autor: Lea
Tom zlostně usykl, když byl nemilosrdně vyrušen ze sladkého spánku. Otevřel oči. Pokojem zněla hlasitá hudba.
,,Sakra,“ zabručel, když rozeznal, že mu zvoní mobil. Rychle ho vytáhl. Podíval se na displej a udiveně povytáhl obočí.
,,Ano?“
,,Tome, to jsem já, musíš nám pomoct, prosím!“ ozval se prosebný hlas, který zněl téměř zoufale.
,,Georgu, počkej, co se děje?“ zeptal se Tom a snažil se svého kamaráda uklidnit. Georg patřil do party, ve které Tom byl.
,,Jdou po nás, fízlové…“
,,Hele, jestli Daniel zase znásilnil nějakou peroxidovou prsatici, tak mu už odmítám pomoct!“ zaprskal dredáč.
,,Ne, zjistili nám drogy,“ řekl tiše Geo.
,,Co?!!“
,,Promiň, mrzí mě to.“
,,Kdo to zvoral? Že to byla zase Chantell?“ zaskřípěl Tom zuby. Chantell byla holka, kterou v partě držel její kluk Ricky, a to jen proto, že se mu za to večer pěkně odměnila. Tom ji nesnášel. Brala si drogy, které měli, jak se jí za chtělo, a nedala na ně ani korunu. Navíc to byla jedna z těch typických vypatlaných barbín, které neví, kolik je jedna plus jedna. Navíc by to nebylo poprvé, co je prozradila.
,,Jo, byla to ona.“
,,Já ji zabiju, čubku jednu blonďatou!“
,,Musíš přijet a pomoct nám,“ zaprosil Georg. Tom ale rázně zavrtěl hlavou.
,,Mám práci, Geo, nejde to.“
,,Tome, prosím! Jsi naše poslední naděje jako vždycky!“
Tom si povzdechl. Nechtěl kámoše nechat v průšvihu. Ale co bude s Billem? Otočil se a zjistil, že ho chlapec upřeně pozoruje. Nespal.
,,Dobře, Geo, přijedu. Buďte pořád, no vy víte kde, objevím se tam, ano?“
,,Tome, díky, díky, díky!!!“
,,No zatím mi moc neděkuj, nazdar,“ zavěsil Tom. Převrátil oči v sloup. Policajt, který pracoval v oddělení drog, byl dobrý kámoš jeho otce, a Tom toho patřičně využíval. Bude tam muset jet. Otočil se na chlapce.
,,Budu muset odjet.“
Bill jen nadšeně přikývl. Byl rád, že bude chvíli sám. Ale Tom si to vyložil jinak. Myslel, že chce zase utéct.
,,A ty pojedeš se mnou,“ dodal škodolibě. Bill ztuhl.
,,Chytnou tě policajti.“
,,Né, nechytnou, o to neměj péči.“
Bill si znaveně lehl. Co když je to celé past, a oni ho jenom chtějí vylákat pryč ze země? Bill si myslel, že to není jenom tak. Ale pro tentokrát neměl Tom žádné postranní úmysly.
Billa ze zamyšlení vytrhlo bouchnutí. Poplašeně se posadil. S úlevou zjistil, že to byl jen Tom, který mu donesl tašku s oblečením.
,,Prosím tě, můžeš mi říct, co v tom je?“ zaúpěl Tom, když mu taška dopadla na nohu. Bill se plaše usmál a pokrčil rameny. Klekl si k tašce a otevřel ji. Vzápětí radostně vypískl. Našel v ní nejen oblečení ale i make-up, barvu na vlasy, lak na nehty, soupravu na francouzskou manikúru, řetízky, prstýnky, svůj i-pod, jeho milované bonbony s čokolády a karamelu, a spoustu dalších. Radostně si to vyskládal. Tom ho celou dobu pozoroval. Bylo zvláštní vidět jeho tvář, jak se snad poprvé rozjasnila šťastným úsměvem.
,,No vidím, že jsi opravdu náročný člověk,“ utrousil Tom. Znělo to ale spíš pobaveně než zle.
Bill si dal na klín zrcátko a poprvé za dlouhou dobu si mohl namalovat linky. Když si na víčku dělal tlustou, černou linku, pořád se usmíval. Byl rád, že tu má své věci. Připomínaly mu domov. Nanesl vrstvu řasenky a rtíky si naleskoval. Rychle se převlékl do džínů a těsňoučkého, černého trička. Vzal hřeben a učesal si vlasy.
Tom při pohledu na něj tiše vydechl. Byl tak nádherný.
Bill se šťastně usmíval. Poprvé za dlouhou dobu se zase cítil jako člověk. Byl si vědom toho, že mu to sluší. Tenhle styl mu vždycky slušel.
Tom na něj zíral neschopný slova. Vždyť tohle stvoření nemůže být ani z tohoto světa! Po pár minutách ale konečně promluvil.
,,Jdeme?“ řekl takovým divným hlasem. Bill se usmál a přikývl. Konečně se zase podívá do města.
Tom ho jemně uchopil za loket a vedl do auta. Tam ho posadil na sedadlo spolujezdce. Bill se smutně podíval. Vzpomněl si na svou cestu sem. To ho Tom taky spoutá?
Ale Tom ho nespoutal. Věřil, že mu neuteče. Nastartoval a rozjel se směr Berlín. Bill se po celou dobu upřeně koukal z okna. Jakoby doufal, že zahlédne někoho z jejich rodiny nebo tak.
Po hodině cesty Tom zastavil u odlehlého parku. S partou tu měl skrýš. Vypnul motor a zarazil se. Billa sebou brát nechtěl. Netýkalo se ho to, a navíc ostatní by vyzvídali.
,,Počkáš tu.“
Bill na něj vykulil oči. On ho tu nechá bez dozoru?
,,Zamknu tě. Bille, o nic se nepokoušej. Věř mi, že mi nedělá problém zvednout telefon, vytočit jisté číslo a objednat vraždu celé vaši rodiny,“ zalhal Tom. Samozřejmě, že by to nikdy neudělal. Ale potřeboval zařídit, aby Bill zůstal tady. Zabralo to. Chlapec na něj vystrašeně pohlédl.
,,N-Nikam nepůjdu.“
,,No vidíš, že to jde,“ usmál se Tom. Chvilku se na černovlasé stvořeníčko díval. Pak neodolal, nahnul se a věnoval mu polibek. Nebyl to polibek jako ten, který mu dával při znásilnění. Tenhle byl pomalý, něžný a láskyplný.
Bill šokovaně vykulil oči, ale nebránil se. Zaráželo ho, že nemá chuť se bránit. Že se mu to… líbí?
Tom se po minutě od něj odtrhl. Krásně se usmál. Ten polibek byl to nejkrásnější, co na svých rtech kdy okusil.
,,Hned se vrátím,“ řekl tiše a odešel. Auto pro jistotu zamkl a za chvíli už se Billovi ztratil mezi stromy.
Bill se opřel o sedačku a hlasitě vydechl. Byl zmatený. Ta pusa… byla překrásná, co si bude nalhávat. Tak krásně procítěnou a jemnou pusu mu nikdy nikdo nedal. Hrozně ho zaráželo, že se ani nebál, když se jejich rty spojily. Že cítil jenom příjemné šimrání v bříšku a bušení srdíčka. Co to znamená? Ano, Tom se mu líbil, byl to moc krásný kluk, znamená tohle teda, že…?
Ten den bylo nesnesitelné horko. Bill si hřbetem ruky setřel z čela pramínek potu a začal se ovívat rukou. Nakonec si pootevřel okno. Zaslechl hlasy. Podíval se a tichounce vyjekl překvapením. U auta stály jeho dvě sousedky, příjemné staré paní. Bill se usmál. Měl co dělat, aby na ně nezaklepal nebo nezavolal. Chtěl okno raději zavřít, aby ho neviděly, ale zarazilo ho, když z jejich rozhovoru zaslechl své jméno.
,,Já vím, je to strašné, první jim někdo unesl Billa, a teď tohle,“ říkala zrovna paní Barbara.
,,Je to hrozné, možná je dobře, že to ten chudáček neví, vždycky měl chudáka Tinu hrozně rád, i když nebyla jeho vlastní matka, tohle by s ním otřáslo,“ pokývala paní Diana svou šedivou hlavou.
Billovi se sevřelo srdce. Tina byla jeho nevlastní maminka. Přitiskl své ucho k oknu s nadějí, že se dozví víc. A taky že ano.
,,Tina za nic nemohla. Za to mohl ten druhý řidič. Byl nalitej jako hrom. Chudák Tinuška, má štěstí, že žije, asi se za ní půjdu podívat do nemocnice…“ přemítá Barbara.
,,To nevíte? Manžel trval na tom, že si ji vezme domů. Nastěhoval si tam dva lékaře a ti se mu o ženu starají doma,“ prozradí ji Diana.
,,To je bláznovství! Ten Jorgen nemá rozum! Vždyť tam by ji měli pod dohledem a on si ji vezme domů!“ vrtí stará paní hlavou.
Víc Bill neslyšel. Ani nemusel. Všechno pochopil. Jeho mamince se něco stalo! Někdo ji srazil autem! A je to s ní asi vážné! A on nemůže být s ní, nemůže ani vědět, jak jí je! Chlapec se zhroutil v záchvatu pláče na podlahu auta. Vzlykal a bylo mu jedno, že se mu make-up rozpíjí po celém obličeji.
Tom se vracel a na rtech mu hrál veselý úsměv. Pořád myslel na ten polibek s Billem, a navíc… ty drogy zakecal úplně hladce, všechno šlo jako po másle.
Jeho nálada se ale okamžitě změnila, když nasedl do auta a uviděl Billa, jak leží stočený do klubíčka na dně auta a usedavě pláče. Vzlykal tak, že to každému trhalo srdce. Tom se na něj nechápavě podíval. Pak ho pohladil po černých vlasech.
,,Bille, co je? Stalo se ti něco?“ Bill zvedl uslzené oči.
,,M-mě ne, ale mamince ano!“ rozvzlykal se znovu.
,,Co to povídáš?“ řekl šokovaně Tom. Odkud by to Bill zjistil?
,,U auta stály naše dvě sousedky a povídaly si o tom, že maminku srazil nějaký opilec, a je to s ní moc vážné!“ zakvílel zoufale Bill. Tom si skousl ret. Netušil, jak se Bill cítí. On sám měl s rodiči úplně jiný vztah. Vytáhl Billa z podlahy a schoval ho k sobě do náruče.
,,Neplač, určitě bude v pořádku,“ konejšil ho a hladil mu vlásky. Bill se však utěšit nedal.
,,M-musím ji v-vidět, Tome, prosím! Udělám cokoliv, jenom když ji budu moc na pár vteřin vidět!“ zaprosil Bill. Z jeho hlasu čišela bolest a absolutní bezmoc.
,,Bille,“ řekl Tom trochu rozpačitě. ,,Víš, že to nejde.“
Bill po jeho slovech dostal takový záchvat pláče, že se Tom polekal, aby na ně někdo nezavolal policii.
,,Pššt, Billí, no ták,“ snažil se ho uklidnit. Po pěti minutách to ale vzdal.
Přemýšlel. Důkladně zvážil všechna pro a proti. Vzdychl. Chtěl, aby se Bill zase šťastně usmíval jako ráno.
,,Vezmu tě za ní. Dnes v noci.“
autor: Lea
betaread: Janule
bože… chudák Billí… sakrs, tuhle povídku mám s přibývajícími kapitolami raději a raději, sice je moc brzy, ale preventivně navrhuju druhou řadu, nebo minimálně další povídku od téhle autorky 🙂 co na to Lea? 🙂
Já jsem nemohla začátku Chantelle,jako udavačná blondýna super honem dáááál
Je to skvělý příběh. Už se nemůžu dočkat dalších dílů.
ježiši chudák Tina.zasraný prachy připoměnte mi že až si budu chtít pučit at to nedělám
Jůůů! Miluju tuhle povídkuuu :-* A tenhle díl byl víc než úžasnej <33 Tomi je úplně hodnej 😀
joo Chantelle! Jen do ní!!! Tommy, si mooc hodný!
jej. Tom měkne. Ale mě se líbil, když byl takovej tvrdší. No ale je to dokonalý. Honem dál
[7]: Holka nereptej, udělala jsem kapitolu i s věnováním pro tebe tak nemel xDDD
[1]: Druhá řada? Tak to Áďo asi ne x))) Ale s psaním určitě neskončím
Tome, Tome, nějak měkneš hochu…
Ae to s Chantelle nemělo chybu….
Ten Tom je užasnej… fakt že jo
no jen aby se ti to nevymklo kontorle, Tome….
jee.. Tom je taky zlaty ze ho zobere za maminkou..ach boze..