autor: Majestrix
Je terapie opravdu odpovědí? Pomáhá.
Andreas věděl, že je to špatné. Věděl, že by měl přestat, ale upřímně, nemyslel si, že Billovy rty budou až takhle hebké. Vzdávaly se mu pod nátlakem jeho polibků, zastavil se, měl pocit, že se rty malinko pootevřely. Andreas cítil to horko a jen trošku přejel jazykem po Billově spodním rtu. Zpěvák se nehýbal, a tak prohloubil polibek a připadal si víc sebevědomý.
Byl to vážně polibek, když jeden účastník nebyl skoro při vědomí?
Nechtěl na to myslet, ne když Billova ústa byla tak sladká s nádechem zubní pasty. Andreas nemohl uvěřit tomu, že tohle zvládne; i když na sebe v duchu křičel, aby toho nechal, tak jazykem pátral po Billově piercingu v jazyku a nedobrovolně se otřásl. Bill se pohnul a zazíval mu do úst, Andreas se odtáhl pryč. Měl pocit, jako by byl opilý a mimo kontrolu, nemohl ale Billa nechat, nemohl odejít.
Shlédl na Billa a srdce mu přeskočilo úder. Byla to hluboce zarytá láska a bylo těžké se jí zbavit. Před tím než odjeli na Scream tour, Andreas sebral všechnu svoji odvahu, aby řekl Billovi všechno, co cítí. Byl si naprosto jistý, že černovlasé dvojče jeho city neopětuje, ale byl to ten stav, kdy jste si prostě jistí, že umíráte pod váhou svých pocitů.
Andreas přejel Billovi po pěšince na hlavě a dolů po jeho spánku, přejel linii jeho tváře a elegantní linku jeho čelisti. Blonďák nechal svou ruku putovat dál po jeho labutím krku a cítil pod prsty Billův chvějící se puls. Byl si jistý, že by toho měl nechat. Andreas po někom netoužil už roky, ale pak si Bill přišel a vypadal ještě krásnější, více zářivě, více všechno. Zničil zeď, kterou si Andreas utvořil kolem svého srdce.
Podíval se na svou ruku a uvědomil si, že už dávno není na Billově krku, ale že je lehce položená na výběžku jeho prsou. Andreas nahlas polkl a zíral na ruku, nechtěl s ní pohnout; někde vzadu své mysli váhal, jsou tak jemná, jak vypadají, jsou tak hebká, jak si představuje, že jsou? Jeho ruka se rozhodla to prozkoumat, a tak Andreas jemně uchopil do dlaně jeho prso. Bylo hebké, ale pevné, s vyděšeným výrazem v obličeji sledoval, jak se Billovy mimické svaly začaly hýbat.
Andreas ruku okamžitě stáhl pryč; ztěžka dýchal a čekal, jestli se svět opravdu zboří. Bill se znovu pohnul a najednou k blonďákovu nosu došel ten nejodpornější zápach, který kdy cítil, zpěvákův obličej se vrátil zpátky do normálu. Andreasovi se chtělo zvracet, možná že tohle mělo být jeho potrestání. Nemohl Billa probudit, protože před chvilkou konečně usnul a Andreas si opravdu nemyslel, že by mohl Billa zvednout; kdyby ho upustil, nemohl by se pak před Tomem už nikdy nikde schovat.
Tom.
Do prdele.
Andreas potichu zakašlal a snažil se rukou odvát pryč zápach, z kterého se mu do očí hrnuly slzy. Ano, rozhodl se, že tohle je potrestání a uvědomil si, že je nemocný, a že to nebylo z prdu, který vypustil jeho nejlepší kamarád. Andreasovi to konečně zcela došlo, jak je to celé pokažené, že Billa zrovna políbil, když si k němu lehl do klína, jen aby mohl usnout a být v klidu. Opřel si hlavu o gaučové opěradlo a koukal do stropu, teď se mu oči zalily slzami z naprosto jiného důvodu.
~*~
Kůže ho doslova svědila. Georg se na něj podíval, noha mu poskakovala a vibrovala na zemi, takové měl nervy. Tom se posunul, měl motýlky v břiše, nahlas se nadechl a vydechl, když dodávka odbočila za roh. Už vyhodili Gustava a byl tu jen Saki, Georg a on sám. Tom si byl jistý, že by tam byl rychleji, kdyby běžel.
Konečně zatočili do jeho ulice, zachytil Georgův podivný výraz v obličeji a položil ruku na kliku, než úplně zastavili. „Ty vole, seš v pohodě?“
„Jo,“ řekl Tom nepřítomně a hrál si se svým piercingem. Dodávka zastavila před domem, Tom sám otevřel dveře. Saki se otočil přes rameno a zamračil se, když viděl, jak Tom vystřelil ven a třískl dveřmi. Tom letmo zamával, ani se neotáčel a hledal klíčky od auta. Zavadil o ně, vytáhl je z kapsy a zmáčkl tlačítko na otevření auta. Když narval kufr na zadní sedadlo, naskočil dovnitř a vyjel.
Tom z kapsy vyndal telefon a začal vytáčet Billovo číslo, vyjel z příjezdové cesty. Radši to zase položil, raději Billa překvapí. Cesta do hotelu ubíhala rychleji, za chvilku byl na místě a parkoval.
Vběhl dovnitř, zamával na Nikolaje, co stál u recepce a dál bral schody nahoru po dvou. Tom přeběhl celou chodbu a zaťukal na dveře, protože si uvědomil, že doma zapomněl kartu. Bill dveře otevřel a zapištěl, zatímco Tom vběhl do pokoje a žádostivě ho políbil.
„Na pár dní přijede babička Lilly,“ řekl Bill do Tomových rtů, když zavřeli dveře.
„To je všechno, co mi chceš říct?“ zeptal se Tom bezdechu a podíval se bratrovi do obličeje.
Bill naklonil hlavu na stranu. „Stýskalo se ti po mně?“
„A tobě po mně?“ Zeptal se blonďák rozhořčeně.
Billův úsměv zmizel a s vážností přikývnul. „Nemáš sebemenší tušení jak,“ řekl tiše. Tom překročil mezeru mezi nimi a pokračoval v líbání. Dával do toho všechno, co cítil, cítil, jak to mezi nimi žhne, až když mu Bill zasténal do úst, šli hlouběji do pokoje.
Tom měl pocit, že Billovy ruce jsou naprosto všude a přiváděly ho k šílenství, odtáhnul se a začal laskat rozžhavenou kůži pod bratrovým uchem. Bill se oklepal a Tom zavřel oči pod emocemi, které se uvnitř něj tvořily. „Miluju tě,“ řekl tiše, když cítil Billův úsměv na svém krku.
„Taky tě miluju.“ Usmál se na něj Bill chlípně. „Tomi?“
„No?“
„Chceš, abych ti ho vykouřil?“
Tom zamrkal. „…cože?“ Bratr ho zkoprnělého v šoku políbil a než mohl začít znovu myslet, všechna krev se mu nahrnula do rozkroku.
„Chceš. Abych ti ho. Vykouřil?“ Billův růžový jazyk udělal malé představení na Tomových nateklých rtech a Tom měl náhle v mozku prázdno. Jemně si na sebe Billa přitáhnul a líbal ho, dokud to jen šlo. Když Tom opustil Billovy rty, podíval se na něj a usmál se. Teď, když byl zpátky tam, kam patří, se cítil mnohem lépe.
„Tak moc jak bych to miloval, myslím opravdu miloval, tak nejdřív chci udělat tebe.“
Bill se zamračil. Byli teď v neobvyklé situaci; Tom mu nikdy před tím orální sex dobrovolně nenabídl. Nechápejte ho špatně, párkrát to dělal, ale jen když ho o to Bill požádal. S šokem v očích koukal na svého bratra, Tom ho malinko přistrčil k posteli. „Jsi si jistý?“ vykníknul a snažil se moc nedoufat. Tom ho jen strčil dolů, posadil na postel a klekl si mezi jeho nohy.
„Vypadá to, že jsem si jistý.“ Tomovy oči byly tmavé a jeho výraz v obličeji nebyl stejný jako vždycky. „Lehni si,“ řekl chraptivě.
„Ne, chci se koukat. Nech mě lehnout si na konec postele, abych se mohl opřít o polštáře. Pak se nebudu muset bát o moje břicho a ty si budeš moct dělat, co chceš,“ navrhl Bill se zatajeným dechem.
Tom se usmál a přikývl. „Tak to tě ale chci vidět nahého,“ zamručel a pomohl Billovi do postele.
„To uvidíš.“ Bill měl pocit, že se s Tomem něco stalo, vzrušovalo, a děsilo ho to zároveň.
Nebyl překvapen bratrovou dominancí, to se jim v posteli stávalo často. Tom prostě teď byl… jiný.
Nebyl překvapen bratrovou dominancí, to se jim v posteli stávalo často. Tom prostě teď byl… jiný.
Bill neřekl ani slovo, když mu bylo sundáno triko a jakmile látka opustila jeho rty, Tom ho znovu políbil; motala se mu z toho hlava a byl rozrušený, Bill dal ruce Tomovi kolem krku a přitáhnul si ho blíž, pokud to bylo možné. Tom to přijal a jezdil Billovi dlaněmi po zádech, jeho doteky za sebou zanechávaly husí kůži.
„Je ti zima?“ zeptal se Tom s obavami, když se odtáhl od Billova polibku.
Bill zavrtěl hlavou. „Ne. Jen…“ pokrčil rameny a zasmál se, zatahal Tomovi za dredy. „Už to je nějaká doba, víš?“
„Jo, já vím.“ Uculil se Tom a rychle si přes hlavu přetáhl své vlastní tričko, zahodil to kamsi za sebe. „Bože, jsi překrásný,“ řekl bezdechu a dlaněmi jel po Billových pažích, přes ramena. Před jeho očima Billovy bradavky ztvrdly a Tom cítil, jak se mu penis zaškubal vzrušením.
„Říkáš to jen tak.“ Odvrátil Bill pohled, když mu Tom přejel rukama přes hrudník na prsa a uchopil je do dlaní. Nedobrovolně zavřel oči a usykl nad delikátními pocity, které procházely jeho tělem a končily přímo v jeho rozkroku. Takhle nadržený už dlouho nebyl, Bill spokojeně zamručel, jak celé jeho tělo tancovalo.
„Ne, jednou mi budeš věřit,“ řekl Tom a položil ruce na jeho boky. Podíval se na hvězdičku na Billově podbřišku a všiml si, že je lehce zdeformovaná. Z nějakého důvodu to Toma udělalo šťastným a neslyšně se zasmál, naklonil se a rychle ho tam políbil. „Ale teď z tebe sundám tyhle kalhoty,“ řekl s malým podrážděním v hlase.
„Pokud se ti podaří je sundat,“ zasmál se Bill, když ho Tom malinko polechtal.
„Ještě nejsi zas tak velký, mazlíku.“ Rozepnul Tom džíny a stáhl je z Billa dolů. Bill z nich vylezl a pomohl svému dvojčeti sundat mu spodní prádlo. „Naprosto nádherný,“ vydechl Tom naproti Billově bříšku a dovedl ho k posteli. Naaranžoval polštáře a pomohl Billovi si na ně lehnout, i když si stěžoval, že nepotřebuje pomoc.
Tom si také vlezl do postele a položil si hlavu mezi Billova třísla. Cítil, jak se jeho dvojče chvěje a kdyby před ním nebyl rudá a naštvaná erekce, myslel by si, že se Bill snad bojí. Naklonil se blíž a foukl na jeho špičku, Bill zalapal po dechu a zatnul pěsti, sevřel pevně polštáře za svou hlavou.
„Oh, Tomi,“ vykoktalo ze sebe jeho dvojče, když Tom olízl žílu, která mu nabíhala na straně jeho přirození. Věděl, že Bill miluje, když jí věnuje pozornost, a tak Tom olizoval celou jeho délku a prsty si přitom hrál s jeho varlaty. Bill nedobrovolně přirážel pánví a Tom si uvědomil, že už delší dobu kouká na jizvu na jeho břiše.
Chytl do rukou Billovo přirození a přitlačil ho k posteli. Bill se podíval dolů a zakroutil se, ale Tom ho nehodlal pustit. „Přestaň se vrtět,“ zamručel tvrdě a znovu vydechl na jeho špičku, preejakulát už vytekl a Tom ho olízl, zhluboka se nadechl a vzal Billa do úst tak hluboko, dokud se jeho rty nedotýkaly kořene.
Bill zastřeně vykřikl, když vtom se Tomovi propadly tváře a začal pořádně sát; zářezy jeho piercingu na Billově citlivé kůži s ním dělaly zázraky. Jeho tělo se chtělo kroutit a mlátit sebou, když se mu v klíně pohybovala Tomova hlava, ale Bill věděl, že nemůže, už teď cítil nepříjemný tlak v místě jeho řezu a nechtěl, aby se mu to znovu otevřelo. Zůstal tedy ležet a snažil se moc nehýbat. Naneštěstí to ještě zvětšilo Billovo vzrušení, zasténal a zavřel oči.
Tom věděl, že není zrovna dvakrát dobrý v kouření, Billovi se v tomhle nemohl nikdy vyrovnat, ale byl nadšený a potlačoval reflex zvracení, dvě věci, které prostě musíte přežít, pokud chcete uspokojit svého partnera. Vydechl nosem a zamručel; Bill mu v jeho ústech otékal a něco si zoufale mumlal, zatímco tahal Toma za dredy, každou rukou na jinou stranu. Kdyby neměl pusu plnou Billova penisu, nadával by a zlobil se, ale když zvedl pohled a viděl Billův obličej, uviděl naprosto blažený výraz, všechna zloba zmizela a on na sebe byl velice pyšný, že se to bratrovi takhle moc líbí.
Krátce polknul, Bill stiskl Tomovu hlavu mezi svá stehna, Tom věděl, že to znamená, že Bill brzo bude. Svým piercingem dál dráždil horkou kůži ve svých ústech a malinko nadzvedl hlavu, Billův penis opustil Tomovy rty se slyšitelným ‚plop‘ a zrovna, když chladný vánek zavadil o nasliněnou pokožku Billova přirození, Tom ho znovu vzal do úst až po kořen, čímž z Billova těla vyrval ven orgasmus.
Bill neslyšel, neviděl, před očima měl bílo, měl dojem, že mu z těla vyjely všechny kosti skrz jeho penis a nechaly ho bezmocného a ležícího v polštářích na posteli. Oči měl přivřené, jeho tělo si zpívalo radostí.
Tom nechtěl polykat, ale nakonec to udělal. Normálně to neměl rád, ale musel se na to podívat z jiné strany. Jestliže Bill může nosit jeho dítě, to nejmenší, co pro něj může Tom udělat je, že polkne. Měl pocit vítězství a zvedl pohled; zamrkal a zamračil se.
Byl opravdu… Tom nemohl věřit tomu, co viděl; přelezl nahoru k Billovu tělu a začal by se smát, pokud by to bylo vtipné. Chytil do dlaně svou erekci a usyknul nad tím, jak citlivá byla; Tom cítil i přes spodní prádlo, jak se mu o jeho přirození tře zip od kalhot.
„Bille?“ zkusil jemně a zatřásl s bratrovým ramenem. Žádná odpověď. Tom to málem zkusil znovu, když si povšiml kruhů pod jeho očima. Skoro ihned ho jeho vzrušení přešlo a položil se vedle svého bratra, přitáhl si ho blíž a užíval si bratrova spánku.
~*~
„Jste teď rockové hvězdy; znamená to snad, že už nemusíte chodit dolů podívat se na babičku, co?“
„Babi!“ usmál se Tom s Billem a sevřeli postarší paní do objetí. Babička Lilly na to byla zvyklá, usmála se a políbila je na tváře.
„Jak se mají moji milovaní chlapci?“ zeptala se s úšklebkem, když se narovnali a shlédli na ní dolů. Nebyla vyšší než oni od té doby, co jim bylo deset. Oba dva kluci byli vždycky klidní, červenali se a měli skloněné hlavy, ale teď… Tom vypadal ztraceně, zatímco Bill vypadal ne zrovna dvakrát dobře. Oba dva věděli, že babička už o Billově těhotenství ví, ale stejně jim to bylo trapné, když tu teď před Lilly stáli.
„Máme se fajn.“ Přenesl Tom váhu z jedné nohy na druhou, v rukou držel její kufr.
„Kluci, pojďte s babičkou do domu, než se na ní vrhnete.“ Stoupla si za ně Simone a podívala se na Billa. „Vzal sis svoje vitamíny?“
„Ano,“ řekl Bill podrážděně.
„Nebuď takový, včera sis je vzít zapomněl.“ Podívala se na něj Simone krátce a položila kabelku.
„Simone, jsem si jistá, že to byl jen omyl. Pojďte kluci; vezměte mě do hostinského pokoje.“ Zahákla si babička ruce za Toma a Billa, a nechala je odvést ji tam, kde bude pár dní bydlet. Jakmile si byla jistá, že už je nikdo neslyší, zaúpěla. „To je takováhle celou dobu?“
„Celou dobu, babi,“ syknul Tom. „Pořád otravuje a otravuje, i když to pro Billa není dobré.“
„Aww, drahoušku.“ Natáhla se a chytla do rukou jejich obličeje. „To bude nejspíš moje vina.“
„Tvoje vina?“ podíval se Bill nedůvěřivě. „Jsi ten nejpříjemnější člověk co znám,“ odfrknul si.
„Teď ano. Ale když mi moje holčička zavolala a řekla mi, že bude mít dvojčata, měla jsem dojem, že se asi zblázním. Každý den jsem jí volala a prakticky se k ní nastěhovala.“ Zašklebila se Lilly, když si vzpomněla na svou dřívější povahu. „Musela jsem vědět o všem, co snědla a nutila jsem jí odpočívat víc, než zřejmě potřebovala. A doktoři dřív neříkali těhotným ženám, aby cvičily, takže hned jak jsem jí zahlídla venku z postele, tak jsem jí tam nahnala zpátky. Bože, mám dojem, že jsme ji stresovala tak moc, že jí z toho začaly padat vlasy.“
Bill se se strachem podíval na svoje dvojče a sáhl si na vlasy. „Babi, nechci být plešatý. To by na mně nevypadalo dobře,“ řekl naprosto vážně.
„To se stává jen málokomu, zlato, neboj se, ty nejsi jedním z nich.“ Podívala se Lilly na oba své vnuky a přikývla. „Jsi mnohem dál, než jsem si myslela,“ řekla Billovi.
„Poslední dobou hodně přibírá. Jsem si jistý, že ti mamka řekla o tý operaci a o tom nádoru, ale teď už Bill hezky přibírá,“ řekl Tom a odstoupil z Billovy bojové zóny.
„Hele, andílku můj, podívej se na to takhle. Co je pár kilo pro život uvnitř tebe?“ usmála se Lilly. „Můžu?“ ukázala na břicho.
„Jo,“ řekl Bill a zvedl triko, aby ukázal bříško. Vyboulenina byla opravdu více výrazná; kefíry, které každé ráno pil, aby přibral, se začaly projevovat. Lilly jemně přiložila dlaň a zamrkala pryč pár slz.
„To je úžasné. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle někdy uvidím. Věř mi, chtěla jsem, aby tvůj dědeček cítil to, co jsme cítila já, možná si teď konečně muži uvědomí, jak je těhotenství příšerné,“ řekla tiše.
„Já si to uvědomuju, to mi věř.“ Tom sledoval, jak se jedna z Billových rukou pohybuje po zádech, když mluvil. Malinko se zakláněl, když se ho babička Lilly dotýkala.
„Dvojčata to nebudou?“
„Oh bože, ne.“ Zavrtěl Bill hlavou. „Mám dojem, že jedno je dost.“
„To jsem si jistá.“ Podívala se na jeho hrudník a polkla svůj úsměv. „Uh Bille, budeš brzo potřebovat novou podprsenku, z téhle ti brzo budou vypadávat.“
„Babi…“ Schoval si Bill obličej a zrudnul. „Prosím,“ zažadonil.
„Co? Tvoje máma a já? Prsa jsou celkem praktická,“ řekla Lilly a dala si ruce alespoň 20 centimetrů od hrudníku. Bill vyvalil oči a Tom s křikem utekl.
„Tohle nechci vědět!“ zaúpěl, když vyběhl z místnosti.
„Oh bože,“ bylo jediné, co Bill řekl.
Lilly se zasmála nad zděšením v jeho obličeji a pohladila ho po rameni. „Neboj se, drahoušku, babička se o všechno postará.“
~*~
„Nakopu ti tu tvoji zasranou prdel!“
„Tomi, nekřič.“
„Promiň. Kurva! Jaks tohle udělal?“
Andreas se ušklíbl a nechal tancovat svou postavu na obrazovce ve vítězství. Hráli už dvě celé hodiny videohry a on se cítil celkem normálně; skoro normálně. Mohl se soustředit na to, aby nakopal Andreasovi prdel a smál se a žertoval, jak se to od něj očekávalo. Simone jim udělala sendviče, spořádali je, aniž by se odtrhli od televize.
Všechno bylo v pořádku.
To bylo, než si Bill sedl mezi ně na zem s miskou vypeckovaných třešní a smál se a vtipkoval s Tomem. Andreas si připadal jako vetřelec, když k sobě byla dvojčata tak hodná, a v paměti se mu pořád ukazoval polibek, který se stal před dvěma dny. Uvědomil si, že kouká na zpěváka, který jí ovoce, tmavě rudé bobule mizely v jeho šťavnatých rtech, Andreasův rozkrok reagoval, a tak mačkal tlačítka extra silně a mlátil Tomovu postavičku, dokud nepřepadla přes okraj útesu.
Připadal si, že snad ani nemůže být ve své vlastní kůži a bylo pro něj těžké to krýt. Andreas se nemohl normálně usmívat, měl dojem, že se ani nemůže připojovat k vtipům, a ze zvláštních pohledů, které mu Bill posílal, měl dojem, že něco není dobře. Byl to zvláštní pocit, utéct co nejdál to jde od někoho, koho jste nechtěl pustit z dohledu.
„Co?“ zeptal se, zamračil se a vrátil se zpátky do reality.
„Říkal jsem, že nechci jít k tomu terapeutovi. Už takhle si připadám šílený, nepotřebuju, aby mi to říkal někdo, kdo na to má papíry,“ zanadával Bill a dal si do pusy další třešeň. Tom zastavil hru a tajně se rozhlédl kolem, pak se naklonil a jemně Billa políbil. Odtáhli se s úsměvem a Tom pokračoval s lehkým úsměvem ve hře.
„Budu tam s tebou, bude to v pořádku.“
„Jo, doktor říkal, že nemůžeš být pacientem, pokud si předtím nedojdeš k psychiatrovi, takže…“ jediný důvod, proč to Andreas řekl, bylo, aby mohl Toma naštvat. Byl to on, kdo byl s Billem na první návštěvě u doktora, zatímco Tom byl v Paříži. Andreas viděl, jak se na Tomově obličeji utvořila lehká vráska, žárlil.
Jestliže byla tak malá, proč jí viděl jako velkou?
Billova pozornost byla všechna na Tomovi, krmil své dvojče třešněmi a snažil se, aby z nich nevyteklo moc šťávy. „Jediný, co musíš Toma naučit, Andreasi, je valčík, pak mám dojem, že budu v pořádku.“ Zasmál se, podíval se na obličej svého bratra a otočil se zpátky k obrazovce. Andreas si ani nevšiml, že ho Tom shodil z útesu už před malou chvilkou.
~*~
Simone nařezala kuřecí prsíčka do více přijatelných kousků a nadskočila, když cítila, že jí někdo chytil za loket. Promnula si obočí a otočila se, usmála se na svou matku. „Ahoj, mami, potřebuješ něco?“
„Ne, jen jsem se přišla podívat, jestli nechceš s něčím pomoct. Možná už neumím s nožem to co kdysi, ale stále umím kořenit, jestli chceš.“ Podívala se Lilly na ruční práci své dcery a přikývla.
„Chtěla jsem udělat jablečný koláč, a jelikož už jsem nakrájela jablka, tak možná…“ přestala s návrhem v hlase.
„Mám dojem, že se mě snažíš vystrčit z kuchyně a koláč je jenom záminka!“
Simone se zasmála.
„Mami, prosím? Gordon řekl, že mě vykopne z ložnice, když tě nepřinutím udělat jablečný koláč, zatímco seš tady. Pořád mi kvůli tomu volá z práce. Mám dojem, že si mě vzal jenom kvůli tvému jablečnému koláči.“ Probodla kuřecí prsíčko a usmála se.
„Cokoliv, co ho přinutí něco udělat, zlato.“ Vzala si kousek jablka a dala si ho do pusy. „Budeš dělat ještě něco jiného jako dezert, kluci jsou alergičtí, pokud vím.“
„Cokoliv, co ho přinutí něco udělat, zlato.“ Vzala si kousek jablka a dala si ho do pusy. „Budeš dělat ještě něco jiného jako dezert, kluci jsou alergičtí, pokud vím.“
„Na stole je ještě mísa třešní, budu dělat ovocný koláč, který jim tak chutná,“ řekla Simone přes rameno. Lilly se rozhlédla a zavrtěla hlavou.
„Žádné třešně tu nevidím,“ řekla a znovu se rozhlédla. Simone se zasekla a rozhlédla se po kuchyni.
„Ty pitomý kluci mi ty třešně budou pořád krást! Bille! Tome!“
„Ano?!“ strčil Tom hlavu do kuchyně. „Bill je nahoře, co se děje?“
„Nic.“ Stoupla si Lilly před svou dceru a usmála se na svého vnuka, ten pokrčil rameny a odběhl zpátky nahoru. „Můžeme si promluvit?“ zeptala se s povzbudivým úsměvem.
Simone se zamračila, ale nechala se odvést ke stolu a posadila se vedle své matky. „Ven s tím, co se děje? Tenhle úsměv jsem neviděla už roky.“
„Mluvila jsem s Billem a něco mi řekl,“ začala Lilly neškodně, ale Simonina tvář potemněla.
„To jsem si jistá, že řekl.“ Její hlas byl kontrastem k tomu, jak se tvářila. „Nechci o tom teď mluvit,“ řekla a stoupla si. Lilly zvedla ruku a chytla ji za zápěstí.
„Sedni si,“ řekla jediné slovo, když viděla, jak se její dcera tváří. „Teď, sledovala jsem to. Okupuješ Billa, říkal mi o procházkách v pět hodin ráno a obskakování a nepříjemných věcech, a to musí skončit, jinak si zničíš vztah se svými syny.“ Povzdychla si Lilly a pustila její ruka. „Od té doby, co jsem přijela, vidím, jak od sebe Billa odstrkuješ dál a dál. A všichni víme, že tam, kam jde Bill, jde i Tom. Jsou oba vystresovaní a nepotřebují, abys jim to dělala ještě těžší.“
„Ještě něco?“ Simonin hlas byl přímý, koukala se na hřebík v desce stolu a přemýšlela, proč to vypadá, že jí to tam obtěžuje. Slíbila si, že si vezme kladívko a vyndá to, než půjde dneska spát.
„Chci se omluvit.“
Simone zvedla pohled, byla zmatená a nechápala, kam konverzace zašla.
Simone zvedla pohled, byla zmatená a nechápala, kam konverzace zašla.
„Omluvit se za to, co jsi řekla?“ nebylo možné, že by se tohle nezapsalo to dějin rodiny. Lilly nesnášela, když musela přiznat, že nemá pravdu a udělat to hned po tom, co něco řekla, bylo skoro nemyslitelné.
„Ne, samozřejmě, že za to ne.“
Simone zaskřípala zuby. Samozřejmě, že za tohle ne. „Tak za co?“
„Chci se omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala, když jsi byla těhotná. Všechno tohle je moje vina. Kdybych se k tobě chovala jako k člověku, tak bych malinko vycouvala a dala ti nějaký vzduch. Byla jsem prostě… přehnaně jsem se o tebe bála a upřímně, nebyla jsem si jistá, že jsi dostatečně silná na to, abys mohla porodit dvojčata. Chtěla jsem ti je vzít a donosit je za tebe.“
„Byla jsem dostatečně silná,“ řekla tiše a Lilly přikývla.
„Nemusím ti snad vysvětlovat, jaké to pro mě je, když teď vidím tvoje dítě těhotné; vím, že je to dvakrát tak těžší, protože Bill je chlapec, a tohle se nikdy nemělo stát, ale jestli se takhle budeš chovat, tak je od sebe odstrčíš a já se pak nechci stresovat z toho, jak z toho budeš smutná.“
„Nevím, co mám dělat. Když… když jsem jen přišla na chodbu a viděla jsem Billa na zemi v bezvědomí… něco uvnitř mě se zlomilo. Nemyslím si, že budu stejná jako předtím.“ Nadechla se Simone zhluboka, do očí se jí hrnuly slzy. „Jen si přeju, aby se tohle všechno nikdy nestalo, připadám si hrozně provinile, těším se, až budu babička.“
„Já se taky těším, až budu prababička, ale nesmíš strkat nos do věcí, do kterých ti nic není. Vychovalas Billa dobře, když bude potřebovat pomoc nebo poradit, tak jsme si jistá, že ví, že za tebou může přijít. Vždycky to tak dělá, ne?“ popostrčila ji Lilly.
„Jo, máš pravdu. Jen trochu šílím.“ Podívala se Simone na svoji matku. „Proč jsi přestala?“
„Přestala s čím?“
„Přestala mi volat hodinové telefonáty v noci, přepadat mě svými návštěvami a posílat mi jídlo. Proč jsi přestala?“
„Oh, neřekla jsem ti to?“ začervenala se Lilly trošku a odvrátila rychle pohled.
„Ne, neřekla.“
„Tu noc předtím, než ses šla jednou osprchovat, Jörg mě odtáhnul pryč a řekl mi, že jestli tě nepřestanu stresovat, tak že to bude trvat roky, než dvojčata uvidím.“ Simone spadla čelist a její matka malinko přikývla.
„Počkat, to udělal Jörg?“
„Samozřejmě, že ano. Nemohla jsme uvěřit tomu, že mi to ten chlap říká. Chtěla jsem křičet a ječet na něj, ale nemohla jsem. Nebyl nezdvořilý; spíš naopak. Když ke mne přišel, zdráhal se. Mám dojem, že jsme ho vystrašila.“
„To si dokážu představit,“ zamručela Simone.
„A tak jsem vycouvala,“ dokončila Lilly vyprávění a sundala vlas ze svého trika. „Nenuť Toma dát ti tu samou řeč, co dal tenkrát jeho otec mně. Víš, že je po svém otci.“
„Jakoby to nebyla pravda.“ Usmála se Simone lehce. Měla by zavolat Jörgovi a zeptat se ho, jak mu je.
„A ještě něco, přestaň se snažit dát Billa s Andreasem dohromady; jestli sis toho ještě nevšimla, Bill není gay.“
Simone zamrkala. „Já se ne-„
„Ne. Prosím, ne. Sledovala jsem tě. Když ten chlapec dneska přišel, tak jsi ho pomalu na Billa strčila. Má spoustu lidí, aby ho podporovali a má Toma. A přestaň překážet Tomovi s Billem, když jsou někdy spolu. Víš, že když jsou bez sebe, tak jsou nevrlí a všechno je stresuje, tak si to přestaň odepírat. Okay?“
„Ano, mami.“ Podívala se na ni otráveně Simone. „Ještě něco?“
„Jo, blondýnko,“ řekla Lilly své dceři přezdívkou, kterou jí říkala, když byla malá. „Musíme jet do krámu a koupit víc třešní.“
Pokračování bude, až mi ho Lil.Katie pošle a já ho opravím, tak vydržte, snad to bude ještě dneska, zatím pa J. :o)
Edit: Tak dneska už to asi nebude, tak snad v nejbližší době.
Komentáře anglicky, prosím. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
taky dobrý….babi je úžasná!
Ještěže mají babičku Lilly!:)..Mám pocit, že o vztahu dvojčat něco ví…a btw Andy si ten prd zasloužil! xD
Babička je frajerka!:D
ahojky 🙂 starně mě tady inspirujete,tak se dneska zkusim vrhnout do napsání nějaké povídky…:) pak vám jí zkusim poslat…doufám,že se mi alespoň ze čtvrtinky vyvede,jako holkám,tady co tu píšou 😉
Super. Na tuhle povídku se vždycky těším nejvíc!!
Nemáme psát ty komenty v angličtině, holčiny?! 😀 Janule to tady jednou nenapíše a vy takhle zvlčíte 🙂
Oh, I have a feeling that their grandma knows something about twins´ relationship. She´s right woman, she understands Bill but Simone too, so she´s objective… Hm and what about Tom? When will he get a knowledge about Andreas´ and Bill´ kiss and breast paw? 😀 Andreas is a dead man… And I´m curious, what will happen at these sittings with psychologist 🙂
Their grandma is perfect! She is.. very wise women. She is all right… I am curios about relation Bill, Tom and Andreas.