, rty téměř dotýkající se Billova krku. Přitáhl si jej blíže. „Prosím, neplakej.“ Poslední, co Tom chtěl, bylo přinutit Billa brečet.
Oddálili se od sebe a Bill se usmál.
„Takhle je to lepší,“ usmál se i Tom, utíral Billova rozmazaná líčidla a osušoval jeho slzy.
Když byl Billův obličej čistý, nechal svoje dlaně na jeho tvářích, palci jej hladil.
„Víš, já tě vždycky obdivoval.“
Bill zmateně nakrčil obočí. „Obdivoval mě?“
„Jo,“ Tom kývnul. „Od prvního dne, co jsem přišel do téhle školy.“
Billovi poklesla čelist. „Pr- proč?“ zeptal se překvapeně.
„Protože jsi ta nejsilnější a nejkrásnější osoba, jakou jsem kdy potkal,“ odpověděl jemně, přibližoval tvář k Billovi.
Billovy řasy se zachvěly, avšak nechal oči otevřené. Tom jej obdivoval všechny ty roky? Jeho dech se trochu zrychlil, když si všimnul, jak se Tomův obličej přibližuje. Zavřel oči a cítil Tomův teplý dech proti svým rtům. Chystal se zrušit vzdálenost mezi nimi, když se otevřely dveře.
Dva chlapci od sebe odskočili a zírali na osobu, jež je vyrušila. Byl to Ben.
„Ok, já- já ti s tím úkolem později pomůžu,“ vykoktal Bill. Plaše se na Toma usmál, sebral svůj batoh a opustil místnost.
„Uh… jo,“ řekl Tom, když se za Billem zavřely dveře.
Ben nakrčil jedno obočí, když došel až k Tomovi. „Neříkej mi, že jsi toho magora požádal o pomoc,“ zasmál se.
Tom protočil oči a šel ke dveřím.
„Hej, počkej! Chceš se sejít po škole?“ zeptal se Ben. Zoufale se chtěl stát Tomovým dobrým kámošem, potom bude stejně cool jako on.
Tom v duchu zasténal a otočil se. „Sorry, Bill mi po škole pomůže s úkolem,“ použil Billovu lež jako omluvu.
„Kdo je Bill?“ Ben zmateně pokrčil obočí.
„Ach bože,“ Tom zasténal a opustil koupelnu.
***
„Takže,“ začal Georg, když šli domů ze školy. „Mluvil jsi s Billem?“
„Jo,“ Tom se usmál a kopnul do kamínku.
„Takže ses mu omluvil?“ zeptal se Georg, díval se na svého nejlepšího přítele.
„Jo,“ kývnul Tom, dívaje se na zem.
„Takže je všechno v pohodě?“
„Jo,“ Tom si šťastně povzdechnul.
Georg nakrčil obočí. „Smrsknul se tvůj slovník jen na jedno slovo?“
„Jo,“ kývnul Tom, ztracený v myšlenkách.
„Pane jo, ten je ale zabouchnutej.“
Komentáře anglicky nebo německy, díky J. :o)
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
Krásný dílek honem dáál
yes, yes, yes……I´m so happy when I read this story….
Oh Tomi is in love<3
i love it! <33
mmm, Tom is rly sweet ^^
Love this story ^^ Bill is so.. sweet and Tom too ^^
Hodně štěstí do dalšího překladu! 🙂
It´s so good part! I love Tom 🙂
LoL =D Billy and Tommy are in love… ^^ How cute…
This part was amazing =))) I love this story <33
wow really great story…
vim ze u minuleho jsem psala nemecky, ale neni to jedno?
I think this story is very good and the end of this part was very funny! Great job!
oh…ich habe schon keine Worts für diese Perfektion! Keine Andere Erzählung kann nicht das, was diese! Ich liebe es! Ich sitze, lese und ich bin gespannt! Sogar hupfe ich dabei 😀 Geil geil geil… nur so weiter! <3
so beautiful….this story is very good ..:)and ..I Love this story;-)..*_*
Tomiboy ? xD cute…..Tom is…i dont know…so sweet 🙂 and Bill too :)….and the end of this part was very funny. I love Georg in this story. Great job. 🙂
Mein Gott, ich bin so glücklich. 🙂 Es ist ein schneller Kurs, und ich bin sehr neugierig auf den nächsten Plot.
Dieser Teil war toll. Zuerst hatte ich zu lächeln, wie die verrückte Verhalten von Bill und seine Mutter. Es war so eine Meile der Regel etwas aufdringlich und süße von Bill´s Seite. 🙂
Dann kam Tom zur Schule, und es war klar, dieser Tag nicht ohne Probleme. Sein Gespräch mit Georg… Wie dem auch sei … Ich hatte Spaß. Unsere Geo ist so lustig. xDD Gut, dass Tom sprach für die Seele.
Bill mich wieder war es sehr bedauern. Und ihre Versöhnung war so nett.
Ich liebe es. ♥
Uf, ich erschrak zuerst, dass Tom alles überlegte und er wird Bill schon wollen. Ich bin froh, dass er seine schlechte Haltung in den Sinn kommen und er gab alles in Ordnung. :o)
Es ist wirklich die glänzende Lesart. ;o)
this story i like
its oooh so perfect I love it, luv it!!
great story it makes me happy and anxious at once, how this is gonna end?!
2Dania: klobouk dolů za krásný překlad, díky
Mehr als wunderschön… *in love* Ich will nächsten Part ♥ *atemlos* Ich habe kein Oxygen, wenn lese jedes Wort! *in love*
OMG this is beautiful… best… nice… ou.. I love it…
Oh,perfect.
omg, omg, omg!!! this is sooo perfect, i really have no words, omg, i love it, oh my God!!
oh Gott, kann nicht mehr atmen 😀 Es war soo süss..Jetzt wissen wir schon, dass sie verliebt sind, also.. hab' keine Worten, ich liebe es so sehr <33
Ten posledný odstavec… :-p Perfektná poviedka.