Otevři oči 11.

— pondělí —

Přišel jsem do školy až o hodinu později, protože jsem šel s mamkou k zubaři. Hned jsem odnesl naší třídní učitelce omluvný list s omluvenkou, aby neměla nějaký kecy, protože ona si u nás ve třídě zavedla, že hned po tom, co přijdeme do školy po tom, co jsme chyběli, máme přijít k ní do kabinetu a omluvit se přímo jí. A je jí jedno, zda jsme přišli o pět sekund později na hodinu nebo ne. U nás ve škole je to většinou tak, že na první hodinu jde učitel už pět minut předem, aby zastihl zapsat všechny studenty, co přišli byť i sekundu po zvonění. Proto si tu každý dává tak načas.

,,Je ti dobře, Bille? Nechtěl bys, abych raději zavolala tvé matce, aby si pro tebe přijela? Nevypadáš moc dobře…“ chytne se za bradu naše třídní. Trošku se nahnu a kouknu se na sebe do zrcadla, co má v kabinetě, sice nevím, na co ho tu má, když je slepá, ale tak co se dá dělat. Trošku se zamračím a prohlédnu si sám sebe do detailů.

,,Vždyť mi nic není. To jsem jenom nalíčený, nemám monokly,“ protočím oči, vezmu si ten list. ,,Nashle,“ dodám a naštvaně odejdu. Tahle učitelka mě dokáže naprosto roztočit. Když jsem přišel do třídy, právě dopisovali nějakou prověrku.

,,No vy si to ale umíte vybrat, Kaulitzi. Asi si vás příště vyzkouším,“ začne hned prudit Falusová. Nesnáším jí. Vždycky na mě byla zasedlá, a to jsem se v jejích hodinách choval ještě dost přiměřeným způsobem.

,,Bububu,“ protočím oči a jdu si sednout na místo. Dnes v mé lavici sedí i Claire. Už zdálky na mě mává s dvoumetrovou tlamou, ehm omlouvám se, už z dálky na mě mává a úsměv má od ucha k uchu. Tak je to slušně řečeno. Dnes nemám absolutně na nic náladu, špatně jsem se vyspal a bolí mě za krkem.

,,Ahoj, Bille,“ sykne a poplácá mě po rameni.

,,Ahoj,“ brouknu a hodím si na lavici penál.

,,Máš o přestávce čas? Musím s tebou nutně mluvit,“ uchechtne se a začne nehty bušit o desku lavice. Moc dobře ví, že to nesnáším.

,,Jo, mám čas…“ kývnu a snažím se to ještě chvilku vydržet. ,,Hej, zlato… haloo… Mohla bys toho laskavě nechat? Nebo vyndám nůžky a ostříhám ti to.“ Řeknu trošku nasupeně. Stejně ty nehty má umělý a myslí si, jaká není frajerka.

No tak dost!

,,Promiň, mám dneska nějakou špatnou náladu,“ otočím se obličejem proti ní.

,,No, to vidím… Už jsem to chtěla udělat sama,“ trošku mě propleskne. Dělali jsme to vždycky, když byl někdo na toho druhého nepříjemný.

O_o

,,Tak, co jsi potřebovala?“ zeptám se Claire, když jdeme na další hodinu.

,,Pojď,“ chytne mě za zápěstí a zavede mě k jednomu komunikačnímu stolku, co máme na chodbách.

,,Bille, je škoda, že jsi na tu diskotéku nešel, byla tam vážně zábava,“ usměje se Claire tím jejím záhadným způsobem.
,,Jo, promiň, ale aspoň jsem si trošku odpočinul, ale pochybuju, že jsi se mnou chtěla mluvit o tomhle,“ podezíravě se na ní kouknu.
,,Ne, to ne. Vlastně se tam stala jedna moc zásadní věc. Byl tam i Tom a jeho kamarádi a já jsem tam měla Mel a taky Sáru… Ale obě odešly domů už o půlnoci. Já jsem šla až v půl druhé ráno. Tom tam ještě chtěl se svými kamarády zůstat, ale nabídl se, že mě kousek vyprovodí, a tak jsme šli. Šel mě vyprovodit jenom sem na kruháč, ale… když jsme se loučili, tak… jsme se políbili. Bille, on líbá tak dokonale, jedna holka z jeho třídy říkala, že líbá rychle a slintá, ale to vůbec není pravda. Mě líbal pomalu, a jak si mě držel, myslela jsem, že se zblázním…“
Nasucho polknu. Najednou, jako bych měl v krku knedlík, který za žádnou cenu nejde spolknout. Nevěřícně jsem na ni chvíli koukal.

,,Vážně? Takže spolu chodíte?“ usměju se.
,,Ne, to zatím ne. Tom o tom dnes ráno ani nemluvil. Vlastně jsme se dnes jenom pozdravili. Ani spolu dnes nejdeme ven, prý musí domů, aby s něčím pomohl rodičům. Takže si o tom promluvíme asi jindy…“ radostně se usměje.
,,Vážně? No tak to je fajn, tak to ti budu držet palce, už ho skoro máš,“ pousměju se, ale za tou maskou, co mám právě na hlavě, bych jí nejraději uškrtil!!