autor: Janule
sobota večer 29.8.2015 u Filipa
BILL
„Popojedéééééééééém,“ huláká Georg se skleničkou v ruce nastavenou směrem k flašce, ze které mu Filip dolejvá pití přímo při tanci. Snaží se přeřvat hlasitou hudbu, kterou si pouští, aby měl při čem tančit… nemá čas se ani zastavit, svírá totiž Sabine kolem pasu a náramně si to s ní užívá. Jeho žena tu s námi není, na poslední chvíli jim odřekla slečna na hlídání pro Sofinku, takže si Geo užívá náhlé svobody s jedinou možnou tanečnicí, která tu je. Je mu šumák, že je o hlavu větší než on, naopak toho zmetek využívá, přepíná písničky na ty pomalejší a věčně jí leží hlavou ve výstřihu. Kdyby ho Vanessa viděla, ožralu jednoho… Budu ho muset sledovat, aby se po Sabine nesápal nějak moc přehnaně. Filip si myslí, že naše svatba je z lásky, a já se přitom k Sabine neustále chovám jako kamarád. Měl bych ji občas aspoň líbnout do vlasů, aby nepojal podezření, že je to celý komedie.
Tom sedí na sedačce, brnká si na kytaru do všeho, co hraje, jak má ve zvyku, pozoruje našeho basáka, a pije pivo z plechovky. Nakonec je nás jen pět, ale do týhle Filipovy chalupy je to tak akorát. Gustav s Tarou jsou ještě pořád na líbánkách, mají se vrátit až za dva dny, a tisk už si na ně brousí zuby, aby je pořádně vyzpovídal, protože informace o jejich svatbě a Tařině těhotenství se pořádně dostala ven, až když odjeli. Jsou někde v rakouských Alpách, Gustav to tam měl vždycky rád, a protože by nikoho nenapadlo, že se tam vydá i na svatební cestu, že bude svou těhotnou manželku tahat po kopcích, ještě je nikdo nenašel. Jak říkal Gustav: „Pod svícnem bývá tma, tak pojedu tam, kam vždycky.“ A měl pravdu. Zato až přijedou, užijou si nejspíš otravování dost a dost.
Oslava našich narozenin, Sabinina svátku a nakonec i Tomova stěhování, je už dvě hodiny v plným proudu. Nevím, jestli je co slavit, nějak si to letos nejsem schopen užívat, ale musíme se před klukama tvářit, že je všechno v pohodě, tak se snažím. Ráno jsme sem přivezli poslední Tomovy věci a od rána makali na tom, aby to tu měl aspoň trochu útulný. Nevím, jak zdůvodní Filipovi všechny ty moje fotky, co má roztroušený po svých dvou pokojích, ale snad mu to nebude připadat podezřelý. Na většině z nich jsem stejně buď s ním nebo s Dejvem.
Zvenku to tu sice vypadá dost hrozně, ale nakonec to není tak strašný, jak jsem čekal. Kdyby tu měl Tom bydlet napořád, nejspíš bych mu to rozmlouval, ale ten půlrok zvládne. Filip aspoň nebude tak sám, a já budu v klidu, že se mi tu Tom snad tolik netrápí. Za pět dní vyrážíme na turné, tam se stejně uvidíme denně, takže si z toho prozatím nic moc nedělám. Horší to bude potom, až bude kvůli Dejvovi jako v Anglii… na to se fakt netěším, ale teď to nebudu řešit. Je čas se bavit, tak popojedem, jak huláká neustále Geo.
„Co seš tak zaraženej?“ přisedne si ke mně Filip a plácne mě po rameni, když hraje pomalá skladba a je konečně něco slyšet. „Je ti blbě?“ zkoumavě si mě prohlíží, asi fakt vypadám bledě. Musím se vzchopit.
„Ne, v pohodě, jen je mi nějak líto, že se Tom odstěhoval, byli jsme na sebe zvyklí,“ povzdechnu si a kopnu do sebe poslední hlt vína.
„No jo, je to změna, co?“ přikývne Fil. „Já jsem rád, že ho tady budu mít, aspoň mi nebude smutno,“ usměje se na mě. „Vall mi moc chybí,“ dodá a napije se. Nevím, co říct. Ještě jsme se neviděli, od požáru spolu mluvíme poprvé. Abych pravdu řekl, moc se mi do toho nechce, pořád mám pocit viny, ale něco říct musím.
„Je mi to líto,“ zvednu k němu pohled. „Měl jsem výčitky, že se to stalo v našem domě.“
„Já vím, Tom mi to říkal, ale je to blbost, můžu za to já, že jsem ji tam nechal samotnou. Kdybych nejel k našim, třeba bych ji zachránil,“ mrkne na mě Fil a položí mi ruku na předloktí. Chvilku kouká do blba, než začne mluvit dál. „A z toho, co vykřikoval do novin její fotr, si nic nedělej, Bille. Pan docent doktor kandidát věd, nositel Nobelovy ceny Herman Berkfeld, je nafoukanej kretén,“ prohlásí a lokne si vína. „Sice byla Vallinka chytrá po něm, ale jako otec nestál milej pan genetik za nic. Chtěl po ní jen skvělý známky ve škole, dřel jí od rána do večera v laboratoři, a když pak přišla s tím, že se konečně do někoho zamilovala, a bude se mnou bydlet, pohádali se a od tý doby se neviděli. Nelíbil jsem se mu… geneticky zmršenej albín mu nešel pod nos, chytrákovi. Stejně si to s ním jednou vyřídím. Je to arogantní kariérista, co umí na lidi jenom řvát,“ snažil se mě Filip uklidnit.
Jo… nejspíš má pravdu, její otec byl nepříjemnej, ale Fil neví, že byla Vall těhotná. To mu nikdo neřekl, a já mu to troubit nebudu… ještě by mu to víc ublížilo. „Až jí řeknu, co tady vyváděl, ta bude koukat,“ dodá Filip a kousne si chlebíčku, kterej si mezitím podal ze stolu.
„Cože?“ vyjede ze mě vyděšená otázka? Co to plácá? Přeskočilo mu snad? Asi jsem se v tom hluku přeslechl.
„Jsi hluchej?“ udiveně na mě zírá s plnou pusou. Nakloní se ke mně, abych líp slyšel. „Říkám, že až jí to…“ zarazí se, podívá se na Toma, pak na mě a rozpačitě se usměje. „Myslim, že až se s ní jako sejdu na onom světě, tak to na něj Vallince prásknu,“ vysvětlí mi Filip, spolkne zbytek chlebíčku a utře si pusu ubrouskem. „To neřeš,“ mávne rukou, když vidí, jak na něj tupě civím, a zvedne se. „Héj, lidi,“ snaží se překřičet opět hlasitou hudbu. „Co takhle nějaký dary oslavencům, máte?“
„Ježiš, já bych málem zapomněl,“ dojde mi, že mám něco pro Toma v tašce ve vedlejší místnosti. „Hned jsem zpátky, počkejte na mě,“ ujistím Fila a vystřelím rychle pro dárek. Ten bude koukat, co jsem mu koupil. Nikdy jsme si nic k narozeninám vzájemně nedávali, ale letos jsem si řekl, že tohle mu koupit musím. Bude se mu to teď hodit…
TOM
Bill vystřelil jak namydlenej blesk, když začal Filip hulákat něco o darech, nejspíš si dárek pro Sab, která má shodou okolností dneska svátek, někam schoval, a zapomněl si ho připravit. Zatím je tu celkem zábava, hlavně pozorování toho, jak se Geo lepí na Sabine a ona ho se smíchem neustále odtlačuje a pohlavkuje, aby jí nelehal na prsa. Ti dva se vždycky provokovali, když už toho nebyla Vanessa, takže nic novýho. Geo nesnáší, že mu Sabine říká prcku, ona zase vyšiluje, když jí za to pořád plácá po zadku. Bill by měl nejspíš zasáhnout, nebo to bude Filovi divný, ale sedí na sedačce, občas si cucne šampáňa, kterýho nám přines Georg celou basu jako dárek, jen smutně zírá a vůbec ho to nezajímá. Před chvilkou si s Filipem povídali, vlastně poprvé od tý tragédie, měl jsem pocit, že je to vážnej hovor, a pak najednou Fil vystartoval jako čertík z krabičky, a začal vykřikovat, jestli máme nějaký dary pro oslavence. Mám taky pro Billa jeden v tašce, asi bude čumět, ale je to praktická věc, bude se mu hodit.
„Ták, panstvo, hezky v řad nastoupit, jde se gratulovat,“ diriguje to tu Filip jak při tělocviku, je domácí, tak proč ne. Zatímco se někam vypařil, nejspíš do kuchyně, odložím kytaru do stojanu, zvednu zadek a sáhnu po tašce, kde mám pro ty dva snoubence dárky. „Dámy maj přednost,“ vynoří se Filip ve dveřích s obrovským pugétem růží, a už se hrne k Sabine, aby jí poblahopřál k svátku. Se značným úsilím jsem z ní těsně předtím sundal nalepenýho Georga, kterej se odmítal pustit. Už by měl s tím chlastem přestat, nebo z něj bude brzo alkoholik. Postupně Sabine všichni oblíbáme, což si opět nejvíc užívá Georg, dáme jí svoje krabičky, a svorně čumíme, jak je rozbaluje. Samý šperky… co taky jinýho mohla dostat, jsme chlapi bez fantazie. Ne, že by jí to vadilo, tváří se nadmíru spokojeně, když jí Bill zapíná kolem krku zlatej řetízek se smaragdovým přívěškem. Kupovali jsme ho předevčírem v tom samým klenotnictví jako zásnubní prstýnek, já k tomu vybral do soupravy náušnice, aby to k sobě všechno ladilo. Sabine si to zaslouží, za to všechno, co pro nás dělá, a ještě dělat bude, ale stejně zavřu pevně oči, abych se nemusel dívat na to, jak ji Bill líbá na rty, i když vím, že je to nutný. Ach jo… až to všechno zmizí, oddechnu si.
Dneska, když Bill po obědě chvíli usnul na sedačce, jak byl utahanej z toho stěhování a zařizování, jsem se byl podívat s Filipem na budoucího Bédu, a málem jsem se k němu modlil, ať jde všechno co nejrychlejc. Teď, když tady budu bydlet, pomůžu Filipovi, s čímkoliv bude potřeba, aby se to pokud možno nezdržovalo. Zatím chudák Béda nevypadal na to, že by se mohl vydat na cestu časem, ale to spravíme.
„Tak Tome,“ probere mě z přemýšlení bráchův hlas. „Všechno nejlepší,“ podává mi s úsměvem ruku a zabalenou krabici. Vidím na něm, že by mě nejradši objal a dal mi pořádnou pusu, ale před Filipem to nejde, tak se jen krátce obejmeme a předáme si dárky. Usměju se na něj za nenápadný líbnutí na ucho. Jsem zvědavej, co mi bráška koupil, bůhví, co to bude za koninu, tváří se nějak podezřele. Georgův dar už máme napůl vypitej, koupil ten nejlepší šampus, co našel, ostatně jako každej rok, a Filip nám nechal udělat každýmu perfektní dorty. Pro Sabine velkou žlutou slunečnici, pro mě úžasnou bejsbolku se všema detailama a pro Billa koňskej chomout, nejspíš, aby mu připomněl, že do něj za chvíli dobrovolně strčí hlavu. Už se mi sbíhaj sliny, vypadá to vážně nádherně, tak doufám, že to taky tak bude chutnat. Sabine nám dala každýmu to, co vždycky, mně sadu těch nejlepších strun a čističe na kytaru, a Billovi jeho klasickou kosmetiku, kterou posledních pár let používá. Nerada prej vymýšlí dárky, tak kupuje to, co tutově potřebujem. Billův dárek jsem si, stejně jako on můj, nechal naposledy, jsem zvědavej, co se mi rozhodl dát na rozloučenou s naším domem, skoro jsem ten odjezd dneska ráno obrečel. No… tak se do toho pustím.
Roztrhnu stříbrnej papír, abych se konečně propracoval ke krabici, a když to celý sundám, zůstanu zírat s otevřenou tlamou… kráječ na chleba. No joooo… to jsem chtěl koupit tenkrát, jak nás s Dejvem stopoval ten magor, a od tý doby jsem si na to nemohl vzpomenout. Usměju se, zvednu oči k Billovi a poděkuju mu. Tohle je bohužel momentálně symbol mý samostatnosti… už nemám brášku, aby mi krájel chleba, tak na to mám teď přístroj.
„Myslel jsem, že se ti bude teď hodit,“ směje se Bill, zatímco trhá papír z mého dárku.
„Co to je?“ vmísí se mezi nás Filip a prohlíží si krabici. „Kráječ na chleba? K čemu to máš?“ tázavě se zadívá na mě a pak na Billa.
„Neumí krájet chleba, je mu šestadvacet a ukrojí vždycky takovej patník, to bys čuměl,“ směje se Bill nahlas, ale nemůžu nic namítat, má naprostou pravdu.
„No a kvůli tomu musíte kupovat takovou blbinu, jo?“ diví se pořád Filip. Nechápu, co mu na tom přijde nelogický. „Není náhodou lepší koupit rovnou krájenej chleba?“ zeptá se a čeká, co my na to.
„To mě nikdy nenapadlo,“ řekneme s Billem oba současně naprosto stejná slova se stejnou intonací. To zase rozesměje Filipa.
„Nejste vy náhodou dvojčata?“ huláká a ohýbá se přitom smíchy. Ještě tuhle naši stránku neměl šanci poznat, občas se nám tohle stává. Lidi to většinou rozesměje a nás taky.
„Proč jsme nikdy nekoupili krájenej chleba?“ zeptá se mě Bill s otázkou v očích.
„Nemám tušení, ale nejspíš není dobrej,“ snažím se to nějak zdůvodnit. „Nebo jsme blbí,“ dodám, a rozchechtám se spolu s Filipem, kterýho ten záchvat ještě pořád nepřešel.
„To bude vono!“ rozchechtá se opile Georg v pravou chvíli, pak se zvedne a jde opět tančit.
„Tak Bille, rozbal si to už konečně,“ připomenu mu, že v ruce pořád drží krabičku s dárkem ode mě.
„Jojo, už jdu na to,“ pokývá a začne škubat papír, jak má ve zvyku. Za chvilku už z krabičky vytahuje perfektní sluneční brýle s kamínky na obroučkách, je to pěkně drahá značka, což ovšem v tomhle případě vůbec není důležitý.
„Jů, ty jsou perfektní,“ pochválí je Billovi Sabine, když si je nasadí na nos, aby viděl, jak mu slušej. Naparuje se v nich jako páv, poznal, že musely stát majlant, v tomhle se milej Billí vyzná moc dobře. A to ještě neví všechno.
„Pojď se podívat do zrcadla, jak ti slušej,“ vyzvu ho, když mi poděkuje, a jdu s ním do koupelny.
„Hmmm… perfektní, lásko, ty musely stát strašný prachy,“ usměje se na mě Bill, když nás zavře v koupelně a dostatečně se vynadívá do zrcadla.
„Jo, to si piš,“ líbnu ho na tvář, ale to už mě Bill chytne do náruče a začne mi polibek vracet. Když se od něj odtrhnu, ještě pro efekt dodám: „Stály skoro stejně, jako ta Fabie, kterou jsme sem přijeli.“ Nechápavě se na mě zadívá, jestli si dělám blázny, ale když se dál usmívám, aniž bych se tvářil, že se nachytal, sundá brýle a začne si je pořádně prohlížet.
„Co je tohle?“ Všimne si malých výstupků zevnitř brýlí v úrovni obočí.
„To jsou senzory, který ti promítnou na sítnici, co se děje za tebou,“ vysvětlím mu a užívám si jeho údiv. Koupil jsem je totiž v obchodě, kde si Devil pořizoval odposlouchávací zařízení.
„A jak ty brejle vědí, co se děje za mnou?“ položí bráška logickou otázku.
„Tady mají kamerky,“ ukážu mu dva malinké černé body na koncích nožiček.
„To je fikaný,“ usměje se Bill. „Tak teď už chápu, proč byly tak drahý,“ pokývá hlavou. „Doufám, že je někde nenechám, víš jak jsem na tom s brejlema,“ ještě dodá váhavě, a když vidí můj výhrůžnej pohled, rychle dodá: „Neboj, budu na ně dávat bacha.“
„Ne, to ony budou dávat bacha na tebe a na Dejva. Potřebuju si bejt jistej, že se vám nic nestane, když nebudu nablízku,“ zašeptám ještě předtím, než ho znovu políbím. Přeruší nás až úder na dveře, do kterých se dobývá opilec Georg, chce se mu na záchod. No jistě… musí vždycky všechno zkazit.
„A jak to vlastně funguje?“ zeptá se mě Bill, když se vedle sebe usadíme na sedačku a sledujeme, jak tančí Filip se Sabine. Jeho blonďatá hlava se nenachází ve výstřihu partnerky, jako ty Geovy dlouhý pačesy, takže si můžeme v klidu povídat.
„No tak… tohle,“ ukážu na malinký kamínky, kterýma je osázená obroučka i nožičky brýlí, „jsou vlastně takový malý solární panelky, kterýma se to dobíjí, kdykoliv je světlo. Zapínaj se, když se stlačí tenhle bod,“ ukážu mu, kam přesně má sáhnout. Je to udělaný tak, aby to vypadalo, že si člověk jen narovnává brýle, všechno je dokonale utajený. „Pak už jen sleduješ, co se děje za tebou, a nic tě nepřekvapí,“ usměju se na Billa. „Jen musíš dávat bacha, aby ti nepřekážely vlasy, ale na to si zvykneš.“
„Hmmm… doufám, že to nebudu potřebovat.“ Nasadí si brýle zpátky na oči a zkouší, jestli fungujou.
„Ještě jsem ti koupil boxera, toho budeš nosit pořád v kapse, a v druhý kapse paralyzér. Máš to doma, to jsem ti nemohl jen tak veřejně předat jako dárek. Musíš na sebe a na Dejva dávat pozor,“ ještě jednou ho zapřísahám, a mám tendence dodat: „A nikomu cizímu neotvírej.“ To už bych ovšem nejspíš dostal ránu po hlavě, tak to ani nezkouším. Vždycky jsem byl zvyklej na Billa dávat pozor, aby se mu nic nestalo, a teď jsem najednou úplně mimo, tak jsem z toho trochu vyplašenej. Snad to Bill všechno v pohodě zvládne.
„Nejsem malej Jarda,“ odpoví mi na to moje dvojče, „jako někdo,“ dodá ještě s úšklebkem, aby mi připomněl moji nedávnou noční akci… ach jo… to budu mít na talíři ještě dlouho, je mi to jasný. Ještěže nezná pravou verzi, to bych s ním už vůbec nevydržel. „Krom toho, boxera mám neustále u sebe,“ zatne tu svou hubenou pěstičku, na který má asi čtyři masivní prsteny a naznačí, jako by mi chtěl jednu natáhnout.
„No no, moc si nedovoluj,“ zasměju se, chytnu tu jeho hubenou ručičku a lehce mu ji zkroutím za záda. „Nejradši bych se od tebe ani nehnul,“ nakloním se k němu hned, jak začne kňučet, abych ho pustil. Líbnu ho nenápadně na krk, malinko olíznu a cítím, jak se pod tím vlhkým dotykem zachvěl. „Miluju tě,“ zašeptám. „Bude se mi stejskat,“ dodám ještě, když mu uvolním zkroucenou ruku, a jemně ji pohladím prsty v dlani.
„Mně taky,“ zašeptá Bill a trochu posmutní. „Ale za pár dní je tour, budeme zase spolu,“ usměje se a rozsvítí se mu očka. Jo… má pravdu, nebudu zbytečně smutnit.
„Tak na zdraví, bráško,“ zvednu skleničku se šampaňským, „ať ten další rok přežijeme,“ dodám, ťuknu do jeho šampusky a kopnu to do sebe na ex. A na Bédu… přidám si ještě v duchu…
autor: Janule
betaread: Áďa
pfff taky chci takový brejle:D ale má to Tom pěkně vymyšlený teda xD paralyzér taky?:D no páni, on bude chodící nebezpečí xD
hlavně na toho Bédu proboha!!!
Ooo… nedávno jsem říkala, jak si dokážu úplně představit Toma jako starostlivýho bráchu nebo otce. Tady se mi 'potvrdila' Tomova ochranitelská stránka. Rozkošné…
=( Sakra, mě je jich líto… tak já si přiťuknu mattonkou na Bédu, aby už byl a všechno bylo dobrý…=((
Já si ještě pořád nedokážu zvyknout nato, že ti dva budou od sebe, i když teď budou na tour…
JInak je hezký, jak se Tom o Billa bojí…Takové brejličky bych chtěla taky…;-)
To bylo tak dojemný, ty Billovy fotky v Tomově novém bydlišti, ach jo, chudinky moje malý. A ty praktický dárky, co si dali! Kráječ na chleba mě položil, já na to Tomovo nerovný krájení nějak pozapomněla. Tedy ale ty sluneční brejle!!! A ta ostatní opatření! Jen aby nebyl nebezpečnej sám sobě, známe svý lidi 😉 Ale docela mě ty Tomovy dary děsí, nerada bych, aby nastala chvíle, kdy je bude muset Bill použít.
No jo no, tak na Bédu, hoši, jedině na Bédu! 🙂
Chudáci malinký … Je mi jich líto xD. Ale ty brejle mě dostali xDD A jak se pěkně Tom o Billa stará (bojí) to je tak rostomilůí x)). Těším se na neděli x))
Já jsem v tom, že je teprv sobota, podívám se na blog a Časoprostor tady! 😀 Krásné překvapení… No, Tomova „svatyně“ v jeho pokoji mě dostala 🙂 Je smutné, že odteď bude většinu času trávit jen s Billovýma fotkama, ne s tím skutečným, milovaným Billem s masa a kostí… Strašně mě to mrzí. Ale když ten Filip Bédu nedodělá… Okay, nebudu vyhrožovat, aby chudáček nepracoval pod tlakem 😀 Svatba se pořád nekoná a doufám, že to tak co nejdéle zůstane… 😀 Nojo, Billovi, starému chorobně žárlivýmu manžílkovi, Sabininy flirtovačky s Georgem vysloveně vadily 😀 Tohle´s nezahrál moc dobře, Billi… 😀 Jsem zvědavá, jestli za těch pár let skutečně, typuju Japonci, vymyslí ty vymakané sluneční brýle 😀 Určitě něco podobného existuje, já osobně viděla brýle, kde je zabudovaná televize (nevíte někdo k čemu to vlastně je? 😀 ), takže uvidíme 😀
S Georgem je sranda, je to ale pěkný kvítko, ženáč jeden…xD No už aby byl Tom nastěhovanej u Filipa a pomohl mu s Bédou…
To je hezký, jak se Tom stará, aby se Billovi nic nestalo 🙂 U toho jsem se vážně rozplývala!