autor: Doris
Den za dnem se Billův pobyt v base krátil. Už se čím dál tím víc blížil svobodě, ale nemohl z toho mít ani radost. Jeho vztah s Tomem se nezměnil. Mluvili spolu, ale jen když to bylo nezbytné a i tak s ním Tom mluvil rezervovaně. Bill se mu nedivil, ale i tak se snažil získat ho znovu k sobě. Po nocích tiše vzlykal do polštáře a přes den raději mluvil co nejméně. Jeho chuť do života byla tatam. A čím víc se blížil den jeho propuštění, tím víc začínal myslet na Andrease.
I Toma tenhle stav trápil. Věděl, že se nezachoval správně, jenže teď sám nevěděl, jak to urovnat. Miloval Billa, ale s každým zavřením očí, se mu vybavil onen den. Tom seděl v rohu herny a jen nepřítomně sledoval pár vězňů hrající kulečník. Lehce se pousmál, když si vzpomněl na jejich první hru. Jak moc tenkrát chtěl Billa políbit. Nebo ho rovnou pomilovat na stole. Všechno se to ale odvíjelo jinak.
„Tome…“ Drknul do něj Karlos, aby na sebe odvrátil jeho pozornost a posadil se vedle něj.
„Ahoj,“ zvedl k němu Tom zrak, ale hned ho zase stočil na rozehranou partii.
„Ptát se tě, jak se máš, asi nemá cenu, co?“ propálil ho Karlos pohledem. Jeho samotného mrzelo, že se denně kouká na zubožený obličej Billa a na stejný obličej Toma. Tom si jen povzdychl.
„Asi ne.“ Vydechl zničeně a otočil hlavu na Karlose.
„Nechápu to, Tome. V čem je ten problém?“ koukl na něj tázavě Karlos. Nerad se sice míchal do cizích záležitostí, ale tihle dva to evidentně potřebovali. Toma tahle otázka docela vyvedla z míry. V čem vlastně byl ten problém?
„Jak to myslíš? Vždyť si to viděl.“ Z Tomova hlasu byla slyšet značná dávka zmatenosti.
„Viděl jsem, jak si Igor bere Billa. Vždyť jsi o tom věděl, ne?“ uvedl ho rázně do obrazu Karlos. Chtěl, aby si Tom uvědomil, že na tom Bill nenese vinu. Nebo možná jen malou. Chápal Toma, ale chtěl, aby Tom pochopil i Billa.
„Jo to věděl, ale vidět jsem to nemusel. A on se nebránil. Ani náznakem,“ ohradil se Tom.
„Zkusil jsi to někdy, Tome? Zkusil ses alespoň vžít do jeho situace? Zažil si to někdy?“ pokračoval Karlos naprosto vážným hlasem. Tom na základě jeho slov začínal nervóznět. Raději jen mlčel a zakroutil hlavou. Nikdy to nezažil a ani se neuměl vžít do Billovy role. Teď to ale zkoušel a musel dát Karlosovi za pravdu. Bill neměl na vybranou.
„Trápí tě to stejně jako jeho. A dneska je to poslední den, kdy to můžeš dát do pořádku. Zítra v poledne ho propouštějí,“ dodal Karlos, zvedl se a odešel.
Tom se za ním chvíli díval a pak se otočil opět na kulečníkovou partii. Chvíli je sledoval a přemýšlel. Karlos měl pravdu. On to musí urovnat. Je to jeho vina, že to takhle dopadlo. Tom se zvedl ze židle a zamířil do cely. Měl jistotu, že tam Bill bude. Od té doby Bill nikam pořádně nechodil. Většinu času trávil v tichosti na cele. Ani teď se nemýlil. Tom vešel dovnitř a zastavil se u Billovy postele. Bill seděl tváří otočenou na stěnu a jezdil po ní dlouhým černě nalakovaným nehtem. Věděl, že přišel Tom, že je tak blízko u něj, ale nenacházel odvahu se otočit nebo cokoliv říct.
„Bille…“ Špitl Tom a posadil se na kraj Billovy postele. Prstama mu přejel po tváři a vklouznul s nimi do jeho havraních vlasů. Bill přivřel oči a pomalu na něj otočil zrak. Bylo poznat, že znovu plakal. Jen na Toma koukal. Nevěděl, jestli má něco říct nebo ne. Tom to ale vyřešil za něj. Naklonil se k němu a zlehka přejel svými rty přes ty jeho. Bill vydechl a po tváři se mu skutálela nová slza. Tom jeho rtům věnoval delší polibek a pak se odtáhl. Palcem setřel Billovu zbloudilou slzu a pousmál se na něj.
„Miluju tě,“ vydechl mu do tváře a Bill měl co dělat, aby se nerozplakal úplně. Tolik se bál, že už tohle z Tomových úst neuslyší.
„Já tebe taky, Tomi. Odpust mi to,“ kníknul a naléhavě se vrhnul na Tomovy rty. Tolik mu chyběly. Tom se nikterak nebránil. Nechával se od Billa líbat a sám mu to oplácel. Jednou rukou ho chytil za pas a přitáhl těsně k sobě, zatímco tou druhou mu neustále bloudil ve vlasech. Bill svými štíhlými prsty mapoval milimetry Tomova obličeje a třásl se v jeho rukách. Tom ho pomalu položil na postel a zůstal nad ním skloněný.
„Nemám ti co odpouštět. Nemohl si jinak. Ty odpust mně,“ prosebně se zadíval Billovi do očí a palcem mu přejel po naběhlých rtech.
„Už na to nebudeme myslet. Už nikdy.“ Pousmál se Bill a odevzdaně ležel pod Tomovým tělem. Konečně zas cítil ten pocit, že létá. Že je s někým kdo ho miluje. Měli už jen 24 hodin, než Billa pustí. A Tom je chtěl strávit jen s ním. Tři měsíce tu pak zůstane bez něj. Znovu se sklonil k Billovým rtům a zlehka je začal líbat. Bill slastně zavřel oči a nechával se tím pocitem unášet. Tisknul Tomovo tělo na to svoje a prsty mu zatínal do zad. I Tom se konečně cítil být zase svůj. Jen s Billem mohl být absolutně šťastný.
„Bille, počkáš na mě, že ano?“ Tom se musel ujistit. I když o tom nepochyboval, musel to slyšet. Billovi se ihned vybavila jeho povinnost u Andyho, ale i přes to, co ho ještě čeká, patří jen Tomovi.
„Počkám. Třeba… třeba tě taky pustí dřív.“ Ujistil ho Bill a ujistil tím i sebe. Teď, když už ho má zpátky, si ho nenechá znovu utéct. Proto se o Andym nikdy nedozví a hned jak Toma pustí, už je nic nerozdělí.
autor: Doris
betaread: Janule
mám pocit, že to s tim Andym dopadne něak špatně…
[1]: mám ten istý pocit. ináč by to bola až moc veľká idylka
Oo… souhlasím s předešlým komentářema. Myslím, že Tom se nakonec dostane z vězení dřív a na všechno přijde.. ale, těžko říct. Těším se na pokračování…
jee..to bolo dojimave..fakt.. Tom urobil dobre že mu odpustil…ach…
Doris je jedna z naších sadistek, hned na třetím místě po Ádi a Bitter… x))) A to by nebyla ona, aby to ještě všechno nějak nezamotala. Taky si myslím, že se toho stane ještě mnohem víc, a s Andreasem mám dost špatnej pocit…
no holky nechte se překvapit. 😀 I na Andyho za chvílu dojde řada. Tak se máte na co těšit.