Jiná planeta 3.

autor: Kiki

Tááák, a už se Vám hlásím z dalším dílkem. V tomto dílku se srazí se svým ‚milovaným‘ bráškou… Vím, že tyto díly jsou o ničem, ale já už se těším, až bude s Tomem… jestli bude xD Tak co, mám je potom dát dohromady? Nechám to jen na Vás.

„Kat, jdeš do sprchy první?“ volám na kamarádku.
„Ne, ne! Jdi první! Já si ještě vybaluju věci!“ Zakřičí pro změnu ona z pokoje.
„Tak si pak ale nestěžuj, že tam jsem hodinu!“
„No jo pořád! Běž už!“
Připravil jsem si na vanu vše, co budu potřebovat, to znamená že, šampon, sprchový gel a houbičku. Jo, ona řve, že tam jsem hodinu, ale to není pravda! Zalezu pod sprchu a nechám po sobě stékat teplou vodu. Je to tak uklidňující. No, tak umyju si hlavu, napěním houbičku a pomalými pohyby si začnu umývat svou pokožku…

„Bille, vylez už! Já se taky potřebuju umýt!“ křičí, když už tam jen tak stojím.
„No jo!“ ozvu se otráveně a nakonec vylezu. Obmotám si kolem sebe osušku, ručníkem si vysuším vlasy a vylezu z koupelny.
„A pak že tam jsem hodinu“ neodpustil jsem si, když jsem seděl u televize a Kat právě vylezla z koupelny.
„Nebuď drzej.“
„Já že jsem drzej?“
„Jo, jako opice.“
„Hele!“ hodím po ní polštář a tím rozpoutám válku. Smějeme se na celé kolo a je nám jedno, jestli je 10 hodin večer nebo 3 odpoledne, prostě blbneme.
„Neměli bychom už jít spát? Je půl 11. A my zítra máme perný den.“ Optal jsem se, když mě to už přestalo bavit.
„No, tak jo.“
„Ale já si jdu ještě umýt zubiska,“ zazubím se na ni a letím do koupelny.

„Tak jdi, já už mám!“ začala se smát. Sakra! A já ji chtěl předběhnout do koupelny a ona už tam byla! No, takže nic. Vylezu z koupelny a pro změnu zalezu do postele.
„Dobrou,“ houknu na Kat, jejíž odpověď je stejná. Otočím se k ní zády, zavřu oči a ihned usnu.

„Bille, ty lenochu jeden! Vstávej! Je už hodně hodin!“
„Kolik?“ zamžourám očima a snažím ji vzít mou peřinu, kterou mi stáhla.
„9 ráno!“
„No to si děláš prdel, ne?“
„Ne!!! Vstávej!“
„Já tě zabiju! Kdo to viděl, mě takhle brzo budit? 9 ráno… Bóže, Bože,“ zaběduju a lehnu si zpět. Tentokrát bez peřiny.
„Pane Bože, Bille, dělej!“ chytla mě za nohu a pomalu mě stahuje z postele.
„Auuuuu!“ vykřiknu, když jsem spadl díky Katharinině budící metodě na zem. Usoudím, že nemám šanci si ještě zdřímnout, a tak si vezmu věci a zapluju do koupelny. Udělám ranní hygienu a jdu si sednout do kuchyně na židle.
„To mám snad za trest.“
„Copak máš za trest?“ vyzvídá a přitom se uculuje Kat, když mi podává snídani.
„Tebe!“ vyhrknu a začnu se smát.
„Čemu se směješ?“
„Já nevím. Asi jak jsem to rychle řekl.“
„No to je teda fakt super, ale teď jez. Pak jdeme shánět brigádu.“
„Ale jo…“ zakousnu se do chleba s máslem a přemýšlím, kam bychom mohli jít prvně. Dojedl jsem, dal talíř do dřezu a šel se zkulturnit do koupelny. Nalíčil jsem se, upravil vlasy a mohlo se jít.

„Kat, jdeš už?“ Volám na kamarádku.
„Jo, ještě 5 minut!“ ozve se z pokoje. Neodolám a nakouknu za ní. Právě řeší, jaké si má vzít boty. „Vezmi si ty bílé. Ladí k opasku, náušnicím a čelence v hlavě.“
„Tak dobře, děkuju!“ objala mě, dala mi pusu a mohlo se jít.

Jdeme po ulici a já zapáleně diskutuji s Kat, když to do někoho vrazím. Kat se může potrhat smíchy, ale já zkameněl na zemi. To snad není možný…