Valentine’s Day – the rose that changed his life 10.

autor: Sapere aude

Zářivé úsměvy a obavy

Tomova mamka šla po schodech, něco si pobrukovala. Věděla, že její syn s Georgem pravděpodobně ještě pořád spí a navíc s pořádnou kocovinou, soudila tak podle množství pivních a alkoholových lahví, jež ráno ležely na zemi. Nemůže je přece nechat spát věčně.

Zaklepala na Tomovy dveře. Žádná odpověď, tak jak čekala. S povzdechem otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

„Tome, broučku?“ řekla tiše.

Vstoupila do místnosti a zalapala po dechu. Neviděla ležet Georga na matraci vedle Tomovy postele, jako obvykle. Tom neležel sám v posteli, jako obvykle. Překrásný černovlasý chlapec ležel vedle jejího syna. Jeho hlava ležela na Tomově hrudi a ruka odpočívala na Tomově břiše, jejich prsty byly propletené.

Srdce jí začalo bít o sto šest a cítila se trochu malátně. Rychle, beze slova opustila místnost. Rozhodla se počkat, než se Tom vzbudí sám od sebe.

***

Dlouhé zívnutí opustilo Billovy rty, jakmile pomalu otevřel oči a několikrát zamrkal.

„Ránko,“ slyšel Tomův ochraptělý hlas.

Bill zvedl hlavu a s úsměvem se podíval na Toma. Najednou si uvědomil, v jaké je pozici a rychle se posadil.

„Promiň,“ řekl plaše. Skoro na Tomovi ležel – muselo to pro něj být nepohodlné.

Tom se jen usmál, zvedl se na lokty a nakláněl se k Billovi. Věnoval jeho lehce pootevřeným rtům dlouhý, nevinný polibek na dobré ráno. Doufal, že to Billa zbaví trochy té nejistoty.

Bill se začervenal, když se Tom odtáhl. Nevěděl, proč je teď tak plachý, zvláště po tom, co se stalo včera. Možná, že mu alkohol dodal trochu sebevědomí a byl za to šťastný, jinak by pravděpodobně včera k ničemu nedošlo, a teď by tady neležel.

„Bolí tě hlava?“ zeptal se Tom a zatahal Billa za pramen vlasů.

„Trošku,“ přiznal Bill.

„Budeš se cítit líp, až něco sníš,“ řekl Tom, pustil Billovy vlasy a posadil se. „Pojďme na snídani,“ navrhnul. Bill kývnul a vstal z postele.

Kluci sešli schody, nenamáhali se oblékat, než se setkají na snídani s Tomovými rodiči. Když vstoupili do místnosti, přivítal je plně prostřený stůl.

„Ránko!“ usmál se Tom. Připravená snídaně, jež na něj čekala, udělala ráno ještě perfektnější.

„Dobré ráno,“ odpověděl jeho táta, aniž by zvedl oči od novin, jež právě četl.

„Dobré ráno, Tome, kdo je tvůj kamarád?“ zeptala se Tomova máma, ukazujíc na Billa s jemným úsměvem na rtech.

„Tohle je Bill!“ uculil se Tom. „Můj kamarád ze školy,“ řekl, usmál se na Billa a vedl jej ke stolu.

„Ahoj,“ řekl Bill plaše.

„Ráda tě poznávám, Bille,“ řekla, „já jsem Sarah.“

Bill kývnul a usmál se, protože nevěděl, co jiného by měl udělat.

„Já jsem Gordon,“ uslyšel Bill a otočil se k muži s novinami.

Gordon se na něj usmál a vrátil se zpět ke čtení.

„Rád vás poznávám,“ řekl Bill tiše, nechtěl vypadat nevychovaně.

Tom pozoroval Billa s úšklebkem na rtech, jeho milenec byl zase příliš roztomilý, jako vždycky. ‚Milenec…‘ pomyslel si Tom. Je Bill jeho milenec? Milenec… Znělo to tak divně. Ale líbilo se mu to.

„Tome? Sedneš si?“ Bill už seděl na židli a nervózně se díval na Toma.

Ten se usmál a sedl si naproti Billovi, který zkoumal rozmanitost jídla na stole, nejistý, co si může nebo by si měl vzít.

„Vem si cokoliv chceš,“ usmála se Sarah, jako by četla Billovy myšlenky.

Bill s úsměvem kývnul a natáhnul se pro croissant a sklenici marmelády. Tom si vzal vafle a sirup. Mamka si dala dneska opravdu záležet se snídaní, přemýšlel proč.

Bill rozkrojil croissant, natřel jej marmeládou a opět slepil. Zakousl se do sladkého, vonícího rohlíku a zavřel oči, spokojeně zavzdychal. Croissant byl stále ještě teplý a chutnalo to výborně. Vystrčil jazyk a špičkou olízl trošku marmelády na spodním rtu.

Tom nemohl odtrhnout oči od Billa. Sledoval jej s pootevřenými rty, vafli na půli cesty do úst. Jak může někdo vypadat tak eroticky, zatímco snídá?

Znenadání si Sarah odkašlala a posadila se ke stolu. Tom se vzbudil ze svého zírání a zakousl se do vafle. Rychle žvýkal a pohled radši stočil na svůj talíř.

Žena si tiše povzdechla. Viděla jej, jak na Billa zírá, zaznamenala i nevinné, plaché pohledy, jež černovlasý chlapec věnoval jejímu synovi. Byla si téměř jistá, že Bill je víc než jen Tomův kamarád, a trochu ji to zklamalo.

Nevadili jí homosexuálové, nemyslela si, že je její syn nechutný, když se mu líbí chlapec. Jenže si nemohla pomoct, cítila se zklamaná, protože to vypadalo, že její syn už jí neříká všechno. Vždycky měli skvělý vztah. Věřil jí ve všem a také jí všechno říkal, včetně jeho sexuálního života, což bylo dost osobní. Čekala by, že jí řekne, pokud by byl gay. Třeba udělala něco špatně? Možná, že časem nebyla až tak dobrá máma a její syn k ní ztratil důvěru?

***

Tom doprovodil Billa k předním dveřím. Po snídani šli zase nahoru, takže se Bill mohl převléknout. Neřekl mamce, že přespí u Toma, avšak upozornil ji, ať na něj nečeká, protože tajně doufal, že u Toma zůstane přes noc. Rád by zůstal déle, ale nemohl ji nechat čekat příliš dlouho, určitě už bude mít strach.

„Hádám, že tě uvidím v pondělí?“ zeptal se Tom a opřel se o rám dveří.

Bill kývnul, přešlápnul na místě, jako by ještě na něco čekal. Tom se zasmál, za triko si jej přitáhl k sobě. Bill trochu zavrávoral a spadl na Toma. Jejich rty se setkaly a Tom obtočil paže kolem Billova úzkého pasu.

Bill zavzdychal, opřel se o pevné tělo a opětoval polibek. Cítil, jak mu na zlomek sekundy Tomův jazyk vstupuje do úst, strká do toho jeho a zase se odtahuje.

„Měj se,“ vydechl a nechal Billa jít.

Bill kývnul, lehce Toma líbnul na rty, než se otočil a odešel.

Sarah se rychle otočila, než si jí Tom všimne, a šla zpět do kuchyně. Takže měla pravdu ohledně něj a Billa.

***

„Mami? Jsem doma!“ zakřičel Bill, když vstoupil do domu.

„Jsem v kuchyni!“ ozvala se odpověď.

Bill vběhl do kuchyně, zářivý úsměv na rtech.

„Wow, vypadá to, že ses u Toma dobře bavil,“ usmála se a zvedla jedno obočí.

Bill energicky přikývnul, sednul si naproti své mamky.

„Líbali jsme se!“ prozradil vzrušeně.

Žena naproti němu zalapala po dechu; položila časopis, jenž četla, a zaměřila pozornost na Billa.

„Opravdu?! Takže… on je teď něco jako tvůj přítel?“ zeptala se jako rozrušený teenager.

Bill se na chvíli zamyslel.

„To nevím,“ řekl. „Může být, to záleží na tom, jestli to bude chtít.“

„Ale jestli tě líbal a poslal ti tu růži, tak určitě chce!“ vykřikla, usmívala se stejně zářivě jako její syn.

Bill se zachichotal. „Asi jo,“ zazubil se.

„Tak jak se to všechno stalo? Nikdy jsi mi o tom nepovídal! Co se stalo předtím, než ti poslal tu růži, a co se stalo potom? Jak se to stalo, že jste teď spolu? Jak se to všechno stalo!“ zeptala se vzrušeně, byla kvůli tomu neuvěřitelně šťastná. Nikdy neměl kamarády, kromě Andrease a najednou má přítele. Možná, že její syn konečně dostal to, co si zasloužil, někoho, kdo jej miluje pro to, jaký je.

Bill jí řekl všechno; nestyděl se za žádný detail. Řekl jí, jak přišel na to, že to Tom mu poslal tu růži, řekl jí o tom, jak jej sledoval domů a další ráno s ním promluvil – za tohle ho pochválila, jak byl statečný. Pověděl jí o tom, jak to Tom nejdříve popřel a jak ho potom sledoval po škole a nakonec to přiznal. Řekl jí, jak jej Tom poprvé políbil, a potom, jak jej další den ve škole ignoroval, jak se Tom omluvil a znovu jej skoro políbil, protože byli vyrušeni. Pověděl jí o Tomově kamarádovi Georgovi a o tom, jak byl u Toma doma, když přišel, a jak na něj byl Georg hodný, řekl jí, že vyzkoušel trochu Martini – nemohl jí říct, že toho vypil víc než jen trochu, a dokonce přímo z lahve. Řekl jí o tom, jak se s Tomem přestali soustředit na film a jak jej Tom málem políbil a jak je Georg vyrušil, ale potom šel domů a nechal je o samotě. Pověděl jí o tom, jak to potom bylo trochu divné a jak skončili na pohovce a muchlovali se. Řekl jí, jak skvěle Tom líbá a jak strašně moc si to užíval. Neřekl jí, jak se jej Tom dotýkal na intimních místech, ale řekl jí, jak oba spali v jedné posteli a jak se vzbudili tohle ráno, přitulení k sobě, držíce se za ruce a jak jej Tom políbil na dobré ráno. Pověděl jí o tom, jak jsou Tomovi rodiče milí lidé, jak skvělá byla snídaně, a konečně i o tom, jak jej Tom obral o dech jejich posledním polibkem, který si dali jen před pár minutami.

Simone zírala na svého syna. V očích se jí leskly slzy a na tváři měla lehký úsměv.

„Mami?“ zeptal se a nakrčil obočí.

Simone se postavila a šla k Billovi. Obmotala paže kolem svého syna a pevně jej objala, políbila jej do vlasů.

„Nedovedeš si představit, jak neskonale šťastná jsem kvůli tomu, co se stalo, mám ráda toho kluka Toma, musí to být zázrak. Tvůj zázrak!“ Zářivě se usmála, snažila se mrkáním zahnat slzy.

„Aw, mami,“ řekl Bill a objal ji zpět.

Měla pravdu, celá tahle situace byl vlastně zázrak. Ne. Tom byl zázrak. Bill nikdy neměl jiné přátele než Andrease, nikdy nemluvil s nikým jiným, než s učiteli a rozhodně nikdy necítil tak silné pocity k nějaké osobě, a ani nikdo jiný necítil takové pocity k němu. A potom se stalo to s Tomem, tak najednou.

Opravdu to byl zázrak.

„Někdy ho přiveď domů, ráda bych ho poznala. Pověz mi, jak vypadá,“ řekla a posadila se zpět na svoji židli.

„Ukážu ti ho,“ usmál se Bill. Postavil se a na několik minut zmizel nahoře. Když se vrátil dolů do kuchyně, v rukách držel knihu. „Tohle je loňská ročenka,“ řekl, položil ji na stůl a otevřel ji. Prolistoval pár stránek, než našel jeho třídu. „Tohle jsou obrázky naší třídy, můj už znáš.“ Zašklebil se a zakryl svoji fotku. Myslel si, že byla ošklivá, pravděpodobně jeho nejhorší fotka, jež existovala.

„Tohle je Tom!“ řekl, ukázal na obrázek a otočil knihu k matce.

Tom na obrázku nevypadal o moc jinak než teď. Dredy mu trochu vyrostly a lícní kosti byly teď trochu výraznější, ale jinak vypadal stejně.

„Wow,“ vydechla Simone. „Vypadá … skvěle!“ Rozhodně nelhala.

Tom byl jedním z mála lidí, jenž se na fotce usmíval. Bill se také smál, jenže on si myslel, že jeho zuby vypadají na fotce divně. Několik dívek a ještě jeden chlapec se na fotkách také usmívali, všichni ostatní vypadali nabručeně.

Tom fotografovi ukázal svoje perfektní zuby, vypadal ještě lépe než ve skutečnosti.

„Je oblíbený?“ zeptala se Simone.

„Jo,“ povzdechl si Bill a zíral na obrázek. „Je nejoblíbenější kluk na škole, každý ho má rád a chce být jako on.“

„Takže, když tě má rád a je tvůj přítel, přijali tě teď i ostatní?“ Zeptala se, naděje naplnila její srdce.

„Um… tedy… oni- oni o nás nevědí, ne o našem přátelství,“ řekl a hryzal si ret.

„Proč ne?“ zeptala se Simone. Nechtěl Tom, aby to ostatní věděli? Byl tenhle typ osobnosti?

„No, ve škole jsme nebyli moc spolu, nevím, jak to bude vypadat v pondělí, ale… myslím, že nechci, aby to ostatní věděli.“

„Proč ne?“ zeptala se Simone a posadila se.

„Protože nechci, aby se k němu chovali stejně jako ke mně. Představ si, co by udělali, kdyby věděli, že Pan Oblíbený je gay a chodí se školním podivínem,“ odfrkl si. „Jsem šťastný tak, jak to je, mám Toma, tajně a po škole. A ve škole mě lidi jednoduše ignorují. Vsadím se, že by mě začali bít, kdyby věděli, že jsem skutečně gay. Opravdu nechci, aby se to stalo, mami, opravdu ne,“ zaskučel Bill.

Simone si povzdechla. „Je to tvoje rozhodnutí, Bille. Když nechceš, aby to ostatní lidé věděli, tak je to ok. Jen se ujisti, že ty a Tom máte stejný názor na věci tohoto typu, ok? Nechci, abys o něj přišel, on je požehnání.“

„Tohle neříkej!“ zalapal Bill po dechu. „Nikdy o Toma nepřijdu! Nikdy!“

„Já vím,“ řekla Simone a přitáhla si Billa do objetí.

Najednou všechno vypadalo tak komplikované, proč nemůžou ostatní lidi přijmout jejího syna takového, jaký je? Nikdy to nepochopí. Přinejmenším jedna osoba to udělala a její kamarád možná taky. Jenže si nemohla pomoct a musela se obávat. Nechtěla, aby její syn trpěl. Jestli se stane něco, co Toma od něj odloučí, ať už Tom bude chtít Billa opustit nebo ne, zabije jej to, a to zase zabije ji.

Chtěla Billa vidět se usmívat každý den tak zářivě, jak jej viděla, když vstoupil dnes ráno do kuchyně. A jediná osoba, jež mohla vyvolat tento úsměv na jeho tváři, byl Tom.

Komentáře prosím anglicky nebo německy :o)