Éós & Psyché – Úsvit nad Olympem 5.

autor: Deni

***

Bill se krčil v nejzazším rohu místnosti, hlava mu nepatrně padala na zeď za ním, klimbal. Dnes měl štěstí, Zeus si jako společníka pro dnešní noc vyžádal asi 17letého chlapce s delšími hnědými vlasy a snědou pletí.

Bill sebou cuknul, když mu někdo položil ruku na rameno. Párkrát zamrkal, než si uvědomil, že před ním sedí Dareios.

„Nemáš hlad?“ Bill jen zakroutil hlavou a chystal se opět zavřít oči, když Dareios pokračoval. „Jsi zvláštní, Bille.“

„Zvláštní?“ Bill si odkašlal, aby z hlasu dostal nepříjemné chraptění. „Jak to myslíš?“

„Jsi hrozně tichý,“ pokrčil rameny Dareios. „A pořád brečíš.“

Bill pokroutil hlavou. „Tohle nemůžeš pochopit.“

„Tak mi to zkus vysvětlit.“

Bill si povzdechl, opět si před očima vybavil Tomovu usměvavou tvář. „Víš, co je to láska?“ Dareios jen pokroutil hlavou a se zájmem si Billa prohlížel. Bill se jen zhluboka nadechl a pokračoval. „Když miluješ a nemůžeš být s tím, komu tvé srdce patří, nemáš na nic chuť, ani k jídlu,“ Bill se nepatrně pousmál, když viděl, jak se Dareios cpe hroznovým vínem. „Je to, jako by uvnitř tebe něco pomalu umíralo. Tvé srdce krvácí a ty pláčeš nad tou bolestí a ztrátou… nemůžeš s tím nic udělat.“ Bill se odmlčel. Jeho myšlenky se stáčely k Tomovi; co asi teď dělá? Myslí na něj taky? Miluje ho ještě?

„Hmmm.“ Dareios si Billa přeměřil pohledem. Tentokrát se zakousnul do červeného, šťavnatého jablka a pokýval hlavou. „Stejně jsi zvláštní.“

Bill se nepatrně pousmál.

***

„Doopravdy to potřebuji.“ Tom pochodoval sem a tam po malé, tmavé místnosti, kterou osvětlovalo jen pár svící.

„Éósi, ale já tohle nesmím. Víš, že je to proti pravidlům.“ Starší, přihrbená žena na něj upřela svůj nešťastný pohled. Nejmladšího syna své nejmladší sestry doopravdy milovala. Ubližovalo jí, že mu nemůže pomoci.

„Prosím, opravdu to potřebuji. Jinak už nikdy nebudu šťastný. Zůstanu navždy bez něj.“ Tom si sedl na malou dřevěnou stoličku a tvář schoval v dlaních. Stará žena ho chvíli jen mlčky pozorovala.

„Může se ti stát to, co mě, Éósi,“ promluvila nakonec po chvíli. „Nemůžu to udělat, nemůžu tě vystavit takovému nebezpečí.“ Přisedla si vedle něj a ruku mu položila kolem ramen. Opravdu ráda by to pro něj udělala, Árese ze srdce nenáviděla a toho roztomilého, černovlasého chlapce naopak zbožňovala. Přála si, aby byl zase s ním, zase šťastný, ale touto cestou? Nikdy! Ona sama tvrdě zaplatila, nedopustí, aby se to stalo i jemu.

„Prosím. Já ho miluju.“

Starší žena si povzdechla a zesílila svůj stisk kolem jeho ramen. „Uvidíme, co se bude dát dělat.“ Už teď si uvědomovala, že to pro něj udělá. Nemůže ho nechat trápit se.

***

„Kolik je ti let, Bille?“

Dareios opět uždiboval kuličky hroznového vína, sem tam nějakou podal i Billovi, který po malém zaváhání nakonec nedokázal odmítnout. Konec konců, je tady už pár dní a i jeho žaludek potřebuje něco sníst.

„Když mě Tom vzal k sobě do paláce, bylo mi 17 let. Teď by mi bylo asi 25 let.“ Bill nakrčil obočí a pokoušel se počítat. Kolik let už měl nesmrtelnost? Kolik let už je s Tomem?

„Nevypadáš na to.“ Bill se jen pousmál a do pusy si vložil další kuličku. Zrovna se chystal zeptat na Dareiosův věk, když se u východu objevil Diův sluha. Přišla řada na výběr dnešního společníka.

„Bojíš se, Bille?“

„A-ano,“ odpověděl Bill a podvědomě se opět tisknul do rohu. Sluhův zrak klouzal po celé místnosti, až se zastavil na vystrašeném, černovlasém chlapci, kterého dostal za úkol přivést. Bill se tiše rozplakal.

***

Tom seděl na posteli, zády se opíral o měkkou pelest a v ruce třímal lahvičku s rudou tekutinou. Otáčel jí v prstech, díval se na ni jako na největší poklad.

„Ještě dnes v noci skončíš, Áresi. Pomstím ho.“

Zvedl se, lahvičku zastrčil za jeden záhyb na svém rouchu a odešel ze své, jejich, ložnice. Mířil do velkého sálu, kde už měl na stole prostřenou večeři. Za posledních několik dní nedokázal pozřít jediné sousto, dnes si byl však vědom toho, že musí mít sílu, má-li se jeho plán vydařit.

„Děkuji, Atheasi.“ Tom počkal, až jeho sluha odešel, a s chutí se pustil do kuřecích stehýnek. Ještě chvíli, jen pár hodin, a uskuteční svou pomstu.

***

„Co tam tak stojíš? Pojď ke mně.“ Zeus se rozvaloval na obrovské posteli, obklopen snad tunou malých zlatých, bílých a rudých polštářků. Bill stál u dveří, zíral do země a odmítal se hnout byť o jediný krok. Po tvářích mu stékaly slzy a jediné, na co dokázal myslet, byl Tom. V duchu se modlil, aby jej zachránil. Aby nedovolil Diovi, dotýkat se ho, vlastnit jeho tělo. Ale věděl, že Tom mu nepomůže.

„Neslyšel jsi? Ke mně!“ Diovi právě docházela trpělivost. Prudce se napřímil a svým pohledem propaloval křehkého chlapce. „Já jsem Zeus, vládce všech Bohů! Mě budeš poslouchat, slyšel jsi, ty spratku?!“ Zvedl se na nohy a dvěma rychlými kroky se přesunul k Billovi, kterého silně uchopil za vlasy a zvrátil mu hlavu tak, aby mu viděl do obličeje.

„Prosím,“ pípl tiše Bill a po tvářích se mu spustily další slzy.

„Jsi tak křehký.“ Zeus si prohlížel jeho tvář. S mokrými cestičkami od slz vypadal ještě jemněji než obvykle. Už od prvního dne, kdy Billa uviděl poprvé, jej chtěl vlastnit. Ale copak ho mohl vzít Éósovi, když mu ještě před jeho shledáním s Billem slíbil, že se budou moci vzít? Jeho slovo je svaté, jeho slovo je zákon. Nemohl mít Billa, měl-li jej Éós. Ale teď, teď je Bill tady, a jen v jeho moci.

„Přestaň plakat, maličký,“ zašeptal a vtiskl mu lehký polibek na tvář. Bill se otřásl. „Tady ti nikdo nepomůže,“ šeptal dál Zeus a pomalu Billa táhl k obrovské posteli. Když na ni Bill dopadl, roztřásl se ještě víc a mezi rty tiše drmolil Tomovo jméno.

„Tom? Ten ti nepomůže.“ Zeus se nad ním sklonil a mezi svými rty dravě ukořistil ty jeho. Ve chvíli, kdy jej Bill v poslední zoufalé snaze o záchranu kousnul, Zeus jakoby zešílel. Uhodil Billa do tváře, prudce ho pod sebou přetočil a zlostně mu začal vyhrnovat roucho.

„Tohle si ke mně dovolovat nebudeš, chlapečku. Já jsem tvůj pán,“ zavrčel mu nenávistně do ucha a nehtem přejel přes Billovo stehno až k jeho zadečku. Bill tiše usyknul, když ucítil palčivou bolest v celé pravé noze. Cítil, jak mu po stehně stéká tenounký, teplý pramínek krve.

„Bolí tě to?“ Zeus skousnul mezi rty Billův ušní lalůček a zasmál se, když se chlapec pod ním otřásl odporem. Už tolik chlapců se chovalo stejně jako Bill, a nakonec všichni zkrotli.

Než mu stihnul Bill odpovědět, a než stihl Zeus udělat cokoliv dalšího, do jeho ložnice prudce vtrhl jeho sluha.

„Můj pane, pane.“ Ještě v poklonu doběhl až k posteli.

„Co je?!“ Zeus se posadil vedle Billa, který si k tělu okamžitě přitáhl své roucho a stočil se do klubíčka.

„Pane… Je tady bohyně Afrodita.“

„No a? To nemůže chvíli počkat?!“ Byl naštvaný. Tohle budižkničemu, které právě stálo před ním, mu překazilo dokonalou hru. „Co chce?“

„Jde prý o jejího syna, o Éóse. Chce s Vámi mluvit, můj pane.“ Sluha se opět hluboce poklonil. Zeus se zamračil, zato Bill přestal vzlykat a snažil se zachytit další slova, sluha však nic víc neříkal.

„Odveď ho pryč,“ sykl Zeus, hmátl rukou za sebe a shodil Billa na zem pod svou postel. „A Afrodita ať přijde sem.“

***

Tom se tiše plížil podél zdi paláce. Měl na sobě tmavé roucho, aby se skryl pod rouškou noci, rozhlížel se kolem sebe a pomalu postupoval dál. Ve tmě před sebou viděl několik osvětlených bodů, většinou to byla jen okna, ale jedno místo zářilo víc než ostatní. Hlavní vchod.

Tom se zastavil. Nedomyslel, jak se zbaví stráží. A jinak, než tudy, se do paláce nedostane. Musí nějak odlákat jejich pozornost a pak nepozorovaně proklouznout dovnitř. Rozhlédl se kolem sebe, zrak mu padl na bílý kámen, který ve tmě jakoby zářil. Neváhal ani vteřinu, popadl jej do dlaně a udělal dalších pár kroků směrem k hlavnímu vchodu.

Jakmile se dostal na samý okraj severní stěny, prudce se rozmáchl a odhodil kámen. Hlučně dopadl na kamennou dlažbu nedaleko brány. Sledoval, jak se po sobě oba strážní podívali a bez zaváhání vykročili směrem za hlukem. Teď byla jeho chvíle. Tiše se prosmeknul kolem stěny a nepozorovaně pronikl dovnitř paláce. Teď už před ním byla jen ta nejtěžší část. Najít Árese.