Bestattungs zeremonien 11. (konec)

autor: Theodor & Alex

Zdarec, telata :),
Jak už asi víte, každá povídka má konec a tato povídka není vyjímkou. Tahle povídka nemá happy end, ale i tak doufáme, že se Vám líbila, a že jste ji rádi četli, děkujeme za super komentáře a doufáme, že se zase přidáte ke čtení našich dalších povídek, které na Vás chystáme.
P.S: tenhle poslední díl věnuji mojí „mamince“ Januli a já i brácha děkujem za to, že nás opravovala s láskou 😀
Pac a pusu Theodor a Alex

V sále to znělo. Všudypřítomní upíři se smáli a tančili do rytmu hudby. Stoly se podlamovaly pod horami jídla a pití.
Ženský smích se rozléhal i do okolí hradu a já se jen usmál a požádal lady o tanec.
Alžběta jen přikývla, chytila se mě kolem ramen a začali jsme tančit.
Vír sálového nadšení se mi dostával do hlavy a já jako omámený tančil dál a dál.
Kolem půlnoci jsme zaslechli vlčí vytí. Ruch v sálu ustal a ticho se dalo krájet. Vytí a řev vlků se zdál čím dál hlasitější a v sále propukl zmatek.
Lykani-vlkodlaci se blíží…
Trhl jsem sebou a pohlédl na Toma, ten můj pohled zachytil a na tváři se mu rozlil lítostivý pohled, který se za vše omlouvá.
To už se panstvo dostávalo jakoby do transu a většina se měnila v netopýry a prchala otevřenými okny pryč.
Lady Bathoryová křikla a dala se po schodech k úprku. Já jen stál a díval se na něj. Jak mi to mohl udělat?!

„Tome, to ty?“

Tom jen přikývl a podíval se z okna dolů, kde se vlkodlaci dostávali do hradu a trhali chuděrku Alžbětu na kusy. Tom se díval na to masové vraždění a všiml si, že i pan Hemilton nestačil utéct před masivními drápy a ostrými zuby, které se mu zakusovaly do stehen.
Tom si povzdechl a otočil se směrem ke mně.

„Bille, jestli si chceš zachránit život… budeš mě poslouchat. Zbavíš se masky aristokracie a důležitosti a budeš můj sluha. Jen můj…“

Vykulil jsem oči. Já? Já, který jsem majitelem tohoto hradu a byl jsem i vůdcem vlků, se mám teď podřídit jednomu z nich? Ani náhodou! Raději zemřu než toto. Zakroutím hlavou na znamení nesouhlasu.

„Myslel jsem si to…“

Povzdechl Tom a přišel ke mně. Jeho kolínská šla cítit už z metru. Byla dost silná na to, aby se mi zatočila hlava.

„Bille, no tak, vzpamatuj se a přijmi to, nechci ti rozdrásat hrdlo.“

Šeptal mi do vlasů jako by se bál, že mě vyleká ještě víc, než jsem. Zase jsem zavrčel na nesouhlas a vtom mě Tom políbil. Políbil mě jemně a něžně romanticky, jako jsem to ještě nezažil. Jeho rty si hrály s mými a jeho jazyk tančil po mých špičatých zubech. Probouzel hru jazyků tak dlouho, dokud jsem se mu nepodvolil a nezačal jeho polibky oplácet se stejnou měrou a vášní, jakou mi dopřával on. Chvíli se zdálo, že si má ústa bere tvrdě a bezcitně, potom zase zjemnil do něžného hraní.
Křik hostů mi zatemňovaly mlaskající rty.
Po hodně dlouhé době mě od sebe Tom pomalu odtrhl, s upřenýma očima otevřel rty a řekl:

„Prosím…“

Nic víc a nic míň.
Nakonec jsem souhlasil, že se mu podřídím, ale za jisté podmínky. Že mu sluhu dělat nebudu.
Tom to přijmul bez nějakých námitek a opět si mě majetnicky přitáhl za krk.
To už do sálu vtrhli vlkodlaci a už se na mě chtěli vrhnout. Tom je zastavil jediným gestem.

„Tenhle je můj. Vezměte si, co chcete, zlato, šperky, oblečení.“

Vlkodlaci se zaradovali a rozprchli se kolem. Po chvíli jsem cítil bolest v týle a já se zhroutil na tvrdou zem.

Probral jsem se a už svítalo, byl jsem v úplně jiném zámku, aspoň jsem to poznal podle výhledu z okna. Ležel jsem na posteli a na čele jsem měl položený studený obklad.
Strhl jsem si ho a pokusil se vstát. Přešel jsem pokoj a stanul u velkého barevného okna. Sáhl jsem po klice a otevřel jej do kořán. Nasál jsem ranní vlahý vzduch do svých plic a rozhlédl se po krajině.

Mnoho luk a mnoho hor a polí se rozprostíralo po téměř 150 hektarech půdy. Lidé pracující na poli, byli velmi pilní a smáli se.
Náhle někdo zaklepal a já se otočil.

„Dále.“

Do pokoje vešel s úsměvem Tom. Jeho tmavě modrý šat byl vyšívaný stříbrem a třpytil se jak hvězdy na noční obloze.

„Ah, To jsi ty, Tome…“

„Čekal jsi snad něco či někoho jiného?“

Přišel ke mně a přisál se mi na krk.

„Ne a kde to vůbec jsem?“

„U mě doma, Billí.“

Znova mi věnoval lehký polibek na krk.

„Chtěl bych tě, věříš mi to? Tady a teď.“

Zašeptal mi smyslně do ucha a moje zorničky se rozšířily vzrušením. Tom mě za boky otočil k sobě a začal mě jemně líbat na krku a na ušních lalůčcích. Okusoval můj krk a jeho ruce zápasily s odepínáním pásku od mých kalhot. Po chvíli se kalhoty přestaly vzpouzet a spadly ke kotníkům. Tom se začal svlékat, a když si sundal vše, opět ke mně přišel, natiskl se ke mně a hladil mé roztřesené paže. Jeho jazyk mi plenil ústa a jeho nenechavé ruce mě hladily po celém těle.
Poručil mi, ať si kleknu. Udělal jsem to a se samou radostí jsem mu začal oblizovat žalud. Můj jazyk se opět obtáčel jako had kolem jeho vzrušení a mé ruce ho držely za stehna. Hlavu měl zvrácenou dozadu a z jeho úst se linuly slastné vzdechy. Činil jsem se a bavilo mě poslouchat, jak je mu to příjemné.
Avšak po chvíli mě vytáhl na nohy k sobě. Otočil mě zády k němu, a přitiskl se vzrušením k mému zadku Jemně se otíral a snažil se zadržet vzdechy. Nasliněné prsty putovaly až k mému místu a začaly jemně přirážet do mých útrob.
Můj obličej se zkřivil do bolestné grimasy, ale po chvíli bolest vystřídala slast a z mých úst se vydral vzrušený sten. Tom mě zpracovával prsty a druhou rukou hladil můj penis, který již byl naběhlý a plný krve. Stál jsem s nohama rozkročenýma, lokty jsem se opíral o nějaký kus nábytku a Tom mi prstil zadek. Hrál si s ním dost dlouho, a pak nejspíš usoudil, že už jsem dost připraven ke splynutí našich těl. Udělal pár temp na svým vzrušení a přitiskl ho k mému vstupu. Chvíli se mi ještě tak otíral o můj vstup a plácal mě dlaní po zadku. Pak vrátil svou ruku na mé boky a druhou rukou si svůj penis přidržel tak, aby co nejlehčeji zajel do mých připravených útrob.

Lehce nasadil špičku na můj anál a lehce zatlačil. Proti Tomovu naběhlému penisu byly jeho prsty spíš jak tyčky od lízátka, a můj obličej se opět zkřivil a z úst se mi vydral bolestný sten. Konejšivě mě hladil po bocích a setrval na místě, dokud si nezvyknu.
Po pár minutách, než si moje útroby zvykly na Tomův penis, se začal Tom hýbat, nejdřív jemně přirážel a něžně vzdychal. Mou bolest také zastoupilo vzrušení a do tváří se mi nahrnula červeň a mé hlasivky měly co dělat. Mé vzrušení se otíralo o kus nábytku a můj zadek plenil Tom. Začal jsem vzrušeně řvát sprosté nadávky a Tom přitvrdil. Přirážel silně až po kořen a jeho koule pleskaly o ty mé. Nábytek se pod těmi přírazy posouval blíž ke stěně, až do ní narazil zády. Tom mě popadl za břicho a zatlačil mě na podlahu, takže nám vznikla krásná poloha na pejska. Vzrušení se mi lilo až do hlavy a mně se podlomily lokty a ležel jsem se zadkem vystrčeným a projížděným. Hlasitě jsem oddechoval a jednou rukou jsem si začal hrát se svým penisem. Cítil jsem každou žilku, cítil jsem jeho tvrdost, až mě doslova bolel. Volal po vybouření a po slasti, volal o pomoc a o zájem. Tom nepřestával a bušil do mě snad co to šlo, a také se začal zajímat o mé vzrušení. Pot mu odkapával z čela a jeho ruce již klouzaly z mého penisu a z mého boku. Netrvalo dlouho a já se se silnými záškuby udělal pod sebe. Tomovi stačily ještě dva přírazy a do mých útrob se rozlilo teplo Tomova ejakulátu.
Opřel se o má záda a vydýchával své vzrušení. S penisem stále v mém zadku mě otočil, a v poloze na koníčka na mě hodil soucitný pohled.

-TOM-

Nechci to udělat, ale musím. Ten sex, co jsem teď zažil, už s nikým nezažiju. Už nikdy neuvidím ty krásné zelené oči a jemné havraní vlasy, a už nikdy neuslyším ten krásný arogantní hlas. Už nikdy nebudu milovat někoho, jako byl Bill.
Bill na mě nechápavě koukal a já vyjel z jeho útrob. Postavil jsem se a přešel k nočnímu stolku. Vytáhl jsem stříbrný nůž. Bodlo mě u srdce, když si představím, co mě čeká. Čepel se leskla a ten lesk zahlédl i Bill, okamžitě byl na nohou a vypískl. Odcouval nahý do nejvzdálenějšího kouta a já pochopil, že teď ví, co je strach. Poprvé v životě se bojí.
Otočil jsem se k němu a se slzami na krajíčku jsem ho začal nahánět po pokoji. Avšak Bill uklouzl na jednom svršku, a to se mu stálo osudným. Vrhl jsem se na něj a otočil ho na záda. Ruce měl položené na očích a třásl se po celém těle. Sundal jsem mu ruce a pohlédl do těch vystrašených a smutkem zalitých očí.

„Miluju tě, Billí. Odpusť mi to.“

Chytl jsem jej za krk a jedním pohybem ruky jsem mu proťal hrdlo. Škubl sebou a z úst mu utekl chrchlavý tón doprovázen pramínkem krve. Jeho oči se rozšířily a koukaly na mě, jeho tělo sebou mocně škubalo a já jen se slzami v očích všemu přihlížel. Přihlížel jsem, jak k němu přichází smrt. Pak jsem opět zvedl nůž a bodnul jsem jej přímo do srdce. To mu z úst vytrysklo hodně krve a jeho oči se pomalu zavíraly, stále upřené na mých.
Je po všem. Zabil jsem ho, a už to nejde vrátit. Zabil jsem jediného tvora, na kterém mi kdy záleželo. Sesunul jsem se na podlahu a rozplakal se. Jak jsem jen mohl, jak jsem to jen mohl dopustit. Mohu si za to sám. Nenávidím se.
Vytáhl jsem nůž z Billova srdce a bodl jim do mého srdce. Bolest projela každou skulinkou mého těla a ovanul mě zvláštní chlad. V dálce jsem slyšel bolestné vytí svých druhů a já teprve poznal, co je to láska a lítost…

Jestliže jeden zůstane naživu, druhý musí být mrtev…

KONEC

autor: Theodor & Alex
betaread: Janule

13 thoughts on “Bestattungs zeremonien 11. (konec)

  1. No, bylo to pěkný, akorát ten konec nechápu. proč ho zabil? Nějak v tom postrádám logiku. Jinak to ale bylo povedený.

  2. Bill byl upír, Tom by lykan-dva úhlavní nepřátelé

    Jeden nemohl žít, když ten druhý zustal naživu-potom zemřeli oba

    a napište mi kurna někdo na icq! Chci si ss někym pokecat – 360-739-972

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics