autor: Majestrix
Je lhaní vážně odpovědí? Bill a Tom se snaží uhrát situaci, do které je všechny Andreas dostal, na výbornou; Géčka to rozjíždí.
Billovi spadla čelist a zmateně se zadíval na svého nejlepšího kamaráda. Simone výraz v jeho obličeji vzala jako potvrzení a povzdychla si.
„Proč sis myslel, že před námi musíš Andrease schovávat, Bille? Říkal jsi, že je speciální a já dokážu pochopit, že máš pro svého nejlepšího kamaráda nějaké city. Stává se to často a není to nic, za co by ses musel stydět. Já jen…“ přestala mluvit nedostatkem dechu. „Jsem jen ráda, že si konečně můžu spojit obličej se slovem ‚otec‘.“
Bill měl pocit, jako by se ponořil do zóny smíšených signálů, celý svět se zbláznil a Andreas byl uprostřed toho všeho. Nemohl to dál snášet, už žádný další šok ve všem tom, s čím se teď musí vypořádávat. Cítil Tomovo zmatení a jeho vztek ještě vzrostl, nechtěl vybuchnout, když poblíž byli jeho rodiče.
„Bille, řekni něco.“ Poprosil Gordon s obavami, když sledoval obličej svého nevlastního syna hrát všemi barvami. Chlapec s havraními vlasy se na něj unaveně podíval a postavil se.
„Jdu k sobě do pokoje,“ zašeptal a odešel ke schodům. Bill zaskřípal zuby a začal stoupat vzhůru, přál si, aby ho tam mohl Tom odnést; cítil na sobě pohledy všech přítomných, dokud neodešel z dohledu.
Andreas riskoval pohled na Toma a malinko se odsunul, když uviděl zuřivost v jeho očích. Něco se za ním pohnulo, otočil se a byl vtažen do náruče Simone.
„Andreasi, vždycky jsi byl část rodiny, ale teď je to oficiální!“ popotáhla a kolébala s ním tam a zpátky. Andreas sledoval, jak jeho druhý nejlepší kamarád bral schody nahoru po dvou.
~*~
Bill zvedl pohled, protože Tom málem vyrazil dveře, kterými vešel do Billova pokoje. Vypadal ztracený, zmatený a naštvaný; přesně tak, jak se teď cítil i Bill. Tom se zastavil, podíval se na něj, snažil se dostat svou zlost pod kontrolu, zatímco zhluboka dýchal. „Tys-„
„Ne,“ přerušil ho rychle Bill a zavrtěl hlavou.
„Takže ty-„
„Nevěděl jsem, že to udělá,“ povzdychnul si Bill a promnul si spánky. Tomovo přecházení po pokoji bylo dokonalou kopií bolesti v jeho hlavě. Někdo zaťukal na dveře, zvedl pohled a uviděl Andrease, který tiše otevřel dveře.
„Kluci-„
Tom zatáhnul jejich kamaráda dovnitř a zavřel dveře, třísknul s ním o zeď. „Řekni mi jedinej důvod, proč bych tě teď neměl ukopat k smrti,“ syknul; oči mu hořely.
Andreas ze sebe Toma sklepal dolů a podíval se na něj. „Byl jsi tam v průběhu večeře? A během filmu? Vaše matka by to nepustila k vodě! Znova by Billa stresovala a myslel jsem, že tohle přeci nikdo z nás nechce!“
„Nechce, ale… ty-„
„Hele, je to jenom něco, co dostane vaší matku pryč z Billových zad. Teď má „otce“ a může s tím žít dál. Chceš jít snad dolů a říct jí, že ty seš otec? Tak to si kurva posluž. Ale osobně si myslím, že ti to u ní neprojde tak dobře, jako to prošlo mně,“ řekl naštvaně. „Než začneš mlátit s lidma, proč se kurva trochu nezamyslíš?“
„Andreasi,“ řekl Bill tiše. Tohle už bylo příliš, to věděl moc dobře.
„Víš, že tohle udělat nemůžu! Tohle je-„
„Nikdy by nepřestala,“ přerušil ho Andreas tiše. „Jak dlouho to je, co naposledy mačkala čudlíky a tys na ní nakonec zakřičel pravdu? Myslíš si, že bys pak někdy ještě Billa nebo to dítě viděl?“ Tom před Andreasovými slovy viditelně ustoupil. To by mohla být ta nejhorší věc, kterou by někdo mohl jemu a Billovi udělat a byla to pravda. Z toho, že by se jejich matka dozvěděla pravdu, nevzcházelo nic dobrého.
Bill otevřel pusu, aby něco řekl, ale ozvalo se zaťukání na dveře a všichni tři chlapci se otočili ke dveřím. Otevřely se a stála tam Simone s telefonem v rukou.
„Díky bohu že jste tu všichni tři. Zítra budeme mít rodinou večeři, Andreasi, pozvala jsem tvoje rodiče. Musíme si sednout a promluvit si o téhle situaci, teď když už všichni víme všechno,“ ušetřila Billovi pohled s posledním komentářem a zamračila se nad napětím, které v pokoji panovalo. „Co se tu děje?“
„Soukromá konverzace,“ řekl Bill tiše a Simone přikývla.
„Dobře, jsem si jistá, že vy dva si máte o čem povídat. Tome? Proč jim nedáš trochu soukromí?“
Bill zvedl pohled a viděl paniku v bratrových očích, srdce mu poskočilo. Už to začalo. „Všichni si tady povídáme, mami,“ řekl a snažil se opatrně zamaskovat zlost ve svém hlase. Třásl se mu, jak se snažil držet se na uzdě.
„Snaž se nemít pořád slovo. Musí si promluvit o hodně věcech.“ Podívala se Simone pronikavě na Billa a šla zpátky dolů. Tom třískl dveřmi a otočil se na Andrease.
„Takhle to nemůže dál pokračovat. Odmítám to,“ zavrtěl Tom hlavou. „Je to moje dítě,“ řekl tiše a zabodl prst do Andreasova hrudníku.
„Máš nějaký jiný plán; nějaký, kde budeš moci být otcem, aniž by o tom někdo věděl?“ zeptal se Andreas a dal Tomovu ruku pryč.
„Měl jsem jeden,“ procedil Tom mezi zuby.
Andreas se zasmál. „Žhavé novinky, nefungoval,“ opáčil.
„Tomi,“ řekl Bill unaveně. Jeho dvojče ta slova nezaregistrovalo, bylo zaměstnáno naštvaným zíráním na Andrease. „Tome,“ řekl trochu hlasitěji.
„Co?“
„…Možná je to takhle lepší,“ řekl tiše. Tom se na něj otočil a zamračil se.
„Cože?“
„Hele, nemáme teď jinou možnost. Kdybychom měli, nenapadlo tě, že bychom ji už zřejmě využili?“ zeptal se Bill a promnul si bříško. Cítil, jak se dítě hýbe, nejspíš to byla odpověď na stres, který teď cítil.
„Víš ty co, seru na to.“
Andreas koukal, jak Tom vyběhl z pokoje, přes chodbu a do svého pokoje. Třísknul dveřmi tak nahlas, že za chvilku slyšeli Simone volat nahoru, co se děje. Nikdo se neobtěžoval jí odpovědět. Blonďák se otočil zpátky ke svému nejlepšímu kamarádovi a viděl, že byl opravdu vyčerpaný.
„Bille, jsi v pořádku?“ zeptal se opatrně.
Zpěvák jen zavrtěl hlavou, zvedl se z postele a šel zavřít dveře. Podíval se na Andrease a zamračil se. „Tohle jsi nepromyslel,“ zavrtěl hlavou a povzdychnul si.
„Jen jsem se snažil pomoct,“ řekl Andreas na svou ochranu.
„Jo, ale slyšels mojí matku. Pozvala k nám tvoje rodiče. Co si asi budou myslet? Co řeknou?“
„Nevím, ale jsem si jistý, že to zjistím, až přijdu domů,“ zaodporoval Andreas.
„Koukej, vím, že si chtěl pomoct, ale nemyslíš, že sis o tom měl nejdřív se mnou a s Tomem promluvit?“
„Bylo to spontánní rozhodnutí. Doufal bych, že bys reagoval stejně rychle jako já,“ řekl rezolutně. Bill zavrtěl hlavou a uvědomil si, že teď nechce nic řešit. Univerzální ovladač z filmu Click by se mu teď víc než hodil. „Nemyslel jsem to špatně.“
„Mám dojem, že už je trochu pozdě. Takže se uvidíme zítra, ano?“
„Jo, jasně,“ Andreas se dotkl Billovy ruky. „Jsme v pohodě?“
Bill přikývnul. „Jo, jsme v pohodě.“
„Zítra ti zavolám, abych ti řekl, jak to bude s tím obchodem.“
„Oh, dobře,“ zavrtěl hlavou a tiše se zasmál. „Úplně jsem na to zapomněl.“
„Slyšel jsem, že se tomu říká těhotenský mozek.“
„Bože můj. Ono se to nějak jmenuje?“
„Jo, tak se vyspi. To pomáhá,“ usmál se Andreas a rychle líbnul Billa na tvář, pak odešel.
Bill zíral za odcházející postavou svého nejlepšího kamaráda a přemýšlel, proč lidé komplikují věci, které by měly být jednoduché. Podíval se na svou postel a došlo mu, jak moc se mu chce spát a prospat zbytek těhotenství, to se ale nemělo stát.
Alespoň ne dnes v noci.
Otočil se a odešel k Tomovi do pokoje, neobtěžoval se ťukat a vešel dovnitř. Byla tam tma a jediné, co Bill viděl, byl jeho bratr schoulený do klubíčka na kraji postele, světla od sousedů ho lehce osvětlovala; alespoň mu světlo dopřálo dostat se k posteli a překročit všechny ty haldy oblečení a bot. Bill se posadil vedle Toma a sundal mu z hlavy čepici, pak čelenku a šátek.
Nic neuspalo jeho bratra tak rychle jako vztek, speciálně, když nevěděl, proč být naštvaný a na kom si svou zlost vybít. Když se něco takového stalo, nejradši by něco rozkopal anebo šel spát. Jelikož byli většinu času na hotelu nebo v autobuse, bylo bezpečnější neničit ničí majetek. Bill jemně hladil Tomův obličej a sledoval, jak se pár vrásek vzteku vyhladilo. Políbil Toma na rty.
~*~
Tom otevřel oči a podíval se na hodiny. Byly teprve tři, skoro čtyři hodiny ráno, a on byl z ničeho nic naprosto vzhůru. Nebyl zvyklý na víc než jen pár hodin nočního spánku, a jelikož šel spát brzo, hodiny v jeho těle se rozhodly, že už je čas vstávat. Shodil nohy z postele a postavil se na zem.
Svět se zdál být jiný, Tom si připadal podvedený. Jeho nejlepší kamarád do toho všeho zasáhl a udělat podle něho šlechetný čin, když řekl, že to dítě je jeho. Tak proč ho chtěl uhodit do obličeje?
Nikdy předtím se s Andreasem nepral. No, možná někdy jo, ale to bylo spíš proto, že se jen neshodli, nikdy to nebyl opravdový boj nebo rvačka. Tom polknul a uvědomil si, že se něčeho musí napít, jinak umře na sucho v puse. Po špičkách došel dolů do kuchyně a otevřel ledničku. To slabé světlo dolehlo na stůl a Tom si všiml, že tam není sám.
„Kurva!“ zanadával a nadskočil. „Bille? Málem jsem se posral, jaks mě vylekal!“ syknul Tom, přešel k lince a rozsvítil alespoň lampičku. Místnost byla zalitá žlutým světlem a i v téhle podivné barvě si Tom všimnul, že je Bill vyčerpaný. „Kdy ses vzbudil?“ zeptal se; byl zmatený, že tam Bill seděl jen tak ve tmě.
„Ještě jsem nešel spát. Nemohl jsem se uvelebit,“ řekl Bill zoufale. „Moje postel je příšerná a gauč už taky není, co býval a já… já…“ popotáhl a promnul si oči. Tom se zamračil a nakrčil se vedle svého bratra.
„Hej, počkej…“ řekl jemně a chytl Billa za ruku, vzal ubrousek ze stolu a utřel mu slzy. „Proč jsi pro mě nedošel?“
„Protože jsem myslel, že se potřebuješ vyspat. Byl jsi hrozně naštvaný na Andrease a já tě nechtěl budit, protože pak bys byl naštvaný i na mě,“ škytnul Bill a snažil se odvrátit pryč od světla. Nechtěl, aby ho Tom takhle viděl.
„Bille, no tak. Vzbudil jsi mě, abych tě vzal do McDonalda. To, že nemůžeš spát ve svojí posteli, je důležitý,“ řekl Tom popuzeně. Bill pokrčil neurčitě rameny a zabořil si hlavu do Tomova krku, něco zamumlal. „Co?“
„Říkal jsem, že se omlouvám. Jsem tak unavený, že je to šílený,“ odtáhnul se od něj, Tom mohl vidět, že jeho oči byly naprosto nesoustředěné. Na chvilku se zamyslel a pohladil ho po koleni.
„Pojď, vstávej.“
„Proč?“ zaúpěl Bill, když byl vytažen na nohy.
„Protože mám nápad.“
~*~
„Oh, Tomi,“ vydechl Bill a převalil se. Tom vypnul jednu z lampiček a sledoval svého bratra zachumlat se do hordy polštářů na posteli.
„Líbí se ti to?“ zeptal se s úšklebkem, když se jeho bratr ještě víc zabořil do polštářů.
„Oh bože, tohle je…“ vydal ze sebe Bill a zavřel oči. Tomův brilantní nápad jet do hotelu. Byla tam lákavý Bed & Breakfast hotel jen dvacet minut cesty od domu, ale ta cesta mu za spánek na tak pohodlné posteli stála. Otevřel oči a spatřil bratra na kraji postele. Bill k němu natáhnul ruku, vábil ho k sobě blíž. „Nejsi ospalý?“ zeptal se. Bylo opravdu těžké mluvit, protože ospalost, kterou mu ta postel přinášela, byla neuvěřitelně silná.
Tom se usmál a sundal si tričko, pak zhasnul i další lampičku. Opatrně vlezl do postele a usmál se, když se k němu Bill okamžitě přitulil. Tom si položil bradu na Billovo temeno hlavy a přitulil si ho blíž. Mohl cítit, jak stres opouštěl bratrovo tělo, když natáhl ruku a začal mu jemně masírovat bříško. Bill šťastně vydechl, napůl spal. „Líbí?“ pousmál se Tom nad zvuky, které Bill vydával.
„Ano. Neboj se, Tomi, naše dcera ví, kdo je její tatínek,“ řekl Bill tiše, Tomovi se zarazil dech v krku, když ucítil skoro nepocítitelné kopnutí proti své ruce. Měl dojem, že si to jen představuje, ale když se to stalo znovu a bylo to silnější, do očí se mu nahrnuly slzy. Bill se malinko zavrtěl, ale usnul, nechal Tom plakat samotného.
~*~
Už uplynul čas, do kterého měli nejpozději z hotelu odejít, a Bill hluboce podřimoval. Tom ho nechtěl budit; zaplatil ještě za jednu noc, protože chtěl, aby jeho bratr vstal, až se mu bude chtít. Od té doby, co se Tom probudil, byl neustále vedle Billa, snažil se obdržet od miminka další kopnutí nebo něco podobného. Nikdy předtím ve svém životě nic podobného necítil. Zrovna teď měl tvář přiloženou na Billově podbřišku a snažil se slyšet nebo cítit cokoliv, ale jeho dcera zřejmě spala, stejně jako její maminka. Tom se nad tou myšlenkou zamračil. Bill nebyl dívka, znamená to, že není maminka? Chce být maminka? Tom nemůže být maminka, protože on to dítě neporodí.
Ztuhnul, když mu Bill projel prsty jeho dredy, zvedl pohled a uviděl, že jeho bratr je už vzhůru. „Ahoj,“ řekl Tom tiše.
„Ahoj i tobě. Snažíte se spolu seznámit?“ zeptal se Bill pobaveně a dál se prohraboval Tomovými vlasy.
Tom se začervenal a políbil Billa na bříško, pak se narovnal a pokrčil rameny.
„Možná,“ řekl hravě a stáhl tričko svého dvojčete zpátky dolů. Kytarista byl šťastný, že Bill vypadá mnohem lépe než předchozí den. „Vyspal ses dobře?“ zeptal se nadbytečně.
„Oh bože, tahle postel je úžasná. Nikam se mi nechce.“
„Ani nemusíš, zaplatil jsem ti tady ještě jednu noc,“ vydechl Tom a vzal Billovu ruku do své. „Ale budeme muset jet domů, abychom tam byli na tu blbou večeři, co máma naplánovala. Někdy jí opravdu nenávidím,“ řekl bezbarvě.
„To neříkej, Tome. Neví, co se děje. Jo, je vlezlá a náročná, ale taková byla vždycky,“ stiskl Bill Tomovu ruku a posadil se. „Kolik je hodin?“ zeptal se a zívnul.
„Skoro pět; mamka už čtyřikrát volala,“ ukázal Tom na Billův telefon na konferenčním stolku na druhém konci místnosti. Bill zanaříkal a protočil oči.
„Nechci tam jít.“
„Musíš. Tohle… zamaskování musí být realistické,“ řekl nabručeně. Bill se na Toma krátce podíval a ukázal mu, aby šel k němu blíž. „Co je?“ zeptal se Tom nevrle a dál stál před Billem.
„To, co jsem říkal včera, jsem myslel vážně. Ty budeš jejím otcem tak dlouho, dokud to my budeme vědět, to je všechno, na čem záleží,“ políbil ho Bill jemně. Tom neodpovídal, a tak ho jeho dvojče líbalo tak dlouho, dokud nezačal odpovídat.
„Jo, já vím,“ řekl tiše.
„Dobře, teď se jdu osprchovat.“
„Dobře.“ Tom koukal, jak Bill zvedl svou noční tašku a povzdychl si. Před operací byl Tom pořád nažhavený, ale teď nemohli nic šest týdnů dělat. Jeho přirození málem spáchalo sebevraždu nad myšlenkou, že nebude moci být tak dlouho uvnitř svého dvojčete. Zaúpěl a přiložil si do rozkroku dlaň; chvilku před tím, než jeho vzrušení začalo být nesnesitelné, zapípal Billovi telefon; zpráva.
Tom byl na rozcestí. Měl by následovat ten úžasný pocit, když jeho ruka byla přiložená na tenké látce od kalhot jeho pyžama, nebo by se měl podívat, kdo jeho bratrovi psal? Všetečnost vyhrála, jelikož objekt jeho vášně byl ve sprše, a když se nad tím zamyslel, vlastně ani teď nebyl v náladě. Zvedl se, přešel k telefonu a otevřel ho; zmáčkl pár čudlíků a uviděl, kdo zprávu psal. Andreas. Tom si to už prostě musel přečíst. Otevřel ji a zamračil se.
Je to hotové, zavolej mi
Co tohle znamenalo? Co to bylo, a proč mu Bill měl zavolat? Tom přemýšlel, zda má Andreasovi zavolat, ale nezavolal. Položil telefon dolů a chvilku na něj ještě koukal. Co asi jeho bratr a jeho nejlepší kamarád mají za lubem? Nemyslel si, že ho podváděli, protože Bill nebyl gay. Zvíře žárlivosti uvnitř něj šťastně zamručelo, když si uvědomil, že je jediný muž, který s Billem spí.
Tom si povzdychl a zavrtěl hlavou, sebral menu pokojového servisu. Potřeboval se najíst a Bill také.
~*~
Gustav si skousl ret a přirazil, dostalo se mu od basáka spokojeného stenu, Georg oproti němu přirážel zpátky. Užíval si pohled na svého hnědovlasého kamaráda, svaly se mu delikátně pohybovaly, naprosto hořely, když chytl rukou jeho přirození.
Byl hrozně moc rád, že si to Georg užívá na pejsky stejně jako on. Jejich kamarádské laškování skončilo s jejich penisy přitisknutými na sebe, a tak se okamžitě nálada v pokoji změnila na sexuální vzrušení a nechali své jazyky se spolu střetnout. Jedna věc vedla k další, a to je zavedlo až tam, kde byli teď.
„Oh bože, Gustave,“ zamručel Georg a dál se pohyboval společně s blonďákem. Gustav věděl přesně, jak zoufale se cítí, to příjemné chvění z kamarádových třísel projelo Georgovým tělem až do jeho penisu. Bubeník se otřásl a snažil se dál držet rytmus, znovu chytl Georgův penis. Ty zvuky, které starší z chlapců vydával, by měly být nelegální.
„Sakra,“ zanadával, když cítil povědomý pocit ve svých koulích. Bylo to mezi nimi něco jako soutěž, kdo se udělá dřív. Minule prohrál, a teď byl připraven nechat Georga za to zaplatit. Bylo na čase vytáhnout tajné zbraně. Gustav roztáhl Georgovy nohy víc a začal silněji přirážet. Vyjeknutí, které Georg ze sebe vydal, bylo podobné něčemu, co by vyšlo spíš z Billa, a Gustav se usmál. Měl ho.
Zavrčel a dál přirážel, ze zvuků, které slyšel, mu bylo jasné, že dosáhl bodu prostaty. Georg mu několikrát stiskl zadek a pomalinku docházel ke konci. Oba dva se blížili ke konečné lajně, Gustav silně kousnul Georga do ramena a ve stejnou chvíli i stiskl jeho přirození.
Georg se překvapeně zarazil a s hlasitým stenem vyvrcholil do peřin; Gustav dosáhl orgasmu po dalších dvou přírazech. Když jeho tělo začalo zase spolupracovat, lehl si na Georga a políbil ho na tvář. „Bože,“ řekl bezdechu. „Tohle jsem vážně potřeboval.“
„Ty?“ usmál se Georg a Gustav se z něho zvednul. „Stejně si pořád myslím, žes v tý videohře podváděl.“
„Nepodváděl,“ lehnul si Gustav na postel a otočil se na něj s úšklebkem. „No, možná trošku.“
„Protožes věděl, že se s tebou pak budu prát.“
„Nejspíš.“
„A praní vede k sexu,“ zasmál se Georg.
„Nejspíš.“
„Gustave, nemusíš si vymýšlet důvody pro to, aby ses na mě mohl přijít podívat nebo abychom měli sex. Líbí se mi to stejně jako tobě,“ řekl a nakrčil obočí. „Mimochodem, pořádně si díky tobě zacvičím.“
„Já vím; jen mi připadá divný volat ti, že se s tebou chci vyspat.“
„Souhlasili jsme, že to budeme brát v pohodě, ne?“ jestli chceš sex, chceš ho. Není to žádnej velkej problém,“ odpověděl Georg lehce. Gustav se na něj na chvilku zadíval, a pak se k němu naklonil, aby ho políbil.
„To je dobré vědět. Teď se zvedej, půjdeme do kina.“
„Můj bože, neslyšels nikdy o doznívání? Měl bys chvilku počkat,“ zamručel Georg a zasmál se, když mu do obličeje přiletělo tričko.
~*~
Bill se usmál zpoza svého jídla a šťastně zamručel. Tom na něj zíral a pak zavrtěl hlavou. „To myslíš vážně, Bille? Nakládané okurky, jahody a čokoláda?“
„Kdyby to nebylo na tvé palačinky s jahodami a bílou čokoládou, tak bych to nezkusil,“ řekl Bill na svou obranu s plnou pusou.
„Stejně, bereš si něco tak posvátného jako palačinky s bílou čokoládou a jahodovým sirupem, a uděláš z toho… těhotenské jídlo,“ zbledl Tom a ukrojil si kousek své výborné snídaně. Kuchyň hotelu servírovala snídaně až do večeře, za což byli Bill s Tomem neuvěřitelně vděční. Objednali si skoro všechny snídaně, co zde byly v nabídce a společně je jedli.
„Těhotenské jídlo?“ zastavil se Bill s okurkou před svojí pusou. „Pro tvou informaci, je to tvoje dcera, kdo chce okurky. Rád bych je nejedl, ale nechci jí rozzlobit,“ zalamentoval a dal si do pusy zbytek, šťastně se usmál. „A ona je má tak moc ráda,“ zamručel spokojeně a promnul si břicho. Takhle uvolněný se necítil už hodně dlouho. Někde vzadu ve své mysli si připadal znovu normální, i když mu jeho svědomí říkalo, že mají teď spoustu problémů. Neutekli… jen se na chvilku schovali.
Seděli na gauči a v poměrné tichosti jedli, Bill měl přitom hlavu na Tomově rameni. Za chvilku byl šťastný a miminko bylo šťastné, a tak přestal a znovu šťastně zamručel. Už hodiny neslyšel svou matku; bylo to prostě skvělé.
„Vypadáš teď tak… vyrovnaně. Na co myslíš?“ zeptal se Tom neočekávaně.
Bill se začervenal a narovnal se. „Na nic, jen jsem myslel na to, že jsem rád, že teď neslyším naší mamku. Přivádí mě k šílenství,“ přiznal se.
„Heleď, mluvil jsem s ní a říkala, že to už nebude dělat, ale-„
„Viděli jsme, jak to pokračovalo,“ dokonči ho Bill a přikývl. Než mohl Tom odpovědět, začal Billovi zvonit telefon, letmo se podíval na display a zvedl to. „Ano, Andreasi? Žádná zpráva mi nepřišla,“ řekl a opřel se. Podíval se na Toma a uviděl, jak se jeho dvojče trochu červená. Srdce se mu rozbušilo, když jen pomyslel na to, co v té zprávě mohlo být. Jestli se tam psalo něco o podplácení, tak by se ho Tom už určitě vyptával, co se děje. Postavil se a začal přecházet po pokoji.
„No, psal jsem ti,“ řekl Andreas úsečně. „Už jsem to vyměnil a mám peníze. Můžu ti je dneska večer přinést.“
„Dneska večer?“ zamračil se.
„…Na tu večeři, kterou tvoje mamka naplánovala? Je to za dvě a půl hodiny. Kde seš, mimochodem? Tvoje mamka mi volala a ptala se, kde jsi. Řekl jsem jí pravdu; že nevím. Zavolej jí prosím dřív, než bude mít infarkt. Je s tebou Tom?“
„Samozřejmě,“ řekl Bill pomalu. „Kde jinde by měl být?“
„Nikde jinde, mám dojem. Uvidíme se.“
„Jo, čau,“ položil Bill telefon a podíval se na své provinilé dvojče. „Proč si mi neřekl, že mi přišla zpráva?“ zeptal se tiše.
„Protože jsem si jí přečetl,“ řekl Tom bez rozmyšlení.
„Proč?“
„Protože jsem chtěl vědět, co ti Andreas píše,“ řekl jednoduše.
Bill si povzdychnul a promnul si ruku. „Je to náš nejlepší přítel, Tome, proč by mi nemohl psát?“
„Mně nepsal,“ odpověděl Tom ublíženě.
„Možná proto, žes ho chtěl včera večer zmlátit; nejsem si jistý, možná se pletu.“ Tom se postavil a stoupnul si před své dvojče.
„Hele, stále si v hlavě snažím urovnat to, co udělal. Já jen…“
„Já vím. Já vím, ale musíš si uvědomit, že nás teď kryje. Ať už je to lepší nebo horší, musíme se s tím vyrovnat. Myslím, že Andreas udělal dobrou věc, když se nám snažil pomoct. Vzali by mi tě pryč, Tomi, a já vím, že bez tebe bych umřel,“ řekl Bill vážně a zachumlal se do Tomova velkého trička. Zamrkal pryč slzy a lehce se zasmál. „Koukej na mě, zase brečím.“
„Nebreč, Bille, omlouvám se. Já jen… přeju si, abys z toho nebyl tak nadšený,“ řekl Tom upřímně a přitáhl si k sobě černovlasého chlapce blíž, byl opatrný, aby ho moc nemačkal. Bill popotáhnul na jeho rameni a povzdychnul si.
„Myslíš si, že jsem tohle chtěl? Chci do světa vykřičet, že mám s tebou dítě, ale jak vidíš, tak nemůžu, a jelikož si myslím, že by nikdo nevěřil tomu, že je to neposkvrněné početí jako u Panny Marie, tak tohle je nejlepší způsob, jak to může být. Okay?“ podíval se na Toma a rychle ho políbil. „Okay?“ zeptal se Bill znovu.
„Jo, fajn,“ odpověděl konečně neochotně Tom.
„Dobře. Teď se musíme jít připravit na tu blbou večeři… Děkujeme ti, mami,“ řekl sarkasticky.
Tom si povzdychl a sledoval Billa chodit po pokoji. Nechtěl na tu večeři; něco mu říkalo, že to bude katastrofa.
~*~
Bill si prsty pročísl vlasy a snažil se necítit, že je to on, na kterého Andreasovi rodiče, Mara a Fredrick Veichtovi, koukají. Jeho matka mu řekla, aby na sobě neměl nic velkého, aby si mohli zvyknout na to, že je těhotný, ale z pohledů, které se mu dostávalo, se mu dělalo zle a přál si, aby ji býval neposlechl. V tričku, které mu odhalovalo jeho zakulacující se bříško, si připadal hrozně odhalený, nemluvě o prsou, z kterých nemohla Mara odtrhnout oči. Byl si jistý, že jí vadily spíš ony než jeho břicho.
Všichni byli v obýváku; Gordon, Simone a Andreasovi rodiči seděli na gauči, Bill seděl v křesle s nohama na podnožce a Andreas s Tomem seděli na dvojsedačce. Jak ironické. Nikdo skoro nemluvil a to ticho se tlačilo Billovi na mozek, z čehož ho bolela hlava. Začínal si celý připadat bolavě a chtěl utéct zpátky do hotelu. S jedním pohledem na Toma si byl jistý, že by ho tam odvezl, ale to nemohl udělat, pokud tahle lež měla fungovat.
Pokud by tahle lež mohla fungovat.
Pokud by chtěl, aby tahle lež fungovala.
Chtěl?
Bill se vytrhl ze svého uvažování, protože mu přišlo, že se ho někdo na něco ptal. „Prosím?“ zamračil se, když se vrátil zpátky do přítomnosti.
„Ptala jsem se, jak daleko jsi?“ usmála se paní Veichtová váhavě.
Bill jí chtěl říct, aby se mu dívala do obličeje, když s ním mluví, ale rozhodl se od toho protentokrát upustit. „Ve čtvrtém měsíci.“
„To nám nedává moc času. Musím říct, přemýšlela jsem, proč ti trvalo tak dlouho, než jsi něco řekl,“ řekl Fredrick zdráhavě.
„Čas k čemu?“ zeptal se Tom. Bylo to poprvé, co za celý večer promluvil. Po celou dobu večeře byl jako na jehlách a snažil se nevybuchnout vzteky. Bill se pohyboval na tenkém ledě, když čekal, až se něco stane. Ale nikdy nic neřekl.
„Abychom nakoupili všechny potřebné věci. Dítě se nenarodí s plným vybavením, víš?“ Paní Veichtová si všimla, že se na ni Andreas kouká, když zase zírala na Billova prsa. „Musíme udělat nějaké finanční dohody.“
Simone přikývla. „Myslím, že to by bylo dobré.“
„Nepotřebujeme žádnou finanční pomoc,“ Bill se tomu málem zasmál. Peníze teď byly ten nejposlednější problém.
„Ale jsem si jistá, že mohou pomoci,“ mávla Simone rukou, jako by to nic nebylo. „Můžeme si někdy sednout a probrat rozpočet a rozhodnout se, kdo co koupí. Jestli to uděláme rychle a dohodneme se, může být dětský pokoj vybavený do měsíce a budeme mít o problém míň,“ usmála se.
„To by bylo skvělé. Pamatuju si, když jsem čekala Andreasovu starší sestru, a neudělala jsem si žádné plány, osmý měsíc jsem strávila tím, že jsme pobíhala po obchodech a snažila se dát dohromady dětský pokoj. Jestli budeme rychlí a uděláme to teď, mám dojem, že chytneme i podzimní slevy. Léto už je skoro za námi,“ připomněla mu Mara.
„Je teprve červen,“ řekl Bill vratce. Už tu nechtěl být, nikdo ho stejně neposlouchal. Gordon vypadal nepohodlně, stejně jako Fredrick, když si jejich manželky povídaly o baby-vysílačkách a nejlepší barvě pro dětský pokoj.
„Nechceš pivo?“ zeptal se Gordon Andreasova táty. Ten pán vypadal tou myšlenkou naprosto nadšený a oba dva okamžitě vyběhli do kuchyně, nechali ženský, ať si povídají o dětech. Andreas vypadal, že mu konečně došlo, co to obnáší, když řekl, že on je ‚otec‘. Kdyby Bill nebyl tak naštvaný, nejspíš by se blonďákovu výrazu v obličeji začal smát.
Namísto toho ale musel poslouchat žvanění své matky o tom, že by měl být pokoj růžový, protože to bude holčička, a že se nemůže dočkat na to, že bude babička, až bude dělat své vnučce z vlasů copánky, a jak by si měly někdy společně vyjít a začít kupovat pro dítě oblečení. Zachytil Tomův pobavený pohled a musel souhlasit. Znělo to jako by nepočítaly s tím, že ho do toho chtějí zahrnout. „Uh… Tom a já půjdeme nakupovat, paní Veichtová,“ řekl Bill nahlas, aby na sebe upoutal pozornost.
„Ty a Tom?“ zeptala se a nesnažila se ani moc schovat své pobavení. „Ty víš, co budete potřebovat? Víte kam jít? A prosím, říkej mi Maro.“
„Dobře, Maro, můžeme se na to, co budeme potřebovat, podívat na internet a jsem si jistý, že to najdeme v Hamburku,“ odpověděl Bill rovnoměrně. Vypadala poněkud zaskočeně a on byl spokojený, že jí z obličeje smazal její sebevědomý úšklebek.
„Ale my jsme byly těhotné, takže ti můžeme pomoct. Andreasi, neupřeš své matce možnost jít nakupovat pro své první vnouče, že ne?“
Chudáček blonďák vypadal jako jelen chycený na dálnici, všichni tři chlapci si náhle uvědomili, že tu opravdu nemusí být, jejich matky udělají všechna rozhodnutí za ně. To se Billovi nelíbilo. On to dítě musí nosit, neměl by mít tedy právo se rozhodnout?
„Ale co ohledně toho, co chci já?“ zeptal se Bill a opatrně se postavil. „Chci pro své dítě vybrat oblečení a rozhodnout, jakou barvu pokoje bude mít,“ řekl odhodlaně.
Simone se na svého syna podívala a začervenala se. „Omlouvám se, Bille, nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako že tě z toho totálně vynecháme, mám dojem, že jsme jen trochu moc natěšené,“ řekla uklidňujícím tónem. Neopověděl, všichni se totiž otočili směrem ke kuchyni, odkud vyšel smích. „Vypadá to, že se chlapi společně moc dobře baví,“ řekla Simone Maře pobaveně.
„Možná až moc; měli bychom jít, Bill vypadá unaveně a Fredrick musí ráno brzo vstávat. Ta večeře byla výtečný, moc se mi líbila.“ Mara a Simone se zvedly a objaly se. „Myslely jsme někdy na to, že budeme v takovéhle pozici?“ zeptala se Mara, když se odtáhly.
„Nikdy,“ zasmála se Simone slabě.
„Je to záhada, co?“ pokrčila Mara rameny a roztáhla k Billovi ruce. „Můžu tě obejmout?“ zeptala se jemně.
Bill tenhle večer nechtěl k nikomu být milý. Jeho nervy byly napružené a záda ho začínala bolet, k tomu ještě ta jeho hlava; všechno to polknul a Andreasovu matku objal. Když se Mara odtáhla, položila ruce na jeho břicho a usmála se. „Nemůžu se dočkat, až jí uvidím.“
„Prosím, nesahejte na břicho,“ zamračil se Bill a dal její ruce pryč. Pocit toho, že se někdo dotkl jeho bříška, mu rozhodilo žaludek, a ten začal dělat kotrmelce, jeho dceři se zřejmě až moc přátelská paní Veichtová nelíbila.
„Bille!“ střelila po něm Simone pohledem, když Mara vypadala, že se jí to dotklo.
„Omlouvám se, já…“ začervenala se a odešla do kuchyně, aby vyzvedla svého manžela.
„Co?“ vyjel, když si Andreas povzdychnul a Simone se na něj ostře podívala.
„Musíš chápat, jak jí je. Mara je jen rozrušená, také je to její první vnouče.“
„To mi je jedno. Máte se ptát, než mi sáhnete na břicho. Četl jsem to na internetu, takže nejsem jediný člověk, který si připadá divně, když se ho tam někdo dotýká.“
„Máš pravdu, omlouvám se.“ Simone se nechtěla zase hádat, ne když tu ještě byla návštěva. Uvnitř se usmála; nebyla to návštěva, byla to rodina. Vždycky měla Andreasovy rodiče ráda, a teď budou hrdí prarodiče překrásné holčičky. Simone se podívala na konferenční stolek, kde ležela fotka z ultrazvuku. Všichni si to prohlíželi a dělali ‚ooh‘ a ‚aah‘, když viděli ručičky, nožičky a malou hlavičku živůtku uvnitř Billa.
Když se Andreasovi rodiče vrátili do obýváku, Andreas se postavil, všichni si vyměnili poklony a dohodli se, že se musí sejít co nejdřív znovu. Všichni, kromě Billa a Toma, nikdo jim totiž nevěnoval pozornost. „Zavolám ti ráno,“ řekl Andreas Billovi tiše a následoval svoje rodiče ke dveřím. Než začala večeře, Andreas dotáhnul těžký kufr nahoru do Billova pokoje a schoval ho dozadu jeho skříně; nikdo se totiž Billova šatníku nedotýkal, protože se báli následné smrti.
„Jo, okay,“ zamával mu Bill a sledoval, jak všichni odešli. Když se dveře zavřely, spadla mu z ramen velká tíha. Přežil celý večer a nikoho přitom nevyhodil z okna, dokonce ani Tom nikomu neřekl jejich tajemství. Podíval se na své ruce a viděl, že se třesou. Bill měl pocit, že by mohl prospat celý týden, ale až po tom, co si dá nějakou zmrzlinu. „Tomi, jsem připravený.“
Simone se zamračila, opravdu se jí nelíbilo to, že Bill přespává v nějakém hotelu, ale neměli jinou možnost do té doby, než Billovi koupí novou postel. „Kdy se pojedeme podívat na nějaké postele?“ zeptala se lehce, nechtěla vyvolat další pseudo-hádku.
„Dnes večer ne. Někdy zítra se vrátíme,“ řekl Tom; jeho další první slova od té doby, co dnes večer vešel do domu. Vzal si svoje klíčky a ukázal Billovi, aby šel ven jako první.
„Nechcete zůstat na dezert? Máme zmrzlinu s příchutí máslových bonbónů.“
„Ne, ale musím jít ještě ne záchod, než pojedeme, hned jsem venku,“ Bill s panikou vyběhl do koupelny.
„Tohle mi opravdu neuniklo,“ řekla s úsměvem. Tom se jen koukal na boty a její úsměv zmizel. „Co se děje, Tome? Celý večer jsi potichu.“
„Nějak se mi nechce mluvit,“ řekl a pokrčil rameny, doufal, že Bill bude venku co nejdřív to půjde.
„Všimla jsem si. Co se stalo?“ zvedl pohled a uviděl obličej plný mateřské lásky, chtěl jí to všechno říct. Chtěl věřit tomu, že rodičovská láska to všechno přetluče a ona pochopí. Doufal, že jí bude moci říct, že on je otec toho dítěte a že obejme i jeho, stejně jako objala Andrease.
„Nic,“ zamumlal Tom. Bill vešel zpátky do chodby s úlevou v obličeji, rychle rodičům zamával a chytl Toma za ruku.
„Ahoj!“
„Jeďte opatrně, kluci,“ řekl Gordon a stoupl si vedle Simone, která jim mávala. Tom zavřel hlavní dveře s úlevou, i když ho do obličeje uhodil lenivý horký letní vzduch.
„Můžeme se stavit v potravinách, Tomi? Chci si tam něco koupit,“ řekl Bill, když mu jeho dvojče pomohlo do auta a připoutat se.
„Co tam chceš?“ zamračil se Tom. Opravdu chtěl jet rovnou do hotelu, aby se mohl vyspat a zapomenout na všechno, co se dneska stalo.
„Nějakou zmrzlinu.“
„Doma jsme mohli dostat zmrzlinu, Bille,“ povzdychl si.
„Ty jsi tam chtěl zůstat dýl, než bylo potřeba?“ zeptal se Bill jízlivě.
„Vzhůru do potravin.“
Komentáře prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
chudák tom…=( mě je ho teď opravdu líto… =( Každopádně se těším na další díl… já se omlouvám za češtinu, ale anglicky neumim, takže bohužel nemůžu napsat to, co bych chtěla…=(
I have just one word "amazing". I really love it and maybe this with Andy isn´t too bad idea
I love Andreas very much! I´m very happy that he is a "daddy"
Poor Tomi! It must be hard and hurting to deny paternity and tell lies… But it have to be…
Oh, this Mara, I really don´t like her! She was troublesome…
When Tom´s daughter kicked his hand, I was crying with him… It was so emotive.
This story is simply beautiful, dear authoress…
wow…i haven´t got any words…This story is simply beautiful…
teď vypadam blbě xD jako bych to simply beautiful okopírovala od Peťushky..ale fakt to tak neni xD
Nojo, funguje mezi námi telepatie, i když se absolutně neznáme 😀
I am really, really, really disappointed. Of course, Andy´s confession is such a stupid idea. But I am disgusted with Bill´s behaviour. I know, he is tired, exhausted, sleepy, hungry, in short, he is pregnant. He doesn´t want to solve the problem with a fake father at the moment, I see. But I don´t understandt how he can pretend "happy family" before Andy´s parents! This is so… I don´t know… unforgivable… to play with the feelings of the other people.
There is a huge difference between "lie" and " don´t tell the thruth".
Na mojem blogu je nová soutěž Kráska roku. Pokud máš zájem podívej se, protože se hraje o super ceny.
nice…
Ou, I haven't rigt words for your story. M-Preg is perfect! A you are perfect author! And.. Andreas and dad Bill's daughter? Ou, this is.. crazy situation. Good luck for Tom and Bill! I love this story…