I can’t help myself 14.

autor: Ivetka

Musím uznat, že načasované jsem to měl skvěle, protože jsem na místo přišel přesně v 16:00, Bill tam už seděl na dřevěné lavičce.

,,Em… Omlouvám se, jestli jdu pozdě, ale moje hodiny na mobilu mi ukazují, že jsou přesně čtyři…“ omluvně se usměju.

,,Ne, to je v pohodě, já jsem vyrazil trošku dřív, abych měl nějakou rezervu.“ Koukne na mě Bill naléhavým pohledem.

,,No, tak myslím, že přejdeme rovnou k věci. Přišel jsem, abychom si konečně sami ještě jednou promluvili o tom, co se stalo a jak to asi bude dál…“
,,No, tak myslím, že nechám na tobě, abys ses k tomu vyjádřil první,“ koukne na mě Bill a natočí se ke mně. Přisednu si k němu a spustím.

,,No… přemýšlel jsem o tom, co se stalo… Já… na jednu stranu chápu, že se to stalo v takovýhle situaci, ty jsi byl opilý a Andreas o tom nevěděl, ale na druhou stranu to bolelo. Možná ještě trošku bolí, no, to je jedno, vyrovnal jsem se s tím po svým. Miluju tě, Bille… asi jsem nikdy předtím nebyl zamilovaný, protože to, co cítím s tebou, jsem ještě nikdy s nikým nezažil…“
,,Tommy,“ usměje se a začne se ke mně nahýbat, že mě chce obejmout. Nebráním se, vždyť je to jenom obejmutí… Taky ho teda jednou rukou obejmu a zavřu oči. Zase tak nádherně voní…

,,Ne…“ dám mu ukazováček na rty, když mě chce políbit. ,,Nedopověděl jsem to…“nadechnu se a pokračuju. ,,Miluju tě, ale… chci zůstat sám… aspoň zatím. Jenom si to potřebuju v hlavě přerovnat a dát se do pořádku, chvilku si odpočinout. To nemění nic na tom, že jestli ti někdo ublíží, zabiju ho…“ odstrčím ho od sebe, protože jestli by se na mě ještě chvíli takhle lepil s tím ublíženým pohledem, asi bych se neudržel.
,,Tome, já vím, jakou jsem nedávno udělal hloupost, něco z toho si už začínám i vybavovat. Nevím, proč jsem to udělal, jsem asi moc hloupej, měl jsem tam jít až s tebou. Ale stalo se to, na tom nic nezměníme… Jen… Díky tomu jsem si uvědomil, jak moc tě miluju a co všechno pro mě znamenáš… a že o tebe nechci přijít. Času ti dám, kolik chceš, ale nenech mě prosím dlouho čekat. Ani nevíš, jaký je utrpení se na tebe ve škole jen dívat a dělat, že se nikdy nic nestalo. Taky tě miluju…“ pohladí mě po tváři…

,,Neee… nebreč, teď ne… já jsem ti přece neřekl, že jsem se s tebou rozešel nadobro. Já s tebou chci být, ale… teď to ještě nejde,“ setřu mu kapesníkem slzy a políbím ho na čelo.
,,Tommy, prosím… jen jeden…“ šeptne a sklopí hlavu. Chvilku přemýšlím, jestli je to dobrý nápad, třeba mu tím zvednu sebevědomí, což nechci, naopak. Chtěl jsem ho dostat na dno, a potom mu pomáhat nahou, až do úplné hladiny. Na druhou stranu si Bill jeden polibek zaslouží po tom všem a já taky, tak dlouho jsem přemýšlel nad tím polibkem v parku. Už je to celý týden, co jsem neochutnal jeho dokonalé rty, utápěl jsem se ve vzpomínkách na ně tak dlouho… Jen jeden polibek…

Dvěma prsty mu zvednu hlavu do úrovně té mé tak, aby se mi koukal do očí.

,,Nepřemýšlej nad ničím špatným teď, ano? Chci, abychom si to oba užili,“ naléhavě na něj kouknu a čekám, až mi kývne. Přisunu se k němu a nakloním se k němu. Obejmu ho okolo krku a začnu jej jemně pusinkovat na rty. Chci, aby to bylo něžný, abychom si spolu jemně pohrávali. Miluju, jak líbá, je to nepopsatelně dokonalé.
Pomalu vyhledám jeho jazyk a vtisknu si to mezi zuby a jemně ho vytáhnu ven. Objedu jeho piercing a potom ho jemně vsaju. Hned ho pustím a začnu jej trošku hladověji líbat. Cítím, jak Bill pláče, ale nevím, jestli je to smutkem nebo štěstím. Pevně mě chytne za tváře a palci mě po nich hladí.

Spokojeně zafuním, kdybych měl popsat, co se ve mně právě odehrává, lhal bych. Je to to nejdokonalejší, co člověk může v životě zažít… Láska… pocit, který cítíte byť i při jediném polibku. Rozbuší se vám srdce, že tep slyšíte až v uších, od srdce se vám rozlije hřejivý pocit a v podbřišku máte na chvilku hejno malých motýlků, co vás tam lechtají. Díky tomu se vám začnou třást kolena a ruce, že jste rádi, že sedíte na zadku, protože jinak by se vám podlomila kolena a hlava se vám motá vzrušením a tlakem, který na vás doléhá z druhé strany. Ta energie, kterou si vzájemně předáváte, je ohromná. A jste rádi, že to, co prožíváte, je právě s člověkem, kterého milujete, nechcete ho už nikdy pustit z náručí a přestat jej líbat, stejně, jako teď já…