Jdeme po ulici a já zapáleně diskutuji s Kat, když do někoho vrazím. Kat se může potrhat smíchy, ale já zkameněl na zemi. To snad není možný…
„Není ti nic?“ zeptá se ustaraně a podá mi ‚pomocnou‘ ruku. ‚On mě nepoznal‚ blesklo mi hlavou. Je pravdou, že za těch pár let jsem se dost změnil.
„N-Ne, v pohodě. Díky.“ Nabídnutou ruku přijmu. Oklepu se a podívám se mu do očí.
„Tak… Ahoj.“ Řekne jednoduše a s rukama v kapsách u kalhot odchází.
„Ahoj…“ hlesnu, i když mě neměl šanci slyšet. Hodně se změnil. Už to není ten kluk v oblečení velikosti XXXXL a dlouhými vlasy, ale kluk, v hip-hopovém oblečení a s dredy.
„Země volá Billa! Jsi tady?“ zamává mi rukama před očima Kat.
„C-Co? Jo, jasně, jsem tu…“ probral jsem se z šoku, že ho vidím.
„Páni, ten kluk s tebou pěkně zamával.“ Ušklíbne se.
„Doma ti to vysvětlím. Teď pojď. Nechci tady být.“ Táhnu ji ke stánku s novinami. Jedny koupíme a jdeme si sednout na lavičku.
„Jo, už tě vidím, jak po každém z nich sbíráš hovínka. Fuj,“ začnu se smát.
„Blbče,“ dá mi pohlavek. To ale nepomůže a já se směji dále.
„No a co třeba prodávat zmrzku. To máš jen, když je dost vedro.“
„Prosím vás, tykejte mi. Připadám si pak jako 60-ník.“
„Dobrá, ale stejně je to divné, tykat svému šéfovi.“ Začala se smát Kat.
„Tak mě neberte jako šéfa, ale jako kamaráda. O kolik jsem starší? O 12 let?“
„Jo, o 12.“ Kývnu hlavou.
„Tak můžeme být přátele.“ Zavýskla nadšeně Kat.
„Bezva a můžeme začít hned! Kolik je hodin? Půl dvanácté? Zvu vás na oběd.“
„Ale…“ snažím se něco namítnout, ale on mi skočí do řeči.
„Klid, jsme přátelé.“
„Tak dobře.“ Svolím. Ale stejně je mi to divné. Bylo to tak rychlé. Je to šéf a zve nás na oběd. Alespoň máme brigádu!
„Bille!“ Okřikne mě Kat.
„Co?“ optám se a pořád koukám na něj. Když to zjistí, jen pronese: „Aha.“ A dál si kecá s Davidem. On si mě všimne a já rychle odvrátím hlavu a dělám, že se věnuji těm dvěma. Skutečnost je však jiná. Má pozornost patří jen jemu.
„Jo, jasně, jdi. Ahoj.“
„Ahoj. Ahoj, Davide.“
„Čau, Bille.“ Rozloučíme se a já konečně mohl vypadnout. Ale ještě předtím mě čeká jeden velmi důležitý úkol. Musím kolem něj projít. No, nic jiného mi asi nezbude a tak se vydám směrem k východu a vchodu. Všimnu si, jak na mě kouká. Já se na něj usměji a jdu však dál. Venku to musím rozdýchat. Srdce mi bije na poplach. Rozejdu se k hotelu, kam poté zalezu do pokoje. Ulehnu na postel, zavřu oči a okolní svět nevnímám… Jen se utápím v slzách… kvůli němu… Pořád tě miluji, Tome…
Klikni na anketu, díky J. :o)
mohl na něj spadnout…
měl si mu něco říct :-/ třeba o telefoní číslo xD
Nááádherný… Zdá se mi, že ta Kathrin se do Davida nějak zamilovala, nebo on do ní, ale člověk by čekal, že se bude věnovat Billovi… Zajímavý. :))
ach Bill.. netrap sa.. kašli nňho..
Maš Kat tak se vykašli na Toma.