The Icon 9.

autor: Bitter

Miluju tě

Andreas se stěží zvedl, zatímco Tom bez zájmu odešel k výtahům. Bill jen těkal pohledem z jednoho na druhého a bál se jen hnout.
,,Tome, já ale…“ Pokusil se znovu Andreas. Ale Tom ho jen sjel nenávistným pohledem a Andreas se svěšenou hlavou a se slzami na krajíčku odešel. Prohrál, a moc dobře to věděl, ale svojí chybu si jen těžko přiznáte, stejně jako on a Tom nechtěli přiznat, že svatba je prakticky jen na truc Tomově mámě a zoufalý pokus o to, zachránit jejich pomalu se topící vztah…
Kdyby Toma Andreas nepodvedl, stejně by se dřív nebo později rozešli, protože Andreas si teprve teď uvědomil, jakou chybu udělal před lety a věděl téměř najisto, že ze svatby vycouvá… Teď, když viděl, jak moc se Bill změnil, si uvědomil, čí je to vina, a kdo ho může přivést zpět. Takhle to ale rozhodně nechtěl…

Flashback…

Andreas se procházel po Berlíně a sem tam nahlédl do nějakého krámku. Měl tady nastoupit na dálkový studium a sotva si zařídil vše kolem školy, vyrazil do ulic.
Zrovna zaplul do obchůdku, hrdě nesoucího název Dior, bylo mu sice nad slunce jasné, že si nic nekoupí, protože on jako student nemá ani cent a Tom, který školu přerušil a maká teď v autosalonu, stěží zatáhne nájem na jejich maličký byt a všechno kolem, ale za podívání nic nedá. Bezcílně procházel kolem regálů a vytipovával si všechno, co by si koupil, kdyby na to měl, když zaslechl známý hlas.
,,No jistěže… No pozítří letim zpátky, jen se to nafotí, vymetu krámy a jedu domů… Jo, to jo… Fajn, už se těšim, zatím ahoj…“ Andreas zalapal po dechu, když zpoza regálu opravdu vyšel Bill, který si ho okamžitě všiml a sundal si svoje muší sluneční brýle. Byl tolik jiný, než jak si ho pamatoval. O něco se vytáhl a jeho postava byla snad ještě křehčí, než předtím… dlouhé černé vlasy mu splývaly kolem dokonale nalíčeného obličeje a pohled začerněnýma očima vás doslova uhranul.
,,Andreasi? A – ahoj, co ty tady?“ Zakroutil hlavou a došel k němu.
,,No, já tu měl nějaký zařizování a tak… a co ty? Myslel jsem, že žiješ v Paříži…“
,,Jo, to sice jo, ale fotil jsem tady.“Usměje se Bill a Andy jen přikývne.
,,A co jinak? Jak to jde?“ Vydá ze sebe blonďáček a nervózně přešlápne na místě.
,,Jo… fajn… co ty? Ještě furt jsi s Tomem?“
,,Jo, mám se celkem fajn a jo… jsem.“
,,Ještě furt se na mě zlobí?“
,,Řek bych, že jo, ani o tobě nemluví a dost se hádá s vaší mamkou.“
,,To je mi líto… měl bych někdy přijet, ale nemám skoro vůbec čas…“
,,Jo, to chápu.“ Pokýve Andreas a znova přešlápne.
,,Co kdybychom někam zašli?“ Navrhne Bill a usměje se.
,,Jo… klidně.“ Přikývne Andreas a už si to oba šinou ven.
,,Hele nevadilo by ti, kdybych se ještě stavil v hotelu a dal si tam věci… Nechce se mi s tím tahat a je to kousek.“
,,Ne, nevadilo… klidně na tebe někde počkám.“
,,Ne to ne, vemu tě s sebou, bude to chvilka.“
Andreas nakonec souhlasil a Bill ho vzal s sebou na hotel a do pokoje.
,,Teda, ty si žiješ…“ Podotkl Andreas a zkoumavě si prohlížel Billovo královské apartmá.
,,No jo…“ Pokýval Bill hlavou a odložil tašky vedle veliké postele. ,,Nechceš něco k pití?“ Navrhl a odebral se k minibaru.
,,Ale jo… alespoň nemusíme někam courat…“
,,No já myslel, než vyrazíme, tak ale můžem tady zůstat…“ Kývl Bill hlavou a trochu znervózněl. Když se s Andreasem viděli naposled, sice se dá se říct usmířili, ale stejně se před ním necítil nejlíp za ten podraz… ale on by prostě nemohl pracovat s někým, do koho je naprosto poblázněný, a navíc s někým, kdo chodí s jeho bratrem, který ho kvůli tomu nenávidí.
Nalil do vysokých sklenek červené víno a společně se usadili na pohovce. Asi hodinu si povídali o všem možném, až flaška vína skončila prázdná. Najednou se pokojem rozlilo nejisté ticho a Bill nervózně polkl. Měl pocit, že ho Andreasův pohled spálí. Proč se na něj proboha tak kouká? Vždyť říkal, že jsou s Tomem šťastní, tak proč má teď pocit, že ho svlíká pohledem?
,,Změnil jsi se, Bille…“ Zašeptal Andreas a přišoupl se blíž k němu.
,,Andreasi, já…“ Zbytek jeho slov zmizel v blonďáčkových ústech. Bill jen zmateně zamrkal, ale nedokázal se bránit. Slastně zavřel oči a nechal se povalit na pohovku. V břiše mu tančilo tisíce motýlků a on si připadal jako nejšťastnější člověk pod sluncem, ovšem jen do doby, než se po vášnivé noci probudil v prázdné posteli se vzkazem, ve kterém stálo, že to byl omyl a ať to neříká Tomovi…
………

Poté, co se vrátili od Andrease, byl Tom zamlklý, aby taky ne… Na nějaký mámin dýchánek se naprosto vykašlal a zaplul do svého pokoje. Bill si s mámou sice pár skleniček dal, ale ani on nebyl ve své kůži… Začal mít vůči Tomovi výčitky a to se mu nelíbilo, přesto ale zamířil do jeho pokoje.
,,Tome…?“ Špitl a nesměle nakoukl do pokoje.
,,Co? Děje se něco?“ Ozvalo se z postele a Bill si byl jistý, že Tom brečel. Bodlo ho u srdce. To kvůli němu, vzal mu někoho, koho miluje, ale co? On mu ho vzal a taky se neptal! Proč by mu ho mělo být líto? Bille, vzpamatuj se! Máš na to plné právo! Křikl na sebe v duchu a vešel do pokoje. Beze slova vlezl k Tomovi a objal ho.
,,Nic se neděje, jen nechci, abys tady byl sám, miláčku…“ Špitl a pohladil ho po tváři.
,,Děkuju.“ Šeptl Tom a schoulil se Billovi do náručí. Najednou mu bylo tak krásně… na Andrease úplně zapomněl a užíval si Billovu přítomnost. Tolik ho uklidňovaly jeho lehké doteky a letmé polibky do vlasů.
,,Bille?“
,,Hmmm.“
,,Proč tak najednou?“
,,Co?“
,,No tohle všechno…“ Upřesnil Tom a Bill jen sklopil oči.
,,Říkal jsem ti to už…“
,,Promiň, ale já si to nepamatuju.“
,,Já přestanu, jestli nechceš… klidně můžem dělat, že se nic nestalo…“
,,Ale ne, to ne, já… jen mi nejde do hlavy, proč tak najednou.“
,,Není to najednou… proto jsem Andrease tenkrát podrazil… vzal mi tě…“
,,Ale já myslel, že ty…“
,,Ne… tenkrát jsi na mě pořád naléhal a já nevěděl, co ti říct…“
,,Promiň…“
,,Nemáš proč se omlouvat… teď už jsme přece spolu.“ Dodal Bill trochu nesměle a vyděsil se, když se mu v břiše proletělo hejno motýlků ve chvíli, kdy ho Tom pohladil po tváři.
Proboha jen tohle ne… Má se zamilovat Tom do něj a ne opačně! Sakra, tohle přece neplánoval!
Ani nevěděl jak, ale najednou ležel v Tomově objetí a ztrácel se v jeho polibcích.
,,Nevím, co se stalo Bille, ale… miluju tě.“ Bill jen strnul uprostřed pohybu a do očí se mu nahrnuly slzy.
Všechno bylo špatně… Všechno! Takhle to chtěl, ale přece je to špatně.
Chtěl přece, aby se do něj Tom zamiloval, jenže teď pochyboval o tom, co opravdu cítí on k němu. Měl by se s hrdým úšklebkem zvednout a poslat ho do háje… Měl by mít radost z toho, jak rychle to všechno jde… Ne… nemůže to udělat… ne teď… Jeho bráška teď potřebuje někoho, kdo ho utěší… Ale kdo těšil jeho, když mu Tom vzal Andrease? Nikdo! Tak proč by on teď měl Toma litovat?! Proč?! Protože je to jeho bráška… jeho dvojče, jeho… Ne! Dost! Okřikl se v duchu a zatřepal hlavou.
,,Já… já tebe taky.“ Špitl a zavrtal se do Tomovy náruče, jako by se chtěl schovat… ale před čím? Před sebou samým se nikdy nikdo neschová…
Tos to dopracoval, chlapečku…

autor: Bitter
betaread: Áďa

25 thoughts on “The Icon 9.

  1. Bitter! Provolávám ti slávu!! Jak jsem uviděla že je tady daší díl tak jsem si řekla: Ajéjé Leo, nečti to, budeš mít zase depku..a houby depku, jak jsem si přečetla že se zamilovává do Toma tak se mi zdál svět tak krásnej xDDDDD ( ikdyž tady prší xD)
    Bitter toto je bez debat tvoje nejlepší povídka!

  2. Áďo?!?! Okamžitě si umravni toho svýho!!! Jaký vášnivý noci, jaký omyly, co to je, tohleto??? Ježíš, já jsem z těch tří totálně zmatená, každej pět minut milujou někoho jinýho. 🙂
    Já už to vidím, nejsympatičtější osoba nakonec bude Billova a Tomova mamka, ta má ráda Billa a za tím si stojí :)))

  3. Kattys, tagi si říkám, že by si ho měla wíc hlídat… Takhle se nechat podwádět, Áďo widíš to jo, kroť ho:-D

  4. No tohleto, já už jsem si myslela, že tady zase budu v depresi jak je to všechno nahouby,ale poslední odstavec mě uklidnil. I když pravda je to zmatený, nikdo tam neví co opravdu chce. Každou minutu je to jiný, ale tak hlavně že se nám začíná Billda zamilovávat do Toma kdyby ne tak už by se to nedalo.

  5. wow. Tak to je síla. Honem dál. Je to dokonalý. Bille to ti to moc nevychází no 😀 To je dobře. Já jsem tak škodolibej tvor 😀

  6. jako!!! no nebudu ho krotit! tohle jsem mu nařídila, aby dělal! abyste věděly, já mám totiž chorobnou hrůzu ze stalkers, a ty kdyby vyčmuchaly, že s Andym jsem, tak by mi šly po krku! a to by přece nebylo dobře!!!!takže on takhle virtuálně maskuje náš vztah, víte??? brouček můj milovanej!!!

  7. Jé, to mi udělalo radost. 😉 Já myslela kdovíjak dlouho bude trvat, než začne nějaká zamilovanost mezi těma dvěma a ono už je to tady. Tak šup, jsem natěšená pro komplikace! xDD

  8. [12]: no jasně, pro něj je sadomaso ta největší odměna, víš? kdybys slyšela ty jeho slastnné skřeky poté, co ho ve spoutám a vytáhnu bič… ale samozřejmě jen tak, abych mu neublížila, žejo 🙂

  9. no dobře, občas teče trochu krve, ale to je právě to, co ho neuvěřitelně vzrušuje!! nezdá se chlapec, žene? 🙂

  10. tak na to zapomeň! Anýýý je můj a jedině můj! takže si nech zajít chutě, jinak ti přestanu betovat kapitoly 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics