Můj pohádkový princ 52.

autor: Rachel

Bílá peřina, až doteď volně přehozená přes nahá těla dvou chlapců se mírně zavrtěla a poodhalila tak opálenou a vypracovanou hruď, až doteď zvedající a klesající s pravidelnými nádechy a výdechy. Její majitel se už poněkolikáté neklidně ošil a z posledních sil se bránil skutečnosti, otevřít oči a zadívat se na rozzářené sluníčko, které mu už pěknou chvilku nadzvedávalo víčka od sebe, snažíc se tak nakouknout na dvě čokoládky, které se pod nimi skrývají.

A jeho vytrvalost se mu po chvilince čekání opravdu vyplatila. Netrvalo dlouho a po celém pokoji rejdila dvě rozespalá, přesto však i rozzářená kukadla. Tom si dlouhatánsky zívnul a protáhnul se, zeširoka se usmívajíc na sluníčko, které si nad svým kouskem pobaveně zatleskalo zlatými dlaněmi a v duchu se pyšně pochválilo, že má zase o jednoho spáče míň. Mile na Toma zamrkalo, nato však svůj pohled stočilo na druhou půlku velké postele. Černá hříva, rozhozená po celém polštáři a pevně semknutá víčka s dlouhými hustými řasami už mu stačily napovědět, že Tom je nejspíš jediný v tomhle pokoji probuzený. Osůbka, spící vedle něj se ještě spokojeně procházela v říši snů s blaženým úsměvem na rtech a vůbec nevnímala jasné třpytivé paprsky, které k ní sluníčko vysílalo. Samo pro sebe si povzdychlo a vrátilo se svým pohledem znova k Tomovi, který se na něj teď mile culil. Stačilo však, aby se podíval do těch posmutnělých očí, které jindy zářily svým jasem a bylo mu jasné, že sluníčko potřebuje s něčím pomoci. Pečlivě se na něj podíval a když prosebně mrklo na podřimující klubíčko vedle něj, už pochopil, o co jej žádá. Stačilo se jen podívat na svou ničím nerušenou spící lásku a následně na sluníčko, které mělo dnes s probouzením všech spáčů velké starosti. Souhlasně se proto usmál, čímž vyvolal na tváři sluníčka široký úsměv a pootočil se na bok k osůbce, spící na boku k němu zády. Už věděl, o co jej sluníčko tolik prosilo. Samo mělo svou září a jasem probudit tolik lidí, včetně jeho broučka, který nejevil vůbec žádné známky toho, že by se mu chtělo vstávat. Tom se sám pro sebe pousmál a naposled se otočil k paprsky ozářenému oknu. Proč by mělo mít sluníčko o jednoho spáče navíc, když jej přeci může probudit on sám?

Odhrnul ze sebe část peřiny a upřel oči na osůbku, spící vedle sebe. Poodhalená útlá ramínka se mírně nadzvedávala a jejich majitel se s úsměvem na rtech oddával sladkému spánku a snům, které mu jeho kouzlo přičarovalo. Ani v nejmenším nevnímal dredáčka, který se opatrně přisunul blíž k němu a lehce se svými plnými polštářky otřel o jeho ramínka. Na jeho tváři se okamžitě rozhostil široký úsměv, když nasál tu známou květinkovou vůni, které se nemohla vyrovnat ani ta nejrozkvetlejší, nejvoňavější louka, plná květinek na světě. Vycházela přímo z uhlově černých vlásků, které byly od včerejšího večera malinko zacuchané a které teď odhrnuly Tomovy štíhlé prsty. Tom jemně položil pár havraních pramínků na polštář a něžně svými rty pusinkoval bílý laní krček až k oušku. Velmi rád Billa probouzel svými polibky a sám miloval ta rána, kdy mu jako první po probuzení přilétla na tvář malá ranní pusinka. Velmi pomalounku a jemně se svými rty dotýkal té hebké kůže a ani si neuvědomil, že se to spící klubíčko začíná díky jeho polibkům probouzet.

Černé řasy se mírně zachvěly a Billova ramínka se malinko ošila, jakmile však černovlasé stvořeníčko ucítilo něžnou pusinku, tichounce vydechlo a na rtících se mu objevil milý úsměv.

„Tomi?“ zavrněl Bill blaženě a s přivřenými víčky si užíval poslední okamžiky sladkého spánku, který pomalounku odcházel. Tom se zářivě usmál nad tím rozespalým hláskem, který tolik miloval a na znamení souhlasu vtiskl lehký polibek na Billovo ouško.

„Dobré ráno, koťátko,“ zašeptal do něj co nejláskyplněji a přitulil se k Billovi blíž, aby jej mohl zahřát svým tělem a teplem, které pod peřinkou měl. Bill se krásně usmál a otevřel zalepená očka od sebe, dívajíc se tak na dřevěné dveře před sebou. Pomalounku se začal přetáčet na záda a když se jeho očím konečně naskytlo to hluboké moře čokolády, které se okamžitě upřelo do toho jeho, šťastně se rozzářil.

„Dobré ráno, miláčku. Tak ty sis dnes přivstal? Co se stalo?“ optal se naoko udiveně, neustále se usmívajíc. Většinou to byl on, kdo probouzel toho druhého něžnými polibky a potom jej s hlasitým pískotem tahal z postele. Tom se však vesele usmál a zavrtěl hlavou.

„Ne ne, nepřivstal. Jen mě sluníčko probudilo dřív, než tebe. A tak jsem si říkal, že mu musím ušetřit práci a probudit tě sám,“ pousmál se a srdíčko mu poskočilo, když spatřil v Billových očích jiskřičky radosti. Bill se přisunul blíž k Tomovi a vděčně jej políbil na rty.

„To bylo krásné probuzení. Krásné probuzení po tak nádherné noci,“ špitl tajemně a líbl Toma na nahou hruď. Tom se zasněně usmál a pohladil po vláscích Billa, který k němu teď vděčně vzhlížel. Ani na okamžik nezapomněl na ten nádherný pocit, který trval sice jen chvilku, právě o to byl však krásnější. Proto, že jej prožil s člověkem, kterého miloval víc, než svůj život. A věděl, že za něj vděčí právě Tomovi. To on mu dovolil prožít jej, to on jej k němu dovedl a tím mu dal to nejvzácnější, co měl. Sebe. Billova očka se radostí rozzářila a Bill se přitiskl blíž k Tomovi, hladíc jej prstíkem po tváři.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ špitl zasněným hláskem, čímž vyvolal na dredáčkově tváři malinko tázavý úsměv, který však přebíjel ten šťastný. Tom moc dobře věděl, o čem Bill mluví a sám pro sebe se mírně culil. I on byl šťastný a věděl, co ho šťastným učinilo. Moc dobře věděl, co pro ně oba včerejší večer znamená.

„A čemu?“ optal se, v jeho hlase však nebylo ani stopy po nevědomosti, nebo něčem jiném. Tyhle dvě slůvka se dolinula k Billovu oušku ne jako otázka, ale jako něco úplně jiného. A Bill to vycítil. Vycítil, že Tom ví, o čem si teď chce povídat a teď touží jen po jednom. Touží po tom, aby mu Bill zopakoval těch pár slůvek, která mu dávala dohromady tu nejnádhernější skutečnost v jeho životě. Mile se pousmál a prstíkem přejel po Tomově líci, dívajíc se do jeho tázavých, zároveň však nedočkavých očí, prahnoucích po jeho odpovědi.

„Tomu, že… že jsem se s tebou miloval,“ odpověděl s krásným úsměvem na rtech a v tu chvíli dokonale ucítil, jak Tomovo srdíčko poskočilo radostí a štěstím. Tom se celý rozzářil a pohladil po tvářičce Billa, jehož hlásek opět protnul to ticho, plné lásky a citů, které mezi nimi nastalo.

„A to bylo to nejkrásnější v mém životě, Tomi,“ přiznal a vděčně Toma pohladil po tváři, na které právě zářil ten nejnádhernější úsměv.

Tom si Billa přitulil k sobě a jemně jej líbnul do vlásků. Bill to řekl tak hezky, tak krásně, až se Tom obával, že se co nevidět rozpláče štěstím. Vůbec by mu to však nevadilo. Nestyděl se před Billem plakat a už vůbec ne, když to bylo radostí a dojetím. Srdíčko mu vesele poskočilo a znova se prudce rozbušilo, když si uvědomil smysl té jedné jediné věty. Tomu, že… že jsem se s tebou miloval.

Něžně přejel dlaní po Billových vláscích a nechal jeho prstíky proplést s těmi svými, dívajíc se na to krásné a nerozlučitelné spojení.

„A víš, co na tom bylo nejkrásnější?“ zeptal se tázavě Billa, který k němu pozvedl očka a nato nevědomky pokrčil útlými ramínky stejně jako malý školáček, který neví, že jedna plus jedna jsou dvě. Tom se zářivě usmál nad Billovou roztomilostí a svými čokoládkami vyhledal ty Billovy, které se na něj nedočkavě upíraly.

„To, že… že jsem ti mohl dát sebe. Že sis mě mohl vzít a mohl ses se mnou milovat. Že jsem ti mohl dopřát ten úžasný pocit být v někom. To bylo pro mě to nejkrásnější, Billi,“ pohladil po tvářičce Billa, kterému se teď v očích zaleskly slzy a Bill se na Toma malinko dojatě podíval. I pro něj byla na jejich včerejším milování krásná jedna věc, díky které teď zářil jako sluníčko. Přitulil se k Tomovi ještě blíž a dlaní spočinul na jeho vypracovaném bříšku.

„A víš, co bylo nejkrásnější pro mě? Že… že jsem tě mohl dovést k vrcholu tím, že… že jsem tvůj p-penis, no… že… že jsem tě t-to, no…“ koktal nesouvisle a stydlivě sklopil očka někam dolů, vyhýbajíc se tak Tomovu pohledu. Nevěděl, jak se tomu říká a ani neznal žádné slůvko, které by tu, pro něj nádhernou skutečnost vystihovalo. Byl šťastný nejen proto, že se mohl s Tomem milovat a poznat jeho tělo trošku blíž, ale že jej mohl dovést k vrcholu stejně, jako on jeho.

Tom se zářivě usmál nad Billovým stydlivým pohledem, zabodnutým až někam k jejich kolenům a jemně jej pohladil po vláscích. Pochopil, co chce Bill říct, proto se usmál a tiše zašeptal to slůvko, které Billova ouška ještě nikdy neslyšela.

„Uspokojil,“ napověděl mu s úsměvem a viděl, jak Billova líčka malinko zahořela studem. Bill souhlasně pokýval hlavinkou, nato však smutně sklopil pohled znova dolů. Připadal si před Tomem neuvěřitelně trapně pro svou nevědomost. Ostatní jeho vrstevníci tato slůvka používala a dokonce jim i rozuměla, to jen on měl v těchto pojmech mezery a ani nevěděl, jak se některým věcem říká. Smutně zamrkal očkama a povzdychl si.

„Jsem pro smích, viď, Tomi? Neznám tyhle věci, se kterými nikdo nemá problém. Pořád se mi musí něco vysvětlovat, něco, co zná úplně každý, jen já ne,“ špitl smutně a sklopil očka, takže nemohl vidět Tomův rozzářený obličej. Tom rázně zavrtěl hlavou a líbl Billa na spánek, tisknouc jeho ručku v té své. Jsi neuvěřitelně velké trdýlko, Billí.

„A právě proto máš svého přítele, který ti tyhle věci vysvětlí. Je to něco nového o tvém těle, něco intimního, co musí poznat každý sám a co se nevypráví jen tak na ulici. Na všechno časem dojde, broučku, uvidíš. A vůbec mi nejsi pro smích. Je to úplně normální a nemusíš se za to stydět. Já ti s tím pomůžu,“ ujistil jej šeptem a objal jej kolem útlých ramínek pozorujíc, jak Billův smutný pohled vystřídal veselý a Bill radostně zatleskal ručkama.

„Tak to budu mít toho nejlepšího učitele,“ vypískl mile a neváhal ani vteřinku.

Rychle se vrhnul na Tomovy rty a prstíky vyhledal lem jeho peřinky, roztouženě jej líbajíc. Pomalounku ji kousek po kousku stahoval dolů a když cítil, že sjela až někam k Tomovým kolenům, velmi nenápadně zamrkal a očkama vyhledal to místečko, které jej na Tomově těle zajímalo ze všech nejvíc. Zvědavě pozdvihl hlavinku, aby měl lepší výhled a když konečně spatřil to, co chtěl, vykulil očka a úplně přestal vnímat všechno kolem. S mírně pootevřenou pusinkou teď civěl do Tomova rozkroku a vůbec nevnímal Tomův široký úsměv. Hleděl na tu malou věcičku, která se oproti včerejší noci stačila opět zmenšit a malinko si skousl rtíky. Moc se mu líbilo, když si směl Toma prohlížet nahého. Podle něj byl velmi krásný i v té nejintimnější části svého těla, na kterou teď upíral svá vykulená kukadýlka.

„Kampak se to díváš, Billi?“ zaznělo mu pobaveně někde u jeho ouška, až sebou Bill mírně trhl, jakmile však spatřil Tomův pohled, líčka mu zrůžověla a on se jen marně pokoušel skrýt své stydlivé červenání. Jak jen mohl zapomenout, že Tom je vlastně tady? Teď vypadá jako ten největší šmírák a ještě se ke vší své smůle začíná červenat.

„Nikam,“ pípl stydlivě, přestože věděl, že Tom moc dobře viděl a cítil jeho pohledy na svém klíně. Ujistil jej o tom pobavený hlas a úsměv, který mohl znamenat jen jediné – že jej Tom pěkně načapal.

„Tak nikam?“ zopakoval s tichým smíchem a líbnul ho na hořící líčko Billa, který už nedovedl odolávat jeho nátlaku. Zářivě se usmál a malinko si skousnul rtíky, vzhlížejíc tak k Tomovi.

„No… n-na malého Tománka,“ přiznal popravdě a nato neodolal pohledu do Tomova klína. Tom se usmál. Právě teď dosáhl, čeho chtěl. Moc se mu líbila Billova stydlivost a jeho nesmělé červenání. Také se zadíval do svého rozkroku, nato se však malinko zamračil a svraštil čelo.

„Tak na malého, říkáš? A včera v noci ti malý nepřipadal?“ pronesl naoko uraženě a protestně založil ruce na hrudi, v duchu se smějíc. Moc dobře věděl, jak to Bill myslí a že tak jeho penisu normálně říká, přesto byl však velmi zvědavý, jak Bill zareaguje.

A nemusel čekat dlouho. Bill se rozchichotal jako sluníčko a přikryl si ústa ručkou, aby Toma ještě nepoprskal. Zvonivě se smál, když však spatřil výraz v jeho tváři, lísavě se k němu přitulil, hřbetem ukazováčku jej hladíc po rameni.

„Ale tak to není, Tomi. Ty to zase nechápeš,“ ručkou se plácl do čela a nato se znova pustil do svého vysvětlování.

„Velký Tománek jsi ty, Tomi, ty celý. Kdežto malý Tománek je jen tenhle,“ prstíkem důrazně ukazoval na Tomovo mužství a modlil se, aby to Tom alespoň trochu pochopil. Tom se hlasitě rozesmál nad Billovou filozofií a pohladil toho broučka po vláscích. Bylo mu jasné už dřív, kdo je velký a kdo malý Tománek, Billovo vysvětlování a názorné ukazování prstíkem jej však opět dokonale pobavilo a Tom si Billa, který mu své vysvětlování zdůrazňoval už počtvrté, stulil do náruče.

„Tak takhle to tedy máš rozdělené, ty hlavičko moje chytrá. Teď už tomu rozumím,“ odvětil pobaveně a začal Billovi pusinkovat celou tvář. Netrvalo však dlouho a jejich rty si k sobě rychle našly cestu a oba chlapci se začali s úsměvy na svých tvářích líbat. Toužebně se vpíjeli do rtů toho druhého a vnímali jejich příchuť plnými doušky. Cítili, že už nemůžou být šťastnější. Kdyby jen z poloviny věděli, co je čeká…

Líbali by se snad celou věčnost, jejich oblíbenou činnost však přerušilo tiché zaklepání a následné cvaknutí dveří, které se mírně pootevřely, vytvářejíc tak malou skulinku. Oba chlapci se od sebe rychle odpojili a okamžitě stočili pohled na pootevřené dveře, skrz které k nim dolinul Annin hlas.

„Promiňte, kluci, jestli vás nějak vyrušuju, nebo budím, ale… Mám v kuchyni už nachystanou snídani a slyšela jsem smích, takže přijďte, jestli už jste tedy vzhůru. Ještě bych vás potom chtěla o něco poprosit,“ dodala Ann a když uslyšela dvojí souhlas, který k ní dolehl skrz malou skulinku, dveře zase zavřela a s úsměvem poodešla do kuchyně ke své ranní kávě. Bill se krásně usmál a sladce na Toma zamrkal.

„Tak, půjdeme na snídani, Tomi?“ optal se se svým typickým úsměvem, kterému Tom nemohl odolat a ani nechtěl. Souhlasně pokýval hlavou, zatímco dlaní zaputoval někde pod jejich peřinou.

„Už teď mám hlad. Ale nejdříve se musíme obléci. A už vím, do čeho se obleču já,“ rozesmál se a nato zpod bílé peřiny vytáhl to, co jej už chvíli svou látkou příjemně hladilo na zádech. Bill se znova rozchichotal při pohledu na svůj nový saténový župánek, ve kterém se včera Tomovi předvedl a při představě Toma, oblečeného v něm hlasitě vyprskl smíchy spolu s ním. Nato však protestně vyšpulil pusinku a zavrtěl hlavinkou.

„Ne ne, Tomi, neoblečeš. To je můj župánek,“ zdůraznil slovo můj a ukázal prstíkem na sebe. Tom se však krásně usmál a líbl Billa souhlasně na spánek.

„To víš, že ano, broučku. Mě by totiž ani z poloviny neslušel tak, jako tobě. Ani ses mi nepochlubil, že máš tak krásný župánek,“ dodal naoko vyčítavě, to už jej však umlčela Billova upovídaná pusinka.

„Protože to bylo překvapení, Tomi. No a když budeš hodný, tak si ho zase někdy obleču a předvedu se ti v něm. Ale teď se honem pojďme obléci, abychom nezmeškali snídani,“ vypískl při pohledu na hodiny a na Tomovo souhlasné přitakání vesele vyhopkal z peřinek k jejich společné skříni, ochotně vybírajíc oblečení nejen sobě, ale i svému miláčkovi, který si ještě hověl v pelíšku, užívajíc si krásného výhledu na Billův vyšpulený zadeček.

„Tak, dobrou chuť, kluci,“ popřála jim Ann hned, co zasedli ke stolu a sama se natáhla po teplém toastu.

„Dobrou chuť, maminko. Dobrou chuť, Tomi,“ odpověděl Bill způsobně a s nedočkavým výrazem ve tváři se pustil do své snídaně. Mlsně se olizoval a blaženě přivíral očka nad tou jedinečnou chutí. Tom se pousmál nad Billovými projevy a pootočil se k Ann, sedící vedle něj.

„O co jste nás chtěla poprosit?“ vzpomněl si na Anninu připomínku u dveří a zakousl se do dalšího kousku. Ann se usmála a zadívala se teď na oba chlapce, ve tváři prosebný výraz.

„O nic důležitého nejde, kluci, jen… Chtěla jsem upéci něco dobrého na zub, ale došla mi mouka a navíc nemám ani prášek do pečiva. Tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste mi na tyhle dvě věci nezašli sem do obchodu. Je to jen chvilka cesty, několik minut,“ dodala a těkala teď pohledem z jednoho chlapce na druhého. Bill k ní vzhlédl od svého přídělu a pokýval hlavinkou.

„Tak dobře, my bychom tam mohli zajít. Tu cestu si ještě pamatuju. Alespoň tam nebudeš muset chodit ty, maminko, my už to s Tomim koupíme, viď, Tomi?“ mrkl na Toma, který ochotně přitakal a stisknul mu ručku.

„Samozřejmě, to není problém. Po snídani můžeme vyrazit. Už teď se na tu sladkost moc těším,“ nedočkavě se usmál a viděl, jak se i v Billových očkách rozzářily jiskřičky radosti. Ann si úlevně vydechla a na oba se zářivě usmála.

„Neboj, Tome, upeču něco moc dobrého. Jste zlatíčka,“ oba je obdařila úsměvem a políbila na tvář.

Sluníčko už stálo vysoko a blížilo se k poledni, když ze dveří obchodu vyšli ven dva rozesmátí zamilovaní blázínci a ruku v ruce zamířili k malému chodníčku. Tom v ruce stiskl malou nákupní tašku a snažil se ji ukrýt někam před těmi nenechavými prstíky, které se k ní znova a znova obratně dostávaly. Bill už poněkolikáté Toma obešel kolem dokola a se smíchem zalovil ručkou v tašce, ne a ne však najít to, co chtěl.

„Tomí, viď, že mi dáš ty medvídky, prosím,“ zaškemral s ručkama u sebe a mrknul na Toma svým nevinným kukučem, patřícím spíš malému dítěti, než mladému muži. Tom se šibalsky zaculil. Už od chvíle, co odešli od pokladny kolem něj Bill poskakoval jako pejsek, jen aby dostal svou dobrůtku. Ledabyle pokrčil rameny a provokativně v tašce zalovil svými dlouhými štíhlými prsty.

„Ale jenom když se se mnou podělíš,“ stanovil si podmínku a na Billův zářivý souhlas mu pytlíček podal. Bill jej roztrhl tak prudce, že mu div všichni medvídci nespadli na zem a ochotně nabídl Tomovi, který však zavrtěl hlavou.

„Ne ne, medvídci jsou jen pro tebe, Billi. Mě bude stačit pusinka,“ zažadonil a za pár vteřinek dostal to, co chtěl. Bill jej dlouze políbil na rty a nato si strčil do úst dalšího medvídka, neustále se něčemu chichotajíc. Ještě jednou se políbili a chytli se za ruce, směřujíc k chodníku.

Už už se chystali k dalšímu polibku, jejich počínání však přerušilo něco neznámého, něco, co však už od první vteřiny neznělo vůbec hezky a co je oba donutilo otočit se. Bylo to něco, co ani jeden z nich neočekával. Byl to hlas. Hlas, při kterém Billovi naskočila husí kůže a přes jeho záda přeběhl mráz. Už dlouho, velmi dlouho jej neslyšel, snad si jej ani nepamatoval, když jej však teď uslyšel a uvědomil si, komu tenhle tón vždycky patřil, jeho tělem projela vlna strachu. Strachu, který Bill tak dobře znal a který zažíval ve škole vždy, když mu byla tato osoba na blízku. Kolena se mu roztřásla, když zaslechl slova, která jej okamžitě zabolela u srdíčka. Pomalounku se otočil a naskytl se mu pohled, který přesně očekával. Pohled na jen o něco staršího chlapce se zlověstným úšklebkem na rtech, který teď na ně na oba zhlížel a když se jeho oči setkaly s těmi Billovými, které okamžitě plaše uhnuly, posměšně si odfrkl.

„Ale ale, kohopak to tu nevidím? Šálí mě zrak, nebo přede mnou opravdu stojí naše coura? Už jsem tě hodně dlouho neviděl, ty náš malý chudáčku. Vidím, že sis našel náhradu. No jo, fotříka zavřeli do kriminálu, protože ses s ním kurvil a teď koukám, že dáváš někomu jinýmu,“ uchechtl se a sjel pohledem Toma, který vůbec nevěděl, o co jde. Nikdy v životě toho kluka neviděl, ani jej neznal, podle toho, co však říkal, znal Billa moc dobře.

Pootočil se na osůbku vedle sebe, která rázem celá ztuhla a postavila se za něj, uhýbajíc tak před pohledem chlapce, který se Tomovi vůbec nelíbil. Jen podle toho, jak škaredé byly jeho věty, vyslovené před chvílí poznal, že si z Billa nejspíš přišel utahovat za to, co mu otec udělal a mírné zachvění, které za sebou ucítil jej v tom jen ujistilo. Zamrkal před sebe a podíval se na kluka, který se pořád zlověstně šklebil.

„Cože? Co si to k němu dovoluješ?“ řekl klidným hlasem to, co měl právě na jazyku a cítil, jak se k němu Bill zezadu přitiskl. Kluk si však jen znova odfrkl a posměšně si odplivl.

„Co si to dovoluju? K takové couře jako je on si můžu dovolovat co budu chtít. Chceš mi v tom snad zabránit?“ sjel pohrdavým pohledem Toma, který zaťal ruce v pěst. To bylo už podruhé během několika minut, co ten kluk Billa urazil. Coura. Tom se zhluboka nadechl a z posledních sil se držel, aby tomu floutkovi jednu neuštědřil.

„To teda nemůžeš a ani si dovolovat nebudeš! Bill není žádná coura ani děvka, abys o něm takhle mohl mluvit. Ještě jednou o něm něco takového řekneš a vypálím ti takovou, že se týden nenajíš,“ zavrčel vztekle a cítil, jak jej Bill prosebně chytl za ruku, bojácně se k němu tisknouc.

„Tomi, nenech se vyprovokovat. Pojďme pryč, prosím. Nevšímej si ho,“ pípl plačtivým hláskem. Jen on z nich dvou totiž věděl, jak nebezpečný ten kluk je a jak tvrdé rány umí dávat nejen psychicky, ale i fyzicky. Tom byl však jiného názoru. Tohle se mu vůbec nelíbilo a už vůbec se mu nelíbilo Billovo tichounké vzlykání, které se za ním ozývalo. Cítil, že musí svou lásku ochránit před tím neznámým, ve kterém určitě není nic dobrého.

„Tak dobře. Pojď bránit tu malou děvku, která ti brečí do mikiny jako malej harant a nebo odejdi s kostma tam, kde mají být,“ zasunul ruce do kapes a znova sjel pohrdavým pohledem Toma, který se právě rozmýšlel a v duchu sbíral odvahu na následující souboj a Billa, který pozvedl uplakaný obličej a chytl Toma za rameno, snažíc se jej odtáhnout co nejdál od něj.

„Odejdi, miláčku,“ zašeptal prosebně a modlil se, aby jej Tom poslechl.

„Jistě, že odejde. Vždyť má stejně srdce v kalhotách,“ uchechtl se Tomův protivník zlomyslně hned, jakmile se k němu Billova prosba dolinula, pozorujíc Toma, který se pootočil, držíc Billovu dlaň v té své.

„Z tebe nikdy nebudu mít strach. Pojď, lásko, půjdeme domů. Nenechám se vyprovokovat takovým ubožákem,“ odvětil tiše a věnoval klukovi, který si jen posměšně odplivl, poslední znechucený pohled, otáčejíc se k němu zády. Chlapec se zlověstně usmál a ošklivě se na něj podíval.

„Ještě jsme spolu neskončili,“ pronesl s jistým opovržením v hlase, to už však Tom neslyšel. Ruku v ruce zamířil k chodníku s Billem, který se pomalounku přestal třást, zároveň mu však začínalo docházet, co se stane v následujících chvilkách. Bude toho muset Tomovi ještě mnoho vysvětlit.