autor: undrckroll & cynical_terror
„Svojí dovolenou už jste měli,“ řekl David a podrážděně rozhodil rukama. „Kde je?“
Georg a Tom oba pokrčili rameny. „Šel někam s Andreasem,“ dodal Tom.
„Jak to, že to nevíte?“ David vypadal, jako by se chystal vytrhat si všechny vlasy. „Za dvě hodiny máme interwiev a foto shooting.“
Gustav si začal prsty bubnovat o kolena. „Říkal mi, že bude zpátky včas.“
Tom přikývl. „Mně taky.“
David lehce přivřel oči. „Okay, bude zpátky. Bude. Měl by být.“
„Kdo bude?“
Všichni vzhlédli, jak Bill, celý zarudlý a vzrušený, vešel do místnosti. Andreas šel hned za ním.
„Ty,“ řekl David a přešel k němu. „Kde jsi byl? Měl jsi to někomu říct.“
„Já to řekl,“ odpověděl mu Bill. „Gustavovi.“
„Gustav to řekl mně,“ dodal Tom. Gustav se zahihňal.
„Foto shooting a interwiev za dvě hodiny,“ řekl David a přešel ke dveřím. „Udělej si vlasy tak, jako jsi je měl pro poslední video shoot. To je teď tvůj nový vzhled.“
Andreas se zasmál. „Ukaž jim to.“
„Co?“ zeptal se Georg. „Ukázat nám co?“
Velmi pomalu, skousávaje si ret, vyhrnul Bill svoje tričko. Potom pomalu odlepil velkou bílou náplast z boku jeho podbřišku a trochu se nahrbil. Slyšel překvapený výdech všech v místnosti, když viděli kompletně čerstvé tetování hvězdy na jeho břiše.
„Líbí se to?“ Bill se první podíval na Andrease, který přikývl. Potom se letmo podíval na ostatní.
„Uh,“ vypravil ze sebe David, zírající na tetování. „Je to… v pohodě. Můžeme s tím pracovat.“
„Eh?“
„Nejdřív ses měl zeptat mě,“ řekl David Billovi. „Ale, uh, jo. Jsem si jistý, že to bude fajn.“
David konečně odešel z místnosti a vytáhl mobil z kapsy. Bill si vyměnil pohled s Andreasem a spustil lem trička dolů.
„Je to tak špatné?“ zeptal se Bill a nervózně se zasmál.
Georg přešel blíž. „Jen se na to podívám znova.“
„Tak jako tak, ne,“ řekl Tom. „Nepotřebuju to vidět znovu.“ Andreas si odfrkl a Tom se na něj podíval.
„Já to chci vidět. Sotva jsem si to prohlídnul,“ řekl Gustav a přešel ke Georgovi.
„Jo, ukaž jim to,“ řekl Andreas.
Tom si povzdechl a obešel je a šel k postelím. „Budu tam.“
Bill se zamračil, ale opět nadzvedl lem svého trička, a opatrně odlepil část náplasti. „Je to jako ty,“ okomentoval to Georg. Natáhl se dopředu, aby se toho mohl dotknout, ale Bill odstrčil jeho ruku stranou.
„Stačí, stačí,“ řekl Bill. „Ještě to bolí a já se potřebuju převléknout a udělat si vlasy.“ Bill spustil tričko opět dolů. „Budu hned zpátky,“ řekl k Andreasovi.
„Můžu ti dělat společnost,“ nabídl Andreas připravený následovat Billa k postelím. Bill se otočil a dotkl se Andreasovy paže.
„Ne, jen mi dej pět minut.“
Na malou chvíli přelétl přes Andreasovu tvář zmatek, ale pak nakonec přikývl. Viděl Tomovy nohy viset z jeho postele. „Oh, okay.“ Přikývl a nechal Billa jít.
Bill zavřel malá dvířka, která oddělovala spací část od zbytku autobusu a otočil se na bratra, který seděl na své posteli a na kolenou měl jeho akustickou kytaru.
„Máš problém s tím tetováním?“ zeptal se měkce.
„Samozřejmě ne,“ odpověděl Tom nic neříkajícím tónem. Přejel přes svou kytaru a struny se rozezněly.
„Tak potom, co je za problém?“ Bill se opřel proti posteli a šťouchnul Toma kolenem do nohy.
„Žádný problém.“
„Oh bože, prostě mi to řekni.“
Tom se zhluboka nadechl a odložil kytaru. „Šel jsi s Andreasem.“
Bill pozvedl obočí. „A?“
„Když sis nechával dělat poslední tetování, chtěl jsi, abych šel s tebou,“ byla Tomova odpověď. „A na všechny tvoje piercingy.“
„Andreas je můj nejlepší přítel,“ odpověděl Bill tiše. „Věděl jsem, že se budeme bavit. Ty ostatní věci… je to už dávno, Tome.“
„Já vím.“
Bill si zkřížil ruce na prsou, zašklebil se, jak se otřel o náplast. „Co dalšího to je?“
„Všechno,“ zamumlal Tom, zíral na svou kytaru. „To, jak teď vypadáš, tetování, to, jak se chováš-„
„Chovám se jinak?“
Tom pokrčil rameny. „Je to spíš tvůj vzhled. Jsi jako někdo jiný.“
„Jsem pořád Bill,“ odpověděl. „Pořád jsme tvůj malý, blbý bratr.“
Tom se pousmál. „Ať tak nebo tak, teď jsi větší než já.“
„To je tím, jak si teď dělám vlasy,“ řekl Bill a lehce kopl Toma do nohy. „Nikdy jsi to neměl rád, já vím.“
„Líbí se mi to až moc.“ Tom se začervenal, sklonil hlavu, až se téměř dotýkal svého hudebního nástroje. Bill vzhlédl s překvapeným úsměvem. „Šílím z toho.“
„Tome,“ řekl Bill něžně. Sedl si vedle Toma a položil si ruku na jeho koleno. „Není žádný důvod, proč vyšilovat. Zažili jsme už podivnější věci než to, že si myslíš, že jsem hezký, ne?“
„Asi jo,“ zamumlal Tom.
Bill stiskl Tomovo koleno. „Jsem rád, že se ti to líbí. Kdyby ne, pravděpodobně bych to změnil.“
Tom se zasmál. „Nezměnil.“
„Dobře, možná ne, ale to je jedno.“
Tom se usmál a položil ruku na Billovu tvář. „Líbí se mi to tetování. Hodně. Ale musel sis ho dát tam?“
Bill se zašklebil. „Co je špatného na tom místě?“
„Bude to přitahovat pozornost,“ odpověděl Tom.
„Čí?“
„Všech.“
„Tvojí?“
„Moje pozornost už tam dávno je. Teď budu mít další důvod se tam dívat, ty blbe.“ Jemně praštil Billa do ramene. „Dobře, myslím, že už jsem v pohodě. Můžeš jít dělat… cokoliv.“
„Dobře.“ Bill se předklonil a rychle políbil Toma na tvář, nemohl si pomoct. „Jdu dělat cokoliv.“
Jak odcházel, přísahal by, že slyšel Tomův povzdech.
***
Bill sledoval párty zpovzdálí místnosti, usrkával ze své skleničky. Právě před hodinou mu bylo sedmnáct a on se cítil dobře. Posadil se na jednu z pohovek v klubu. Sledoval Toma přes celou místnost, povídal si se skupinkou hihňajících se holek. Bill si nepamatoval, že by je pozvali na jejich narozeninovou párty. Ačkoliv, nepamatoval si, že by pozvali většinu lidí, co tady byli.
Zaklonil se a skleničku si opřel o koleno. Kolem prošel Andreas a sedl si vedle něj.
„Čau,“ promluvil k Billovi. Položil mu ruku na koleno a Bill se usmál. „Na co se díváš?“ Andreas se rozhlédl kolem a hledal, kam směřuje Billův pohled, povzdechl si. „Oh.“
„Promiň,“ řekl Bill, naklonil se a postavil skleničku na zem. „Už jsem se přes to dostal.“
„Jo, jasně,“ škádlil ho Andreas. „Bavíš se dobře?“
„Nevím,“ odpověděl Bill. „Rozhodně se nemám špatně.“
Andreas potřásl hlavou. „Dal ti dárek?“
„Neděláme to.“
„Nikdy?“
„Nikdy. Vlastně, jednou.“ Bill se posadil zpět a usmál se. „Dal jsem mu ten stupidní řetízek, který chtěl.“
„Oh, jo, pamatuju si to.“ Andreas zvedl Billovu skleničku ze země. „Ale stejně, je to tvoje párty… neměl bys sedět tady vzadu.“
„Necítím se na to, být tam,“ řekl Bill. „Mám pocit, že tu nikoho neznám.“
„Ale všichni znají tebe.“
Bill se podíval na Andrease a začal se smát. „To je zasraná pravda.“
„Potřebuješ silnější pití,“ řekl Andreas a postavil se. „Tahle sodovka ti moc nepomůže dobře se bavit. Hned jsem zpátky.“
„Okay, okay, jdi a dones mi pití,“ zasmál se Bill a sledoval, jak Andreas odchází. Seděl sám několik minut a díval se do davu. „Jestli mě každý zná, tak proč nikdo nepřijde sem za mnou?“
„Pravděpodobně proto, že se stydí.“
Bill zvedl hlavu a před sebou uviděl pěknou brunetku. „Oh,“ řekl přiblble. „Ahoj.“
Dívka se usmála. „Jsem Maria,“ řekla a natáhla k němu ruku. „Právě jsem podepsala nahrávací smlouvu a téměř mě přinutili sem do toho povyku přijít. Je mi líto tvé nevydařené party.“
Bill přijal její ruku a nešikovně jí potřásl. „V pohodě, není to nic velkého.“
„Myslíš, že si můžu přisednout?“
Bill ukázal na sedačku. „Okay.“
Posadila se vedle něj, nechala mezi nimi dost prostoru, a usrkla ze svého barevného pití. „Víš, nevěděla bych, že jsi tady vzadu, kdybych si nevšimla tvých vlasů.“
Bill se uchechtl. „Schovával jsem se, ale moje vlasy mě prozradily.“
„Viděla jsem tvého bratra – je to tvůj bratr, že? – tam vzadu, jak se dobře baví,“ Maria se natočila a pokývala k Tomovi. „Proč ty ne?“
Bill pokrčil rameny. „Jsme každý jiný.“
„Očividně,“ odpověděla a lehce se zasmála.
„Tak, co děláš?“ zeptal se Bill. Cítil se v klidu a Andreas se zatím nevrátil s jeho tvrdším pitím.
„Jsem zpěvačka, textařka, kytaristka…“ utrousila Maria. „Většinou dělám tyhle věci.“
„Ale musíš být dobrá, máš smlouvu,“ řekl Bill.
Usmála se. „Řekl bys, že jsi dobrý?“
„Záleží na tom,“ odpověděl Bill s úsměvem. „Kdo se ptá?“
„Já.“
„Jsem v pohodě,“ odpověděl Bill, trochu se červenal. Způsob, jakým se na něj dívala, vyvolával horko v jeho žaludku.
„Líbí se mi tvoje nehty,“ řekla Maria a podívala se na jeho ruce. Jeho nehty byly zase dlouhé a s francouzskou manikúrou. Zašklebil se. „Já si je koušu.“ Bill pozvedl obočí a podíval se na její ruce.
„To je drsný,“ řekl Bill připitoměle.
„Co potom dělat, když jsi ve stresu?“
„Obvykle si dělám nehty,“ zasmál se Bill. „Vážně. Nebo do něčeho kopu. Obvykle do Toma.“
„To není hezké.“
„Ne, on mi může nakopat zadek, kdyby chtěl, takže je to okay.“
Vtom se objevil Andreas s jejich drinky. Bill byl téměř zklamaný, že ho vidí.
„Ahoj,“ řekla Maria a usmála se na Andrease. „Zvedám zadek a nechám tě si sednout.“
„Ne, to je v pohodě, jsem jen poslíček,“ odpověděl Andreas, dívajíc se Billovi do očí. „Tady je tvoje pití. Měj se.“
Bill si vzal skleničku od Andrease a mávl. Podíval se přes místnost na Toma. Stále byl u skupinky holek. Jediný rozdíl byl v tom, že teď jich tam bylo víc. Bill protočil oči a otočil se zpět na Mariu, která se přisunula blíž.
„Kdo to byl?“ zeptala se a pokývala směrem, kde právě zmizel Andreas. „Byl roztomilý.“
Bill se zaksichtil. „To je Andy… Andreas, můj nejlepší kamarád.“
„Oh, myslela jsem, že je to tvůj…“ Maria se dlouze napila ze své sklenice a odkašlala si. „Chceš tancovat?“
„Seru na tancování,“ odpověděl Bill okamžitě. Přitiskl si ruku přes pusu a zaskučel. „Promiň, nemyslel jsem to jako-„
„To je v pohodě. Pojď, vypadneme z týhle dusný místnosti,“ odpověděla. „Na čerstvý vzduch.“
„Okay,“ souhlasil Bill. Oba se postavili a Bill jí položil ruku kolem ramen tak, jako to viděl párkrát u Toma. Byla to milá a hezká holka. Zdálo se, že s ním flirtuje. Bill cítil jakousi úlevu, když opouštěli párty a šli ven na verandu. Možná mohou být věci v pořádku.
„Bože, jsi vysokej,“ komentovala Maria, když stáli venku. „Neměla jsem tušení.“
„Jo, jsem menší, když sedím,“ odpověděl Bill a usmíval se. Šel k ní blíž, ruku držel na jejích zádech. Podívala se přes rameno s pobaveným úsměvem. „Tys zase vypadala, že jsi větší, když jsi seděla.“
„Žádné vtípky,“ odpověděla a podívala se na něj, uculujíc se. „Zůstaneme tady, je to tu hezké.“
Bill přikývl, zůstali stát u zábradlí a dívali se na jezero.
„Tak, tvůj nejlepší kámoš, jo?“ zeptala se s pousmáním. Bill se napil ze své sklenice a zamračil se.
„Andy? Jo.“
„Poslouchej, vím, jak podivný může tenhle průmysl být, zachytila jsem to,“ řekla a podívala se na Billa významným pohledem.
„Um,“ řekl Bill, najednou se cítil dost nepohodlně. „Co?“
„Je tvůj přítel, že?“
Billova první reakce byla vyprsknout pití. Druhá byla nervózní smích. „Andreas?“ Utřel si pusu. „Myslíš si, že jsem-„
Zvedla ruce do vzduchu. „Ježiš, promiň, jen prostě vypadáš-„
„To ty nehty, že?“ zeptal se.
„A make-up.“ Maria si prohlédla Billa odshora dolů. „A to oblečení. A uh, ten pierc v obočí.“
Bill se chtěl propadnout do díry a umřít.
„Myslím, že musím jít dovnitř,“ promluvil. „Ale bylo hezké tě poznat, Mario.“ Otočil se k odchodu, ale ona ho chytla za ruku.
„Omlouvám se, jsem vážně idiot,“ řekla. „Jsem nová v celé téhle věci. Předpokládala jsem špatně. Promiň. Opravdu.“
Myslet si, že Andreas je jeho přítel, bylo hloupé, ale předpokládat, že je gay…
„A obvykle mám dobrý odhad na gaye, funguje to,“ řekla, ale okamžitě si přitiskla ruku přes pusu.
„To je v pohodě,“ řekl Bill. „Uh, obvykle mám tohle díky tomu, jak vypadám. Nejvíc od reportérů.“
„Omlouvám se, nemůžu uvěřit sama sobě,“ odpověděla Maria. „Nech mě to napravit.“
Bill si skousl ret. „Jak? Očividně jsem zraněný životem.“
Zasmála se, její krásný úsměv rozzářil její tvář. „Vystihl jsi to.“
„Vypadneme odtud,“ navrhl Bill a ukázal k lavičce. „Není ti zima, ne?“
„Ne.“
Za chvíli seděli na lavičce těsně vedle sebe a mluvili. Bill zjistil, že neměli jen hodně věcí, o kterých mluvit, on měl rád ji. Necítil se tak uvolněně s dívkou od doby, kdy tu byla Rebbekah, ale to bylo za jiných okolností.
Tahle, ať tak nebo tak, tahle dívka… byla celá jeho.
„Řekni mi víc o tvé rodině,“ řekla Maria a šťouchla Billa do ramene.
„No, jsme to já a Tom. Je starší o deset minut. Je tady naše máma a máme nevlastního otce, Gordona. Naši rodiče se rozvedli, když jsme byli malí. Mám psa a kočku.“
„Žádní další bratři nebo sestry?“
„Ne,“ usmál se Bill. „Jeden je dost.“
Přikývla. „Jsem jedináček. Neumím si to představit.“
Bill na ni zíral a předklonil se. Chystal se ji políbit, chtěl ji políbit, vypadalo to, že je to dobře.
Přitiskl rty k jejím a ona se trochu stáhla, ale neodtáhla se úplně. Oplácela ten polibek. Bill přesunul ruce na její boky a stiskl. Tiše si povzdechla a s mrkáním se odtáhla pryč.
„Co?“ zamumlal Bill.
„Ty možná nejsi gay,“ řekla a trochu se zavrtěla v jeho objetí. „Ale já jsem.“
Bill zamrkal. „Um.“
„A ať jsi hezký, jak jsi, nemůžu tohle udělat své přítelkyni,“ pokračovala. „I když jsi jen o něco hezčí než ona.“ Její tváře zrudly a ona se postavila.
Bill nevěděl, co říct. Proč se tyhle podělané věci musely stávat zrovna jemu?
„Hey, hlavu vzhůru, máš narozeniny.“ Poplácala ho po rameni a on se cítil ještě hůř. „Máš sedmnáct, že?“
Bill nevrle pohodil hlavou, odmítal se na ni podívat.
„Máš před sebou milion dalších večírků. Jsi příliš mladý na to, abys nechal jednu malou lesbičku zničit tvou párty,“ řekla. Bill se na ni podíval a nemohl si pomoct, ale ušklíbl se.
„Takže ses se mnou sblížila jen proto…“
„Nemyslela jsem si, že bys do mě šel,“ odpověděla a zkřížila si ruce. „Snažila jsem se tě odpoutat od tvého bratra.“
„Oh bože,“ zamumlal Bill. „Já nejsem…“
Maria přikývla a mile se usmála. „Dej tomu čas, vyřešíš to. Cokoliv jsi, kdokoliv jsi, Bille Kaulitzi, bylo potěšení tě poznat. Chtěla jsem tě dostat z téhle trapné situace, a tak jsem to udělala.“ Předklonila se a políbila ho na tvář. „Všechno nejlepší.“
Odešla a Bill se cítil jako blbec. Položil si ruku na tvář, na místo, kde ho políbila. A najednou mu hrozně chyběl Tom. „Kurva,“ zašeptal.
Jako kdyby byl na autopilota, vrátil se zpět na párty a prošel kolem Toma. Tom se na něj zvláštně podíval. „Bille? Kde jsi-„
„Později, později,“ odpověděl Bill. Pokračoval v chůzi a skenoval dav, hledal Andrease. Rychle si prorazil cestu ke kamarádovi a sedl si k němu. „Čau.“
Andreas se otočil a ušklíbl se. „Čau! Čau. Jak to jde s… jak se jmenovala? Co se stalo?“
„Nic,“ odpověděl Bill rychle. „Pravděpodobně jsi můj přítel.“
„Co??“
Bill protočil oči. Přál si, aby tahle noc už skončila. „Nic,“ řekl nakonec. „Jen… dej mi další pití, okay?“
„Jsi oslavenec,“ řekl Andreas. „Eh, jeden z nich,“ řekl a zmizel.
Bill si zbytek večera užíval opilý, pokoušel se zapomenout všechno, co se v posledních letech stalo. Byl o rok starší a věci musely být jiné. V každém případě si nemohl užívat.
Jak sledoval Toma přes místnost, cítil se jako cizinec pro své dvojče. Rozhodl se, že už nic z toho nechce. Jedna jeho velká část si byla jistá, že je to pravda.
