autor: Deni
Zamrkal jsem proti ostrému světlu, které mě řezalo přes zavřená víčka už několik minut. Snažil jsem se posadit, ale nešlo to. Zoufale jsem se rozhlédl kolem sebe. Tuhle místnost jsem poznával. Byl to Tomův pokoj. Hrdlo se mi sevřelo a já bolestně zakňučel.
„Bratříčku!“ Něčí teplá ruka silně stiskla mou dlaň. Neměl jsem sílu se na něj ani podívat, cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy.
„Kde… je?“
„Spí,“ odpověděl tiše Herger a mé srdce vynechalo jeden úder.
„Spí?“ Zvedl jsem k němu pohled, vypadal utrápeně, vyčerpaně.
„Ano,“ usmál se na mě. „Zranili ho a opravdu to vypadalo, že to nepřežije, ale… Bude v pořádku, teď spí.“ Z očí mi vytryskly slzy, slzy štěstí a úlevy.
„Kde je? Musím ho vidět.“ Opět jsem se snažil posadit, bez toho balvanu, který tížil mé srdce, to šlo už o něco lépe.
„To asi tak úplně nepůjde, Bille.“
„Proč ne?“
„Král jej má ve své ložnici a před dveřmi stojí stráže. Nechce tě u něj vidět.“ Zlomeně jsem dopadl zády zpět na postel.
„Tak proč jsem v jeho pokoji?“
Herger se usmál. „To já nevím, bratříčku, ale buď přece rád, ne?“ Jen jsem přikývl a opět jsem zavřel oči. Štěstí, které mě na chvíli zaplavilo po zjištění, že Tom žije, ze mě pomalu vyprchávalo. Byl jsem tu sám, nesměl jsem za ním.
„Vzchop se, bratříčku. Třeba se mi podaří krále nějak přesvědčit.“ Jen jsem se na něj slabě pousmál a přetočil se na bok. Zabořil jsem nos do polštáře a zhluboka se nadechl. Voněl po něm. „Pojď se najíst, ležíš tu už dobré dva dny, musíš být pořádně vyhladovělý.“
„Nemám hlad.“ Setřásl jsem jeho ruku, jíž mě povzbudivě plácal po rameni, a zamotal jsem se do jeho deky.
Herger si jen povzdechl. „Jak myslíš. Ale doufám, že do večera se vzpamatuješ, Buliwolf bude mít pohřeb.“ Zvedl se, slyšel jsem jeho kroky, jak se přesouval ke dveřím. Nic jsem mu neodpovídal, bylo to zbytečné. Jakmile za ním klaply dveře, přetočil jsem se zpět na záda a přemýšlel jsem. Tomův otec nikdy nedovolí, aby odjel se mnou. Nikdy.
*
Byl jsem jedním ze čtyř Buliwolfových mužů, který přežil. Stál jsem s nimi ve středu shromážděného davu a na rameni jsem podpíral dřevěnou desku, na níž klidně odpočívalo jeho tělo. Byl to zvláštní pocit, pohřbívat krále.
Hrála tichá hudba a my postupovali vpřed utvořenou uličkou, dokud jsme nedošli až k okraji jezera. Tam jsme jeho tělo položili na jednu z lodí a vyslali ji vpřed, na klidnou hladinu. Přesunul jsem se tiše za ostatní a mlčky jsem pozoroval, jak vzduchem létají hořící šípy, jak dopadají na palubu lodě, jak vše zchvacuje plamen.
„Sbohem, Buliwolfe,“ zašeptal jsem a pomalu jsem se vracel zpět k vesničce. Neměl jsem už víc síly na to, jen tak se dívat, neměl jsem sílu na nic. Jakoby ze mě veškerý život vyprchal.
„Hej, ty!“ Otočil jsem se a oči se mi rozšířily překvapením.
„Králi…?“
„Chce tě vidět můj syn.“ Bylo na něm vidět, že se musí opravdu moc přemáhat, aby ta slova vůbec vyšla z jeho úst, ale já je slyšel.
„Tom?“ Udělal jsem dva kroky zpět k němu a nepatrné chvění se šířilo do celého mého těla. Rhotgar jen přikývnul. „Můžeš za ním jít. Bojím se, že bez tvé přítomnosti se nikdy neuzdraví.“ Mlčky jsem jej pozoroval, nevěděl jsem, co teď říct. „Tak už jdi, než si to rozmyslím!“ Otočil se a vracel se zpět ke shromáždění u jezera. Na nic už jsem nečekal a co nejrychleji jsem se vracel zpět do královského domu.
„Tome,“ vydechl jsem a pár kroky jsem přešel k posteli, na níž ležel. Vypadal tak bezmocně, tak slabě a zranitelně. Posadil jsem se na kraj postele vedle něj a zlehka přejel prstem po jeho odřeném obličeji. Bylo mi do pláče, když jsem jej takhle viděl.
„Lásko,“ zašeptal jsem tiše a sklonil jsem se nad něj. Nevadilo mi, že spí, potřeboval jsem se sám ujistit o tom, že opravdu dýchá. Zlehka jsem přitiskl své rty na jeho čelo a se zavřenýma očima jsem vnímal jeho slabý dech na mé tváři. Zavrtěl se a pomalu otevřel oči.
„Bille!“ Pokoušel se posadit, ale já jej za ramena tlačil zpět do postele. „Žiješ! Tolik… tolik jsem se o tebe bál!“
„Pšt,“ přiložil jsem mu prst na rty a mlčky jsem se pohledem vpíjel do toho jeho. „Bál jsem se o tebe, lásko. Myslel jsem, že jsi mrtvý,“ šeptal jsem tiše, zatímco jsem ukazováčkem jemně hladil drobné šrámky na jeho tváři.
„Herger říkal, že jsi ztratil vědomí. Bál jsem se o tebe, dva dny jsi se neprobouzel!“
„Ale teď jsem tady. Jsem s tebou.“
„Polib mě, prosím.“ Nahnul jsem se nad něj a zblízka se mu díval do očí. Topil jsem se v jejich hloubce. Špičkou jazyka jsem si navlhčil rty, které jsem následně jemně přitiskl na ty jeho. Jen zlehounka jsem se o ně otíral, užíval jsem si pocit, že je to doopravdy, skutečné. Nepatrně od sebe rty oddálil a já něžně vplul jazykem mezi ně. Líbali jsme se dlouho, líbali jsme se něžně.
„Budeš v pořádku?“ Schoval jsem hlavu mezi jeho rameno a krk, vnímal jsem, jak se mi třese pod rukama.
„Budu, jen… to chce čas,“ zašeptal tiše a já se mu opět zadíval do očí. Nepatrně se pousmál.
„Dám ti času, kolik jen budeš chtít,“ usmál jsem se na něj a sklonil se opět k jeho tváři. „Ale hlavně se mi uzdrav.“ Zlehka jsem políbil jeho ucho a poté jsem se stočil podél jeho boku. Propletl jsem s ním prsty levé ruky, pravou jsem stále jemně hladil jeho tvář.
„Miluju tě, Billi.“
„A já tebe, princi.“
*
Společně s Hergerem, Ronethem a Ragnarem jsem pomáhal vesničanům s opravami na jejich vesnici. Čas plynul klidně dál, od poslední bitvy s wendelly uběhlo už pár týdnů, během kterých se Tom pomalu zotavoval ze všech svých zranění. Vypadal den ode dne lépe, už se mu vrátila zdravá barva, a dokonce už se postavil i na nohy. Čas našeho odjezdu se nezadržitelně blížil.
Zastavil jsem se v půli pohybu a zaposlouchal jsem se. Z velké síně ke mně doléhala ozvěna něčí hádky. Nerozuměl jsem slovům, ale s jistotou jsem rozpoznal jeden hlas. Tom. Odložil jsem lopatu stranou a rychle jsem se přesouval ke dveřím velké síně.
„To nemůžeš myslet vážně! Proboha, vzpamatuj se! S tím klukem tě nečeká žádná budoucnost!“
„O tom bych měl rozhodovat já, nemyslíš, otče?! Chci odjet s ním, a také odjedu! Ať se ti to líbí nebo ne!“
„Ale ty patříš sem!“
„Patřím tam, kde je on!“
„Jsi blázen!“
„Jsem, ale do něj,“ odpověděl Tom klidně a posadil se na židli u stolu. Stál jsem za dveřmi a tiše naslouchal jejich rozhovoru. „Já ho miluju, otče. Já vím, že to nechápeš, ale… On pro mě znamená všechno, nemůžeš mi bránit s ním být!“
„Jak chceš, je to čistě tvá volba! Ale jestli odjedeš,“ král se zastavil u východu z velké síně. „Už pro mě nebudeš více synem.“ Otočil se a s hlasitým bouchnutím dveří mi zmizel z dohledu.
„Tak pojď dovnitř, Bille.“ Zarazil jsem se, když Tom se sklopenou hlavou promluvil směrem ke mně. Nejistě jsem došel až k němu.
„Promiň, já… nechtěl jsem…“
„To nevadí,“ zvedl ke mně hlavu a pousmál se. Natáhl ke mně ruku a stáhl si mě k sobě na klín. Snažil jsem se mu bránit, bál jsem se, abych mu neublížil. „Za dva dny vyplujeme, ano?“ Mlčky jsem jej pozoroval, neschopen slova. Opravdu se kvůli mně vzdá své rodiny?
„Tak řekni něco, Bille,“ zamumlal a hlavu si položil na mou hruď. Prsty jsem propletl do jeho spletených vlasů a povzdechl jsem si.
„Miluju tě.“
*
„Sbohem, bratříčku! A dávejte na sebe pozor!“
„I ty, příteli!“
Stál jsem na zádi lodi s Tomem po mém boku a loučil jsem se s Hergerem. Bylo tak těžké odejít od něj, když jsem poslední půlrok strávil s ním a ostatními. Všichni z nich se stali mou rodinou, a já je teď opouštěl.
„Sbohem, Bille!“ Naposledy jsem mu zamával v pozdravu, a otočil jsem se na Toma. Usmíval se.
„Pojď ke mně,“ zašeptal a stulil si mě v objetí. Usmál jsem se a spokojeně jsem zavřel oči. Věděl jsem, že s ním budu šťastný.
***
Můj příběh se začal psát téměř před rokem. Cestoval jsem spolu s Vikingy daleko na sever, bránil jsem s nimi vesnici krále Rhotgara, zabíjel jsem wendelly, bojoval o holý život. Ale co je pro mě ze všeho nejdůležitější. Našel jsem lásku. Tu pravou, na celý život.
Potom, co jsme se s Tomem vydali zpět na cestu do mého domova, začalo naše pravé štěstí. Nikdo naší lásce nebránil, nikdo nám nic nezazlíval. Nechali nás jít naší vlastní cestou, a my se jí společně vydali vstříc.
A jak to s námi vlastně dopadlo?
***
„Tomi, lásko.“ Prstem jsem zlehka obkresloval tvar jeho obočí a v tichosti jsem si prohlížel jeho poklidnou tvář. Byl tak dokonalý, tak kouzelný. „Tomi,“ zašeptal jsem znova tiše a rty jsem se otřel o špičku jeho nosu. Zamračil se a pomalu otevřel oči. Usmál se, když mě uviděl sklánět se nad ním.
„Ahoj, lásko.“ Vztáhl ke mně ruce a za týl si mě stáhl těsně k sobě. S pootevřenými rty se přitiskl na ty mé a okamžitě mezi ně proplul svým jazykem. Slabě jsem zavzdychal a vycházel jsem vstříc letmým dotekům jeho prstů na mých nahých zádech. Tak příjemně to šimralo.
„Proč mě budíš? Já chci ještě spinkat,“ zamumlal tiše a schoval hlavu mezi mé rameno a krk. Zasmál jsem se a prsty jej pošimral za krkem.
„Kdepak, hezky vstávej, ještě musíme jít za mým otcem, nezapomínej.“ Přitiskl jsem své rty na jeho rameno a lehkými polibky jsem ochutnával jeho pokožku.
„A nemůžeme za ním až odpoledne?“
„Už je odpoledne, Tomi,“ zasmál jsem se a vyjekl jsem, když mě prudce přetočil pod sebe a vahou svého těla mě tlačil do měkké postele.
„Tak za ním půjdeme až večer, hm?“ Zlehka se rty otíral o můj krk, který jsem mu sám chtivě nabízel. Miloval jsem hebkost jeho rtů kdekoliv na svém těle. „Teď tě chci mít ještě chvilku jen a jen pro sebe, co ty na to?“ Tiše jsem zamručel a propletl mu prsty do spletených vlasů. Miluju je, hrozně rád si s nimi hraju a škádlím jej tím.
„Tohle jsi říkal už včera.“
Tom se zasmál a jemně zuby skousl mou bradu. „No vidíš, něco na tom asi bude.“ Zašklebil jsem se na něj a za týl si stáhl jeho hlavu těsně k sobě.
„Jsi neskutečný,“ zašeptal jsem těsně před tím, než jsem jej políbil. Tom se do našeho polibku usmál.
„Já vím, ale to ty miluješ.“ S naprostou jistotou pokrýval polibky můj krk a dlaněmi zatím klouzal po mé hrudi. Cítil jsem, jak se mi zrychluje dech a jak mi srdce buší jako splašené.
„Miluju tebe,“ zašeptal jsem a prsty jsem sklouzával po jeho zádech, až k okraji lehké přikrývky, kde jsem zlehka stiskl jeho zadek. Zasmál se a jemně mě kousl do ucha.
Svými rty se přesouval přes můj krk až na hruď, kterou začal pokrýval letmými polibky. Prohnul jsem se v zádech, když zuby nepatrně skousnul mou levou bradavku, zatímco dlaněmi mnul mé boky. Třásl jsem se po celém těle a naprosto odevzdaně jsem se mu sám nabízel. Jsme spolu už tak dlouho, a přesto mě každý jeho dotek či polibek dokáže rozechvět, nevím, jak to dělá.
„Ach, Tomi.“ Propletl jsem mu prsty do vlasů a slabě za ně tahal, jak jsem zakláněl hlavu.
„Tak co, myslíš, že můžeme jít za tvým otcem až večer?“ Jeho šikovné prsty ze mě pomalu odmotávaly lehký přehoz, který jsem si ráno ovázal kolem pasu, a jeho rty si opět hrály s mým uchem. Naskočila mi husí kůže, jak se o něj otíral jeho teplý dech.
„Myslím,“ opět jsem se prohnul, když vklouzl svým jazykem do mého pupíku. „Myslím, že bys měl pokračovat,“ přikývl jsem nakonec a prsty mu zapletl do vlasů. Spokojeně zvlnil rty proti mému břichu do úsměvu, který nepatrně zašimral.
Chvěl jsem se v jeho náruči jak postupně pokrýval polibky každičký kousek mého těla. Táhle jsem zasténal, když se svými vlhkými rty začal otírat o vnitřní stranu mých stehen a tváří se zatím nepatrně třel o můj probouzející se penis. Šílel jsem z něj.
„Tomi,“ zašeptal jsem a za vlasy jej tahal zpět k sobě nahoru. Miloval jsem, když měl svou pusu tam dole, ale teď jsem jej chtěl u sebe. Chtěl jsem jej líbat, dotýkat se ho, být jím milován.
„Ano?“ zamumlal proti mým rtům a zlehka zajel jazykem dovnitř, a ven. Prsty jsem jej šimral po zádech a tiše mu vzdychal do úst, jak se jeho dlaň otírala o moje vzrušení.
„Miluj se se mnou,“ zavzdychal jsem tiše a opět jej hladově políbil. Podle vášnivosti jeho polibků jsem cítil, že i on touží po tom, pomilovat mě. Už jsem na něj nechtěl čekat, potřeboval jsem jej. Od doby, co jsme se s Tomem vrátili ke mně domů, bylo jen málo dní, kdybychom spolu nebyli.
Nepatrně jsem se pod ním zavrtěl a pomalu jsem se pod ním začal přetáčet na bříško. Věděl jsem, že tak má Tom lepší přístup k mému tělu. A já se mu chtěl dnes plně odevzdat.
Lehkými polibky pokrýval má záda podél páteře, zatímco prsty mě jemně šimral na bříšku. Tiše jsem vzdychal do nadýchaných polštářů pod sebou a špulil jsem na něj zadeček, jak jen to šlo. Chtěl jsem, aby začal svou pozornost směřovat tam. Cítil jsem, jak dlaní klouže po mých zádech, jak tiše mručí proti mé pokožce. Zlehka mě plácl přes pravou půlku, na kterou vzápětí vtiskl jemný polibek. Zakňučel jsem do polštáře a vystrčil zadek ještě víc.
Spokojeně jsem se zavrtěl, když jsem ucítil, jak zlehka jazykem přejíždí v úžlabince mezi půlkami. Miluju jeho jazyk kdekoliv na svém těle. „Tomi,“ zamručel jsem, když mi začal prsty odtahovat půlky od sebe. Cítil jsem jeho horký dech za krkem, zachvěl jsem se.
„Hm,“ vydechl a před pusu mi přistrčil dva prsty. Bez zaváhání jsem je oba vsál a přejížděl po nich jazykem, Tom mi spokojeně mručel do ucha.
„To už stačí, lásko,“ zasmál se Tom a násilím tahal prsty z mé pusy. Přitiskl jsem se tváří k polštáři a spokojeně jsem zamručel, když jsem cítil, jak do mě oběma najednou proniká. Byl to tak úžasný pocit. Slastně jsem se vrtěl, jak pohyboval prsty uvnitř mého těla a konečky se otíral o ten zázračný bod.
Opět jsem zaznamenal jeho horký dech na krku. Zachvěl jsem se, když jsem cítil jeho teplé tělo, které se tisklo na to mé. Tence jsem zavzdychal, když jsem cítil, jak se jeho tvrdý penis otírá o vstup do mého těla.
„Tomi,“ vydechl jsem a do náruče jsem si sroloval jeden nadýchaný polštář.
„Můžu, lásko?“ Svými rty se otíral o mé ucho, div jsem se nerozplýval blahem. Slabě jsem přikývl a téměř okamžitě jsem zkřivil tvář vzrušením, jak do mě pronikl. Byl ve mně tak hluboko. Prudce jsem vydechoval, silně tiskl polštář a sám mu nastavoval své tělo ještě víc. Zbožňoval jsem milování s ním. Vždycky to bylo tak jiné, a přesto pořád dokonalé.
Nedokázal jsem vnímat nic kolem sebe, jen to teplo, které se rozlévalo mým tělem, Tomův horký dech, naléhavé pohyby a hlasité steny. Přes stisknutá víčka prosvítalo odpolední sluníčko, které nám zářilo přímo do ložnice. Pevně jsem tiskl v dlaních polštář, prohýbal jsem se pod sílou Tomových přírazů a sténal jsem společně s ním. Můj ztvrdlý penis se otíral o hebounké přikrývky pod námi a já šílel.
„Tomi, u-už…“ Ani jsem pořádně nedořekl větu, když mě Tom silně uchopil za boky a přirážel do mého těla ještě prudčeji. Hlasitě jsem sténal a čekal jsem na chvíli, kdy do mě vyvrcholí. Už jen představa jeho slastí zkřivené tváře mě doháněla na vrchol. Začal jsem se pánví otírat ještě víc o postel pod námi a Tom stále silněji přirážel do mého těla.
A pak ztuhnul ve slastné křeči.
Cítil jsem, jak do mě proudí jeho sperma a ten pocit dohnal k vrcholu i mě. S hlasitým sténáním jeho jména jsem zamazal naše přikrývky.
Stočil jsem se na bok k Tomovu tělu a hlavu si položil na jeho zpocenou hruď, kterou jsem pokrýval jemnými polibky. Zatímco se mi Tom probíral vlasy, vnímal jsem, jak mi po zadečku stéká jeho sperma. Usmál jsem se a spokojeně zavřel oči. Tiše jsem mu předl v náručí a nechával jsem se unášet omamnou vůní jeho těla.
„Miluju tě, Billí.“
„I já tebe, můj princi.“
***
Od doby, kdy jsme se s Tomem vrátili z výpravy na severu se můj život doopravdy změnil. Stal jsem se opět obdivovaným básníkem, který psal příběhy Vikingů, mužů ze severu.
A byl jsem šťastný, měl jsem svého Toma, a to bylo vše, co jsem potřeboval. Miloval jsem ho celým svým srdcem a vím, že i on miloval mne. Byli jsme spolu šťastní přesně tak, jak řekla Oracle. Bojovali jsme za svou lásku a vyhráli jsme.
A tím končí náš příběh, příběh našeho života…
KONEC
autor: Deni
betaread: Janule
nádhera…..mám tu povídku moc ráda…
Jedna z nejlepších povídek, kterou jsem četla. Původně jsem si myslela, že bude delší a konec takhle brzo mě docela překvapil – ale vlastně příjemně překvapil.:)
Těším se na další tvojí povídku.=)
Wow tak krásné
Vím, že ta povídka tu byla už dřív, ale objevila jsem ji až teď …BOHUŽEL!!! Ale i tak k tomu musím něco napsat, protože to byla tak nádherná povídka, že na ni nemám slov. Tvůj způsob psaní je neuvěřitelný, tak úžasně se to čtě, alespoň mě, ty píšeš nádherně, dokázala jsem se úplně vžít do děje…byla jsem úplně mimo když jsem si ji četla…prostě úžasný…nemám slov…
dneska jsem si povídku přečetla úplně celou a musim říct,že se mi moc líbila.ten nápad byl skvělej. 🙂
Ten film podle kterýho je to psaný miluju patří k mým nejoblíbenějším filmům ale tahle povídka… no proste nemám slov je to krásně napsaný a dokonale propracovany…… bylo to skvělý počteníčko 🙂
Skvěle napsaná povídka . 🙂 Jsem jí chtěla dočíst po škole, ale nedalo mi to a musela jsem ji dočíst hnedka .. :DD
ten film milujem..a úplne sa mi vyjavoval dej toho filmu spolu s týmto príbehom..neskutočné..už dávno som takto niečo neprežívala..dokonalosť proste..♥
Táto poviedka je super! Mám ten film strašne rada, obzvlásť nietkoré momenty a táto poviedka – hoci je skoro kópiou filmu – je skvelá. Dokonale si tam zasadila ten príbeh lásky, akoby tam skutočne patril. Ozaj super!