Už vím, co k tobě cítím 31.

autor: Pajule

Slunce už zapadalo za obzor, když se dva mladí – tak stejní, ale tak rozdílní – chlapci, ruku v ruce brodili přes louku. Jarní kvítka už se zavírala a dlouhá tráva, sahající chlapcům až po pás, se vlnila v rytmu svěžího jarního větříku. Když se chlapci velmi pomalou chůzí dostali až do poloviny louky, nebe se začalo potemňovat a začínal se objevovat měsíc, který dnes byl ve znamení úplňku. Chlapci pokračovali dál, směrem ke svému domu zhruba uprostřed vesničky, která svými světýlky v oknech domů oznamovala svoji existenci. Avšak to dvojčatům bylo jedno. Bylo jim jedno, kolik je hodin. Bylo jim jedno, co se děje okolo. Teď to byli jen oni. Teď to byla jen jejich láska, která okolo nich vytvářela magický, neviditelný štít. Teď to byly jejich polibky, které si vyměňovali při každém druhém kroku. Ale museli domů. Tlačil je čas i jejich bříška, ve kterých kručelo hladem. A tak tedy zrychlili chůzi.

„Billy, pojď už dolů. Ty hranolky ti jinak vystydnou. Vždyť já už jsem dávno po jídle,“ volal jsem na Billa do prvního patra. Cestou z naší chaloupky nadával, jaký má hlad a hnal mě dopředu. Pak se šel ale převléknout, jelikož večerní rosa z trávy mu zmáčela kalhoty. Já se převlékl dole, měl jsem tu nechané nějaké věci přehozené přes gauč, a poté jsem šel udělat večeři. Jenže mezitím, co jsem se převlékl, udělal jsem večeři a dokonce ji stihl i sníst, Bill ještě stále nepřišel dolů. Jak se může proboha skoro hodinu převlékat? Nestalo se mu něco? Proboha! Ne, nestalo, klid. Čas od času seshora slyším nějaký cinkot nebo dupot. Ostatně jako teď. Vypadá to, že je v koupelně a něco mu upadlo na zem. Ano, tenhle dům už má také něco za sebou. Je tu téměř vše slyšet.

„Bille!“ křiknu ještě jednou, když náhle zavrže jeden schod. Ano, druhý seshora. Za těch pár let ho ještě nikdo nebyl schopný opravit. Bill jde dolů. Bosky.

„Dneska nejsem Bill. Říkej mi… Joe,“ náhle jsem spatřil Billa. Na hlavě měl světlince modrou čepičku, jakou používají doktoři, když jdou na sál. Vlasy měl stažené do jakéhosi polo-culíku (pozn. autora: Do culíku jsou stažené jen prameny vlasů, které lemují obličej – až po uši, zbytek je nechaný volně rozpuštěný. To jen kdyby někdo nevěděl ;o)) oči měl namalované jen řasenkou, make-up nebo pudr neměl vůbec. Rty měl jemně přetřené jelením lojem nebo leskem. Okolo štíhlého krku měl pověšený přístroj, kterým nás doktoři poslouchají, zjišťují nemoci. Naprosto ho nesnáším, hrozně to studí. Dál má na sobě Bill – tedy, Joe – bílý plášť, přesně jako nosí doktoři. Pod ním téměř nic. Jen jeho mužství a malou prdelku zakrývají bílé upnuté boxerky. V ruce svírá středně veliký lékařský kufřík. Překvapení. Ale milé překvapení.

Hned, jak jsme přišli domů, zapadl jsem nahoru a chystal se na dnešní večer. Měl, a stále to mám, dokonale promyšlené. Na tohle Tom jen tak nezapomene. Hned, jak si mě celého od hlavy až k patě změří pohledem, společně s otevřenou pusou, ladně, a především svůdně, se vydám dolů ze schodů. Tom jen dál vykuleně sedí na gauči. Beze slova k němu přijdu, z jeho ruky si vezmu ovladač a vypnu televizi. Ovladač položím na konferenční stolek a jedním rychlým pohybem se otočím. Dalším pohybem zatlačím volnou rukou do Tomových ramenou, čímž ho zarazím do pohovky. Svůdně mu dám nohu mezi jeho lehce roztažená kolena. Zapřu se kolenem o sedačku a skloním se nad jeho ucho.

„Nepotřebuje tu někdo vyšetřit?“ zašeptám mu do ucha a lehce mu na něj dýchnu. Zase se normálně postavím.

„Svlíknout!“ zavelím a Tom se v tu ránu začne vysvlékat. Zůstane jen v trenkách.

„Lehnout!“ přidělím mu ještě jeden rozkaz a on si lehne na sedačku. Prudce mu uchopím stehno. Odsunu mu nohu stranou, čímž si udělám alespoň trochu místa pro to, abych si tam mohl kleknout. Svůj ‚lékařský‘ kufřík si položím vedle gauče, na zem. Vezmu to hezky od hlavy.

Bill – Joe – se na mě vyšplhá a vydechne mi horký vzduch na jedno ucho. Poté přejede po ušním lalůčku jazykem. Když už ho to přestane bavit, přesune se na můj obličej. Nejprve ho celý zmapuje prsty, a pak se prudce probourá svým jazykem do mé pusy. Líbá mě tak vášnivě jako snad nikdy v životě. Líbá tak… jinak. Ano, líbá jako Joe. Kdo má zůstávat ale v klidu?

„Ne…“ šeptnu, když Bill – Joe opustí má ústa. Svým neklidným jazýčkem začne putovat po mém hrudníku. Po chvíli si najde cestičku i k jedné z mých bradavek. Začne ji sát, dráždit a lehce skousávat. Bože! Po chvíli mé bradavky zcela ztvrdnou a Bill – Joe se vydá putovat dál. Nenechavě si začne hrát s mým pupíkem a moje mužství nabere na obrátkách a moje vzrušení se začne stupňovat víc a víc. Náhle doputuje k lemu mých trenek. Se zavrčením, které mě popravdě ještě více rozžhaví, je stáhne rychle dolů. Moje chlouba se tyčí ve své plné kráse.

„Ale, ale, tady by to potřebovalo profesionální pomoc…“ zašeptá Bill a přejede prstem po celé délce mého penisu. Jo, to potřebovalo. A to hodně rychle! Mám pocit, jako kdybych měl vybuchnout, explodovat. Náhle Bill zašátrá rukou vedle gauče a vytáhne nahoru svůj lékařský kufřík. Obrátí ho vzhůru nohama, dá ho do vzduchu na úroveň mého břicha a s cvaknutím ho otevře. Neudržím se a vypísknu. V tu chvíli se na mě z kufříku vysypou kondomy, pouta, ‚cestovní‘ balení lubrikačních gelů a další a další vymoženosti. Bill – Joe se jen zasměje a skloní se svým obličejem k tomu mému. Dlouze mě políbí a začne se otírat svým, již také vzrušeným, mužstvím o to mé.

„Ano, pane doktore.“ zavzdychám. Bill – Joe se zase jen zasměje se zvedne se. Klekne si a sundá si svůj bílý plášť. Poté si sedne na zadek a nohy si natáhne směrem ke mě. Sehne se k mému penisu a uchopí ho do ruky. Zavzdychám, když jeho vrcholek obkrouží palcem. Do druhé ruky uchopí má varlata a začne dráždit ještě je. Náhle opět vystrčí svůj nenechavý jazýček a přeje po celé délce penisu. Vrhne se i na má varlata. Začne je sát, lízat. Prohnu se v zádech jako kočka.

„Ach…“ zavzdychám ještě hlasitěji než dříve. Zaryji nehty hluboko do sedačky a oddávám se tak blaženému pocitu. Náhle mě však opět něco zastudí na žaludu. Billův piercing. Ďáblík. Začne přejíždět tam a zpět jazykem. Občas jen tak obkrouží vrcholek. Nakonec můj penis pohltí celý do pusy a začne se pohybovat v pravidelném tempu. Nevědomky mu začnu přirážet do pusy.

„B-b-bill…e…“ vydechnu. V tu chvíli Bill přestane.

„Ty mě podvádíš, ty jeden sprosťáku?!“ našpulí naštvaně rtíky a vážně se na mě podívá. Aha, to je ta jeho hra. Jasně, Joe.

„Jo…jo…e…“ vydechnu. Bill – Joe se spokojeně usměje a začne dělat to, co předtím. Stačí chvilka a já cítím, že se každou chvíli udělám.

„Ááááá…“ zavřískám jako hyena a udělám se Billovi do pusy. Bill to začne všechno poslušně polykat. Jsem sice trošku víc mimo, ale využiji Billovy nepozornosti a chytnu ho za ramena. Silou ho povalím na gauč a já si zlehka lehnu na něj. Pořád se tu okolo nás povalují ty kondomy a podobné věci. Billa políbím, a poté se nakloním nad jeho ucho.

„Vyšukej mi mozek z hlavy,“ zašeptám mu tvrdě a volnou rukou mu přejedu po jeho mužství, pod napnutými boxerkami, které se zdají, že každou chvíli prasknou ve švech. Bill na mě vykulí jen ta svá čokoládová kukadla.

C-c-cože?“ nevěřícně ze sebe vypravím. ‚Vyšukej mi mozek z hlavy?‘ Vykulím oči ještě více.

„Buď zlobivý, Joe,“ zašeptá mi Tom pro změnu do druhého ucha a vydechne mi horký vzduch na krk. Mé citlivé místečko, to on moc dobře ví.

„T-t-tome…?“ zašeptám zase já. Tom se jen samolibně usměje a přikývne na souhlas. Takže můj drahý Tomi přistoupil na moji hru? Dobře, jak myslí. Nečekám a vyhoupnu se do sedu. Naznačím Tomovi, aby se na gauči postavil. Pak ho lehce drknu do ramen tak, aby se posadil na měkké opěradlo. Nechápavě se na mě podívá, ale to já už si sundávám boxerky a vymačkávám si obsah z jedné tubičky lubrikačního gelu na ruku. Namažu svůj vztyčený penis. Tak, to by mohlo stačit.

„Roztáhni nohy!“ řeknu. Tom se na mě nechápavě podívá a kolena přitiskne k sobě. Pako jedno. Pako, který miluju. „Jinak nebude zlobivý Joe,“ řeknu svůdně a Tom dá nohy od sebe tak, jak to jen umí. Zbytkem lubrikačního gelu namažu jeho prdelku. Vstoupím do něj nejdřív jedním prstem, poté druhým. Když se uvolní, prsty vytáhnu a nasměruji svoji chloubu proti tomu sexy zadečku. Pomalu proniknu do jeho těla, jak úžasný pocit. Když Tom naléhavě začne naříkat, že mám přidat na tempu, zrychlím. Přirážím do něj rychle, tvrdě. Jeho mužství se opět postaví do výšky, tak ho tedy uchopím do ruky a začnu ním pohybovat ve stejně rychlém tempu, jako jsou mé přírazy.

„Ano, ano, tam! Ještě! Ano!“ zařve Tom. Zrychlím ještě víc. Až mě to samotnému přijde… neskutečné. Naposledy prudce přirazím, když se do něj udělám. Po pár rychlých pohybech mé ruky se udělá i Tom. Podruhé.

„Děkuji, Joe,“ špitne do ucha a z opěradla sedačky se svalí na gauč. Lehnu si na něj. Hlavu položím na jeho hrudník. Tom se jen zlehka nadzdvihne a podá nám deku z křesla, které stojí vedle gauče. Já ji ochotně vezmu a přehodím jí přes nás. Tomi jen pak natáhne ruku podruhé, kousek za gauč a zhasne lampičku, jediný zdroj světla.

„Miluju tě,“ zašeptám do ticha a hlavou se přisunu blíže k Tomovu obličeji.

„Miluju tě,“ zopakuje má slova a věnuje mi lehký polibek na čelo.

„Dobrou,“ špitnu ještě a začnu usínat. Už jen uslyším, jak Tom ještě něco zamumlá a já se ponořím do nejhlubšího oceánu snů.