autor: Ainikki
Edit 31.8.: Omlouvám se autorce i čtenářům, ale zapomněla jsem na konec téhle povídky přidat ještě „Jak to bylo dál“, který mi Ainikki poslala dodatečně, tak kdo si všimnete, mrkněte se. Pa J. :o)
Tom
Neochotně jsem si prohlídl seznam věcí, který nám sepsala máma, a bylo jimi potřeba ještě dovybavit Alexe. Docela táhlej sloupeček, řekl bych. Když nám líčila, že toho už poměrně dost nakoupila ještě před naším příjezdem, tak bych očekával, že se na tom papírku bude krčit jen pár položek, ale tenhle nákup bude zřejmě na dost dlouho. Navíc se mi vůbec nikam nechtělo. Nechápu, proč to nemohla obstarat ona a posílá to shánět nás dva, když my stejně ani netušili, jak by alespoň vzdáleně měla polovina těch věcí vypadat, natož co se pod těmi prapodivnými názvy vůbec skrývá. Nikdy by mě nenapadlo, že toho může tak malý dítě potřebovat tolik.
Navíc jsem si mohl ke své dnešní náladě přičíst ještě včerejší nevydařenou noc, kdy Alex ne a ne usnout a pořád si z té postýlky něco vyřvával, takže jsme houpali, chlácholili, jednoduše s ním dělali psí kusy, a když zabral a konečně to vypadalo, že si přijdu na svý i já, tak už jsem mohl jen s notnou dávkou zklamání sledovat, jak zmožený taťka usíná taky, aniž by nějak reagoval na moje snahy si ho trochu užít. Hlavně, že toho tolik nasliboval.
Upíchl jsem auto na jednom z volných míst na parkovišti a před tím, než jsem se z něj vyštrachal ven, jsem si stáhl kapuci pořádně do čela, na oči narazil sluneční brýle velikosti mouchy tse tse, které mi zakrývaly půlku obličeje a neopomněl jsem si porovnat vercajk v až příliš na můj vkus upnutých kalhotách, které jsem dnes na sebe v rámci maskování nasoukal a s podobně zakukleným Billem jsem se vydal do světa dětských dudlíků, zavinovaček a plínek.
„Teď kam?“ Ptal jsem se bezradně Billa, oči zapíchnuté do našeho nákupního lístku.
„Tak ukaž, co tam máme.“ Nahnul se mi přes rameno a začal předčítat nahlas. „Nutrilon (proti ublinkávání), kojenecké mléko a čaj, náhradní láhev min. 1ks, dudlíky na láhev (do zásoby), zvlhčovač vzduchu, babysitting (v našem to už praská), zásyp, kojenecké pleny (80×80 cm, 100% bavlna), kojenecké utěrky (25×25 cm), čistící ubrousky, papírové pleny… No, vona se normálně zbláznila.“ Zaúpěl Bill ještě dřív, než se dostal na konec seznamu. „Se tu rozhlídni. To tu budeme hledat ještě zejtra.“ Rozhodil kolem sebe rukama v bezmocném gestu.
„Hmm…“ Zamručel jsem neurčitě. „Myslím, že můžeme bejt rádi, že je to speciálka od dětský výživy, až po spoďáry. Mnohem horší by bylo shánět to po dvaceti různejch krámech.“ Shrnul jsem naši situaci z malinko optimističtějšího náhledu a papír jsem roztrhl na půl. „Tohle jdu hledat já, tohle ty.“ Instruoval jsem bratra, vrazil mu do ruky jednu z těch užmoulaných polovin a vydal se směle do hloubi obchodu.
Prokličkoval jsem mezi pár regály s dětským oblečením. To jsem momentálně nepotřeboval. Po téhle stránce byl Alex vybavený vcelku dost, a zamířil jsem si to rovnou do sekce, kde jsem tušil, že bych mohl uspět, co se plen týče. Hmm, tak tady končí veškerá legrace. Pomyslel jsem si, když se mi do zorného pole dostala spousta nepřeberného množství a druhů téhle přebalovací nutnosti. Mohl by mi laskavě někdo ujasnit, alespoň na kterou značku bych se měl zaměřit? Tak tohle ne. To si asi nechám jako třešničku na dortu a přejdu k další položce. Čistící ubrousky. Pokud jsem se dobře rozpomínal, tak kolem těch už jsem šel. Vrátil jsem se tedy pár kroků zpět a chtělo se mi rovnou zakvílet nahlas. Proč nemůžou vyrábět jen jedny? Každopádně jich tu neměli tolik jako plen, takže jsem se rozhodl podrobněji je začít zkoumat a možná, že se mi snad nakonec některé z nich podaří i vybrat.
V mém košíku skončily rovnou troje. Baby fresch, sensitive a naturals. Jednoduše je na Alexandrovi hezky pěkně vyzkoušíme a co bude nakonec té jeho prdelce vyhovovat nejvíc, tak se pak koupí ve větším množství. Přihodil jsem ještě dalších pár věcí, které se mi povedlo s nemalým úsilím dohledat a rozhodl jsem se porozhlédnout po Billovi a konzultovat s ním ten zbytek.
„Bille, mohl bys mi jít poradit.“ Spustil jsem na něj rovnou, když jsem ho našel, jak zkoumá něco na zadní etiketě zřejmě nějakého dětského jídla. Pokud se tak ty blafy dají vůbec nazývat. „Jaký ty papírový plíny Alex používá?“ Bill na mě střelil rozladěným pohledem a místo odpovědi se mi dostalo jen další otázky.
„A můžeš laskavě říct ty mně, který mlíko? Tohle s tou jedničkou, nebo jedna extra, jedna HA, pak tady je spousta příkrmů, já fakt nevím. Už tady nad tím stojím dobrejch patnáct minut.“
„No to si na tom asi budeš muset přečíst a nebo ty nevíš, čím doma toho kluka krmíš?“ Odvětil jsem malinko příkřeji, než jsem měl v plánu. Už mi to začínalo lízt na mozek.
„To teda nevím, ty chytrej. Máma to nemá v originálním balení, přesypala to do nějaký dózy.“ Vysvětlil mi a zkroušeně si povzdechl.
„Pánové, potřebujete s něčím pomoct?“ Zřejmě jsme mezi všemi těmi zákaznicemi začínali už poněkud vyčuhovat, protože si nás všiml personál obchodu. Mladá slečna jen o něco málo starší, než jsme mohli být my, v slušivé zástěrce s logem společnosti, se usmála, když jsme jí oba začali věnovat pozornost a zeptala se ještě jednou. „Nevíte si s něčím rady?“
„No… vlastně ne.“ Připustil Bill a zatřásl ve vzduchu jednou z těch pixel se sušeným bílým čímsi.
„To je jednoduché. Musíte vybírat podle věku vašeho dítěte. Jak staré máte miminko?“
„Ani ne měsíc.“
„Dobře. A ještě mi povězte. Maminka má problémy s kojením? Jak často kojí?“
„Ehm… vůbec.“ Zrozpačitěl trochu Bill. Tahle otázka mu nebyla nejspíš moc příjemná.
„Tak v tom případě rozhodně doporučuji tohle Extra. Zasytí více než standardní kojenecké mléko a dále tohle s označením HA. Je dobré jako prevence vzniku alergií.“ Slečna nám ochotně poskytla výklad a podávala nám oboje balení. Bill se na ni usmál. Viditelně mu ulevila v jeho těžké chvilce, a teď už byl docela spokojený.
„Moc děkuju.“ Zubil se jako blbeček a já měl chuť ho nakopnout. Očividně mu ta holka zaimponovala, když se vyznala ve všech těch serepetičkách. To já v tomhle moc nebodoval.
„Ještě něco dalšího?“ Zajímala se úslužně.
„Jo. Tam v tý polici,“ máchl jsem rukou směrem, který jsem měl na mysli, „je spousta plín a já nemám páru, který.“ Rozhodl jsem s ní vyřešit i svůj malý problém.
„A vy máte jak staré děťátko?“ Zacvrlikala.
„Ehm… no… my.“ Koktal jsem a ukazoval prstem na Billa a hned zase na sebe. „To je pro to stejný.“
„Jo vy jste…“ Nechala větu nedokončenou, ale zatvářila se, že zřejmě pochopila.
„Ne, nejsme!“ Vyhrknul jsem o překot. „On je otec. Já jsem strýc.“ Ujasnil jsem naše rodinné poměry a pak mi došlo, že je to vlastně úplně jedno. My byli obojí. Do toho jsem ji už ovšem zasvěcovat nehodlal.
„Aha, tak pojďte se mnou.“ Vyzvala mě a já se tedy pomalu ploužil za ní. „Víte, někoho mi hrozně připomínáte. Neviděli jsme se někde?“ A jéje. Průšvih na obzoru. Taky ta prodavačka nemohla být nějaká stará baba, která by neměla ánung, kdo to před ní stojí.
„To určitě ne. Vás bych si dozajista pamatoval.“ Svůdně jsem na ni mrkl, což skrz brejle nemohla vidět, ale tak třeba tu grimasu vytušila, protože se polichoceně zachichotala a sklopila oči. Dál už se v tom ale neměla potřebu vrtat, a přešla na jednání v úrovni zákazník prodavač. Docela se mi ulevilo. Doufal jsem jen, že jí za chvilenku nedocvakne a nezačne se dožadovat snímečku a podpisu. David měl tuhle novinku v plánu vypustit do světa až na konci tohoto týdne. Už měl dokonce k dispozici i jednu fotku Billa s malým. Docela jsem byl zvědavej na to, jak na to budou fanynky reagovat. Ovšem jako svobodnej otec by se pro ně mohl stát ještě větším lákadlem.
„Předpokládám, že jste nezakotvili ani na konkrétní značce. Zkuste tedy Newborn z řady Huggies a dále od Pampers New baby a na noc Sleep & play.“
„Moc vám děkuju.“ Nezapomněl jsem na slušné vychování a naskládal si ty balíky do nákupního vozíku.
„Nemáte zač. Je to všechno?“
„Zatím ano. Ještě jednou mnohokrát dík.“
„Přeji hezký zbytek dne.“ Rozloučila se a odcházela.
„Mám všechno. Můžeme jít?“ Vrátil jsem se zpátky k Billovi a zajímal se, jak na tom je.
„Já snad taky.“ K mé úlevě mi potvrdil, že další zdržení už se konat nebude. Nic nám tedy nebránilo rozjet se k pokladnám a honem pryč odsud.
…
Bill
„No to je dost, že jste tady.“ Sesypala se na nás máma, jen co jsme se s naším nákupem objevili ve dveřích. „Už před hodinou mi volala Susan odvedle. Potřebujeme spolu něco probrat.“ Donutila mě pustit tašky, malého Alexe mi vrazila do náruče a už si obouvala boty. „Nezapomeňte ho nakrmit.“ Stihla ještě křiknout přes rameno, když se už ztrácela za dveřmi. Jen jsem nad ní zakroutil hlavou a pokusil se ukotvit si Alexandra jen na jedné ruce, abych mohl pobrat něco z těch našich přetékajících igelitek.
„Odnosím to. Běž.“ Vysvobodil mě Tom. Usadil jsem se s ním v obýváku a automaticky mu začal zpívat nějakou písničku.
„Všechno je to v kuchyni. Něco jsem už i vybalil. Uděláš mu to mlíko ty? Já to nikdy nemůžu trefit.“ Upřel na mě psí oči. Tom byl docela ochotný krmič, ale jakmile došlo na přípravu lahve, moc mu to nešlo.
„Jasně.“ Vstal jsem a předal mu štafetu v zabavování Alexe.
V kuchyni jsem bezděčně pokračoval v prozpěvování si a plně jsem se ponořil do té své kuchařské činnosti, že jsem vůbec nepostřehl, že už nejsem sám. Lekl jsem se, když se mi zezadu kolem pasu omotaly Tomovy ruce, při tom mi funěl za krk.
„Jsme sami a včera jsme něco nestihli.“ Zahuhlal, ožužlávajíc mi ucho. Neměl se ani k velkému otálení a rovnou mi sjel rukou na můj poklopec, který přímo drze a provokativně stisknul.
„Ooo, sakra.“ Zaúpěl jsem a láhev mi málem vyklouzla z rukou.
„Ani nevíš, jak moc toužím po svým úžasně sexy taťuldovi.“ Žbleptal dál a pokoušel se mě naladit na stejnou vlnu. Docela se mu to i dařilo, mně ale i přes postupně se probouzející vzrušení bliknul v hlavě výstražný majáček.
„Kde je Alex?“ Uvědomil jsem si, že když je tu Tom se mnou, zákonitě na naše dítě nikdo nedohlíží.
„Klimbá v obýváku na pohovce. Jen pět minut. Bude to rychlý, to tam vydrží.“ To nemohl myslet vážně. Co je tohle za nezodpovědnost.
„Tak to ani náhodou!“ Utnul jsem to razantně. „Co kdyby se skulil? Seš blázen, žes ho nechal samotnýho.“ Zjezdil jsem ho a vysmekl se mu.
„Bille, nešil. Jak by to asi udělal? Vždyť se sám ani nepřetočí na břicho.“ Uklidňoval mě a snažil se držet se mnou krok, když jsem se přímo bleskovou rychlostí přesouval z kuchyně do obýváku.
„Nikdy nevíš.“ Trval jsem si na svém a zvedal toho svého andílka z gauče. „To je ale ošklivej strejda, viď broučku.“ Mluvil jsem na Alexe a při tom mu vtiskával drobné pusky na jeho tvářičky. „Budeme papat. Seš pro?“ Opovědí mi bylo chlapečkovo nadšené vrhnutí se po dudlíku, který se ztratil v jeho pusině, a začal okamžitě sát. „Tohle už nikdy, prosím, nedělej.“ Smířlivě, ale přesto s patřičným důrazem, jsem se obrátil znovu na Toma.
„Čau kluci, jsem doma. Povedlo se mi dneska zdrhnout dřív.“ Vrazil neočekávaně do místnosti hlavu Gordon, který se vrátil z práce neobvykle brzy, a hned se hrnul přivítat se taky se svým vnukem, který už měl téměř celý obsah lahve v sobě. Tom na protějším křesle jen tiše zaúpěl. Vyhlídka na brzký sex byla odmrštěna zase o kus dál…
…
Tom
„Uááááá!“ Ozvalo se z postýlky o půl třetí v noci, jak jsem zjistil jediným pohledem na digitální budík, který vedle mě svítil na nočním stolku. Mocně jsem si zívnul a těsně předtím, než jsem schoval hlavu pod peřinu, jsem zahučel na Billa.
„Seš na řadě.“ Neuvěřitelný. Zase budeme oba dva celej následující den k nepoužití. To malý hádě se budilo s železnou přesností každý dvě až tři hodiny.
„Tome, vem si ho zatím k sobě, než přinesu flašku.“ Žádal mě Bill rozespalým hlasem a zaškrabkal na mou přikrývku, pod kterou jsem se stále ještě schovával. Neochotně jsem ji ze sebe nadzvedl a Bill mi pohotově přistrčil ten řvoucí uzlíček.
„Ššššš, ššššš.“ Z pouhé setrvačnosti jsem ho chlácholil a hladil při tom po bříšku. Sotva jsem vnímal bratrův návrat a to, jak mi malého vzal a pustil se do krmení.
„Tomi…“ Proniklo ke mně zdálky. Nespokojeně jsem jen cosi zahuhlal, protože jsem už téměř nevěděl o světě, a tenhle hlásek se mi snažil překazit moje upadání do slastného bezvědomí. „Lásko, teď by to šlo.“ Nabyl na naléhavosti a já ucítil vlhké mokro na svým krku. Bill. Samozřejmě. Alexander ho musel probrat natolik, že se nezdráhal na mě začít dotírat. Ovanul mě studený vzduch, to když ze mě stáhl peřinu a jeho ruka mě pohladila po zadku.
„Spím.“ Zaskuhral jsem téměř zoufale. On se ale zřejmě nehodlal jen tak vzdát. Guma od trenek doputovala do půli mého pozadí a sjížděla si klidně dál. „Bille, prosím. Ojedu tě ráno. Teď mě nech!“ Prsknul jsem už značně naštvaný, zašátral pro konec pokrývky, znovu se přikryl až po bradu, otočil se k němu zády a ještě pro jistotu jsem se odtáhl až na druhý konec postele, co nejdál od něj.
„To už ti o to nikdo nebude stát.“ Trucovitě jsem ho ještě zaslechl ucedit, ovšem bylo mi to jedno. On do rána vychladne a já se aspoň malinko vyspím.
…
Bill
Sešel jsem dolů, odkud už byl slyšet čilý ruch a v náručí jsem nesl Alexandra.
„Dobré ráno.“ Pozdravil jsem mámu s Gordonem a zívl si na celé kolo. „Můžu vám ho tady nechat? Tom ještě spí, tak aby ho náhodou nevzbudil, a já se dojdu osprchovat, jo?“
„Jasně, pojď ke mně, ty můj malej chlapečku.“ Natahovala se hned po něm máma. Sám jsem se až divil, s jakou radostí jsem jí ho podal, byl jsem skutečně vyřízený, a rovnou jsem si to namířil do koupelny. Doufal jsem, že teplá voda mi dopřeje trochu toho uvolnění a osvěžení, když už s tím spaním a sexem je to totálně na prd. Nastavil jsem si ideální teplotu a s áchnutím, vyjadřujícím pocit blaženosti, jsem si stoupl pod proud vody. Bohatě jsem se celý namydlil sprchovým gelem jemně vonícím po nějakém ovoci a pak ty bublinky ze sebe nechával dlouhou dobu smývat, vychutnávajíc si tak jen teplotu vody a masáž dopadajících kapek.
„Tome.“ Vydechnul jsem překvapeně, když jsem odsunul prosklené dveře sprchového koutu a chystal se vylézt ven. Bratr byl v koupelně se mnou a právě se ze sebe snažil svlíknout svoje trenýrky, které se mu zašmodrchaly kolem kotníku, a on povážlivě zavrávoral.
„Ještě si tam měl chvíli vydržet.“ Pronesl a já z podtónu jeho hlasu ihned poznal, na co se chystal a zřejmě stále chystá, což mi potvrdil i tím, když otočil klíčem v zámku.
„Nepovídej,“ přešel jsem k němu a schválně udělal dramatickou odmlku. „A nezdá se ti ten prostor vevnitř trochu malej?“ Poukázal jsem na fakt, že sprcha našich je k určitým činnostem absolutně nevhodná. „Myslím, že tady to bude lepší.“ Přišel jsem s jiným návrhem, a abych názorně demonstroval, které místo mám přesně na mysli, vyšvihl jsem se na Alexandrovu skříňku s přebalovacím pultíkem. Tedy on byl ještě po nás, Gordon ho stáhnul z půdy, ale to teď bylo vedlejší.
„Páni,“ vzmohl se jen Tom na chabé pootevření pusy, a když jsem od sebe ještě nestydatě odtáhl stehna a pohladil se tam dole, jen zalapal do dechu. Každopádně mu to ale nezabránilo v tom, aby byl v cukuletu u mě. „Sakra, a já si myslel, že potom, cos řekl v noci, mi dá víc práce tě přesvědčit.“ Svěřil mi svoje obavy těsně před tím, než se mi dravě dostal svým jazykem do pusy. Blázínek. Možná, že jsem si v ten moment neodpustil jedovatou poznámku, ale rozhodně jsem to tak nemyslel. Byl unavený, já to chápal, a teď bych byl rozhodně úplný idiot, kdybych se k tomu chtěl vracet a naoko dělat drahoty, že to nechci, když to tak rozhodně nebylo. Potřeboval jsem to, toužil jsem po něm. Mezi péčí o Alexe a pracovními povinnostmi, které byly na spadnutí, se to totiž dělalo tak zatraceně špatně, že jsem rozhodně tuhle chvilku nemínil promrhat nějakým otálením.
Dravě a nenasytně jsme se do sebe vpíjeli, a přitom moje ruka neomylně zamířila do jeho klína. Chtěl jsem ho mít co nejdříve tvrdého, připraveného, v sobě. Nebylo ale ani zapotřebí velké snahy, on byl rozhicovaný ještě dříve, než jsem se ho stačil dotknout. Já na tom byl obdobně. Nebylo se čemu divit, po těch dnech stresu, abstinence a nemožnosti na sebe téměř sáhnout. Rychlé uvolnění bylo přesně to, po čem jsme oba prahli.
„Kurva, tolik tě chci.“ Mumlal Tom a při tom mi ještě zvládal zuřivě sát bradavku, tisknul si mě k sobě a naše penisy se o sebe třely, narážely do sebe a klouzaly mezi našimi těly. Rozlévalo se mnou příjemné mrazení a já se ochotně nastavoval každému jeho dotyku a při tom jsem sám dráždil každý Tomův záhyb, na který jsem jenom dosáhl.
Náš dech se zrychloval v přímé úměře s naším rostoucím vzrušením a já se přistihl při tom, že už mi nestačí jen jeho jazyk všude na mém těle. Chtěl jsem tu kluzkou a teplou věc na jednom konkrétním místě. Neuvědoměle jsem tlačil na jeho ramena a on se nechával bez protestů směrovat až tam dolů. Špičkou jazyka se dotkl mého žaludu, to ale nebylo ono, což pochopil ihned, jakmile jsem sám sebe chytl do ruky, znemožňujíc mu tak, aby si mě zasunul hluboko do pusy. Sjel tedy ještě o něco níž a pomohl mi od sebe víc oddálit nohy. Přisunul jsem se až na samý okraj pultíku a podsadil pánev, abych mu vše jen usnadnil.
Málem jsem vykřikl, když se Tomův jazyk ocitl u mého vstupu. Cítil jsem, jak ho líže, jak krouží okolo a nakonec proniká i dovnitř. Bylo to tak moc dobré. Zarýval jsem nehty do jeho ramene a s úst mi unikaly první tlumené vzdychy. Když zrychlil a celé to tak zintensivnil, nevydržel jsem.
„Dost už.“ Dostal jsem ze sebe a pokoušel se ho odstrčit. Zvedl ke mně pohled s pár otazníky ovšem taky plný dychtivosti. Tom rád lízal můj zadek a já miloval jeho pusu na tomhle místě. „Udělám se, jestli toho nenecháš.“ Vysvětlil jsem. „Chci, až budeš ve mně.“ Upřesnil jsem rychle, aby nestačil dodat nic v tom smyslu, že o to tu přeci jde.
Tom se jen zaculil a zvednul se. Ještě než stačil podotknout, že nám něco chybí, sáhnul jsem za sebe a podal mu Alexův dětský olejíček.
„Pořádně mě vojeď.“ Vyžádal jsem si a lahvičku jsem mu vtiskl do ruky zároveň s polibkem na rty.
„S radostí.“ Ušklíbl se Tom, víčko cvaklo a než jsem se nadál, dráždily mě Tomovy prsty.
„Ou, jo, roztáhni mě rychle.“ Pobízel jsem ho a sám si vymáčkl trochu té mastné tekutiny do dlaně. Hmátl jsem mezi nás a jal se potírat bratrův penis, aby se s tím pak už nemusel zdržovat. Tomovi při tom uniklo táhlé zasténání. Pootevřel rty, pevně k sobě stiskl víčka a já s fascinací sledoval jeho dychtivý obličej, což mi překazil v momentě, kdy se tam uvnitř otřel o moji prostatu. Zaskočilo mě to, jak jsem se soustředil na něj a vyslalo mi to ven z hrdla výkřik, který Tom utlumil v polibku.
Nepřestával mě líbat a své prsty vyměnil za něco mnohem lepšího, většího. Vnímal jsem, jak mě vyplnil na jeden mocný příraz a já odhodil poslední zbytečky sebekontroly, které ve mně zůstávaly, abych nekřičel nahlas. Dál to nešlo potlačovat. Tom do mě začal rychle přirážet, pomalejší tempo by nezvládl ani jeden z nás, byli jsme na hranici. A on se mě už nesnažil tlumit, sténal se mnou, nebylo v naší moci to ovládnout a přemýšlet nad tím, že nás snad někdo může slyšet, jsme ani nedokázali.
Tom držel mé nohy pod koleny doširoka roztažené, aby do mě mohl co nejhloub a já se ho křečovitě přidržoval za ramena, na kterých začínaly perlit drobné krůpěje potu stejně tak jako po celé jeho rozpálené pokožce.
„Už… už budu.“ Moje slova ho nejspíš donutila ty poslední přírazy, které ve mně rozpoutaly orgasmické běsnění, provést s až bestiální razancí. Pultík se mnou nadskočil a párkrát narazil zezadu do zdi. Hlava se mi prudce zvrátila nazad a mokré vlasy zastudily někde vzadu na zádech, když mé lepkavé sperma zasáhlo naše břicha. Můj poslední výkřik mi ale uvízl někde hluboko v krku. Neměl jsem vzduch ani sílu dostat ho ze sebe ven. I Tom jen skučivě zakňoural a obličej se mu orgasmem stáhl, pro mé oči, do uchvacující grimasy.
Oba jsme jen zmoženě oddechovali, unavení, malátní, ale vrcholně spokojení, protože spolu po tak dlouhé době. Mělce jsem mu odfukoval někde do prohlubně mezi krkem a ramenem a užíval si poslední zbytečky odplouvajícího vzrušení a Tom mě při tom v dlouhých tazích hladil po zádech.
„Chci tě ještě líbat.“ Nakřáple zašeptal, něžně mě uchopil za bradu a pomohl mé ztěžklé hlavě vytáhnout se výš. Líně vplul svým jazykem mezi mé pootevřené rty. Byl to slaný polibek, dlouhý a procítěný. „Oh, kruci. Chci být s tebou. Alespoň pár hodin jen tak zalezlý v posteli. Užívat si tě, mazlit se s tebou a takhle ti to udělat ještě alespoň třikrát.“ Svěřoval mi, šeptaje do mého ucha se znatelnou frustrací a roztrpčením nad tím, že k tomu nemáme vůbec podmínky. Tahle rychlovka nám asi zase bude muset na nějakou dobu postačit.
„To já taky, ale nemluv o tom. Ničí mě to.“ Ševelil jsem sklesle. „Tohle bylo přece úžasný.“ Dodal jsem v pokusu o povzbuzení.
„Miluju tě.“ Neopomněl říct a posmutněle se na mě usmál. Pomohl mi dolů z té skříňky a přidržel mě, dokud si mé rozechvělé nohy nezvykly znovu nést mou váhu. Spěšně jsme ještě ze sebe ve sprše spláchli všechny viditelné pozůstatky a natáhli na sebe nějaké oblečení.
Těsně předtím, než jsme opustili koupelnu, jsem si všiml, že omítka za přebalovacím pultíkem, se v jednom místě trochu odloupla, ale to mi teď vcelku vrásky nedělalo. Spíš na mě dolehla tíha faktu, který jsem si prve moc nepřipouštěl, a to, že nejsme v domě sami. Už teď jsem se styděl a preventivě rudnul při pouhé myšlence, že by to mohli naši slyšet. Plížili jsme se po chodbě, naslouchajíc zvukům zezdola, tam bylo ale hrobové ticho. Až v kuchyni na jídelním stole jsme objevili lísteček s krátkým vzkazem.
Jeli jsme s Alexem na výlet. Vrátíme se až odpoledne. Odpočívejte.
„Tady se ta přání plní rychlejc, než bych čekal.“ Znatelně pookřál Tom a přitáhl si mě za pas k sobě. Láskyplně mě pohladil bříšky prstů po tváři, a pak už jsme si jen užívali další procítěné a hluboké líbání, při kterém jsme se přesouvali do mého, teď už našeho společného pokoje.
KONEC
Co dodat? Snad jen, žili spolu šťastně až do smrti, tak by mělo končívat všechno, nemyslíte? 😀
Ale dost blbostí. Chtěla jsem jen poděkovat všem těm, kteří tuhle povídku četli, a dvojnásobný dík patří těm málo duším, které nelenily a dokonce ji i okomentovaly. :o)
Nejsem na moc dlouhé závěrečné proslovy, takže to nebudu protahovat a u nějakého dalšího mého dílka se s vámi budu těšit Na čtenou! ;o) Ainikki
A jak to bylo dál…
Alice – přátelství mezi ní a Tomem se po tom incidentu s polibkem málem rozpadlo, protože Alici vídání Toma, kterého si přála mít za něco víc, bolelo. Všechno se ale urovnalo v momentě, kdy si našla muže, který její city opětoval a ještě více se stmelilo, když se stala dalším ze zasvěcených do Billova a Tomova vztahu. A její vyvolený? Roky kolem něj jen kroužila, a nakonec se jím stal nikdo jiný než samotný Andreas. Cesty lásky jsou nevyzpytatelné a alkohol, spolu s plouživým tanečkem tělo na tělo, velice zrádný… :o)
Ariana – vykřesala v sobě odvahu postavit se sestře a odejít od ní. Našla si novou holku, která do jejich 4% domácnosti porodila dcerku z umělého oplodnění, ale po pár letech Arianě utekla s chlápkem, který měl přeci tak okouzlující úsměv. To jsou ti nestálí bisexuálové… 😀
Deborah – sestřin odchod ji dopálil. Nikdo jí nezbyl a zradu vlastní krve nehodlala nechat bez odezvy. Uměla velmi trpělivě čekat. Kdo myslíte, že poslal do cesty Arianině nové družce toho blonďáka s okouzlujícím úsměvem? Pomsta je přeci tak sladká… ;o)
Bill – jako tatínek se neuvěřitelně změnil. Byl pryč ten roztržitý, afektovaně jednající kluk, který strkal před problémy hlavu do písku. Najednou tu byl milující, pečovatelský mladý muž, který dělal všechno proto, aby se ty jeho dvě největší lásky měly co nejlépe. Hektický život s kapelou po pár letech vyměnil pozvolna za něco klidnějšího, co by tolik nezasahovalo do rodinného soužití. Svůj smysl pro estetiku uplatnil v módním průmyslu.
Tom – do Billa „taťky“ se snad zamiloval ještě víc, a to si dříve myslel, že víc to už snad nejde. Hýčkal si ho, stejně tak jako svého synovce, kterého spíše rozmazloval než vychovával. Co se týče jeho další profesní dráhy, věnoval se hledání nových talentů. Kapela byla sice odsunuta do pozadí, ale přesto zcela nezanikla. Jednou za čas zahráli vzpomínkový koncert nebo vydali samotný singl, jen tak pro jejich radost z tvůrčí činnosti a z dobrého pocitu, že můžou hrát a být pohromadě s Gustavem a Georgem.
Alexander – podle slov strýčka Toma se pěkně zvrhnul, protože se nevydal v jejich šlépějích, ale spíše se pobabil a stal se z něj celosvětově uznávaný výtvarný umělec a občasný spisovatel píšící o zakázaných, zato neobyčejně silných láskách, mezi sourozenci. Za to byl jedněmi milovaný a obdivovaný, jinými odsuzovaný. Kdoví, kde bral svoji inspiraci… :o)
autor: Ainikki
betaread: Janule
náádhera,užasné dokonalé… ale bude mi ta povídka hooodně chybět.. 🙁
toje jako konec? opravdový konec? 🙁 bude mi smutno.. ale byla to úžasná povídka
Krásná povídka 🙂
Nádherná poviedka,ďakujem Ainikki že píšeš takéto skvosty.
Užasná poviedka. Jedna z najkrajších. Píšeš nádherne.
Teda…takhle to useknout…Škoda, že sis s tím koncem víc nevyhrála…trošku to srazilo hodnotu téhle báječné povídky…Jinak Ti za ni moc děkuju…Strašně sem si ji oblíbila…a myslím,k že se k ní ještě v brzku vrátím…alespoň k pár kapitolám…Xd
Tak veľmi som sa bála, že koniec bude iný. Lebo celý príbeh od úplného začiatku až do konca bol nádherný. Páčilo sa mi, že po celý čas v ňom Tom a potom už aj Bill nezapochybovali o svojom cite a milovali sa napriek problémom. Ďakujem Ainikki za všetky pekné chvíle, ktoré som prežívala a odpusť za niektoré moje nepekné vyjadrenia na Letitiu. Len som mala strach, že jej dovolíš skaziť to čo je medzi Tomom a Billom 🙂 Ďakujem aj za to, že si to neurobila 🙂
Nevim co k tehle povidce dodat, proste jen WAW. Byla skvela …
Ta povídka je užastna čtu ji už po druhe a pořad v ni nacházim něco zajímaveho.
Ta povídka je užastna čtu ji už po druhe a pořad v ni nacházim něco zajímaveho.