autor: Rachel
Černovlasá osůbka tiše vzdychla a pohledem se znova zabodla někam do dlaždic chodníku, který v další zatáčce končil u jejich domku. Přerývaně se nadechla a otřela si hřbetem ruky z tváře poslední slzy, jakmile se však k jejím uším dolinul zvuk něčích kroků za ní, znova se už poněkolikáté během několika minut zachvěla a Bill se polekaně otočil. Jak úlevné bylo jeho vydechnutí, když místo toho, který ještě před chvilkou Tomovi vyhrožoval, spatřil postaršího pána, který vyšel ze svého domu přímo na chodník. Bill jen potřásl hlavou a znova jej píchlo u srdíčka při představě, že by se ten kluk mohl vrátit a ještě jim oběma nějak ublížit.
V tom však ucítil na své dlani slabý stisk ruky, která byla už několik minut propletena s tou jeho a pohled dvou oříškových očí, které se na něj upřely. Tom zamrkal a když spatřil v Billově tváři stále ještě malinko nejistý a bojácný výraz, konejšivě jej dlaní pohladil po vláscích.
„Klid, Billí, už je pryč. Už je to v pořádku, nemusíš se bát. Nejde za námi,“ zašeptal co nejtišeji, aby Billa ještě více nevyplašil. Bill jen malinko pokýval hlavinkou a vůbec poprvé k Tomovi, který šel vedle něj za posledních pár minut vzhlédl. Od chvíle, co se otočili a odešli pryč od toho chlapce, který se Toma snažil vyprovokovat urážkami na něj se Bill na Toma ještě ani neodvážil podívat. Bál se. Moc se bál, jaká bude Tomova reakce, proto vedle něj celou dobu kráčel se sklopenou hlavinkou, ve které se honilo množství těch nejrůznějších myšlenek a otázek, na které však Bill neznal ani jednu odpověď. Co by se stalo, kdybychom tam zůstali? Co by asi Tomimu udělal? Proč mě vůbec urážel, když… když už je to tak dávno? Co mu na tom dělá tak dobře? A jak to, že je ještě tady? Myslel jsem, že už se odstěhoval…
Nešťastně si povzdychl a po očku se podíval na Toma vedle sebe. Ani on celou cestu nepromluvil ani slůvko, jen tiše našlapoval vedle něj a stejně, jako Billovi se mu v hlavě honilo milion myšlenek. Jen jeho výraz, který teď Bill spatřil mu naznačoval, že je teď jeho miláček hluboce zamyšlený a ponořený do svých vlastních úvah, ze kterých však mohla být pravdivá jen ta jedna. Jen ta, kterou mu řekne Bill a která konečně rozplete to zamotané klubko myšlenek v jeho hlavě. A Bill to cítil. Cítil, že musí Tomovi vysvětlit, co je ten kluk vlastně zač a tím tak objasní celou situaci. Cítil něco jako povinnost Tomovi říct, o co tu vlastně šlo a proč se tolik bál. Jen on totiž věděl, co je ten kluk za člověka a proč jej začal tolik urážet. A v duchu cítil potřebu sdělit tuto skutečnost Tomovi, který až doteď pořádně nevěděl, o co jde. Přišlo mu to vůči němu nefér, když byl ochoten se za svou lásku i bít.
Bill se zhluboka nadechl a pootočil se na Toma, který se stále zabýval svými myšlenkami. Chtěl mu to říct hned teď.
„Tomi, j-já… měl bych ti vysvětlit, kdo ten kluk byl a musím ti říct, že…“ Billova slova však přerušilo něco, co Bill ani v nejmenším neočekával. Než stačil cokoli říct, užíval si toho příjemného tepla té nejhřejivější náruče na světě. Už už se chtěl nadechnout a něco říct, umlčel jej však nádherný medový hlas někde u jeho ouška. Nezněl hrubě, nebo ošklivě, ba právě naopak. K Billovu oušku se linul jako ta nejkrásnější rajská hudba, tak láskyplný, tak konejšivý, až si Bill myslel, že sní. Omámeně přivřel víčka a naslouchal té nádheře, která jej uklidňovala stále víc a víc, každým slůvkem, které vyslovila.
„Ššš, Billí, tady ne. Řekneš mi to až doma, hm?“ zašeptal Tom povzbudivě a pokýval směrem k domku, který byl od nich vzdálený už jen pár metrů. Podvědomě cítil, že bude lepší, když to společně proberou doma a ne na ulici. Chtěl sice znát Billovu pravdu co nejdřív, zároveň však věděl, že to těch pár minut vydrží. Zajímalo jej, co mu chce Bill říct a bylo mu jasné, že celou tuhle věc, která se před chvilkou udála nepřejdou jen tak, zároveň však chtěl slyšet, kdo ten frajírek vlastně byl. Znal Billa a podle Billovy reakce znal i on jeho, tím si byl Tom jistý. Chtěl však vědět víc.
Proto teď přešel společně s Billem k domovním dveřím a odemkl, vpouštějíc tak Billa dovnitř. Oba se zuli, v tom však uslyšeli na chodbě tiché kroky.
„Ahoj, kluci, tak co, máte všechno?“ Ann s úsměvem poodešla do předsíně a teď zvědavě pohledem zkoumala tašku, kterou měl Tom v ruce.
„Ano, máme,“ odvětil jí a otočil se na Billa, který smutně svěsil hlavinku mezi ramínka, takže nemohl vidět Annin vyděšený pohled, který se na její tváří objevil hned, jakmile pohlédla do očí obou chlapců. To, co se v nich zračilo nebylo to, co v nich mohla vidět dnes ráno. Teď v nich viděla něco úplně jiného. Něco, co v ní ani trochu nevyvolávalo dobrý pocit. Ba právě naopak. Polekaně zamrkala a těkala teď očima z jednoho chlapce na druhého.
„Co to s vámi je, kluci? Stalo se něco? Pojďte do obýváku, posaďte se, oběd bude za chvíli,“ vybídla je a sledovala, jak oba zamířili do obýváku, téměř nedýchajíc. Posadili se na gauč vedle sebe, zatímco Ann se posadila naproti nim, očima je vybízela, aby jí konečně řekli, o co jde. Nenapadalo ji nic, kvůli čemu by mohli být tak zdrcení a bez jediného úsměvu, Tomova slova, která však následně prolomila ticho v pokoji jí stačila prozradit důvod, který doteď neznala.
„Nic se nestalo, jen… potkali jsme jednoho kluka a… on začal Billa urážet a posmívat se mu,“ vysvětlil Tom několika slovy celou situaci a vzhlédl k Ann, která pomalu pokývala hlavou. Už z několika prvních slov; vyřčených Tomem poznala, která bije a koho Tom tím klukem nejspíš myslí. Znala ho dobře, stejně dobře jako Bill a jako celá jejich vesnice. Vždyť ten nenechal na nikom nitku suchou. Stočila pohled na Billa a v hlavě si vybavila to jméno, které bylo v celé vesnici známé víc, než dost.
„Adama?“ vyslovila jej otázkou směrem k Billovi, kterému jen při těch pěti slovech znova přeběhl mráz po zádech. Pomalounku pokýval hlavinkou na znamení souhlasu a viděl, jak teď Tom těká pohledem z jeho maminky na něj a zpátky. Stále tomu ještě nechápal.
„Kdo to je, ten Adam?“ obrátil se s otázkou na Ann, která si v hlavě začala vybavovat chlapce, kterému se každý raději vyhýbal a který už měl za svůj mladý život problémů dost a dost. Rukou si prohrábla vlasy a zadívala se na Billa, který k ní teď také pozvedl svůj pohled.
„Bydlí tady ve vesnici už odmalička, ale nikdo ho tu nikdy neměl rád kvůli jeho povaze a chování, které začalo vlastně už ve škole. Šikanoval a posmíval se všem dětem, párkrát zesměšnil i Billa. Nikdo se mu nikdy nedovedl vzepřít a když ano, neubránil se. Adam je něco jako lhář a darebák, který umí lidem jenom ubližovat. Denně se posmívá lidem na ulici a nebo je záměrně provokuje hloupými narážkami, které už stejně lidé ignorují. Nikdo ho tu nemá rád a většina lidí si ho raději ani nevšímá, možná i ze strachu z toho, co by jim mohl udělat,“ povzdychla si Ann a zavrtěla hlavou stejně nechápavě jako Tom, který se snažil všechny tyto myšlenky a nové informace vstřebat. Nevěděl, že je Adam až takový grázl, že se posmívá a provokuje každého a ostatní se jej proto bojí, o to víc se v něm však teď vzedmula vlna vzteku, která bleskově projela jeho tělem.
„A co policie? To jej ještě nikdo nikdy neudal?“ ptal se tázavě, dál hledíc na Ann. Tohle bylo přeci v rozporu se zákonem, takhle znepříjemňovat lidem kolem sebe život. Ann však zavrtěla hlavou.
„To víš, že už na něj bylo moc stížností, ale… Vždycky z toho dokázal vyváznout. Jeho otec je velmi bohatým podnikatelem, má vlivy a všude spoustu známostí. Pokaždé Adama dostal z průšvihů díky penězům,“ vysvětlila a sklopila pohled. Tom zamrkal, stále mu však nebylo jasné, jak může někdo, kdo má lidem pomáhat a chránit je, nechat takového grázla jen tak, na svobodě.
„Ale to je přeci úplně absurdní, aby to policie takhle odbyla. Takový hajzl! O Billovi řekl že… že je to coura jen proto, že jej otec znásilnil, na tom přeci není nic směšného. Je to grázlovství, takhle lidi urážet. Měl jsem chuť rozbít mu ten jeho namachrovaný ciferník, až by se divil, chlapeček,“ Tomova tvář zrudla hněvem a zlostí a Tom teď kolem sebe rozhazoval rukama tak vztekle, až se Bill bál, aby jej jeho ruka nezasáhla.
„Tomi, klid, uklidni se, miláčku,“ špitl konejšivě a viděl, jak se Tom uklidňuje. Takhle jej slyšel křičet jen jednou v životě a to tehdy, když se hádal se Simone kvůli nim dvěma. Ann však zavrtěla hlavou. Tohle jí nepřišlo jako zrovna dobrý nápad.
„To raději ne, Tome. Je sice moc pěkné, že jsi Billa ochránil, ale raději se jím nenechej vyprovokovat. Bůhví, co všechno by se mohlo stát. Nevšímejte si ho a když ho náhodou potkáte, ignorujte ho, jako všichni ostatní. A vůbec – je nejvyšší čas na oběd, už je dávno po poledni,“ vzpomněla si Ann a rychle odběhla do kuchyně k právě uvařenému obědu.
Bill se k Tomovi přitulil a opřel si hlavu o jeho rameno, pohrávajíc si s jeho prsty na rukou. Po tom, co si teď vyslechl od maminky poznal, že se Adam vůbec nezměnil. Neměl však strach o sebe, měl strach hlavně o Toma. Bál se, že by se Tom mohl nechat vyprovokovat a děsil se jen při představě, co všechno by mu Adam mohl udělat. Proto teď vzhlédl k Tomově obličeji a zadíval se do jeho čokoládových očí, které se upřely do těch jeho.
„Tomi, slib mi, že se jím nenecháš vyprovokovat. Mám strach, že… Bojím se, že by ti mohl ublížit a to nechci. Nechci, aby ti něco udělal, nebo tě vyprovokoval hloupými poznámkami. Slib mi, že si ho nebudeš všímat, prosím, Tomi,“ zaprosil tichounce a díval se do Tomových očí, které se na něj poprvé od té chvíle před obchodem mile usmály. Tom si propletl Billovu ručku s tou svou a něžně ji políbil na znamení slibu. Ani on už se nechtěl dále zabývat tím darebákem, ne teď, když svíral v náručí svou lásku, která jej prosila div ne na kolenou. A Tom nechtěl, aby měl Bill z něčeho strach, nebo se kvůli někomu nebo něčemu trápil. Krásně se usmál a stiskl Billovu ručku v té své.
„Slibuju, broučku. Ale teď už o něm nechci slyšet ani slůvko,“ dodal a pohladil po vláscích Billa, který souhlasně pokýval hlavinkou.
„Já také ne, Tomi. A… také jsem ti zapomněl něco říct…“ malinko se odmlčel, na Tomův tázavý pohled se však rozzářil jako sluníčko.
„Víš, že… že jsi byl strašně moc odvážný a… a statečný, když… když ses za mě chtěl bít! Moc ses mi líbil,“ přiznal šeptem a s úsměvem zaznamenal, jak se i v Tomových čokoládových očích objevily jiskřičky radosti. Tom se vesele pousmál a líbnul Billa do vlásků.
„To nic nebylo, broučku. Od toho jsem tady, abych tě miloval a chránil před každým, kdo by ti chtěl ublížit, nebo by o tobě chtěl říkat takové ošklivé věci. Jsi můj přítel a moje láska a já nedovolím nikomu, ani tomu floutkovi, aby o tobě říkal, že jsi coura. Ještě jednou něco takového řekne a vyšiju mu takovou, že…“ Tom se opět rozlítil a na čele se mu začínala objevovat žíla, než však stačil vzteky rozmáchnout rukama, Bill jej dokonale umlčel tím nejkrásnějším způsobem.
„Pšššt,“ špitl s úsměvem a něžně spojil jejich rty v dokonalém polibku, který po několika vteřinách přerušilo Annino volání k prostřenému stolu.
Večerní červánky zalily celou oblohu svou narůžovělou září a dívaly se za odcházejícím sluníčkem, které kráčelo zpět do svého slunečního paláce, připraveno svěřit celou oblohu do náruče noci, která se pomalounku chystala převzít od něj svou několikahodinovou vládu nad celým světem. Bill si ručkou už poněkolikáté prohrábl své pečlivě rozčesané černé vlásky a nedočkavě si na posteli poposedl, bedlivě zírajíc na stále zavřené dřevěné dveře. Byly tak už několik dlouhých minut a nevypadalo to, že by se chtěly otevřít. A právě to činilo osůbku, sedící na posteli tolik nervózní. Bylo to sice jen pár minut, co Tom odešel do koupelny, dát si svou večerní sprchu, Billovi to však připadalo jako celá věčnost. Pohled na západ slunce z okna už jej omrzel, počítání medvídků na svém pyžamku už jej taky nebavilo a Bill se jen marně pokoušel vymyslet způsob, jak si zkrátit čekání na Toma. Chtěl ho mít u sebe hned teď, chtěl opět cítit jeho blízkost a vůni, kterou na něm tolik miloval. Ručkami objal svá kolínka a začal se na posteli mírně pohupovat, bedlivě přemýšlejíc až…
V Billových očkách se rošťácky zablýsklo a Bill se na posteli zprudka posadil, hledajíc v hlavince myšlenku, která mu přišla ze všech jeho nápadů nejúžasnější. Moc se mu zalíbila už od první vteřinky a Bill se v duchu sám sobě divil, že jej něco tak dokonalého nenapadlo dřív. Něco tak báječného a… vzrušujícího! Malinko si skousnul rtíky, promýšlejíc, jestli je to dobrý nápad, nakonec se však sám pro sebe usmál a vesele si zatleskal, zvedajíc tak svůj zadeček, který byl už od toho věčného sezení a čekání celý rozbolavělý z postele. Když nemůže Tomi k Billimu, musí Billi k Tomimu.
Nedočkavě odcapkal ke dveřím pokoje a co nejtišeji je otevřel, vcházejíc tak na chodbu. Už z dálky slyšel zvuk tekoucí vody, vycházející přímo ze dveří, ke kterým teď směřovaly jeho tichounké krůčky. Byly slabě otevřené, jakmile se však do nich opřela Billova hubená ručka, pootevřely se ještě více a dovolily tak osůbce, stojící za nimi vstoupit dovnitř. Bill za sebou opatrně zavřel dveře a jakmile se jen trošku pootočil, rozhlížejíc se kolem, jeho očka se okamžitě rozzářila jako ty nejjasnější hvězdy na večerním nebi a Bill se krásně usmál. Jen skrz zatažený závěs rozpoznal vysokou štíhlou postavu s dredy, stojící k němu zády, kterou tolik miloval a to jej ujistilo v tom, v čem si potřeboval být jistý – že mu zatím jeho plán na dnešní večer dokonale vychází. A možná bude stejný, jako ten včerejší… To se budeš divit, Tomi.
Na Billových rtících se rozlil zářivý úsměv a Bill svým zvědavým pohledem sjel hromádku Tomova oblečení někde u dveří a potom nahou postavu, stále stojící k němu zády. Prozradila mu už všechno, čím si potřeboval být jistý a dodala mu tak odvahu k tomu, co chtěl právě udělat. Sám pro sebe se usmál a svými štíhlými prstíky sjel k prvnímu knoflíčku na svém kabátku od pyžamka, které jej nejprve pohladily svými bříšky a nato s ním mírně trhly.
autor: Rachel
betaread: Sajü
Ale, ale..Bill se nám se nám rozjíždí xDDDD Ale z toho Adama nebude nic pěkného..
Ooo, Rachelko, nemohu se dočkat příštího dílečku…
jo tak Bill je až takhle odvážnej….
Já bych nikdy nedokázala vlézt někomu do koupelny, když by se právě sprchoval… xD Bill je teda vážně odvážnej, a jak se rozjíždí, chlapec… ^^ Hezkej díl, dneska tam nebylo zas tolik něžností – což já, jako jedna z velkých sadistek – velice oceňuju… xD
jo,Adam mi pěkně bude pít krev..:(
Jo,Billí,tak se na Toma musí:D..do toho.XD..^↓^
Díky za komenty, zlatíčka xD Nemám nějak co dodat:-D Billík asi už začíná pociťovat nějakou "potřebu", že jo, no…. Rozjíždí – no ať se rozjíždí, dokud může…. xD
Díky za komenty a vydržte do dalšího dílku xD
jp tak v tíomhle sjem se zpletla ona ho nechá zbít.ne CHudák Billí prej coura.chudáček
no teda Billí, z tebe se stává nějaký eroticky naprogramovaný humanoid, už se nám chlapeček nějak otrkává… no na Adama jsem zvědavá, že by Rachel taky poouštěla do éteeru trošku sadismu? 🙂
Prej eroticky naprogramovanej humanoid xD Áďo, Áďo….:-D