autor: Rachel
Vycházející sluníčko už dávno opustilo svůj sluneční palác, aby se mohlo vyhoupnout na modrou oblohu s několika malými bilými mráčky. Rozpustilo si své zlatavé vlasy a pramínek po pramínku si je začalo pročesávat třpytivým hřebenem. Jejich záře a jas se okamžitě rozlily po celé obloze a donutily tak nejednu osůbku k opuštění říše snů. Stejnětak jako černovlasé stvořeníčko, které si spokojeně hovělo v náruči svého prince a oddávalo se sladkému spánku a snům, které mu jeho kouzlo přičarovalo. Netrvalo však dlouho a pod jeho semknutými víčky se usídlil malý nezbedný vlásek a jakmile se pohodlně usadil na jeho dlouhých řasách, okamžitě se celý rozzářil jasem sluníčka, které ho před chvilkou vyslalo dolů na zem. Trpělivě Billa šimral a lechtal tak dlouho, dokud nespatřil dvě ospalá očka, která na něj zpod víček vykoukla. Na zlomek vteřiny se zadíval do čokoládových očí a nato pootevřeným oknem vylétl ven k dalším spáčům.
Bill se pod peřinkou neklidně ošil a zastrčil si pramínek neposedných vlásků za ouško. Hlasitě si zívnul a nato se dlouze protáhl. Jen při pohledu z okna mu bylo jasné, že je opět ráno a brána říše snů se právě zavírá. Pomalounku a opatrně se vyšplhal do sedu a protřel si zalepená očka, dívajíc se tak na dredatou osůbku vedle sebe, která neměla ani ponětí, co se kolem ní děje. Tom ještě nerušeně podřimoval a s přivřenými víčky a rozcuchanými dredy, které se mu přes noc opět uvolnily z drdolu jemně odfukoval. Ani v nejmenším na sobě necítil pohled své lásky, jejíž rty se během několika vteřin zvlnily do zářivého úsměvu. Bill očkama zkoumal Tomův zvedající se a klesající hrudník a plné rty, ze kterých vycházely tiché nádechy a výdechy a nevědomky se tak culil nad tím spáčem vedle sebe. Vždycky velmi rád pozoroval Tomův spánek a vydržel by se na něj dívat i celé hodiny a ani nedutat. Tomova spící tvář jej vždy fascinovala a přišla mu tak mnohem krásnější, když si ji mohl prohlížet, jak dlouho chtěl, aniž by o tom Tom věděl. Vůbec netušil, že se teď ta černovlasá osůbka přisunula blíž k jeho tváři, aby mohla milimetr po milimetru zkoumat její rysy, které tolik milovala a obdivovala zároveň. Bill tiše přihlížel té spící kráse, zatímco v jeho hlavince začaly poletovat zvědavé myšlenky. Horlivě zapřemýšlel a snažil si vybavit, co je dnes za den. Včera byl s Tomem v posilovně a to byl čtvrtek. Takže dneska je…
Pátek. Billovo hubené tělíčko se prudce vyšvihlo do sedu a jeho majitel se ručkou plácnul do čela. Jak jen mohl zapomenout? Jak si jen mohl nevzpomenout, co je dnes za den, když na něj tak dlouho čekal? Rychle natáhnul packu po svém mobilu, aby si pohledem do kalendáře skutečně ověřil, že se nemýlí. Dnes byl pátek a to mohlo znamenat jen jediné. Že dnes očekávají s Tomem a se Simone důležitou, zároveň však velmi příjemnou návštěvu. Jeho maminku. Bill si uvolněně položil hlavinku na polštář a zasnil se. Kvůli tomu si přece Simone vzala dovolenou, aby společně s nimi přivítala Ann a také se s ní seznámila. Byla na ni velmi zvědavá a chtěla se s ní poznat osobně. Stejně, jako oba chlapci se na ni těšila, nejvíc se na svou maminku však těšil Bill. Neviděl ji sice jen dva dny, ty mu však přišly jako celá věčnost. Moc se těšil, až ji opět uvidí, obejme ji a řekne jí, jak moc ji má rád. Svou maminku vždycky miloval po celý svůj život, během těch pár dní, které u ní s Tomem strávili, se však jeho vztah k ní ještě více prohloubil. Konečně měl i on svou maminku, na kterou tak dlouho čekal a chtěl s ní trávit co nejvíce času. Znova zapřemýšlel a svraštil čelíčko. Když včera večer usínal v Tomově náruči, dolehl k němu Tomův medový hlas a jeho miláček jej něžně líbnul do vlásků. A až se zítra ráno probudíš, tak přijede…
Bill otevřel očka dokořán a rychle se zamyslel nad smyslem Tomovy věty, kterou mu včera pošeptal do ouška. Upřel pohled na probouzející se přírodu za oknem a na ptáčka, který si na okenním parapetu prozpěvoval svou ranní melodii. Zářící sluníčko a jasně modrá obloha Billa utvrdily v tom, čím si potřeboval být jistý. Až se zítra ráno probudíš… Ale já už jsem vzhůru.
Billovu tvář rozzářil široký úsměv a Bill si na posteli nedočkavě poposedl. Jestli je to, co mu včera Tom špital do ouška pravda, nepotrvá dlouho a jeho maminka tu za chvilinku bude. Bill radostně vykníkl a až teď se zadíval na Toma, spícího vedle sebe. Jestli maminka opravdu přijede za pár minut, je nejvyšší čas vstávat, aby se stihli alespoň obléci. Bill se přisunul co nejblíže k Tomovi a jemně s ním zatřásl ve snaze probudit jej co nejdříve.
„Tomí,“ špitl něžně, když mu však odpovědí bylo jen Tomovo tiché zamlaskání, pohladil jej po paži a více s ním zatřásl.
„Tománku, vstávej, už je čas,“ přidal na hlase a znova začal třást se spícím Tomem, který se však po jeho druhém pokusu začínal pomalounku probouzet. Zrovna se mu zdál nádherný sen o něm a o Billovi a právě v tu chvíli, kdy měl jeho rty od těch svých nadosah a mohl je ochutnat, tu s ním třese to černovlasé trdýlko a svým pískotem jej nutí ten krásný sen opustit. To se však Tomovi ani v nejmenším nechtělo. Z posilovny měl od včerejška svaly pěkně protáhlé a i teď, když ležel v měkkých peřinách, jej celé tělo pořádně bolelo. Nejraději by proležel a prospal celý den a vstávat? Na to neměl ani pomyšlení. Neklidně se pod peřinou zavrtěl a otočil se na bok zády k Billovi, který se na něj díval s výrazem plným očekávání.
„Lásko, ještě ne,“ zamručel protestně a podvědomě se zavrtal ještě více pod peřinu, skrývajíc se tak pod Billovými ručkami, které s ním neustále třásly. Bill se na otočeného Toma přísně zadíval a vyšpulil pusinku tak, jak to dělával vždycky, když se mu něco nelíbilo. On neví, co dělat dřív, jeho maminka přijede už dnes a Tom si tu jako pán vyspává a ještě se k němu otáčí zády, aby jej náhodou nerušil. To tedy určitě ne, ty spáči.
„No to teda ano, Tomi. Maminka je už určitě ve městě a my musíme co nejdřív vstát z postele, aby jsme ji mohli uvítat a ukázat jí dům. Vždyť má přeci dneska přijet. Já už jsem vzhůru, nevím, kde mi hlava stojí, ale Tománek si tady vyspává jako Šípková Růženka,“ vypískl káravě a ani si neuvědomil, že rozhazuje ručkama na všechny strany. Podle Tomovy činnosti však usoudil, že ani tohle nemělo na ospalého dredáčka žádný účinek. Dál si hověl v peřinách a vůbec nevnímal Billa, který se jej svou muší silou pokoušel za rameno otočit zpátky k sobě. Když však neviděl žádný výsledek svého snažení, došla mu veškerá jeho trpělivost a Bill si na posteli klekl na kolínka. Rozhodl se pro to nejúčinnější, co mu možná pomůže. Jestli nezabere tohle, tak už opravdu nevím, jak tě vzbudím, lenochu jeden líná.
Sklonil se k Tomovu oušku, místo vyznání lásky a sladkých slůvek se však z jeho rtíků vylinulo něco jiného. Něco mnohem, mnohem hlasitějšího.
„Tóóóómííííííííííí!“ zapištěl do Tomova ouška svým hláskem a ani nečekal na Tomovu odezvu. Rychle odkopnul bílou peřinku a spustil své hubené nožky z postele, capkajíc co nejrychleji k pootevřenému oknu, ze kterého měl velký výhled do ulice. Dlaní spočinul na páčce a za okamžik už okno otevíral dokořán. Dychtivě se z něj vyklonil a zabodl pohled na cestu, po které sem tam přejelo auto, nevnímajíc tak osůbku na posteli, která se pod peřinou začala ošívat.
Tom si dlaní protřel oči a snažil se vstřebat Billovo zapištění, které odneslo jeho citlivé ouško. V duchu se sám proklínal, proč se neprobudil hned na Billovo něžné špitání a líně spal dál. Bylo totiž mnohem příjemnější vzbudit se díky Billovu tichému hlásku, než díky jemu hlasitému pištění, které se mu pořád odráželo v hlavě. Malinko naštvaně otevřel ospalé oči, nato se však celý rozzářil. Právě teď se mu naskytl ten nejkrásnější výhled na Billův malý vyšpulený zadeček, skrytý pod látkou upnutých, černých boxerek. Bill se lokty opřel o okenní parapet a očkama putoval po autech, která přejížděla sem a tam. Žádné z nich však neodbočilo k jejich garáži. Ani jedno se nepodobalo známému autu, které tak napjatě vyhlížel. Smutně upřel očka na další auto, za jehož volantem však seděl asi padesátiletý muž a tichounce si povzdychl.
„Nepřijela,“ špitl zklamaně a vyšpulil rtíky, v tom však za sebou ucítil něčí blízkost a hřejivé teplo dvou dlaní, které se ovinuly kolem jeho pasu. Tom si jej přitáhnul blíž k sobě a lehce jej líbnul na ouško.
„Ale, Billí, broučku, to je přeci jasné, že ještě nepřijela. Vždyť je teprve půl sedmé,“ mrkl na hodiny na stěně a pohladil Billa po vláscích. „Maminka přijede, uvidíš. Jen to bude trošku později, asi odpoledne. Vždyť víš, jak je to dlouhá cesta,“ dodal šeptem a něžně Billa políbil na ramínko. Bill se zamyslel. Tom má vlastně pravdu. Jen cesta jí zabere víc, jak hodinku a možná ještě právě spí. Pootočil se na Toma a packou pohladil tu jeho, spočívající na svém pasu.
„Aha,“ pípl s úsměvem a cítil, jak jej Tomovy dlaně opouští. Naposled se zadíval na poloprázdnou ulici a nato se otočil, zvědavě zkoumajíc, kde se jeho miláček právě nachází.
Jeho očka se rozzářila jako dvě sluníčka, když spatřila uculujícího se dredáčka v peřinách. Tom se usmál a na posteli si poposedl. Moc dobře věděl, co se teď Billovi honí hlavou a proto neváhal ani vteřinu. Dlaní poplácal na své nohy a za okamžik už cítil na svém klíně malou prdelku, která se na něm pohodlně uvelebila. Bill se rozzářil jako sluníčko a majetnicky Toma objal kolem krku, nato se však zatvářil malinko vážně. Přeci jen se cítil trošku provinile za to, že Toma vzbudil takhle brzy úplně zbytečně. Smutně na něj mrkl a sklopil hlavinku.
„Zlobíš se?“ špitnul sotva slyšitelně a sklopil hlavinku ještě víc. Věděl, že Tom má právo být na něj naštvaný za jeho ranní budíček. Tom se však na něj zvědavě zadíval a pohladil jej po vláscích.
„Proč bych se měl zlobit, Billí?“ podivil se a upřel své oči do těch Billových, které k němu vzhlédly. Bill si skousnul rtíky a smutně se na Toma podíval.
„Protože… protože jsem tě vzbudil tak brzy a navíc úplně zbytečně. Mohl jsi ještě spinkat,“ pípl tiše a očekával Tomovu odpověď. Tom trošku svraštil čelo, jakmile mu však došel význam Billových slov, celý se rozzářil a zabořil tvář do té uhlově černé nádhery v podobě Billových vlásků. Tohle mohlo napadnout jen takové trdýlko, jakým byl právě jeho Bill. Krásně se usmál a stiskl jeho packu v té své.
„To víš, že se nezlobím, koťátko moje. A když už jsme oba vzhůru, tak… mě něco napadlo,“ tajemně se usmál a pozoroval Billa, který se na jeho klíně zvědavě zavrtěl a vykulil kukadýlka.
„Co tě napadlo, Tomi?“ optal se rychlostí blesku, jakmile však spatřil Tomovu nenechavou ruku, která se sunula někam k němu pod peřinu, aby mohla polaskat jeho zadeček, radostně vykníkl a vrhl se Tomovi kolem krku. Moc dobře věděl, co má dredáček na mysli a vůbec se tomu nebránil. Nechal se těmi citlivými dlaněmi jemně položit do peřin a pohledem těkal po Tomově tváři, která se nad ním skláněla. Tom se usmál a prsty lehce čechral pramínek Billových vlásků.
„Napadlo mě, že než maminka přijede, máme ještě fůru času a… toho by jsme měli využít,“ pronesl lákavě a cítil, jak se Billovy ručky obmotaly kolem jeho krku. Bill se pousmál nad tím vábivým nápadem a přitáhl si Tomovu tvář blíž k té své.
„To bychom tedy měli,“ souhlasně pokýval hlavinkou a dlaní pohladil Tomova nahá záda, jejichž majitel se s úsměvem sklonil k jeho rtům a vášnivě je obkroužil jazykem.
Celé dopoledne panoval v domě menší zmatek a atmosféra, plná očekávání. Simone si přivstala už brzy ráno, aby stihla uvařit oběd a ještě uklidit obývák a kuchyň. Včera se vrátila domů až kolem desáté hodiny a únavou usnula dřív, než by někdo řekl švec. Proto teď rychle stírala z polic prach, aby si o ní Ann bůhvíco nepomyslela a trpělivě odháněla od sporáku Toma, který hladově zkoumal obsah jednoho hrnce za druhým. Snídaní se sice dost zasytil, vábivá vůně, linoucí se z kuchyně jej však nemohla nechat chladným. Se smíchem uhýbal Simonině utěrce, která jej nejednou plácla přes prsty a neustále hledal další a další způsoby, jak si čekání na Billovu maminku zkrátit.
Jeho pohledu neunikla černovlasá osůbka, která už dobrou hodinku tiše seděla u okna v kuchyni a pozorovala cestu, plnou aut různých velikostí, barev a tvarů. Tom by přísahal, že takhle klidného vidí Billa snad poprvé v životě. Už od počátku jejich vztahu Bill nevydržel ani pět minut v klidu sedět. Vždycky musel něco vymýšlet, vesele poskakovat, nebo povídat a povídat svou pusinkou, kterou nezastavilo vůbec nic. Teď však bez hnutí seděl na židli a netrpělivě vyhlížel auto své maminky, nevnímajíc tak Bobíka, který se už několik minut otíral svým drobným tělíčkem o nožku svého pána. Znova se zadíval na několik dalších aut na cestě a…
Jeho rty ozdobil krásný a šťastný úsměv, když spatřil stříbrné auto, které zaparkovalo k jejich garáži. Bill se narovnal a pohledem vyhledal řidiče toho známého auta. Stačil jen jediný pohled a on v něm poznal usměvavou ženu s účesem, který tolik dobře znal a s očima, tolik podobnýma těm jeho. Signalizoval mu jen jediné – dočkal se. Konečně! Bill se vyřítil ze židle a vesele zatleskal ručkama.
„Už je tady. Jupíííííí!!!“ šťasně se rozchichotal a se smíchem utíkal na svých hubených nožkách do předsíně, rychle otáčejíc klíčem v zámku. Jedním pohybem zatáhl za kliku a dveře otevřel.
Naskytl se mu pohled na milou ženu s úsměvem na rtech, která ani nestačila vztáhnout ruku ke zvonku. Místo toho teď hleděla do rozzářených očí svého synka, který stále nervózně držel v dlani kliku. Nemohl tomu uvěřit. Byla tu, opravdu tu byla. Vážila za ním tak dlouhou cestu, kterou sama neznala a teď tu před ním stojí a usmívá se na něj tím krásným úsměvem, který miloval už jako dítě. Nikdo se neuměl usmát tak krásně, jako právě ona. Jeho maminka.
„Mamííííííí,“ vypískl radostně a na nic nečekal. Vrhl se své mamince kolem krku a pevně ji objal, šťastně se chichotajíc. Ann jej láskyplně objala a políbila do vlásků.
„Zlatíčko moje, ani nevíš, jak moc se mi po vás stýskalo,“ zašeptala první větu, která se jí vynořila v hlavě a přitiskla si k sobě svého synka ještě víc. Za ty dva dny, co jej neviděla jí přišlo, že je to spíš několik let, co od ní s Tomem odjeli. Najednou byla sama a v celém domku i na zahradě bylo ticho. Sice věděla, že se s oběma chlapci co nevidět uvidí, přesto se však na ně oba těšila, jakoby je už nikdy neměla vidět. Těšila se na ně, na Simone a na jejich dům, o kterém jí oba chlapci překotně vyprávěli. Kdyby jen věděla, co svou návštěvou způsobí…
Bill se od své maminky na okamžik odtáhl a nechal se jí políbit na tvář.
„Mě se taky stýskalo, nemohl jsem se dočkat, až tě znova uvidím. Čekáme tě už od rána. Pojď dál,“ vybídl ji a vpustil do předsíně. Ann si sundala šátek z krku a porozhlédla se kolem. Netrvalo dlouho a její pohled spočinul na usmívající se dredaté osůbce.
„Tome,“ vesele se usmála na Toma, postávajícího u schodů a popošla k němu blíž. „Jsem moc ráda, že tě zase vidím,“ obdařila jej úsměvem a podala mu ruku na pozdrav. Tom ji lehce stisknul a nato gentlemantsky políbil jako při jejich prvním setkání.
„Taky jsem rád, že Vás vidím. Ukažte,“ nabídl se, když viděl, jak si Ann sama sundává sako a pověsil jí ho na věšák. Mezitím už na chodbu stihla dorazit i poslední osoba, která teď zvědavě očima těkala po Ann a pozorně si ji prohlížela. Bill rychle přicupital ke své mamince a stiskl jí dlaň, otáčejíc ji tak k Simone.
„Maminko, tohle je paní Simone Kaulitzová, Tomova maminka,“ představil Ann Simone, která se usmála a pohledem zkoumala viditelnou podobu mezi Ann a jejím synem. Ann se mile usmála a vztáhla ruku.
„Těší mě, já jsem Anna, Billova matka,“ dodala příjemným hlasem a cítila, jak jí Simone nataženou ruku stiskla.
„Simone, také mě těší, že tě poznávám. Vítej v našem domě, Ann,“ přátelsky se usmála, doufajíc, že Ann nebude vadit tykání. Vypadala, že je stejně stará jako ona a navíc už od pohledu působila velmi příjemně a mile. Ann se porozhlédla kolem, v tom však ucítila, jak se něco měkkého a příjemně teploučkého otřelo o její nohu. Pohledem zvědavě sklouzla dolů a nato se pousmála nad malým králíčkem, který krčil čumáček a se zájmem si prohlížel novou osůbku, která byla jeho páníčkovi něčím podobná. Stačil však jen okamžik a on už věděl čím. Dvě hřejivé dlaně jej pozvedly ze země a začaly jej jemně hladit a pohupovat s ním. Ann se usmála.
„A ty budeš určitě Bobík. Tvůj páníček mi toho o tobě hodně vyprávěl,“ mrkla na Billa, který se celý rozzářil a vůbec nevnímal Toma, který se vrátil z předsíně. Jakmile však spatřil Bobíkův vrtící se ocásek, který podle něj nevěstil nic dobrého a samotného chlupáčka v náruči Billovy maminky, zavrtěl hlavou.
„Raději si dávejte pozor. Taky jsem s ním takhle pohupoval, dokud mě nepočůral,“ pronesl varovně, zároveň však se smíchem a nato na sobě ucítil Billův káravý pohled.
„Tomí!“ okřikl ho a nic nedbal Toma, který se začal smát na celé kolo. Dnes měl velmi dobrou náladu a navíc Bobíkovi ještě nezapomněl tu spršku, která tenkrát zasáhla jeho ruku. Ann však se smíchem zavrtěla hlavou.
„Kdepak, on nechce čůrat. On se chce jen mazlit, viď?“ mrkla na králíčka a Tom v ní na zlomek vteřiny poznal Billa. Zakroutil hlavou nad svým neúspěchem, přerušil jej však Simonin hlas.
„Tak, měli bychom jít ke stolu poobědvat, je právě poledne. Pokud nám to Tom všechno nesnědl,“ pokárala naoko přísně svého synka a vydala se spolu se všemi třemi ke stolu.
Odpolední sluníčko neúprosně žhnulo a pálilo a ozařovalo tak celou zahradu, po které se právě procházela Ann se Simone. Obdivovala její záhonky, kterých měla Simone sice méně, než ona, přesto však hýřily pestrobarevnými květy květin. Hned po obědě ji Simone vyzvala, aby se na zahradu podívala, protože už z Billova vyprávění o ní věděla, že Ann je vášnivá zahradnice. Prstem jí ukazovala různé odrůdy a obě dvě zarytě diskutovaly o novém druhu trvalek. Procházely záhonek od záhonku dál a dál a úplně zapomněly na oba chlapce, kteří za nimi pomalu našlapovali. Nejdřív se jen něžně líbali pod stromem, teď však šli vedle sebe a zamilovaně se na sebe uculovali.
Bill se na Toma usmál, najednou mu však pohled padl na záhonek rudých růží, který spolu před časem upravovali. Pomalu se sklonil a prstíkem pohladil malinko rozvinuté poupátko.
„Tomi, tyhle růžičky jsme spolu prořezávali. Pamatuješ?“ špitl s úsměvem a dál hladil ty hebké okvětní lístky. Tom si k němu přiklekl. Samozřejmě, že si na ten den pamatoval. Byl to jeden z nejkrásnějších v jeho životě.
„Pamatuju. Vypadal jsi tenkrát jako krteček,“ rozesmál se při vzpomínce na Billa, zmazaného od hlíny. Bill se sladce rozchichotal a pozoroval Tomovy prsty, které utrhly malou růžičku a vetkly mu ji do vlásků za ouško. Mile se pousmál a malinko sklopil pohled, nepatrně se červenajíc. Tom se usmál.
„Moc ti to sluší, lásko,“ špitl a věnoval mírně překvapenému Billovi krásný úsměv.
Ann se otočila a rozhlédla se po zahradě. Už ji měly se Simone projítou a ona teď pohledem sháněla ty dva zaláskované blázínky. Bylo jí jasné, že právě teď spolu někde cukrují a pohled na svého rozesmátého synka a jeho přítele ji v tom jen ujistil. Spokojeně se usmála a otočila se na Simone, která pohledem kontrolovala právě rozkvetlé macešky.
„Víš, Simone, věděla jsem to už od začátku, co jsem ty dva uviděla spolu,“ zamyslela se s úsměvem a vzpomněla si na ten okamžik, kdy se jejím očím naskytl ten krásný zaláskovaný pohled, se kterým se Tom na Billa díval. Simone se na Ann však nechápavě otočila a svraštila čelo.
„A co jsi věděla?“ optala se automaticky, aniž by byla připravená na odpověď. Vůbec ji nenapadalo nic, co by mohla mít Ann na mysli. Ann se usmála a ani v nejmenším si neuvědomovala, co její následující věty způsobí.
„Přeci jsem věděla už od prvního okamžiku, kdy jsem je viděla spolu, že je nespojuje jen něco obyčejného, ale pravá čistá láska. A také jsem už od začátku věděla a cítila, že Tom je pro Billiho ten pravý. Choval se k němu tak krásně. A když mi jej Billi představil jako svého přítele, byla jsem si jistá, že se nemýlím,“ usmála se a znova upřela pohled na rozesmátou dvojici, takže nemohla vidět Simoninu tvář, který rázem zbledla.
Simone se zatmělo před očima. Slova, poskládaná do vět, které jí Ann před chvilkou řekla, jí dávaly dohromady ten nejhorší smysl a význam, který ani v nejmenším neočekávala. Do tváří se jí nahrnula krev, polilo ji horko a ona ucítila prudký tlukot svého srdce až někde v krku. Ne, to není možné… to nemůže být pravda. Její syn, její Tom, kterého odmalička slušně vychovávala nemá přítelkyni, ale…
Přítele. Tohle jediné slůvko, složené z pouhých sedmi písmen Simone začalo blikat v hlavě a ona se prudce nadechla. Připadalo jí to jako zlý sen, sen, ze kterého se probudí a všechno bude dobré. Pomalu se otočila k místu, odkud se ozýval smích. Pohled na svého synka, který držel černovlasého chlapce za ruku a zaláskovaně se na něj culil, palcem přejíždějíc po jejich propletených prstech ji však zbavil všech pochybností a nadějí, které v ní až doteď přebývaly. Teď se však rozprchly rychlostí blesku a Simone cítila, že teď jí zbývá jen jediné – vyrovnat se s touto realitou… a nebo bojovat proti ní.
autor: Rachel
betaread: Sajü
Uaaaa! mám chut tady začít nevychovaně nadávat! Rachel to ne :'-( Jestli se budou muset rozejít nebo ěnco takového tak..pijdeš o čtenářku jelikož to Lea nevydrží a zkolabují ji nervy! Já se bojím! Ty jo a pak že nejsi sadistka xDD Todle je teda pořádnej sadismus tahle nás napínat…
Jsem se tady zase rozkecala xDD No nic zakončím to pochvalou že povídka je nádherná ale..prosím ať to dopadne dobře!
No tak to nevím, Leo:-D Užívej si poslední dny svého života:-D Né, sranda, i když…. bůhví, co se stane…
Tak a je to tady, vážení. Poprvé zahřmělo….
[2]: No ty jsi mě teda uklidnila! Sedám na autobus, jedu k vám do domu a budu tě mučit tak dlouho než mi slíbíš že to dobře dopadne xDDDD
leo nech jí bejt.Rachel mě ješět s žádnou povídkou nezklamala tak doufám že ěm neskalme i tetka.
Rachel: krásnej díleček.Přiznám se,kdybych měla syna a ten byl gay vůbec,ale vůbec by mi to nevadilo.
A já to tušila! Někde jsem tušila, že Simone nebude s tímhle faktem spokojená. >.< Ale jestli bude mít nějaké kecy, tak jako nevím, jestli tam za ní nezajdu. Nebo za Rachel. Leo, pojedu s tebou ´=D Pomůžu ti najít adresu a vydáme se za naší Sadistkou Číslo 2. ´=D
[5]: Anooo! Heč já vím město kde bydlí takže stačí vypátrat adresu! xDD
To by tak hráo aby takováhhe dokonalá povídka dopadla špatně
a heleme se… já zírám… teda Rachel, máš můj obdiv, od tvojí něžné povahy jsem nečekala nic horšího, než že Bobik Toma posere, a ono tohle 🙂 kazíš se nám, holka, asi ti moje komenty pod povídkama nesvědčí 😀
Jééé děkuju, vy jste fakt sluníčka:-D Tý jo, koukám, že tohle budu muset preferovat častěji xD
Leo, kde teda bydlím??? Nechce se mi věřit, že bys to věděla. Napíšu ti kde, a zeptáš se mě, jestli je to vůbec v ČR:-D
Áďo: Díky za tvůj obdiv xD Bobíka necháme spát, jestli se teda sám neprobudí:-D Nekazím se vám a tvoje komenty jsi pro mě doping:-D Vždycky mě dodají energii:-D
No nic, nebudu se vykecávat, čekejte do dalšího dílu, kterej bude…. nebudu říkat jakej:-D Taky by mi nevadilo, kdyby byl můj syn gay, počkáme si na názor Simone…. Zatím paa a čekejte xD
[8]: Pokud vím holka tak bydlíš ve Zlíně..nebo ne?
Přihořívá. Odkud jsi to vyhrabala??? Nikde o sobě neříkám informace…
no jen aby Simone fakt nebyla proti….
[10]: To víš, ne nadarmo jsem tajná agentka xDDD Jak přihořívá? Takže ne-e ve Zlíně?
No ale já to chci vědět, od kama to víš…
[12]: Psala jsi to v komentech u jednoho čánku
Aha, už asi vím. O článku, kde buď Jaňulka psala o povídkách, že se nemají při psaní používat krajové výrazy, nebo v tom článku, kde se psalo o srazu fanynek v Praze nebo kde. Nikde jinde jsem to nemohla říkat…
Jo máš pravdu
Jsem to věděla, no…. Nikde to o sobě neříkám, žádné informace
To jsem zvědava jak se zachová Simone.