autor: Rachel
Dredatý chlapec už poněkolikáté prošel úzkou uličkou mezi několika druhy džínů a rozhlédl se kolem sebe. Uličky byly téměř poloprázdné, jen po obou stranách jim vládly různé druhy oblečení, kterého byl plný obchod. Tom znova nakoukl do uličky, když se však jeho pohledu naskytla jen prodavačka u pokladny nechápavě svraštil čelo a s několika taškami se vydal kousek opodál. Už asi pět minut přecházel po obchodě sem a tam a očima hledal černovlasou osůbku, která se mu díky jeho chvilkové nepozornosti ztratila z dohledu, aniž by si to uvědomil. Procházel mezi různými stojany s oblečením, zvědavě nakukoval téměř do každé uličky, kromě pár lidí a hromady moderních kousků tu však kromě něj nikdo nebyl. Nikdo, kdo by se alespoň trochu podobal jeho lásce. Marně hledal pohledem černou hřívu, čokoládové oči a štíhlou postavu. Bill nebyl nikde k nalezení. A to by Tom mohl přísahat, že už prošmejdil snad celý obchod.
Teď si sám pro sebe povzdychl a otočil se za sebe, připraven ještě jednou projít všechny uličky a místa, kde by mohl Bill být. Jaké však bylo jeho úlevné vydechnutí, když při jediném pohledu za sebe spatřil hubenou osůbku, stojící zády k němu, která si kousek po kousku prohlížela trička na stojanu. Bill si zklamaně povzdychl a znova už poněkolikáté začal přehrabovat všechna trička. Ani nevnímal skutečnost, že se na něj upírá pár oříškových očí, které v jedné vteřině ožily a jejich majitel se šťastně rozzářil. Ze srdce mu rázem spadl neuvěřitelně velký kámen a Tom rychlými kroky přešel k Billovi, aby mu to trdýlko ještě znova nezmizelo. Tolik jsem se bál, že tě nenajdu, lásko.
„Billi, konečně. Hledám tě tu po celém obchodě už asi pět minut. Kam ses mi ztratil?“ rychle na něj chrlil jednu větu za druhou, na rtech úsměv od ucha k uchu, který však v jednom okamžiku pohasl, jakmile se na něj upřela dvě pohaslá kukadýlka. Bill zklamaně zamrkal a pomalounku spustil svou ručku z věšáku. Toma to polekalo. Celou tu dobu, co spolu nakupovali byl Bill šťastný a rozzářený, neustále se na Toma sladce culil a teď? Pomalu zavrtěl hlavinkou a snažil se vyhýbat Tomovu malinko vylekanému pohledu. Tom nevěděl, co se Billovi stalo, rozhodl se to však zjistit. Opatrně vztáhnul dlaň, aby mohl pohladit Billovu hebkou černou nádheru v podobě jeho vlásků.
„Copak se stalo, broučku?“ optal se starostlivě, prohlížejíc si Billa, který si na jeho otázku nešťastně povzdychl. Smutně zamrkal očkama po oblečení různých tvarů, barev a velikostí a zklamaně svěsil hlavinku mezi útlá ramínka, dívajíc se tak na asi deset kousků, které se rozhodl si vyzkoušet. Chyběl mezi nimi jen jeden a to Billa trápilo ze všeho nejvíc.
„Když… když, Tomi, já nemůžu najít žádné tričko, které by se mi líbilo. Já vím, že už mám oblečení dost,“ sklouzl pohledem k asi deseti taškám, které držel Tom v rukou ,“ale tričko jsem si ještě žádné nekoupil. Asi by mi z tohohle výběru žádné neslušelo,“ špitl smutně a sklopil hlavinku. Na Tomových rtech se však v tu samou vteřinku objevil ten nejkrásnější úsměv a Tom si dnes už podruhé úlevně vydechl. Myslel si, bůhvíco se Billovi nestalo a jeho miláček se tu teď zabývá takovými hloupostmi. Protestně zavrtěl hlavou, až se mu dredy v culíku rozčepýřily na všechny strany.
„Bude ti slušet, uvidíš. Vyberu ti ten nejlepší kousek. Počkej tady,“ pronesl odhodlaně, úplně ignorujíc Billův udivený a také překvapený pohled. Rázně se vydal na prohlídku po celém obchodě, očima vybírajíc tričko, které by se Billovi mohlo líbit. Nechtěl mu jen nosit tašky, chtěl mu pomoci i s výběrem. Vždyť kdo jiný by měl Billovi poradit ve výběru oblečení, než jeho přítel? Tom chvilku jen slepě bloudil mezi uličkami, netrvalo však dlouho a do očí mu padlo krásné červené tričko s černými nápisy. Tom se pousmál a pomalu přešel ke stojanu, hledajíc tak tu nejmenší velikost pro svého hubeného broučka, který neustále stál na jednom místě a zvědavě jej vyhlížel.
A opravdu! Za chvilinku už zahlédl známou chůzi a Tomovu rozzářenou tvář, která se na něj šťastně usmívala. Tom k němu přešel a jedním jediným pohybem Billovi poodhalil kousek, který mu vybral.
„Opravdu si myslíš, že by ti to neslušelo, Billí?“ zašeptal a usmál se tak krásně, až se Billovi málem podlomila kolena. Jediný pohled do dvou mandlových kukadýlek, která se šťastně rozzářila, Tomovi už stačil prozradit všechno. Trefil se přesně do Billova stylu a vybral mu to nejlepší tričko v celém obchodě. Bill se rozzářil jako sluníčko a obdivně vydechl, úžasem pootevírajíc pusinku.
„Tomi, a-ale kde… Jak jsi ho objevil?“ vykoktal překvapeně, nato se však jeho očím naskytl Tomův frajerský úsměv a Tom sebevědomě pokrčil rameny.
„Slíbil jsem ti přeci, že ti poradím. A tohle se mi líbilo ze všech nejvíc,“ přiznal a nato ucítil, jak mu na tvář přilétla vděčná zaláskovaná pusinka. Bill nadšeně vypískl.
„Je úžasné, Tomi. Ty jsi moje zlatíčko. Jdu si ho zkusit a potom se ti v něm ukážu, hm?“ navrhl a ani nečekal na odpověď. Rychle popadl tričko, které Tom ještě držel v ruce a dalších deset kousků a utíkal do volné kabinky. Rychlostí blesku ze sebe sundal své černé tričko a s výrazem, plným očekávání si oblékl to červené, zhlížejíc se ve velkém zrcadle. Tom se trefil nejen do vkusu, ale také do velikosti. Bill se sám pro sebe usmál a pootočil se, aby na sebe viděl z boku. Tričko bylo krásně upnuté a zářivě červené, což se Billovi velmi líbilo. Cítil se v něm velmi příjemně a také se v něm sám sobě líbil. Očkama zaputoval k malé skulince, skrz kterou byla vidět dredatá osůbka a naposled si tričko poupravil. Chtěl se Tomovi ukázat, proto neváhal a pootevřel dvířka.
Tom stál zády ke kabince a očima přejížděl po různých mikinách, v tom však za sebou uslyšel tichý hlásek.
„Tak, co na to říkáš?“ Bill pomalu vyšel ven a vesele se pootočil, očekávajíc tak Tomovu reakci, do kterého v tom okamžiku jakoby udeřil blesk. Stál a omámeně pozoroval Billovo hubené tělíčko pod tou červenou látkou, která jej dokonale obepínala. Byl neschopen slova. Líbilo se mu všechno, co měl Bill na sobě a co nosil, tohle však předčilo veškerá jeho očekávání. Nikdy by neřekl, že právě červená barva bude Billovi tolik slušet, právě proto však teď úžasem pootevřel ústa a očima přejížděl po té nádheře.
„J-já… t-to je úžasný, nádherný, Billí. Neuvěřitelně moc ti to sluší,“ přiznal s neskrývaným obdivem a viděl, jak Billova líčka zrůžověla. Bill se malinko nesměle pousmál a vděčně Toma políbil.
„A to jen díky tobě, Tomi,“ špitl děkovně a pohladil jej po dredech.
„Jdu si vyzkoušet ještě to ostatní,“ dodal a rychle vběhl zpět do kabinky. Potřeboval si vyzkoušet ještě něco moc důležitého…
Netrvalo dlouho a oba chlapci s hromadou dalšího oblečení, kterou si Bill hrdě nesl před sebou zamířili do další uličky a porozhlédli se kolem. Bill se šťastně usmál. Vybral si oblečení, které se mu líbilo, ke spokojenosti už mu však stačilo jen jediné. Já už mám oblečení dost, Tomi. Teď je řada na někom jiném.
„Tak, a teď vybereme něco tobě, Tomi,“ vykníkl Bill nadšeně, nevšímajíc si Toma a jeho zaskočeného pohledu, který k němu Tom vyslal. Nestačil říct ani slůvko a Bill už se hrnul do jiného oddělení, které tu bylo speciálně pro příznivce Tomova stylu. Marně se snažil něco namítat, nebo odporovat, všechny protesty byly zbytečné a Tom to moc dobře věděl. Věděl, že vždy, když si Bill něco umínil, muselo být stůj co stůj po jeho stejně, jako právě teď. Vytrvale a odhodlaně chodil mezi věšáky tak dlouho, dokud neobjevil skvělou XXL mikinu, která se mu už na první pohled zalíbila. Vždycky na Tomovi miloval šedou barvu a právě proto jej teď zahnal do kabinky i s mikinou v ruce.
Tom se jen usmál a zavrtěl hlavou. Bill byl do nakupování opravdu blázen a dokonce mu sám vybral jeden kousek, který Tom ani neviděl. Čím více se však do mikiny oblékal, čím déle se v ní zhlížel, tím více musel uznat, že má Bill opravdu dobrý vkus. Perfektně mu seděla a také se Tomovi velmi líbila i přesto, že ji nevybíral on sám, ale Bill. Sám pro sebe se usmál a mikinu si poupravil, v tom však v zrcadle zahlédl, jak malou skulinkou, která se začala neustále zvětšovat, nakukují dvě zvědavá čokoládová kukadýlka. S úsměvem popošel ke dveřím a pootevřel je k sobě, čímž málem černovlasé stvořeníčko přepadlo dopředu. Jen tak tak se stihlo zachytit Tomovy náruče, ve které se najednou ocitlo a ve které jej teď Tom svíral. Bill malinko zčervenal a sklopil hlavinku, dělajíc tak, že si prohlíží Tomovu mikinu. Bylo mu neuvěřitelně trapně, že jej Tom takhle nachytal, jak jej špehuje, zároveň mu to však přišlo neuvěřitelně k smíchu. Snažil se však zatvářit vážně a nečervenat se, přestože se snažil uniknout Tomovu pobavenému pohledu.
„Moc ti to sluší, Tomi,“ pípl, neustále se červenajíc, aby prolomil to trapné ticho. Tom se pousmál a v duchu měl neuvěřitelnou chuť Billa zlíbat. Přišel mu stokrát více sladší, když se takhle červenal. Frajersky se zaculil a podvědomě se k Billovi přesunul blíž, dlaněmi jej neustále objímajíc kolem pasu.
„Vážně?“ zašeptal někde u Billova ouška a svými rty se přisál na Billův bílý laní krček. Bill prudce vydechl. Jen Tomova blízkost a jeho přitažlivá vůně, kterou teď cítil všude kolem sebe, mu způsobovala husí kůži a mráz, který mu přebíhal po zádech. Mile se zaculil, když ucítil, jak mu Tom skousává jeho citlivou kůžičku a zároveň ji laská jazykem, přišlo mu to však i trošku nevhodné.
„Tomí, neblázni, tady nemůžeme,“ špitl pobaveně, když ucítil, jak mu Tomovy dlaně dráždivě stiskly zadeček. Tom se však šibalsky zaculil a přivinul si k sobě Billa ještě blíž, jazykem zkoumajíc jeho ušní lalůček.
„Ne? A pročpak ne, ty prdelko moje?“ zeptal se provokativně, přestože moc dobře věděl. Bill se zvonivě rozchichotal. Miloval, když jej Tom takhle oslovoval, nato se však rychle vrátil zpátky do reality.
„Protože nás tu někdo uslyší!“ vypískl tak hlasitě, nato si však ručkou rychle přikryl ústa. Tom se zaculil a dál si vesele pokračoval ve své činnosti.
„Když budeš takhle křičet, tak ano,“ zašeptal klidně a naposled Billa políbil, zářivě se uculujíc.
„Tak utíkej, ty moje prdelko starostlivá, ale nezapomeň, že jsem skončil u ouška,“ uvolněně se rozesmál a plácnul po zadečku Billa, který se zářivým úsměvem odcapkal z kabinky ven. Jakmile se mu však naskytl pohled na prodavačku poblíž, která nejspíš zaslechla posledních šest slov, znova se zvonivě rozchichotal a mírně zčervenal.
Oba po chvilince zamířili od kabinek směrem k pokladně, ještě se však stihli zdržet u spodního prádla, které však Billa moc nezajímalo. Proto nechal Toma, ať si vybírá a sám si prohlížel tu kupičku oblečení, kterou si hodlal koupit. Netrvalo však dlouho a z jeho činnosti jej vyrušil Tomův hlas.
„Tyhle si koupím,“ rozhodl se nahlas a prstem ukázal na rudě červené boxerky s černým vzorem na lemu, pootáčejíc se na Billa vedle sebe, který na ně jen hodil očko a nevydal ze sebe ani hlásku. Tom malinko znejistěl. Obyčejně by je Bill komentoval, teď na ně však jen mlčky upíral svá očka, což Toma trošku vylekalo. Co když se v nich Billovi nebudu líbit?
„Copak, Billí? Tobě se nelíbí?“ optal se nejistě, očekávajíc Billovu odpověď. Billovu tvářičku však rozjasnil zářivý úsměv a Bill nesouhlasně zavrtěl svou střapatou hlavinkou.
„Ne, ne, Tomi, líbí, já jen… Aby se ti do nich malý Tománek vlezl,“ špitl se zářivým úsměvem a s vyceněnými předními zoubky sklouznul pohledem k Tomovu rozkroku. Chtěl ho malinko poškádlit, Tom se však nedal. Tak tohle ti dělá starosti, ty svůdníku jeden.
„Tohle mám náhodou moc dobře změřený, nemusíš se bát. A mimochodem – taky jsem ti vybral jedny,“ rychle to zamluvil a natáhl se pro jeden bílý kousek, podávajíc jej Billovi. Bill zvědavě nadskočil, když však uviděl to, co mu Tom vybral, radostně vykníkl. Byly to bílé, sněhobílé boxerky z té nejjemnější látky a na boku měly obrázek malého bílého králíčka. Bill se zajíkal štěstím a radostí a objal Toma tak silně, až mu málem vyrazil dech.
„Tomí, ty jsou úžasný. Ne ne, to ty jsi úžasný, že jsi je našel. A ten králíček tam… To je určitě Bobík. Musím si je jít zkusit,“ vypískl pohotově a už už chtěl utíkat zpátky ke kabinkám, Tom jej však se smíchem zadržel.
„Počkej, ty trdýlko. Spodní prádlo se přeci nezkouší. Předvedeš se mi v nich až doma, hm? Určitě ti budou moc slušet,“ zašeptal mu do ouška s úsměvem, neustále jej držíc za ruku, protože Bill vypadal na to, že by se nejraději svléknul před celým obchodem a vyzkoušel si je hned teď. Nato však jen rozjařeně přikývl, když je však chtěl položit na svou hromadu, Tom protestně zavrtěl hlavou.
„Ne ne, já ti je koupím, broučku. Dostaneš je ode mně jako dárek,“ pronesl s úsměvem, když spatřil Billovy rozzářené čokoládky. Spokojeně zamířil k pokladně a boxerky zaplatil, čekajíc na Billa, který odložil hromadu oblečení na pult před prodavačku, která se dosti podivila. Omluvně se na Toma usmál.
„Lásko, počkej na mě venku, ano?“ vybídl jej s úsměvem a když Tom se souhlasem vyšel ven, spadl mu kámen ze srdce. Nechtěl, aby Tom, byť jen koutkem oka spatřil to, čím jej chtěl dnes večer překvapit. To bylo stále ještě tajemstvím a Bill se sám pro sebe usmál, když viděl, jak ten kousek látky směřuje rukou prodavačky do tašky.
Jsem moc zvědavý, co tomu budeš říkat, Tomi. Už dnes večer…
Tom si přehodil tašky v ruce a když vyšel Bill z obchodu ven s dalšími pěti, klidně mu je vzal, míříc dolů po ulici a nevšímajíc si Billova nedočkavého pohledu. Bill kolem něj poskakoval jako pejsek a očkama se snažil zkoumat obsah té malé taštičky, kterou měl Tom v ruce. Nesl si ji a ani jej nenapadlo dát ji Billovi. Moc dobře věděl, že po ní Bill touží, hlavně po jejím obsahu, rozhodl se však nedát mu ji jen tak. Proto teď ignoroval Billovy pohledy na sobě i na svých rukou a v duchu si počítal, jak dlouho to čekání Bill vydrží.
„Tomí, dej mi tu taštičku,“ zaškemral tichounkým hláskem, Tomovu odpověď však ani v nejmenším neočekával. Tom se sám pro sebe pousmál a vzhlédl k blankytně modré obloze.
„To je dneska ale opravdu krásně. Sluníčko svítí, ptáčci cvrlikají,“ mluvil si jakoby sám pro sebe a v duchu se otřásal smíchy. Bill mu však pohotově skočil do řeči.
„Tomi, nezamlouvej to,“ přerušil jej, z posledních sil se ovládajíc, odpovědí mu však byl Tomův nechápavý pohled.
„A co nemám zamlouvat? Dnešek je díky sluníčku krásně teplý a soudě podle oblohy bez mráčku to dnes opravdu nevypa-…“
„Tomí!“ okřikl jej Bill přísně a tím ukončil další příval Tomovy předpovědi počasí. Tom však ani nehnul brvou a jen v klidu vyčkával, co Bill udělá teď. A opravdu. Ticho, které mezi nimi nastalo za pár vteřin znova přerušil Billův hlásek, teď už o poznání klidnější. Bylo v něm znát škemrání a prošení, které Tomovi vyvolalo na rtech úsměv.
„Tománku, viď, že už mi dáš tu taštičku, prosím. Viď, že ano, Tomíšku,“ zaprosil sladkými slůvky a s úsměvem se k Tomovi lísal. A Tom už nedovedl déle odolávat. Stačil jen pohled na ta nevinná čokoládová očka a andílkovský kukuč a on v jedné vteřině vzdal veškeré své přemáhání. Bill moc dobře věděl, jak na něj. Omotal si jej kolem prstu tak rychle, jako ještě nikdo na světě. Stačilo jen vyšpulit pusinku a hned dostal to, co chtěl. Radostně zatleskal packama a znova se kochal pohledem na bílého králíčka na boku. Zářivě se na Toma usmál.
„Děkuju, miláčku,“ poděkoval a věnoval Tomovi ten nejkrásnější láskyplný polibek.
Zbýval jim už jen zverimex, ve kterém měli nakoupit potřeby pro Bobíka. Sluníčko už z posledních sil žhnulo, když stáli na parkovišti s hromadou tašek a s klecí, která však nebyla prázdná a oba chlapci to věděli. Věděli, že se nevrací domů už jen dva, ale tři. Jejich třetím společníkem byla jen několikaměsíční malá samička, kterou si Tom vybral a rozhodl se koupit si ji. Učarovala mu už na první pohled, kdy ji spatřil a když o své nápadu řekl Billovi, jehož odpovědí byla jeho rozzářená očka a radostné zavýsknutí, už věděl, že ta maličká bude ode dneška členem jejich nové rodiny. I Billovi se velmi líbila, proto ochotně pomáhal Tomovi s výběrem klece a se vším, co k tomu patří. Během pár vteřin si oba samičku velmi oblíbili, stejně tak jako Ann, která jim pomohla naskádat tašky do kufru a teprve potom zvědavě nakoukla do klece.
„Ahoj, maličká. Ty jsi ale krásňounká. A kdopak je tvůj páníček?“ ptala se Ann zvědavě, rozplývajíc se nad roztomilostí té malé bílé samičky, která vyhopkala ze svého nového domečku, aby si mohla prohlédnout novou tvář. Pozvedla svá černá očka k dredáčkovi, který se mile usmál a ke kterému sama přilnula už od chvíle, kdy ji jeho dlaně poprvé pohladily.
„Já jsem její páníček,“ pronesl Tom pyšně a společně s Billem se uvelebili na zadním sedadle, pozorujíc maličkou, jak krčí čumáček. Bill pozvedl oči k mamince za volantem a zářivě se usmál.
„Bobík je můj a tahle samička bude zase Tomiho,“ vysvětlil, ukazujíc tak ručkama, až se Ann opravdu musela zasmát.
„Aha. A už jsi jí dal jméno, Tome?“ mrkla na Toma do zpětného zrcátka, který svraštil čelo nad její otázkou. Nad tímhle ještě neuvažoval, přestože mu bylo jasné, že jako správný páníček musí té maličké vybrat to nejkrásnější jméno.
„No, když máme Bobíka, tak by se mohla jmenovat třeba Bobinka,“ zauvažoval nahlas a okamžitě se setkal s rozzářeným souhlasem Billa i jeho maminky. Bill si vesele zatleskal ručkama a mile se rozchichotal.
„To je krásné jméno, Tomi. Krásné jméno pro naši krásnou Bobinku. Jen doufám, že Bobí nebude žárlit,“ dodal starostlivě, na Tomovo ujištění, že mají oba králíčci svou klec, jej však strach opustil. Unaveně se opřel o sedadlo a zavřel očka, poslouchajíc tak maminčin hlas.
„Jste určitě unavení a hladoví, kluci, ale nebojte. Večeře je uvařená a až přijedeme domů, všichni se najíme i s Bobíkem a s Bobinkou. Musím jí na uvítanou přichystat něco velmi dobrého,“ usmála se a znova se plně začala soustředit na cestu před sebou.
Sluníčko už začalo zapadat za kopce, když přijeli domů. Tašky s oblečením nanosili všichni tři do předsíně a Tom položil Bobinčinu klec vedle Bobíkovy, tulíc si malé zvířátko do své náruče. Ann poodešla do kuchyně a když z okna spatřila bílou chlupatou kuličku, vrátila se zpět k oběma chlapcům.
„Bobík je venku, pustila jsem ho na travičku, než jsem odjela,“ vysvětlila a dívala se, jak Tom Bobinku pomalounku a opatrně pokládá na zem. Bill se chápavě usmál a otočil se ke dveřím na terasu.
„Bobí, honem pojď sem,“ zavolal a za okamžik opravdu zahlédl malého chlupáčka, který jakmile uslyšel hlas svého pána, rychle hopkal po travičce zpět ke dveřím. Už už byl na chodbě, v tom však zaslechl něco dalšího.
„Honem pojď, přivezli jsme ti kamarádku,“ dodal Bill rozzářeně a nastavil Bobíkovi své packy, jejichž teplo a měkkost, králíček tolik miloval. Rychle capkal k Billovi, jakmile však jeho černé korálky spatřily to něco před sebou, prudce zabrzdil a vůbec si nevšímal dlaní svého páníčka, které mu Bill nastavil. Úplně znehybněl a upíral svá očka na tu krásnou samičku, která na něj zamrkala tak nádherně, až se Bobíkovo králíčí srdíčko rozbušilo jako o závod. Ještě nikdy neviděl krásnější samičku, než byla právě tahle. Měkká, chlupatá ouška, krásná sněhobílá srst, vrtící se ocásek v podobě bambulky, mrkající černé korálky a krčící se růžový čumáček Bobíkovi okamžitě učarovaly. Bill se usmál.
„Tak, Bobíku, tohle je Bobinka, náš nový člen rodiny. Bobinko, tohle je náš Bobík,“ představil je, Bobík jej však vůbec nevnímal. Dokázal vnímat jen ten krásný pohled před sebou, tu nádhernou králičí slečnu, která si jej teď pozorně prohlížela. Očarovala ho na první pohled svou krásou, půvabem a vznešeností, kterou dávala do každého svého, byť jen malinkého krůčku. Bobík jí byl okouzlen.
A tak to bylo celý večer. Bill si spokojeně nalil další šťávu do své sklenice a mrkl nejdříve na oba králíčky a potom na Toma, sedícího naproti sobě.
„Není to pěkné, že má Bobík kamarádku?“ zajíkal se štěstím při pohledu na oba chlupáčky. Tom se však pousmál a spokojeně spolknul další sousto.
„No, myslím, že ji Bobík nebere jako kamarádku,“ zašeptal polohlasně se šibalským úsměvem, čímž okamžitě vyvolal v Billově hlavince řadu otázek.
„Jak to myslíš, Tomi?“ nechápavě svraštil čelíčko, Tom se však jen znova usmál, až se mu v očích blýsklo. Copak ty opravdu nevidíš, Billí, jak je do ní Bobík zakoukaný?
„Tak, jak to říkám,“ odvětil a stočil pohled někam dolů. Bobinka si spokojeně hověla na své podestýlce a chroustala večeři ze své nové mističky. Vůbec nevnímala dva černé korálky, které si ji přes mříž prohlížely. Bobík upíral svá očka na ten malý vrtící se ocásek, aniž by si uvědomil, že i on má ve své modré mističce svůj příděl. Ten ho teď vůbec nezajímal a to už bylo co říct, když jej tvořila ta nejčerstvější šťavnatá mrkvička. Upřel svůj pohled na Toma, který stačil k tomu, aby si Tom uvědomil jednu skutečnost. I on se před několika týdny takhle díval kolem sebe, tímhle pohledem. Pohledem, který naznačoval, že se zamiloval do jednoho černovlasého chlapce, ale neví, jak mu to má říct, jak mu má svou lásku vyznat, jak se bojí odmítnutí. A přesně to teď viděl i v Bobíkových očkách. Jeden jediný pohled Tomovi signalizoval jen jediné – že se Bobík zamiloval až po svá chlupatá králičí ouška.
Světlušky se začaly slétávat pod světly lamp a sluníčko zapadalo za obzor, jdouc se uložit ke spánku do svého slunečního paláce. Hvězdičky ještě ani nestačily vyjít, když se v koupelně rozsvítilo světlo a černovlasá osůbka přehodila morkou osušku přes prádelní koš. Bill se sám pro sebe pousmál a jakmile se znova otočil k zrcadlu, naposled zkontroloval své líčení a účes. Už se stihl osprchovat i upravit, zbývalo mu už jen jediné. Krásně se usmál a s bušícím srdíčkem přešel jen ve svých nových boxerkách, které dnes dostal od Toma ke dveřím, berouc tak do ruček tašku, visící na klice. Její obsah byl pro něj dnes večer velmi důležitý a Bill jej nedočkavě vytáhl ven. Byl to krásný bleděmodrý župánek, ušitý z toho nejjemnějšího saténu, který si Bill po chvilce prohlížení oblékl na sebe a svázal si jej kolem pasu úzkou šňůrkou, která k němu patřila. Znova se postavil před velké zrcadlo a důkladně se v něm prohlédl. Župánek byl možná až velmi krátký, sahal Billovi sotva po kolínka, to mu však vůbec nevadilo. Když jej dnes uviděl na malém věšáčku, umínil si, že tenhle kousek musí být jeho. Perfektně se mu hodil pro dnešní plán a pro překvapení, které Bill pro Toma chystal. Proto jej tak pečlivě ukrýval v hromádce oblečení. Proto si dával pozor, aby mu Tom do kabinky nenahlédnul. Proto jej před placením poprosil, aby jej počkal venku. Protože měl pro něj překvapení a nechtěl, aby se jej Tom dozvěděl dřív, než to bude nutné. Chtěl dnešní večer strávit něčím úplně jiným, něčím, čím jej strávili, když tu spolu tenkrát u jeho maminky byli poprvé. Dlouhým líbáním, něžným mazlením, plným lásky, jemnými, přesto však vášnivými dotyky a… možná i něčím jiným…
Sám pro sebe se usmál a naposled se zhlédl v zrcadle. Natáhl se pro svou oblíbenou voňavku a párkrát si převoněl krk, myslíc na svého miláčka, který ji na něm tolik miloval. Poupravil si župánek, zhasnul světlo v koupelně a s úsměvem vyšel ven na chodbu. Pomalými krůčky přešel až ke dveřím svého pokoje, u kterých se zastavil a zlehka po nich přejel bříšky svých prstíků. Moc dobře věděl, kdo za nimi je a na koho právě teď čeká. Ten někdo čeká na něj. A právě to bylo to, co Billa zahřálo u srdíčka, vykouzlilo mu na tváři šťastný úsměv a dodalo mu odvahu k tomu, po čem tolik toužil už několik dní a o čem znova snil. Ručka se mu třásla, když ji pomalounku vztáhnul a opatrně ji položil na kliku, která jej jedním jediným cvaknutím dovede do hřejivé náruče svého miláčka.
autor: Rachel
betaread: Sajü
Tak doufám, že tu bude co nejvíc komentů, když už mám dneska teda ty narozeniny xD Doufám, že se vám díl líbil:-D
Ale no tak Rachel!!! Zase to usekáváš!!! To snad není pravda xDDD
Překrásný dílek…to Billovo nakupování mi někoho připomíná O:-)
A jako ten Bobík a Bobinka…úžasný! xDDD Skvělí nápad!!
Aaaaa, oslavenkyně všechno nejlepší k narozeninám!
Kolikpak ti je?:-)
všechno nejlepší k narozeninám!
jinak Bobík už má taky přítelkyni jo? Se divim, že není gay po páníčkovi..xDDD mohli mu donést krásného králičího samce..xD
Tak já ještě, než ti připíšu ten kýžený komentář, přeju všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a hlavě twincestního ducha xD
Jinak – Bobík je vážně rozkošný ^^ Jak se zakoukal do králičí samičky… A Bill – jako vždycky sladce nechápavý xP Těším se na tu jejich noc… <33 Holt, ta zvědavost dělá svoje…
moc pěknej dílek. jj mno usekáváš to ale pak to bue zajímavější o to víc mno..:D tak do toho honem další dílek..:)
OMG, Rachelko.. opět jsi mě dostala. Prostě, používat slova chvály pro tvoji povídku je nedostačující. Slovy se tvá povídka popsat nedá, na to jsou ty písmenka až moc obyčená, nedostačující. Každopádně jsi mě dostala Bobinkou a zamilovaným Bobíkem, tuhle část jsem doslova hltala. A věta Věděl, že vždy, když si Bill něco umínil, muselo být stůj co stůj po jeho… mě tak trochu připomíná mě. Jsem znamení býk a býci jsou tvrdohlaví. Já jsem, jak říká Peťul (ségra), extrém O:o)
Jinak ti přeju vše nejlepší k tvým dnešním narozeninám. Ať už dnes slavíš oslavu jakéhokoli čísla tvého stáří, užij si to jak jen to jde. Narozeninové dny jsou krásné. Doufám, že bude i ten tvůj. Tenhle den je přeci jen jednou za rok, ne? ;o*
P.S.: Moc ti děkuji za komentář, který jsi mi nechala na blogu. Moc mě potěšil, byla jsem překvapená. Jen… nemáš za co děkovat, já ty komentáře píšu ráda. Měla bych spíš děkovat já tobě, že píšeš. Že píšeš tak skvěle…:o* Nemůžu se dočkat příštího dílu…
Ou, nějak jsem se rozepsala..O:o)
já taky pořídím svý Gugince nějakýho Bobíka^^:D
všechno nejlepší:*:)
Jééé, ty jo, to je překvápko!!! Vážně jsem tohle nečekala. Všem vám samozřejmě moc děkuju za přáníčka, ani nevíte, jakou jste mi udělaly radost. Tohle jsou prostě nejlepší dárky, mnohem lepší, než peníze atd. protože jsou psány od vašeho srdíčka a proto si jich vážím:-D Jste prostě zlatíčka a ani nevíte, jak si těch krásných komentů vážím:-D
No jo, chtěla jsem Bobíka nějak povzbudit a to po vzoru páníčka xD Co je to za pořádek kurnik, když si Bill užívá a Bobík ne. Teď se má alespoň na co koukat:-D
Ještě jednou vám moc děkuju za komenty a za přáníčka, díky vám jsou ty narozeniny mnohem hezčí, děkuju moc xD A teď s vaším laskavým dovolením jdu přepisovat další dílek, nabitá další energií, za kterou vděčím právě vám. Mám vás moc ráda!!!♥
Zatím pa, Vaše Rachel xD
Jako všechno nejlepší Rachel.
useknutý bože to zas čekat.ale mě dneska nci nerozhodí,protože mám dvojčátko
Tak copak dostane Bobik Bobinu nebo ostrouha mrkvičku.