autor: Anikki
Ahojda všichni,
mám pro vás novou povídku a na začátek bych vám chtěla ujasnit pár věcí, abyste se v tom moc neztráceli. ;o)
Bude se odehrávat ve dvou časových rovinách. Ta první před mnoha tisíci lety ve Starověkém Egyptě za doby vlády faraóna Tutanchamona, a potom pochopitelně v současnosti, v prostředí vysokoškolských kolejí. Důležité je také asi vyzdvihnout fakt, že Bill a Tom nebudou v povídce bratry.
Jinak co se týče historických událostí, tak nic neberte příliš vážně. Všechno je uzpůsobeno tomu, aby se mi to hodilo do povídky, takže pokud se snad stane, že byste se nad nějakou informací pozastavili a říkali si „bože, co nám to sem cpe“, tak je to jen pouhá fantazie. Rozhodně nedoporučuju se z toho připravovat na hodinu dějepisu, například na základní škole. To by vás paní učitelky asi moc nepochválily. 😀
No, a teď už mi nezbývá, než vám popřát příjemnou zábavu a hezké čtení. ;o)
Ainikki
V královském paláci, ve Městě slunečního obzoru, panovalo zvláštní napětí způsobené očekáváním. Ztichlé chodby byly jen občas protnuty zasténáním rodící ženy, jíž nebyl nikdo jiný než samotná královna Nefertiti, první velká manželka faraóna Achnatona. Bylo to zdlouhavé a jí docházely síly, přesto cítila, že to musí dokázat, protože tohle její dítě se stane tím nejdůležitějším.
S posledním táhlým výkřikem vše umlklo a po pár chvílích se ozval dočista jiný hlásek. Pláč. Hned na to následovaný výkřiky ranhojičů a porodních bab.
„…je to chlapec…“ Jako ozvěnou se neslo palácovými stěnami až k uším samotného faraóna.
„Díky, ó veliký Atone.“ Padl na kolena a klaněl se tomu, jehož považoval za Boha z nejvyšších. To on mu ve své nekonečné síle a životodárné moci dopřál po třech dcerách vytouženého syna.
Panovník ještě párkrát přiblížil tvář až k zemi, pak se zvedl a nakvap odcházel uvítat nového prince.
„Je silný a zdravý.“ Řekl jen s ohnutým hřbetem lékař, prokazujíc tak úctu nejmocnějšímu, když se faraón skláněl nad postýlkou svého dítěte.
„Jako býk.“ Zkonstatoval král a vytáhl novorozence z postýlky, zvedaje ho do výšky. „Buď srdečně vítán ty, jež se staneš miláčkem Atona, protože tvá záře se té jeho vyrovná. V lásce ke svému stvořiteli budiž tvé jméno Tutanchaton.“
Po těchto slovech se vyčerpaná, přesto naprosto přesně vše vnímající, královna Nefertiti ušklíbla. Starý blázen. Pomyslela si o tom chudákovi, který byl jejím manželem, ale nikdy ne faktickým vládcem. Ta úloha spočívala v jejích rukou, přesto nebyla natolik suverénní, aby nebyla nucena se přetvařovat. Jak ho nenáviděla spolu s tou jeho chorou snahou udělat z toho podřadného bůžka Atona toho nejvyššího a jediného. Předstírat stejné vyznání, pro jaké hořel tenhle rádoby „všem vládnoucí“, byl ale ten nejjednodušší způsob, jak odvést jeho pozornost od faktu, že on je v zemi jen pouhou loutkou. Ona ale nepřipustí, aby jejímu synovi bylo przněno jméno jen díky nemocné víře tohohle budižkničemu, který sám plivl na jméno, jež dostal po svém otci Amenhotepovi III.
…
Byl natolik ponořený do četby jedné z dalších historických knih, které přímo hltal závodním tempem jednu za druhou, že ani nepostřehl přítomnost někoho dalšího. Prázdná židle vedle něj se odsunula a posadila se na ni drobná postava štíhlé dívky se zeleně obarvenými vlasy. Chvíli si mladíka zahloubaného do studia prohlížela, pak ale nevydržela a udělala něco, o čemž zaručeně věděla, že ho to dopálí.
„Baf!“ Houkla mu přímo do ucha, až kluk se zvláštně spletenými vlasy nadskočil.
„Sakra, Elke. To jsou ale pitomý nápady!“ Čertil se na oko přísně, chytaje se při tom za srdce. Skutečně se hodně lekl, ten výpad neočekával, ale vlastně se na ni nedokázal zlobit. Její rozesmátá tvář mu okamžitě všechny výčitky a nadávky, kterými ji chtěl zasypat, z hlavy vyhnala.
„Hledala jsem tě, ty můj malej Egypťane. Mělo mě napadnout, že běhat po celým kampusu je ztráta času. Knihovna je jediný místo, kde seš k nalezení.“ Křenila se na něj dál při líčení strastí, které musela podstoupit, aby svého kamaráda objevila.
„Neříkej mi tak.“ Napomenul ji už asi po tisící, ovšem stejně věděl, že ho tak osloví znovu. Elke si tu přezdívku vymyslela již dávno. Napadlo ji to ve spojitosti s tím, že byl velice zapáleným studentem historie s velkou vášní pro egyptologii, a potom v tom nemalou zásluhu sehrál jeho vzhled. Černými linkami orámované oči a v dlouhých havraních vlasech měl připletené černé a bílé prameny dredů. Vypadalo to malinko jako paruky, které nosili starověcí vládci Egypta. „A vlastně. Potřebovalas ode mě něco?“ Zajímal se, jestli má vůbec důvod k tomu, aby ho tahle potřeštěná holka vyrušovala.
„Nic. Jen tak. Nudím se. Nechtěl bys jít nakupovat?“ Snažila se ho nalákat na, dle jejího soudu, záživnější činnost, než bylo zírání na nekonečné řádky písmen v těch jeho neuvěřitelně tlustých knihách. Elke studovala módní návrhářství, byla kreativní a hlavně jí tam příliš nehrozilo pravidelné, a především úmorné biflování. To nasazení a píle, se kterou studoval on, by ji velice brzo odradilo.
„Nevím.“ Zamyslel se. Proti nákupům nikdy nic neměl. Vlastně to byla jeho druhá vášeň, ovšem nyní zvažoval, jestli by nebylo lepší si ji tentokráte odříct, a věnovat se dál učení.
„No tak, Bille, prosím. Musíš se taky na chvilku odreagovat.“ Upřela na něj psí oči ta zelená bludička a tahala ho za cíp trička.
„Dobře. Dvě hodiny. Víc ne.“ Uvolil se nakonec, pozavíral knihy, do kterých nahlížel, a všechny je nastrkal do tašky.
Dvě hodiny se nakonec protáhly až na zbytek celého odpoledne, ale Bill nelitoval. S Elke se výborně bavil. Ona byla jediný člověk, vedle kterého se cítil uvolněný. Skutečná kamarádka, která znala mnohé z tajemství jeho duše, přesto o ní nemohl říct, že by věděla úplně všechno. Některé věci si střežil výhradně pro sebe. Byla spontánní, společenská a neuvěřitelně energická, a jako jediná přijala jeho odlišnosti. Možná proto, že sama se poněkud vymykala všem standardům. Podivín. Tak se jevil svým ostatním spolužákům. A on sám musel uznat, že mezi nudnými a unyle vypadajícími kolegy z historických věd, kteří nosily umaštěné vlasy, šedé manžestráky a košile taktéž nevýrazných barev, působil spíše jako komediant, než student. A byla tu ještě jedna věc, která jim ležela v žaludku. Jeho výsledky. Byly vynikající. Od takhle směšné figurky by to nikdo nepředpokládal, a přitom Bill mezi všemi těmihle obrýlenými šprty vynikal. Věděl, že ho podezřívají, že si přízeň profesorů něčím kupuje, nikdo z nich nevěřil, že by ty znalosti měl skutečně v hlavě. Jemu to ale bylo jedno, on pravdu znal, byl poctivý, a co si kdo myslí, mu bylo úplně jedno. Myšlenky totiž neubližovaly. A on věděl, co to je, dostávat tvrdé rány za to, že vyčuhuje z řady. Střední škola byla peklo, tady měl klid. Tihle lidé byli už staří a možná moc rozumní a nebo líní na to, aby vůči jeho osobě plýtvali přebytečnou energií. Spokojili se jen s tichým pomlouvačným šuškáním, když se Bill objevil v jejich blízkosti.
„Koukni. Tohle je naprosto prvotřídní kousek.“ Elke mu mávala před nosem tričkem, které jí tak moc nadchlo a on jen pozvedl v údivu jedno obočí.
„Teda vidím, že jsem do téhle doby neznal tvůj vkus.“ Okomentoval to, nepřestávajíc nad tím kroutit hlavou, protože tohle byl styl, který se k jeho kamarádce moc nehodil. Ona nosila všechno šíleně barevné a tohle bylo… černé. I když s úžasným a naprosto cool potiskem. Tedy alespoň tak ho chlapec shledal.
Elke jen protočila oči. „Ne pro mě. Myslím pro tebe.“ Vysvětlila tomu zabedněnci, vtiskla mu vybraný kousek oblečení do ruky a popostrkovala ho ke zkušebním kabinkám.
„Ty, Elke,“ zarazil se Bill a podrobněji tričko zkoumal. „Nevyhrabalas ho doufám v dámským oddělení?“ Chtěl vědět. Nazelenalé cosi jen mávlo rukou.
„Děláš, jako kdyby ti na tom někdy záleželo. Prostě si ho zkus, ano?“ Nesmlouvavě ho vmáčkla do jedné z kabin a zatáhla za ním paraván. „Neříkej, že se ti nelíbí.“ Hučela na něj dál.
„Líbí.“ Ozvalo se zpoza plenty. „Moc se mi líbí.“
„Tak vidíš.“ Elke si div netleskla. Ona uměla mít radost vždycky za ně oba, a hlavně ji dávala neustále najevo. Občas její projevy bývaly dětinské, ale Bill je měl rád. Rozesmávaly ho a on se nesmál často, přesto docela rád.
„Vezmeš si ho, viď?“ Chtěla vědět a netrpělivě kolem něj poskakovala, když už byl venku.
„A mám na výběr?“ Zaksichtil se na ni Bill, a hned na to se usmál.
„Nemáš.“ Potvrdila mu jeho domněnku. „Byl by hřích tady ten skvost nechat, navíc, třeba na něj konečně někoho sbalíš.“ Mrkla na něj. Ona věděla, jak moc by její kamarád toužil po nějaké té spřízněné duši, ale na druhou stranu jí také bylo známo, že tahle zraněná dušička má strach. Nebylo divu po tom, co si prožil. Násilí v intimitě, kterou by spolu měli prožívat jen dva zamilovaní, by poznamenalo každého. „Koukni, támhleten kluk se na tebe dívá.“ Ukázala na druhou stranu obchodu, kde stál u stojanu s mikinami vysoký očividně vysportovaný blonďák.
„Jasně. To pako si určitě myslí, že se dívá na dvě holky. Navíc já nejsem na takovýhle nabušence bez mozku.“ Zkritizoval Bill dotyčného a dále se jím nezabýval. Namířil si to k pokladnám.
…
„Skvělá práce, kámo.“ Dostávalo se mu pochvalných komentářů a poplácávání po zádech od jeho spoluhráčů. Užíval si to. Byl rád za hvězdu, a za ni byl v podstatě neustále. Všemi obdivovaný a uznávaný kapitán basketbalového týmu. Kluci chtěli být jako on, všechny holky po něm toužily. Další vyhraný zápas. Nebude trvat dlouho a jejich univerzitní tým vítězně zakončí celou sezónu. Bylo příjemné vědomí toho, že na tom má nemalé zásluhy právě on. Byl nejlepší a věděl to o sobě.
Hlouček kolem kapitána se rozptýlil, přesto šrum v šatně neutichal. Chlapci ze sebe vysvlékali propocené dresy, hledali svoje ručníky a mířili do sprch. Nepřestávali klábosit. Jedni ještě stále probírali minuty odehraného zápasu, další hodnotili dámské osazenstvo v hledišti a jiní už spřádali plány na dnešní večer.
„Hej, Tome, razíš s náma dneska do klubu? Počítáme s tebou, chlape.“ Otázka nebyla směrována na nikoho jiného, než na samotného kapitána. Kluk se zapletenými vlasy do copánků, jež se mu v pravidelných proužcích plazily po celé hlavě, oddálil obličej z proudu tekoucí vody.
„Jasně. Že váháš.“ Odpověděl halasně a dál se nerušeně věnoval té příjemnosti, jakou byla horká voda dopadající na jeho tělo.
Už se docela těšil. Potřeboval povyražení, a hlavně také uvolnění. Měl dokonce i přesnou představu, kde ho bude hledat. Jen doufal, že bude mít štěstí a na někoho takového narazí. Kluků, které měl rád, nebylo mnoho. Ne, nepovažoval se za gaye, on o sobě pouze tvrdil, že se nevyhýbá žádnému z požitků. Holky se mu líbily, a i když s nimi neudržoval moc dlouhé vztahy, uměl s nimi jednat. Byl pozorný, naslouchal jim, kupoval drobné dárky, v posteli jim byl něžným milencem. Na tohle jednání „v rukavičkách“, jak tomu říkal, musel mít ale náladu a tu dnes rozhodně neměl. Chtěl jen sex a na něj si vybíral křehké chlapečky téměř až hermafroditního zjevu. Rád na těchto slečinkách ukájel svoje touhy. Každý z těch chudáků mu ale sloužil jen na jedno použití. Pouze noc a konec. Pak byli odkopnuti jako prašiví psi.
autor: Ainikki
betaread: Janule
to je úžasný nápad!! a je to skvěle napsaný, těším se na pokračování!!
tak tohle bude zajisté perfektní povídka!!! Už se moc, moc těším na další dílek!!!
Začátek zajímavej, prostě užasný^^
Těším se na další..
Ainikki, panebože, já tě doslova miluju. xD Starověký Egypt je jedna z mých největších lásek a spojení s twincestem shledávám geniálním. Jdu si přečíst první dílek. 😛
Souhlasím s Terezkou, oou….Egypt, můj milovaný Egypt!! *in love* Někde jsem o téhle povídce slyšela..možná to byla jiná, to opravdu netuším, ale strašně jsem toužila si ji někdy přečíst a teď to mám konečně před očima! Jsem tak ráda!
Navíc, píšeš opravdu moc pěkně. strašně hezky se mi to čte a je to radost. Jen mám takové tušení, že náš kapitán potká jedno černovlasé mystické stvoření…. ale uvidíme ;o)
zatim to vypadá slibně. ať je tady rychle dalš díl xD
Ehm, ehm, budu fakt dělat, že nevím nic o historických událostech. 😀 Aby měl Achnaton syna… xDD Nicméně zajímavý počtení z kapitoly "Starověk". A "Současnost" mi připadá naprosto vzrušující. Elke už podle prvního dílu bude fajn holka a snad žádná z těch, co by to na Billa zkoušely. Jemu se nebude hodit tohle rozptýlení, až narazí na Toma. A bude to brzy. Hrozně se na to těším.
Celkově mě povídka uchvátila a okamžitě patří mezi nejžhavější a nejočekávaněji vyhlížené!!
Takže kluky tak využívá a holky tak hyčká a přesto se neváže? To je debil xD xD btw by mě zajímalo jak by ve skutečnosti vypadali ty vlasy Elke… Zelená… hmmm to musí byt pěkny 🙂 Zajímavá povídka…
Teda..strašně se těším na další dílek!!!
úžasný! a hlavně skvělý nápad na povídku! už se těším moc na další díl x) krásný!
Né já nechci aby našeho křehkého chlapečka Billa zneužil a odkopnul…x( jestli to udělá, nakopu ho xD
Ze tzačátku jsem si myslela, že Tom bude nějakej archeolog a oživí mumii jménem Bill.. xD Tak asi ne no x) Teď mě napadá další možnost-Bill byl v minulém životě to novorozeně? x) nevím-ale doufám, že se to brzy dozvím 😉
Hned od začátku moooc zajímavá povídka.
Super nápad, tak rychle další dílek 🙂
První díl mně opravdu zaujal. Bookmakers scrubbers nečtu, a asi dělám chybu, protože většina lidí, které znám, si povídku nemůžou vynachválit. Ale já na to prostě nejsem. ^^ Jenže touhle povídkou jsi mě prostě okouzlila. Máš moc zajímavý styl psaní a jsi talent. Jak se znám, další části se beztak nedočkám a každý den budu napjatě čekat, jestli náhodou nepřibyl další díl… Krásný start, jestli to tak bude pokračovat, budu určitě věrnou čtenářkou. <33
super poviedka…rychlo pokrackoo
Suppper! Tak tuhle povídku asi budu číst pravidelně, je prostě úžasná! 🙂
Olalaaa! Rychle další, skvěly nápad,Ainikki! x) A ať se tom okamžite sklidníí! xD
noo tak na historický souvislosti teda koukat nebudu 😀 Ale nápad je to úžasnej. Určo si počkám na další dílek.
Mě se to zatím hrozně líbí…
Zaujal ma úvod, je to zaujímavý nápad už sa teším na skvelý príbeh, myslím, že bude.
Povídku už jsem četla,ale rada se k ni vracím.
Mnóóó… Neviem, nakoľko si si to chcela prikrášľovať a upravovať a nakoľko to máš na základe faktov, ale zas tak odveci to zatiaľ nemáš. Nie že by som sa teda ja vyznala, ale prednedávnom som bola na výstave o Tutim ( familiárny názov pre Tutanchamóna, :-p ) a náhodou, máš tam dosť faktov. Aj príbeh sa zdá byť dosť zaujímavý, ale tento Tom sa mi rozhodne nepáči. Za toto jeho správanie by si zaslúžil poriadny trest. A dúfam, že ho aj dostane. Je pravda, že samozrejme chcem, aby bol Bill šťastný ako blcha, ale než sa tak stane, Tom by mal dostať poriadnu príručku. Mno, idem čítať ďalej, aby som to čím skôr zistila. :-p