autor: Pajule
Ahojte! Tak se vám hlásím se svým dalším twincestním dílkem (v pořadí druhým). Zprvu jsem myslela, že se na to vykašlu, ale začala jsem psát. Abych pravdu řekla, první díl je pro mě nezáživný. Ale uvidíme, doufám, že se vám to bude líbit alespoň trošku.
No… především bych chtěla napsat, že nápad na tuhle povídku přišel, když jsem sledovala film Grind (česky Skřípění). Avšak děj podle filmu nebude. Snad jen něco si pro povídku ponechám… Kdo film zná, asi už ví, o jaké téma půjde. Kdo film nezná, dozví se ;o)
No, přestanu pasát do větru. Budu ráda za komentáře. Ať už pozitivní či negativní. Díky…
Příjemné čtení, Pajule :o*
Jdu do toho!
BILL
„Hey, hey, Bill’s, počkej na mě! Nemám tak dlouhý nohy jako ty.“
„Tak pohni prdelí, Jimmy, už jsme tam měl být! 10 minut máme zpoždění!“ zahulákám na svého „předskokana“ a z báglu na zádech vytáhnu červenou bejsku. Narazím ji na hlavu a vlasy si svážu do culíku. Jimmy mě mezitím stihne doběhnout.
„Nemůžu za ty kolony. Bill’s, jsi hvězda, tak to všichni snad těch deset minut vydrží! Já běžím napřed, připravím ti tam terén,“ mrkne na mě Jimmy. Chlápek o dvacet let starší, ale za to nejméně o čtyři hlavy menší. Přesto ho mám moc rád. To on mě všechno naučil. Dostal mě tam, kde jsem teď.
„A máme ho tu! Vítej, Jimmy!“ ozve se od nedalekých tribun.
„Hey, víte co to znamená!??! Připravte se na pořádnou jízdu. Za chvíli je tu… Bill’s!“ uslyším další hlas moderátora z repráků a křik. Moje jízda se blíží. Už jen pár kroků. Přidám na rychlosti chůze o projdu mezi tribunami. Zbystří mě pár lidí, načež se rozburácí všechny tribuny. Kluk, co patří k organizátorům, se na mě jen mile usměje a hodí mi plechovku se sodovkou. Jde se na to! Tohle odpoledne je moje!
TOM
„Eriku, nech už toho, nemá to cenu. Prostě to nejde, jasný?!“ zahulákám na blonďáka a prkno odhodím vedle lavičky, na kterou si sednu.
„Tak nebuď tak otravnej. Sám jsi s tím chtěl začít. Jsi nehorázně nabroušenej. A nevím, proč zrovna na mě?! Chceš mě snad zaživa sníst?“ přijde ke mně a do ruky mi hodí flašku nějakého pití. S radostí se napiju.
„Vrrr… Jo! Sežeru tě!“ vycením zuby, vyskočím z lavičky a začnu utíkajícího Erika se smíchem na tváři honit po celém skateparku a parku, který je s ním spojený.
„Ne, Tomi, ne, prosím!“ piští Erik a udýchaně, ač pomalu, utíká dál. Zvonivě se směje a jeho podlouhlé svítivě zelené vlasy vlají za ním. Zrychlím své tempo a povalím ho na zem. Spadnu na trávu s ním.
„A co za to?“ optám se ho, když na něm ležím a lehce ho držím za ruce, aby mi neutekl.
„Co tohle?“ špitne a lehce mě políbí.
„To bych si nechal líbit. Ale nějak jsem to nestihl zaznamenat. Prosil bych remízu…“ zašeptám.
„Ty nevděčníku jeden! Nesnáším tě!“ vypískne, ale v tu ránu se přisaje k mým rtům a začne se jazykem dobývat do mých úst. S radostí je pootevřu.
„…taky tě miluju.“ usměju se a přejedu prstem po jeho hebké tváři.
„Já vím,“ škodolibě se usměje a zatahá mi za pramen vlasů.
„Půjdeme?“ mrknu na něj a čekám, co z něj vypadne. Už je to tady venku k nevydržení. Je kolem poledne, slunce paří o sto šest. Vtom i Erikovi zakručí v břiše. Jasný signál, že je čas vydat se někam na oběd.
„Něco bych zakousnul…“ špitne a vlepí mi dětskou pusu. Roztáhnu úsměv od ucha k uchu.
„Co takhle pizza?“ zašeptám mu do ouška.
„Rád,“ usměje se. Ale to už mu pomáhám vstávat. Dojdeme zpět k lavičce, kde si vezmu skate a míříme směrem do centra. Do pizzerie.
**
„A tak to všechno začalo. Byli to dva naprosto odlišní lidé. Jeden slavný, druhý „malý“ chlapeček z velkého města. Jeden profesionál, druhý začátečník. Ale právě to je kouzlo celého příběhu. Jsem rád, že mám tu čest ho znát.“
„Nevadilo by ti, kdybych to nahrával na diktafon?“
„Samozřejmě, že ne. Proto jsem tady, ne?“
„Ano, proto jsi tady. Bude se mi to tak lépe pamatovat, až budu psát knihu. Přijdou?“
„Přijdou.“
**
BILL
„Jou! Juchůůů!“ zahulákám a zastavím. Vrhne se na mě dav lidí a vyzdvihnou mě nad jejich hlavy.
„Hey! Pusťte ho! No tak!“ uslyším hlas Jimmyho. Řeknu lidem okolo, zda by mě pustili. Když tak učiní, udělám si v davu uličku a zamířím směrem, odkud jsem slyšel Jimmyho hlas.
„Ou, Bill’s…“ řekne udýchaně a mile se na mě usměje.
„Jimmy, děje se něco?“ zeptám se ho. On mě jen čapne za ruku a jdeme se posadit na jednu z tribun.
„Mám pro tebe nabídku. Přišlo to pře malou chvílí.“
„Ano?“
„No… je to trochu složitější…“
„No tak, Jimmy, víš, že tohle nesnáším. K věci…“
„Dobře. Dnes mi psal ředitel z kulturního domu v Německu. V-“ zarazím ho.
„V Německu? Proč psal někdo z Německa? Vždyť jsme v Americe!“ překvapeně se na něj podívám.
„Nech mě to dokončit a dozvíš se to…“
„Promiň…“ špitnu jen a nechám Jimmyho dál mluvit.
„Konkrétně v Hamburgu. Budou zde pořádat něco jako tábor, či jak bych to měl nazvat, pro mládež. A to tábor v tom smyslu, že se mladí kluci, popřípadě i holky, budou učit jezdit na skateboardu. Je to pro ty, co je to baví, co jsou samouci. Pro ty, kteří nemají nikoho, kdo by je to naučil. Ten tábor je asi 10 kilometrů od Hamburgu. Město zakoupilo parcelu a postavili zde největší skatepark v Evropě. Bohužel mají problém s tím sehnat někoho, kdo by tu omladinu učil. Zadarmo. A potřebují někoho dobrého, profesionála…“ mrkne na mě Jimmy. Nechápu…
„A co s tím mám já společného?“
„Chtějí tebe, Bill’s. Myslím, že by ti měsíc mimo od tohohle všeho neuškodil. Uděláš dobrou věc. A ty zrovna peníze nepotřebuješ, máš jich dost. A především… jsi profík.“
„Ale vždyť je to v Německu…“ rozhodím rukama.
„Pokud vím, ty pocházíš z Německa, ne?“ namítne Jimmy.
„Máš pravdu. Žil jsem tam, dokud jsi mě neobjevil ty. Ale… já nevím, jestli vůbec ještě umím německy…“ řeknu zoufale. Tím jazykem jsem nemluvil skoro 7 let! Nastane dlouhé ticho.
„Bereš nebo ne?“
„Za jak dlouho?“
„Za tři dny,“ nastane opět dlouhé ticho. Po chvíli vstanu a z hlavy si sundám bejsku.
„Jdu do toho!“ usměju se. Tak tohle bude záhul…
autor: Pajule
betaread: Janule
tak děcka tam nejedou kvůli tvý němčině, ale kvůli ježdění..xDDD
super! těším se na další díl! x)
Náhodou, mě tenhle díl vůbec nepřipadá nezáživný =)) Začátky jsou vždycky nejhorší a já si myslím, že i přesto, že je to první díl, tak je to fakt pecka =)) Těším se na další část, líbí se mi to =))
Super, tenhle díl mě náhodou bavil, jen škoda, že skončil tak brzo. A konečně má někoho jiného Tom a ne Bill to je super změna. Už mě to nebavilo jak většinou měl někoho jinýho Bill než se s Tomem potkali…
Zajímavej nápad… wow…. svitivě zelený vlasy… to chci taky xD
Mně se to taky líbí.
A zelený vlasy bych brala. By měli všichni doma infarkt 😀
Vypada to zajímavě.