Hlídání

autor: Lofi^^

Ahoj, twincestní dítka xD Tak jsem se rozhodla sepsat další jednodílku… (Měla bych spíš dohánět vícedílné, já vím, já vím xD) Vznikla úplně z nudy, prostě mě najednou trkl nápad, a povídka byla na světě. Doufám, že to aspoň pár jedinců přečte a popřípadě připíše komentář. Všem moc děkuju (a když už ne ten koment, aspoň klikněte v anketě, abych věděla, kolik lidí to četlo ^^) Lofi…

„Tak to ne! Ani náhodou! Zbláznil ses? Já nejsem sebevrah!“
Tom se nepříčetně vztekal, tvář rudou jako právě zapadající slunce a vůbec se neobtěžoval trochu své rozčilení skrýt. Ba naopak. Dával ho až moc prudce najevo.
„Ale Tome! Co je na tom špatnýho? Beáta nás jenom požádala o pomoc! Vždycky pro nás dělala první poslední, myslím si, že by bylo taky docela ohleduplné jí trochu pomoct. A ještě s takovou primitivní věcí!“
„Primitivní věcí! Primitivní věcí!“ Opakoval Tom znechuceně. „Tobě vážně přijde tak jednoduchý postarat se o rok a půl starýho fakana?“
Tom si stál tvrdě na svým. Z jeho výrazu šlo jasně vyčíst, že nějaké děcko na hlídání nepřipadá v úvahu. Odmalička byl tvrdohlavý a nikdy nesnesl to, co sám nechtěl. Co si ale budeme povídat – Bill nebyl jiný.
„Jo! Co je na tom tak těžkýho? Beáta nám ho předá hned po obědě! U nás ho uložíme, pak se s ním někam projdeme, uvaříme mu večeři, umýt a na kutě! Neříkej, že bys to nezvládl!“ Bill se ironicky ušklíbl. Věděl, že si s programem hlídání malého Šimonka trochu přikreslil, protože moc dobře věděl, jaké potíže takové dítě přináší, ale přišlo mu neférové a hlavně trapné, odmítnout tetinu prosbu. Beáta je nikdy o nic neprosila, zato on a jeho povedené dvojče Tom po ní požadovali něco skoro každý den. Ať už měla Beáta přibrat půl krajíce chleba, nebo snad kondomy alias věc, bez které se dvojčata nikdy neobejdou (pochopte, samozřejmě, že nepřiznali, že spolu spí, ale Bill si vždycky našel nějakou výmluvu typu:“To víš, Beo, znáš Toma a ty jeho holky na jednu noc,“ a vše stvrdil naoko otráveným úšklebkem a otočením očí v sloup) nebo taky nové výtisky Playboye a podobně. Prostě věci, pro které si byli líní dojít sami, jelikož měli většinou něco na práci (co asi?)

„Nebudu dělat žádnou chůvu! Máme taky jeden den pro sebe a já bych ho chtěl využít jinak než staráním se o nějakého skrčka!“ Vztekal se Tom.
„Panebože! Takže o to ti jde! Včera v noci ti to snad nestačilo? Kvůli tobě a tvému ‚malému´ Tomovi mám ještě teď natrženou prdel a ty řešíš další sexuální choutky? To se mi snad zdá!“ Vybuchl Bill a na Tomovo pokrčení rameny reagoval zatnutými pěstmi.
„No a co?“ Tom smířlivě máchal rukama nad hlavou, nehledíc na fakt, že Billovi málem vypíchl oko. Ten se rozzuřil ještě víc – a konečné rozhodnutí bylo tady.
„Víš co? Ty si můžeš jít hulit a chlastat se svýma kámošema a já se postarám o Šimonka! Nejsem totiž takový suchar a jsem si jistej, že ani ne jednodenní péči o tříleté dítě zvládnu levou zadní. Dělej si, co chceš, ale já už jsem rozhodnutej.“ Tom teda vyzkoušel poslední šanci v podobě něžných slůvek.
„Ale Billí…“ Začal, ale nedořekl.
„Dost! Žádné Billí! Už jsem řekl!“ A tak se „pan Gangsta´“ vzdal. (A/N: Chtěla jsem původně napsat pan Dred, jenže jsem si vzpomněla na Tomovy nové copky a nenapadlo mě nic „lepšího“ než Gangsta xD Holt znáte moji inteligenci xD Nebo ne? Tak máte jedinečnou příležitost teď ji poznat xD). Ale je vám určitě jasné, že tou schůzkou s kamarády rozhodně nepohrdl.

***

Sotva se za Tomem zabouchly dveře, Bill vyletěl ze sedačky, na které doteď seděl a předstíral, jako že je mu všechno ukradené. Ale hned, jakmile Tom vypadl, vrhnul se ke kuchyňské lince, aby připravil malému oběd. Jeho kuchařské zkušenosti nebyly příliš velké, a pizzu, která ležela už přes půl roku na mrazáku, mu rozhodně cpát nechtěl. Po několika neúspěšných pokusech vytvořit něco jako salát a těstoviny, mu jenom namixoval dvě mrkve a namačkal brambory tak, aby z nich byla kaše. Stihl to dát jenom do mikrovlnky a zazvonil zvonek. Bill se zářivě usmál, a vyběhl ke dveřím. Už už chtěl rozevřít náruč, aby mohl s malým udělat kolotoč, ale naštěstí se včas zabrzdil, když uviděl Toma, který stál za dveřmi a hleděl na něj, jako kdyby si ani nebyl jist, jestli je to on. Zklamaně si povzdechl, ale jeho skleslá nálada ho přešla hned, jak spatřil Tomův přiblblý pohled.
„Co na mě tak tupě zíráš? A jaktože nejsi s kámošema? Nemáš nic jinýho na práci než mě očumovat?“
Tomovi cukaly koutky. Nejen, že mu přišlo neuvěřitelně vtipné, jak se Bill rozčiluje, ale stačilo pohlédnout na jeho zamazaný obličej a ruce, a výsledek záchvatu smíchu byl zaručen. A ozkoušen v praxi.
„Čemu se, sakra, tak řehtáš?“ Bill bobtnal vzteky. Zklamalo ho, že se za dveřmi neobjevil tolik očekávaný pruhovaný kočárek, ve kterém by si lebedil Šimonek, jako vždy, s kouzelným úsměvem na rtech a drobnýma ručkama volně mávajícíma ve vzduchu, ale místo něj spatřil Toma, který ho dneska dost naštval a po jejich hádce se ještě opovažuje přijít domů a chechtat se jak idiot. Billa to přestávalo bavit a měl neuvěřitelnou chuť mu jednu vrazit, aby se vzpamatoval a nechoval se jako naprostý blázen. Což právě teď dělal.

„Tak hele, Tome. Jestli ti tady přijde něco k smíchu, a jestli očekáváš, že se tomu budu smát taky, tak to jsi na omylu. Radši se okamžitě dochlámej, protože si fakt nejsem jistej, jestli nedostanu infarkt. Už mě sereš a to dost solidně. Co ještě chceš?“ Zaskočeně sledoval Toma, který vypadal, jako by vůbec nevnímal okolní svět, křečovitě se držel za břicho, ve tváři červený jako rajče, jak se snažil zastavit svůj záchvat. Billovi nápadně cukaly koutky, ale snažil se to úporně zamaskovat. Naštěstí ho zachránila Beáta, která na něj už zdálky mávala. Jakmile Bill spatřil kočárek, vypískl a vyběhl tetě vstříc.
„Ahoooj, Šimí!“ Pozdravil rozjařeně malého kloučka s blonďatými vlásky, který k němu vesele natahoval ručky. Bill ho vzal do náruče a tolik kýžený kolotoč s ním taky provedl. Na vyčítavé, ale přesto šťastné, Beátiny pohledy, nebral ohled.
„Bille, jestli s ním budeš tohle provádět ještě chvilku, tak už ti Šimka nikdy nesvěřím.“ Začala vážně, ale za chvíli se uvolněně rozesmála. „Doufám, že vám nevadí, že jsem vás poprosila o pohlídání, ale mám jednu schůzku se spolužáky ze základky, které jsem neviděla ani nepamatuju. Páni, co to máš s obličejem?“ Podivila se, sotva Billa spatřila více zblízka.
„Cože? Co mám s obličejem?“ Bill si vyděšeně přejel přes nezvykle mazlavý obličej a podíval se na své prsty. Vše mu rázem docvaklo, když uviděl směs mrkve, kaše a brokolice.
„Aha. Takže už vím, čemu se Tom tak bláznivě řehtal,“ poznamenal chápavě.
„Tak Bille, já už musím jít. Postarejte se mi o něho, přijdu si pro něho… Pak ti ještě zavolám, až budu na cestě. A dávej na něho pozor. Mimochodem – pozdravuj Toma,“ zkoumavě se podívala na starší dvojčátko – které se samým smíchem přichytilo futer, aby nespadlo na zem – a zaculila se.
„Vypadá to na peckovní záchvat. Nezávidím ti to. Tak ahoj,“ vlepila Billovi pusu na tvář, Šimonkovi taky a pospíchala k autobusové zastávce. Než přijel autobus, ještě oběma zamávala a nastoupila. Bill dovezl kočárek do malého sklepa, kde ho nechal a Šimonka vytáhl. Ještě poněkud uraženě přešel kolem Toma, který se pomalu začínal uklidňovat a posadil malého do stoličky. Co nejrychleji mu přinesl jídlo, protože měl pocit, že Šimon musí mít už opravdu hlad. Pohladil ho po blonďatých vláscích.
„Tak papej, ano? Já za chvilku přijdu,“ dodal, když spatřil, jak malý nespokojeně špulí rtíky, když se Bill vydal do koupelny, aby ze sebe trochu smyl tu břečku.

***

O PŮL HODINY POZDĚJI

„Ufff… Ty vado, já jsem rád, že konečně vytuhnul,“ oddechl si unaveně Bill a svalil se na sedačku vedle šklebícího se Toma.
„Ale, ale… Já myslel, že se na hlídačku těšíš? Kdopak nám tady změnil názor, hmm?“ Samolibě se usmíval.
„Tome. Nech toho. Mám náladu na hovno, Šimonek mi málem rozkousal dredy,“ Bill se bolestně podíval na ožužlané místečko na jeho vlasech, „a ještě ke všemu jsem celej politej a ulepenej od jeho ovocného čaje. Asi jsem se o něho špatně staral.“ Sklonil smutně hlavu. Výčitky svědomí se dostavily.
„Ale Billí.“ Tom si svého brášku láskyplně přitulil k sobě a Bill si položil hlavu na jeho rameno. „Podle mě ses o něho staral dobře – možná až moc, že mu to začalo trochu vadit. Omlouvám se, je to vlastně i moje vina. Měl jsem ti pomáhat. Beáta Šimona svěřila NÁM a ne TOBĚ. Měl jsem pro to taky něco udělat.“ Pohladil ho po dredech.
„Hmmm…“
„Co si takhle zkrátit čas něčím příjemnějším?“ Zašeptal Tom Billovi do ouška. Bill se na něj vyčítavě obrátil.
„Tome! Dneska ne… Bolí mě hlava a jsem unavenej. Jdu si lehnout, dobrou.“ Odvětil a vstal z pohovky.
A tak Tom zůstal sám, se svými perverzními myšlenkami na vášnivou a divokou noc. A to všechno jenom kvůli tomu malému smradovi, pomyslel si naštvaně.

***

RÁNO

Bill vstal ze své vyhřáté postele a protáhl se jako kočka. Nezapomněl si mohutně zívnout a protřel si zalepené oči. Podíval se na postýlku vedle sebe a vyděšeně otevřel pusu. Nemohl uvěřit svým očím. Najednou vůbec nemyslel na to, že se mu ospalky dostaly i do očí. V hlavě a před očima mu vyvstávala jediná věta, napsaná rudě červenou barvou: Kde je Šimonek? Měl pocit, jako by ho vevnitř něco bodalo do břicha a srdíčko mu svíral nepříjemný pocit strachu. Jako neřízená střela proletěl dolů do obýváku a zatřásl s klímajícím Tomem.
„Tome!! Sakra, Tome! Kde je Šimonek?!“
Tom se dezorientovaně rozhlížel kolem sebe.
„Co? Cože? Jo Šimonek. Nevím. Teda Beáta si ho před chvilkou odvezla domů a ještě nám poděkovala za hlídání.“ Pronesl lhostejně.
Bill se Tomovi vrhl do náruče a rozvzlykal se.
„Tome, já měl takovej strach, že se mu něco stalo…“ Vystrašeně se roztřásl a Tom byl v tu ránu hned probuzený, ba co víc – dokonce se cítil, jako by ho někdo polil ledovou vodou.
„Ale Billy… Šimonek je v pořádku. Nemusíš se bát.“ Líbnul ho na nosík a povzbudivě se usmál. „Tak už nebreč. A co takové malé rozptýlení…“ Začal znova rozjařeně a očekával přinejlepším facku a vyčítavé pohledy. Ale Bill se jen nechápavě a překvapeně zasmál. „Ty nikdy nepromeškáš žádnou příležitost, viď?“ Mrkl rozverně a vzal Toma za ruku. Na jeho udivený pohled se jen zazubil. „Půjdeme radši ke mně do pokoje, v obýváku to není ten nejlepší nápad…“

***

Zazvonil zvonek. Tom utýraně vzdychl a Bill vzhlédl od Tomova klína. Omluvně se pousmál, hodil na sebe tričko, boxerky a kraťasy, a sešel dolů. Za dveřma spatřil hodně starou a řádně protivnou sousedku a andílkovsky se usmál.
„Co vy tady vydáváte takové zvuky? Lidé chtějí mít klid, a ne poslouchat vaše… vaše sexuální orgie!“ Odsekla rozzuřeně.
„Promiňte, paní sousedko, ale znáte to… co se tak může dít, když se devatenáctiletej kluk dívá na porno…“ Nechal větu schválně nedokončenou a zabouchl dveře. Vydal se zpátky za Tomem, dokončit to, v čem je předtím vyrušili…

DAS ENDE 😛