autor: Janule
TOM
Loitsche čtvrtek 27.8.2015
„A ne abyste s dědou někde zabloudili, hlídej ho! Jděte jenom po cestě k seníku a zpátky… nikam nezahýbejte, znáš ho!“ volá ještě máma k brance za odcházející trojicí. Dejv se Gordona drží za ruku, Scotty kolem nich pobíhá jak splašenej a nemůže se dočkat, až budou v lese. Jdou na procházku.
„Neboj, babí, já ho nepustim,“ zavolá zpátky Dejv a důležitě babičce ukáže, jak si dědu pevně drží.
„Tak co je novýho, kluci, povídejte,“ začne hned máma s výslechem, když se usadíme na sedačku v obýváku a rozebereme si z tácu kafe. Přijeli jsme před půl hodinou, abychom jim tu nechali na pár dní Dejva se Scottym. Babička už se nemohla dočkat, až si zase vnuka pořádně užije, naposledy tu byl delší dobu, když nám vyhořel dědův barák. Blíží se turné, takže musíme hodně zkoušet, budeme oslavovat narozeniny a mě čeká za dva dny dokončit stěhování k Filipovi. Nechtěli jsme, aby u toho Dejv byl, a sledoval, jak si odnáším všechny zbylý věci, který jsem si ještě nestihl k Filipovi postupně převézt, takže proto bude tady. O tom, že za deset dní vyrážíme s tátou na turné, dávno ví, takže mu nepřijde divný, že jsem pořád pryč, budeme spát po hotelích a on doma se Sabine. Máma nás sice přemlouvala, ať jí ho necháme v Loitsche celou dobu, co budeme pryč, nebo aspoň do svatby, ale řekli jsme si s Billem, že tohle právě bude nejvhodnější čas proto, aby se Sabine s Dejvem sžili v jedný domácnosti. Bude se o něj starat ona, a až skončí turné, mělo by všechno klapat jako na drátkách. Dejvovi už něco nakukáme, až zjistí, že nahoře nebydlím… na to je ještě čas.
„Novýho? No… to budeš koukat, co je novýho,“ přepne se Bill do polohy „drbna z Loitsche“, očička mu zazářej a hned pokračuje horkou novinkou. „Táta se rozešel s Hanou, představ si to,“ div nespráskne ruce, jak to ty starý drbny na návsi dělaj, je na něm vidět spokojenost, když vidí úžas v máminých očích. Fakt jak stará Fröhlichová, když po vsi roznášela, že jsem si nechal udělat dredy a vypadám jak hastroš do zelí…
„Vážně? Připadal mi zamilovanej, co se stalo?“ zeptá se máma překvapeně. „Ty z toho máš radost?“ ještě dodá, když vidí, jak se Bill usmívá.
„No… neměl jsem Hanu moc rád, to se přiznám,“ honem vysvětluje Bill, „měl jsem strach, aby s tátou nechodila jenom kvůli nám, jako ta minulá, víš? Přiznala se nám totiž, že je naše bývalá fanynka, i když se mi snažila tvrdit, že je to dávno pasé,“ doplní ještě, aby to bylo pro mámu srozumitelný, do podrobností radši nezachází.
„Aha…“ kývne máma. „Ale co se tam stalo? Řekl ti to táta?“
„No, je toho víc… první bylo, že úplnou náhodou, při nějakým technickým problému, narazil v jejím počítači na složku s našima starejma fotkama,“ začal vyprávět bráška, a já se pohodlně usadil v křesle… jak ho znám, bude to na dýl. „No a mezi nima byly i trošku neslušnější obrázky, nic hroznýho, pamatuju i horší věci… nějaký naše montáže, jak se líbáme, a tak…“ odmlčel se Bill, aby se taky napil kafe, pomalu mu stydlo. Ale hned jak polkl, rozjel ten svůj kafemlejnek na novo.
„Když na ni táta uhodil, co to má znamenat, že má takový divný fotky, a proč je má schovaný, snažila se prej vykrucovat, že je to památka na mládí, a že už je to dávno…“ vyprávěl dál a já si jen v duchu potvrzoval svou teorii, že si hezky odpočinu. „Táta to asi viděl prvně, nikdy se o tyhle věci moc nezajímal, vždyť ho znáš,“ líčil Bill mámě, zatímco se mi začínaly pomalu zavírat oči. „Co jsme mu neřekli, to nevěděl, jezdil pořád po světě a byl rád, že nás viděl jednou za půl roku. Prej se kvůli tomu poprvé víc pohádali, a tím to u nich vlastně celý začalo,“ nabíral Bill teprve na obrátkách a já se přinutil trochu probrat a napít se kafe, abych neusnul.
„Hana je zdravotní sestra, to víš, že jo…?“ zeptal se Bill zcela zbytečně mámy, ta mu to jen odkývala, a můj ukecanej bráška ochotně pokračoval dál. „Seznámili se v nemocnici, když měl táta ten poslední infarkt… a už když byli u nás poprvé na návštěvě, tak jsem si říkal, že o něj moc pečuje, a divil jsem se, že to tátovi nevadí, a že se od ní nechá tak dirigovat… pamatuješ, jak byl vždycky vzteklej, když jsi mu říkala, aby jezdil pomalu, a v autě jsi ječela a brzdila do podlahy,“ připomene mámě a oba se té vzpomínce zasmějou. Táta byl vážně paličák, když byl mladej, kvůli tomu se nejspíš rozvedli. „Hlídala ho, aby moc nepil, aby nesolil, aby pil kafe bez kofeinu…“ vyjmenuje Bill všechno, co Hana v zájmu zdraví našeho otce opravdu dělala. Tehdy mi to přišlo celkem roztomilý, že se o něj tak stará, bylo vidět, že to dělá z lásky, jenže Bill jí to moc nevěřil, pořád v ní hledal skrytý nebezpečí… jenže pak se nám tatínek najednou uzdravil v budce a od tý doby mu ta její přehnaná péče začala lézt asi na nervy, jak mi líčil Bill, když Sabine v neděli odešla a on se mohl konečně rozpovídat o tom, co mu táta do telefonu všechno řekl. Vyšetření potvrdila, že se mu srdce jako zázrakem vylepšilo, tlak měl normální, přestal chrápat… a najednou si připadal o dvacet let mladší. Už na Dejvových narozeninách říkal, jak mu je poslední dobou skvěle. To ale bylo ještě všechno v pořádku a těšil se, že si Hanu vezme… ještě mě opilecky poučoval, proč se neožením, jak je to skvělý bejt zamilovanej… a teď? Rozchod. Už jsem se těšil na sourozence a on to takhle zapíchne. Bůhví, co se tam přesně stalo, to už se asi nedozvíme.
Bill to mámě všechno vypráví, líčí, jak se ti dva začali postupně víc a víc hádat, až se Hana od něj odstěhovala. Táta sice tvrdí, že se rozešel on s ní, ale vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo naopak. Těžko říct… zeptám se ho, až přijede ke Stefanovi v pondělí na zkoušku fraku, co si kvůli Billově potřeštěný svatbě taky musí nechat ušít. Nejspíš to s tou jeho zamilovaností nebylo tak horký, jak se zdá, ale je docela možný, že se to přežene a je to jenom dočasná bouřka. Když se zaposlouchám, zjistím, že budoucí ženich už mezitím plynule přešel k líčení Gustavovy svatby. Už mámě dávno poslal video, co se tam natočilo, ale musí jí to vylíčit všechno znovu, pokud možno co nejpodrobněji. Když se dostatečně vyřádí u Gustava, začnou mluvit o jeho svatbě, máma se vyptává, jak jsou daleko s přípravama, co už Sabine všechno zajistila, a co je teprve čeká, jak to všechno bude probíhat, a jestli nepotřebujou s něčím pomoct… a já už skoro spím. Ti dva spolu drbou jak dvě baby a já si v klidu a v pohodě vypnu uši, abych si mohl přemýšlet.
Letos bude oslava našich narozenin soukromá a v utajení. Rozhodli jsme se ji udělat u Filipa, pozvali jsme jen Listigovy a Sabine, sfoukneme tak s tím i její svátek. Gustav je na líbánkách, vrací se až těsně před začátkem turné, takže nás nebude moc. U nás ve zkušebně to teď nejde, Bill se pořád bojí, i když se už nikdo neozval. Devil jako by zmizel z povrchu zemskýho… zasmrděl v našem životě jako ďábel, nadělal nám v něm pěknej zmatek a teď mlčí… doufám, že zmlknul nadobro a nečeká někde v záloze, aby zasadil poslední úder. Ten totiž, doufám, zasadím já. Pomalu si v hlavě skládám plán, jak se Markovi pomstít. Asi si myslí, že jsem srab, a že mě odradí jedna pěsťovka od jeho očka, ale to se chlapec plete… to se šeredně plete. Já se mu pomstím, to bude ještě koukat, ale všechno má svůj čas, nic se nesmí uspěchat. Dokud nebudu vědět, že je Béda v cajku, radši se do něj pouštět nebudu, je to hajzl.
„Tome!“ trhnu sebou, když na mě Bill zavolá a trošku do mě žďuchne. „Kde jsi? Máma se na něco ptala a ty chrníš,“ usmívá se na mě, když si všimne, jak jsem sebou leknutím škubnul.
„Přemejšlim… to se nesmí?“ zašklebím se na ně, když rozlepím oči a trošku se narovnám. „Co se děje?“ zeptám se mámy.
„Ptala jsem se tě, jestli už jste vymysleli, co řeknete Davídkovi, až se odstěhuješ,“ zopakuje nejspíš svou otázku. Podívám se vyčítavě na Billa, proč mě kvůli tomuhle budil, nechápu, že jí neodpověděl za mě. Ví moc dobře, že nic.
„Nevím… ještě jsme na nic nepřišli,“ pokrčím rameny. Nebudu jí troubit, že se nám o tomhle tématu nechce s Billem vůbec mluvit, natož něco vymýšlet, určitě jí to došlo.
„Možná by pochopil, kdybyste mu řekli, že jsi na čas odjel pracovně do ciziny,“ navrhne máma. „Když se mu to správně vysvětlí, mohl by to líp pochopit,“ dodá ještě a čeká, co my na to. No… těžko mu zdůvodníme, že nemůžu bydlet nahoře v patře, a přitom bydlím u Filipa, jen půl hodiny autem od našeho domu… to by nepochopil.
„To není blbý,“ uzná Bill a koukne na mě. „Možná by to bylo nejlepší. Když mu řeknem, že jsi třeba v Anglii… to je dost daleko, aby pochopil, že se nemůžeš moc často vracet, a on si zatím zvykne. Jednou za čas jako přiletíš na návštěvu, a pořádně si to spolu užijete,“ uvažuje Bill nahlas. „Musíme vydržet půl roku, než odejde bába do důchodu, a s Gretou už si nějak poradím. Pak se zase nastěhuješ zpátky, rozvedu se se Sabine a všechno se vrátí do starejch kolejí,“ uzavře to Bill, má to hezky naplánovaný. Doufám, že se neplete a nevlítne nám do toho znovu Devil s nějakým svým ďábelským plánem, což mi připomíná, že máma o téhle nové epizodě našeho života nemá ponětí. Nechtěli jsme ji zatím děsit, takže jsme se o našem sledovači nezmínili, ale teď, když má kluka na starosti, je to celkem riziko. Buď jí to budeme muset říct, nebo jí nějak zalhat, aby Dejva ani na minutu nespustila z očí… Úplně jsem se orosil, když jsem si představil, co by se všechno mohlo stát. No… budu doufat, že má Bill pravdu, a že už se nic dalšího nesemele. Snad díky Filovi půl roku čekat nebudeme…
***
„Tak čau, prcku,“ vlepím svýmu synovci poslední pusu, než definitivně zabouchnu dveře spolujezdce. Stáhnu okýnko, aby na nás viděl, a zapnu si pás. Máma je poučena, že ho nesmí dát z ruky, tak si ho drží v náručí, a jak ji znám, bude se tím řídit celou dobu, co tady kluk bude… nakonec jsme jí řekli rovnou pravdu, nemělo cenu zapírat, stejně by to z nás postupně dostala. Vyslechli jsme si výčitky o nezodpovědných synech, kteří jí nic neřeknou, ale nakonec jsem rád, že všechno ví, alespoň bude dávat pozor.
„Nezlob babičku,“ ještě nezapomene dodat jeho starostlivý otec, než mu dá už opravdu poslední pusu, nasedne vedle mě, připoutá se, otočí klíčkem v zapalování a vyjede bránou na silnici. Gordon za námi zavře, máma už stojí před brankou s Dejvem na ruce, aby nám mohl pořádně mávat, a my oba vystrčíme ruce z okýnek a naposledy mávneme, než zmizíme za zatáčkou. Scotty na nás kašle, ten nejspíš někde chrápe v kuchyni, už je holt starej a línej.
***
„Vidíš to, co já?“ šťouchne do mě Bill a probere mě tak ze sladkýho odpočinku ve tmě auta. Dneska jsem nějakej spací, měl bych mu dělat společnost, aby se za volantem nenudil, ale nějak mi to nejde, pořád usínám.
„Co?“ otevřu zmateně oči, stejně vidím jen tak napůl.
„Hele,“ zpomalí Bill auto, kývne hlavou směrem doprava, a já už jen sleduju, jak zahýbá k důvěrně známýmu motorestu našeho vypečenýho kamarádíčka Andyho. „Co blbneš?“ udiveně na něj mrkám, když zastaví přímo před vchodem. „Jedeš se mu omluvit, žes mu nedal, když byli u nás?“ rozčílí mě Billova akce, jsem asi trošku tvrdší, než bych měl, ale vzpomínka na Andyho u nás na chodbě mi spolehlivě otevírá kudlu v kapse.
„Nech toho,“ praští mě Bill do ramene, „jsem jenom zvědavej, proč se to tady najednou jmenuje jinak,“ ukáže nahoru na ceduli. „To vypadá, jako když to Andy prodal, tebe to nezajímá?“ zeptá se jen tak pro formu a už vystupuje z auta. „Je mezi podezřelejma, ne? Může to bejt klidně Devil. Jestli chceš, můžeš tu na mě počkat, jen zjistím, co a jak, a hned jsem zpátky,“ sdělí mi s klidem a zabouchne za sebou dveře. No to určitě! On si jde klidně sám do takovýho místa… že se nebojí? Rychle se odepnu z pásu, a vyskočím na asfaltku.
„Bille, počkej!“ zavolám na něj a doběhnu ho. „Nepudeš tam sám, to ani náhodou,“ udýchaně ho zastavím a chytím za loket. „Říkal jsem ti, že je to Mark, Andy s tím nemá nic společnýho,“ snažím se ho přesvědčit, ale vyvlíkne se mi a pochoduje klidně dál. „Stůj, sakra!“ Zastaví se na fleku a otočí se ke mně na podpatku. Chytím ho za ruku, už otevírám pusu, abych ještě něco dodal, když s despektem spustí.
„Nejsem malej kluk, snad se o sebe ještě postarám, ne? Nebuď vystrašenej, Tome, jsme mezi lidma, jen se mrknu na recepci, co se to tady děje, nic víc,“ ujistí mě, vyvlíkne se mi z ruky a míří zamaskován tmavými brýlemi ke vchodu do recepce.
„Ty seš taková drbna…“ zahučím směrem k němu a pomalu se šourám za ním. Co kdyby… může narazit na kohokoliv, je to tady samý individuum. Nechápu, jak si může všimnout něčeho takovýho, jako je změna názvu motorestu, já ani netuším, že to tu odjakživa nebylo „U tří slunečnic“.
„Jééé, dobrý večer,“ pozdraví nás stejná slečna jako před osmi měsíci, kdy jsme sem přišli poprvé shánět nocleh. „Dneska máme volno,“ mávne za sebe na tabuli plnou klíčů, „můžete mít klidně každej svůj pokoj,“ usmívá se na nás slečinka.
„Ne, děkujem, my dneska nechceme přespat,“ ujistí ji s úsměvem Bill a opře se lokty o její pult. „Jen nás zajímá, kde je pan majitel,“ dodá s klidem. Já se mezitím došourám těsně za Billa a ani se nesnažím na slečnu nějak zapůsobit. Musí na mě vidět, že jsem nasranej, obyčejně jsem dost průhlednej.
„Pan majitel? Je nejspíš v kanceláři, dělá účetnictví,“ oznámí nám, a ve mně hrkne. Takže Andy je tu pořád… „Ale vy asi hledáte bývalého pana majitele, že jo?“ dodá rychle, protože je jí jasný, za kým jsme se tu stavili. Trošku se mi ulevilo… nemusím toho bastarda zase zmlátit, zdrhnul nejspíš sám. Bill jenom přikývne a čeká, co ze slečny recepční vypadne.
„Ten je už dávno někde za horama,“ mávne rukou. „Utekl s nějakým Holanďanem asi před půl rokem. Paní Kate na něj ještě dlouho čekala, snažila se to tu udržovat, ale pak to prodala, a odstěhovala se s dětmi někam na sever Německa. Nás si tady nový pan majitel nechal,“ uculí se a sáhne pod pult. „Tohle přišlo před týdnem, musím jí to poslat,“ podává nám přes pult pohled. Amsterdam, čtu na barevným obrázku přímo uprostřed čtyř malých fotek města. Bill to otočí, aby viděl text, adresovaný Ute a Adel. „Hodně pusinek a srdečný pozdrav z Amsterodamu posílá táta. PS: přijedu brzy, slibuju.“ To je všechno. No potěš… tady se asi děly věci, když je takhle narychlo opustil.
„Stalo se tu něco ošklivýho?“ zeptá se Bill, když podává pohled zpátky slečně.
„Ne, nic… občas se hádali, to jsem slyšela, ale na tom nebylo nic divnýho, tak to bylo vždycky. Pak se ale pan šéf sebral a odjel ze dne na den s tím chlápkem,“ pokrčí rameny. „Tak opravdu u nás nechcete přespat?“ ještě se ujistí, a když oba svorně zavrtíme hlavami, profesionálně se usměje. „Tak ne, no…“
„Musíme domů, spěcháme,“ řekne Bill, když se s ní loučí, já jen kývnu a něco zabručím pod fousy. Už chci zase sedět v autě, tady to na mě všechno padá.
„Tak nashledanou, a přijďte zas,“ zavolá za námi ještě recepční a my v dešti, co se zatím spustil, proběhneme k autu.
„Kvůli tvý zvědavosti budu mít mokrý dredy,“ zakňourám, když se z toho slejváku konečně probojuju do auta. „Můžu je ždímat,“ stěžuju si dál ublíženě.
„Ježiš, tak se doma usušíš, ne?“ zvedne Bill oči v sloup. „Pojď řídit a já ti na ně budu cestou dejchat,“ dělá si ze mě srandu, ale jeho nabídku přijmu. Stejně mi to nabídl jen proto, že po mokrý silnic nerad jezdí, vidím mu až do žaludku.
„Myslíš, že tam Andy zase dělá… šlapku?“ zavede Bill váhavě řeč na to, co mu nejspíš posledních pět minut jízdy vrtá hlavou. Zaručeně má zase výčitky svědomí? Nejspíš se to u nich všechno zhroutilo, když se vrátili z návštěvy od nás. Kate asi taky není svatá, a tohle už na ni zřejmě bylo moc.
„Asi jo, co jinýho by dělal? Můžeš to zjistit, třeba se na tebe přijde podívat,“ připomenu mu, že máme v Amsterodamu v září koncert a zašklebím se. „Leda by si ho tam ten chlápek vydržoval,“ uvažuju. „Třeba to byl nějakej jeho bejvalej milenec, co my víme… už ho neřeš, jen si na něj vzpomenu, dělaj se mi mžitky před očima,“ ukončím rázně debatu a nechám ho, ať se v tom sebeobviňování šťourá sám, stejně by mě neposlechl, kdybych mu to vymlouval, ono ho to zase přejde. „A foukej pořádně,“ připomenu mu se smíchem, co mi slíbil, když se mrknu, jak můj ubohej pěstěnej dredík žmoulá v ruce a občas na něj lehce dýchne…
autor: Janule
betaread: Áďa
No Tomovi se chudákovi nedivím…Bill musí do všeho strkat nos×DD ale ten konec byl suprovej:-) no já v tom mám teď krapet zmatek, ale z předchozích dílů myslím, že v tom má prsty přece ten Valeriin otec ne? Nebo si to pamatuju blbě? Já už nevím×DD
Hej ten Bill je ale drba..=D Všecko musí vědět..=D
Juuj, no ja som teda fakt moc zvedava, ci nakoniec Filip tu Bedu postavi, alebo vsetko ostane tak, jak to je …
Ale inac super diel, len tak dalej 🙂
teda Andy…
Bill je taky pěkná kecka, co neví, nepoví, po kom ten Davídek pak má být…:-D No, ale jsem zvědavá, jak si to Sabine se špuntem užije, to bude rodeo…:-D
No, ještěže byl tenhle díl uklidňující a vcelku nekonfliktní, po Catharsis a Makes Three bych už nejspíš nic náročnějšího nezvládla 🙂 Jsem ráda, že se zatím nekonala žádná svatba, tu bych s největší pravděpodobností nevydýchala. Budu doufat, že svatbu budeš pořád a pořád oddalovat – až na ní zapomeneš 😀 Asi doufám marně, že jo? 🙂 Ale aspoň jsem se pobavila. Bill byl roztomile ukecanej, drbna jedna vesnická. Takhle se vždycky spolčovaly moje babička, máma a teta, pomlouvaly a nakolik jsem byla malá, byla jsem mírně konsternovaná z těch keců, takže docela Toma chápu. Do stádia, kde budu u kávy pomlouvat sousedovic dceru a jejího přítele, doufám, nedospěju 😀 Stejně to bylo na Billovi roztomilé. Chudák Tom musel mít pocit, že je ve společnosti manželky a tchýně, ne brášky a mámy. A Tomi je nějak utahanej a náladovej? Snad není těhotný! Poslední dobou je v povídkách nějak moc dětí – samozřejmě nic proti, já mám děti ráda – takže by mě to ani nepřekvapilo 😀
Vztahu Hany a Jörgena je mi vyloženě líto, je to škoda. Bill a Tom by se měli spíš podívat po svém pravém vyděrači, ne po nějaké neškodné Haně, která má uložených pár „zvláštních“ obrázků…
No jo, Andreasův výpad do Holandska nekomentuji. Z celého Andrease mám smíšené pocity, absolutně nechápu, co chce… – Billa, nepochybně, ale dál se v něm už nevyznám 😀
Jsem zvědavá, jak bude malej Davídek zvládat strejdův odjezd. Kdo s ním bude blbnout? Je mi ho líto, zlatíčko malé…
Filípku, dělej 🙂 Rozepsala jsem se na kravinách 😀 Pardon 🙂
No to jsou mi věci!!! Sabine sama s Davídkem, otcova svatba zrušena, Andy na útěku, Bill prvotřídní drbna… :)))
Co ten Andy zase blbne? Jednou mám dvě děti, tak se o ně starám a neprchám si, kdykoli mě napadne. No jo, ti chlapi to maj zkrátka jednoduchý 🙂 Ale abych ho neodsuzovala předem, třeba je na služební cestě. 😉 No a co Hana, zrušení svatby z důvodu přehnané péče budoucí manželky? Já bych potřebovala nějaký závažný důvod, něco tajemného, lehce špionážního, těžce mafiánského, nějaký těžký, skrytý, dávno zapomenutý hřích, no prostě něco, abych si zdůvodnila, že tuhle postavu, vlastně jako jedinou v Časoprostoru, nemám ráda. Když pominu ty vyděrače, pochopitelně 🙂
jéjda to je drbná! xD xD xD a takovej fén no xD xD
Andy, Andy…. Jéjda kde je mu konec…
Z Billa jsem vážně umírala smíchy 😀 taková drbnaaa! 😀 😀 On vážně poví všechno, co ví a co neví musí zjistit 😀 😀 Tak aspoň že posledních pár dílů je takových veselých 🙂