autor: Rachel
Rty, jejichž spodní část zdobily dvě kuličky, až doteď pevně semknuté se zvlnily do mírného úsměvu, který rozzářil spící tvář dredatého chlapce a udělal toto ráno krásnějším už od prvního okamžiku Tomova probuzení. Víčka s dlouhými řasami se mírně zachvěla a za chvilinku už po pokoji rejdil pár mandlových a ospalých, přesto však šťastně rozzářených očí. Tom si hřbetem ruky protřel zalepená víčka a neustále se usmívajíc jemně vzdychl. Právě teď, v několika posledních minutách se mu zdál ten nejnádhernější sen, jaký se mu mohl zdát a Tom se zasněně opřel o polštář, dívajíc se na bílý strop nad sebou, na kterém se mu zřetelně vybavila Billova tvář. Byla úplně stejná jako ve snu, mile se uculující, s malými neposednými čertíky ve dvou čokoládkách a s lehce plnými, narůžovělými rtíky, které se stačily jen letmo dotknout těch Tomových, dokud se mu jeho krásný sen nerozprskl jako bublina.
Tom se šťastně uculil nad tím nádherným malým polibkem, který nestačil jejich rty ani spojit a mírně odtrhl oči od stropu, dívajíc se tak na místečko vedle sebe. Jen jeden jediný pohled na druhou půlku velké postele stačil k tomu, aby si Tom uvědomil, že i když těch pár minut před chvilkou bylo opravdu nádherných, ta skutečnost byla a je nádhernější, mnohem nádhernější než všechny krásné představy a sny na světě. Je tu pořád s ním a právě teď leží vedle něj s peřinkou až někde u brady a s uhlově černými vlásky, rozprostřenými po celém polštáři. Tom se krásně usmál a pootočil se na bok k té nádheře, která k němu ležela zády a jemně odfukovala. Ani si neuvědomila, že se na ni teď upírají ta nejšťastnější kukadla na celém světě. Už ani nemohly být šťastnější a Tom to věděl. Právě teď, v tuto chvíli si byl jistý, že ta cesta, pro kterou se rozhodl, ten nový život, kterému dal před několika dny přednost bylo správné rozhodnutí. Rozhodnutí, které jej naplnilo pocitem štěstí tak rychle, že si to ani nestačil uvědomit. Cítil, že nepotřebuje už nic, nic, co by si přál a co by mu scházelo. Našel svou pravou lásku, svého Billiho, kterého miloval celým svým srdíčkem, získal báječné bydlení v domku na pokraji poklidné vesnice a také mateřskou lásku Billovy maminky, která jej měla stejně ráda, jako svého synka. Co víc by si mohl ještě přát?
Zářivě se uculil při pohledu na spícího černovlasého andílka vedle sebe a přisunul se k němu blíž. Nemusel přemýšlet dlouho, aby se mu v mysli vybavila jejich včerejší noc, kterou strávili něčím mnohem silnějším, bližším a intimnějším, než jen jedním polibkem na dobrou noc. Byla ještě krásnější a dokonalejší, než jakou si ji Tom představoval a vzpomínka na ni opět vykouzlila na dredáčkově tváři šťastný úsměv. Tom se zadíval na to spící stvořeníčko před sebou a opatrně vztáhl prsty, aby se bříšky mohl dotknout útlých ramínek, která bílá peřinka poodhalovala. Nechtěl jen ležet sám probuzený v jejich posteli a užívat si svého pocitu štěstí. Chtěl se o něj s někým podělit a nejraději s tím, který ho šťastným udělal. Vnímal jeho krásu a vůbec si nevzpomněl, jak náhle jej před několika dny zradil. Jak rychle od něj utekl. Jak moc je přelétavý. Jak rychle jej umí opustit, snad ještě rychleji, než k němu přišel. Nevnímal jeho zápornou stránku, ani jeho přelétavost a zrádnost. Vnímal jen jeho krásu a dokonalost, která mu zaslepila oči a nutila jej neustále se šťastně usmívat. Kdyby jen tušil, jak rychle je pomíjivá…
Opatrně se přisunul blíž k Billovi a něžně jej svými polštářky líbl na poodhalená ramínka, putujíc tak malou cestičkou až k oušku, nad kterým se láskyplně sehnul a jemně políbil ušní lalůček.
„Billínku, vstávej,“ zašeptal malinko hlasitěji, aby jeho tiché probuzení proniklo až přes nesčetné závoje snů, které teď zahalovaly odpočívající mysl jeho miláčka a zvědavě nakoukl na jemnou tvářičku, jejíž majitel se teď mírně ošil a tichounce zavrněl. Moc dobře rozpoznal ten nádherný medový hlas, který jeho ouškům zněl jako rajská hudba, přesto však nechal očka zavřená, stále ještě pod nadvládou spánku, který jej nechtěl opustit.
„Lásko, ještě ne,“ zakňoural prosebným hláskem, čímž vyvolal na Tomově tváři široký úsměv. Tom se šibalsky zaculil, místo toho, aby se však otočil na svůj bok, jeho dlaň obratně vklouzla pod Billovu vyhřátou peřinku a během několika vteřinek konečně našla cíl své cesty. Tom lehounce sjel svými prstíky z Billova podbříška dolů a s úsměvem přiložil svou dlaň na to nejcitlivější místečko na celém Billově těle. Něžně jej pohladil a mírně se o něj otřel dlaní, pozorujíc dva plné polštářky, na kterých se téměř okamžitě objevil milý úsměv.
„Tomíšku!“ Bill varovně zvýšil hlásek a s očkama pevně zavřenýma teď v polospánku téměř sotva vnímal. Tomovy doteky mu byly velmi příjemné, spánek byl teď však mnohem silnější, než cokoli jiného. Ospale zakňoural a položil si ručku pod střapatou hlavinku.
„Ještě chvilinku, broučku,“ zaprosil tak nevinně a krásně, že mu Tom nedovedl déle odolávat. Pomalounku vyndal ruku zpod jeho peřiny a se zářivým úsměvem se zadíval na to ospalé sluníčko, které už opět s pootevřenou pusinkou jemně odfukovalo. Lehounce jej políbil na ramínko a pohladil bříšky prstů po hebkých vláscích.
„Spinkej, Billí,“ zašeptal láskyplně a když mu odezvou bylo jen sotva znatelné zamihotání řas, opatrně se posadil na posteli a zadíval se na hodiny před sebou.
Bylo sice teprve půl osmé, ale on už se cítil úplně vyspaný. Vesele se pousmál sám nad sebou a stočil pohled na svou skříň, kterou sdílel společně s Billem. Napadlo jej totiž něco úžasného, něco, čím by mohl Billovi udělat radost a také by jej tím mohl překvapit. A tyhle chvilky Tom přímo miloval. Miloval pohled na Billův zvědavý a vyjukaný kukuč, který se však následně změnil na radostný a překvapený. A právě tohohle chtěl docílit. Rychle vstal, přecházejíc ke své skříni s oblečením. Otevřel si svou půlku a aniž by svůj zevnějšek nějak pečlivě vybíral, kombinoval a barevně ladil, bleskem si na sebe oblékl to první, co mu přišlo pod ruku. Nervózně zkontroloval stav své peněženky a nato s úsměvem vyrazil ke dveřím na chodbu. Naposled se u nich otočil a věnoval úsměv a krásný pohled klubíčku, schoulenému pod bílou peřinkou. Kdyby jen tušil, že už jej nejspíš nikdy neuvidí…
V kuchyni voněla právě uvařená čerstvá káva, když Tom vešel do dveří a usmál se na Ann, která k němu stála zády u kuchyňské linky. Netušila, že tu už není sama, proto si spokojeně něco pobrukovala pod nosem, dokud se k ní nedolinul veselý pozdrav.
„Dobré ráno,“ Tom se zeširoka usmál a až teprve teď se zadíval do očí Ann, která sebou mírně trhla a otočila se na něj, ve tváři překvapený výraz.
„Dobré ráno, Tome. Jak to, že sis tak brzy přivstal? Vůbec jsem vás tu nečekala,“ podivila se, přesto se však mile přívětivě usmála na Toma, který se malinko tajemně zaculil a skousl si rty, přešlapujíc na místě.
„No, víte, nemohl jsem už spát a… tak jsem si řekl, že… že bych mohl zajít na něco dobrého Billovi do obchodu. On ještě spí,“ dodal a mrkl na Ann, která se vítězně usmála a chápavě pokývala hlavou.
„Aha, takže něco jako snídaně do postele? To bude mít Billi radost,“ pronesla nadšeně nad Tomovým nápadem a obdařila úsměvem dredáčka, který se pootočil ke dveřím.
„Taky doufám, že se mu to bude líbit. Chtěl bych to stihnout ještě, než se probudí,“ vysvětlil a viděl, jak Ann opět pokývala hlavou.
„Tak to nebudu zdržovat, Tome,“ usmála se a na Tomův rychlý pozdrav na rozloučení se se šťastným úsměvem na tváři vrátila ke svému šálku ranní kávy.
Ptáčci už vesele cvrlikali a poletovali ze stromu na strom, když Tom s úsměvem kráčel po chodníku, v ruce tisknouc peněženku. Věděl, že si musí pospíšit, pokud to chce stihnout, proto ještě zrychlil a vůbec nevnímal nic kolem sebe. Ani v nejmenším netušil, že tohle jsou možná poslední minuty jeho štěstí, které v něm přebývá. Cítilo, že je u něj až příliš dlouho a také cítilo, že právě teď je čas odejít. Odejít a opustit Toma, který si div ne radostí neprozpěvoval. Opět netušil nic. Netušil a ani neměl ponětí, jak krutě mu osud opět zkříží cestu a jak bolestivou ránu mu uštědří. Ránu, která se možná ani nezahojí a kterou jeho duše a mysl jednoduše neustojí. A už vůbec si neuvědomoval, že ta rána přijde právě teď, v tuto chvíli a bude ještě více krutější, horší a nelítostnější, než ta, kterou mu uštědřila jen před několika dny jeho blízká osoba. Nevěděl to a ani v nejmenším si neuvědomoval skutečnost, která mu za pouhých pár vteřin změní život. A nejen jemu. Uvědomil si to až ve chvíli, v té chvíli, kdy za sebou uslyšel jedovatý hlas a po pár slovech, vyslovených jím ucítil na svém krku silný stisk dvou dlaní, stále silnějších a drtivějších. Billi!!!
„Tomi!!!“ Hubené tělíčko osůbky, která až doteď spokojeně dřímala pod peřinou sebou prudce cuklo a Bill vyděšeně otevřel oči dokořán, přelétávajíc poplašeným pohledem stěnu před sebou. Cítil, jak mu prudce přeběhl mráz po zádech a on jen seděl na posteli, zhluboka dýchajíc. Srdíčko se mu prudce rozbušilo a Bill těkal po celé místnosti svým stále vystrašeným pohledem, ve kterém se právě odrážela myšlenka na skutečnost, kterou před pár vteřinami prožil. Skutečnost v podobě jednoho hlasitého výkřiku, který mu v hlavě zazněl sice jen jednou, teď se však v Billovi neustále ozýval a donutil jej tak k vystrašeným pohledům, které černovlasé stvořeníčko upíralo kolem sebe. V jeho mysli se ten pouhý jeden výkřik neustále stupňoval a nabýval na intenzitě a hlasitosti hlasu, který jej vykřikl. Byl tak známý a zněl tolik vyděšeně, až Billovi přeběhl mráz po zádech. Znova se zamyslel a přemýšlivě svraštil čelo. Ten hlas mu byl tolik povědomý a on jej znal. Věděl, jak medově a láskyplně zní, když mu vyznává lásku, jak mu umí zalichotit a pochválit jej sladkými slůvky i jak šťastně a radostně může znít. Nic z toho se však nedalo přirovnat k tónu, jakým vykřikl jedno jediné slůvko. K tónu, který u něj Bill ještě nikdy neslyšel, přesto však podle toho jediného výkřiku poznal, komu patří. Srdce se mu zastavilo, když si uvědomil význam toho slova, které mu snad poprvé v životě způsobilo husí kůži. Billi!!! Ten hlas mohl patřit jen jednomu člověku. Člověku, kterého Bill miloval víc, než kohokoli na světě a jehož hlasitý výkřik teď proniknul až do Billova srdce, ve kterém způsobil bolestivé píchnutí.
„Tomi,“ Billovy rty se zformulovaly do čtyř písmen, dávajíc dohromady jméno jeho lásky a Bill se rychle zadíval na druhou půlku jejich společné postele. S hrůzou v očích teď zíral na prázdné místečko vedle sebe a cítil, jak jeho bříško sevřel zlý pocit. Pocit, že něco není v pořádku, něco není tak, jak má být. V jednom okamžiku, v jedné vteřině se zrodil v Billově mysli a začal ji minutu od minuty zaplňovat víc a víc. Sílil stále víc a víc a už teď nevěstil Billovi, sedícímu na posteli nic dobrého. Bill stále vystrašeně zamrkal a zadíval se na druhou půlku postele, která však zela prázdnotou. Po Tomovi nebylo nikde ani památky a Bill se snažil si co nejrychleji vybavit, kde by teď mohl být. Vzpomněl si na okamžik, kdy jej Tom budil a nakonec jej nechal spát. Kde však teď může být? Že by měl hlad a šel si na snídani? To je možné… Ale proč tedy cítí u bříška tak divný pocit? Proč jej teď svírá víc a víc a nechce povolit?
Všechny tyhle myšlenky se honily v Billově zmatené hlavince, ale ani na jednu z nich však neznal odpověď. Chtěl ji však najít. Rozhodně vstal z postele a rychle zamířil ke své skříni s oblečením. Neměl ani tušení, proč se najednou cítí tak divně. Možná je Tom opravdu v pořádku a on se jen strachuje nadarmo. Proč ale tedy slyšel ten hlasitý výkřik? Co to mělo znamenat? Nějaká předtucha, předzvěst něčeho, nebo snad dokonce varování? Nechápavě zavrtěl hlavou a vydal se směrem ke dveřím. Kdyby jen tušil, jak nedaleko je od pravdy…
Z kuchyně se linula příjemná ranní melodie, vycházející z rádia, když Bill vešel, nebo spíš vběhl do dveří. Bleskurychle se rozhlédl po kuchyni i po obýváku, svého miláčka však nikde neviděl. Jen svou maminku, která se zvědavě otočila po zvuku, než však stačila něco říct, přerušila ji Billova otázka.
„Dobré ráno, maminko, neviděla jsi tu, prosím, někde Tomiho?“ vyhrkl tak rychle, že Ann ani nestačila mrknout a přeměřila si jej zkoumavým pohledem. Okamžitě poznala, že je její syn značně rozrušený a nervózní, proto se rychle zamyslela, vzpomínajíc si, co jí před chvilkou Tom říkal.
„No, viděla, asi před dvaceti minutami. Říkal, že jde do obchodu něco nakoupit,“ přemýšlivě pokývala hlavou a ani v nejmenším si neuvědomila, co tou poslední větou svému synkovi způsobila. Billovy oči naplnil strach a nejistota a Bill strnul v jednom pohybu. Nepotřeboval slyšet už nic, aby mu došlo, že pocit, který teď ovládá jeho mysl a který cítí, necítí jen tak pro nic za nic. Je tu zcela oprávněně a má jen čtyři písmenka, nesoucí jedno jediné jméno. Adam.
Bill si skousl rtíky a než stačila Ann, překvapená jeho reakcemi cokoli říct, vyběhl na chodbu k domovním dveřím. Jedním cvaknutím je otevřel, rychlými kroky poodešel k zahradní brance a dal se do běhu. Nevnímal Anniny výkřiky, které se za ním ozývaly a její starostlivé volání. Ten pocit, který v něm převládal pouhých pár minut jej teď ovládl celého a donutil jej tak zrychlit své tempo. To však teď Bill vůbec nevnímal. Strach, se kterým teď vnitřně sváděl boj byl silnější, mnohem silnější, než bolavé nohy a dech, který Bill nemohl popadnout. Vůbec to však nevnímal. Bál se. Moc se bál o svou lásku, proto ještě přidal, vyhlížejíc tak v dálce malý obchůdek. Podvědomě s každým dalším krokem cítil, že teď jej nečeká nic pěkného.
Srdce se mu zastavilo a nohy zdřevěněly, když kolem něj projela sanitka s červeným majáčkem na střeše a s houkáním, které se z ní ozývalo. Signalizovala Billovi jen jediné – že tu něco není v pořádku. Bill poplašeně zamrkal a z posledních sil běžel k teď už nedalekému obchodu. Trošku jej zarazilo, že u něj stojí více lidí, než obvykle a všichni se o něčem zarytě baví a diskutují. Ani jeden z nich si nevšiml černovlasého chlapce, který jen tak tak stál na svých hubených nožkách, rozhlížejíc se po někom, koho by se mohl zeptat. Ti lidé tu byli dřív, určitě budou vědět víc, než on. Pomalu přistoupil k postarší paní, která právě nad něčím nechápavě vrtěla hlavou a v duchu sbíral odvahu na to, co všechno se za chvilku dozví. Na to špatné… nebo snad ještě horší?
„Paní, prosím vás, nevíte, co se to tu stalo?“ špitl prosebně a zadíval se do přívětivé tváře, která se k němu otočila. Žena zamrkala a chtěla jen mávnout rukou, vystrašený a nejistý pohled dvou mandlových očí ji však obměkčil. Byly tak vyplašené a tolik prosící, až se jí chlapce zželelo.
„Ale, Adam zase někoho napadl. Porvali se s jedním chlapcem a opravdu ošklivě. Museli jsme tomu nebohému chlapci zavolat sanitku. Tohle je tu snad pořád,“ povzdychla si a ani v nejmenším nezaznamenala Billův pohled, plný strachu a hrůzy, díky několika jejím větám. Bill se zhluboka nadechl a znova se na ni zadíval.
„A nevíte, který chlapec to byl? Jak vypadal?“ vyhrkl tázavě, nato však žena zavrtěla hlavou.
„To opravdu nevím, ještě nikdy jsem ho tu neviděla. Ale pamatuju si, že měl hodně široké oblečení a kšiltovku. A na hlavě měl takové zvláštní spletené copánky,“ odpověděla popravdě a viděla, jak Billova tvář zbledla strachem.
Čokoládově hnědé oči pohltila hrůza a nejistota a Bill jen rychle vykoktal poděkování. Měl pocit, že to nevydrží, že nejspíš omdlí z toho, co slyšel před chvílí. Těch pár vět v něm vyvolalo neuvěřitelně zlé pocity a Bill si v tom zmatku okolo uvědomil jednu důležitou skutečnost. Skutečnost, která přišla jako blesk z čistého nebe a v malém okamžiku stačila vstoupit do jeho života. A nejen do jeho… Najednou se tu objevila a zkřížila cestu nejen Billovi, ale také jeho lásce. Netušila, jak hlubokou rýhu v jejich srdcích zanechá, Bill však už teď podvědomě cítil, že následky a další okamžiky, které přinese nebudou vůbec pěkné. Zatím je neznal, znal však její podstatu a v tomto okamžiku jeden jediný fakt – že jeho láska je teď v nebezpečí. Ale v jakém? V nebezpečí… života?
Nečekal už na nic. Otočil se a rychle začal utíkat zpět domů. V hlavě mu neustále zněl ten hlas ženy, která mu před chvilkou stačila říct věty, jejíž význam Billa děsil a zabíjel zároveň. Porvali se s jedním chlapcem a opravdu ošklivě. Museli jsme tomu nebohému chlapci zavolat sanitku… Ale pamatuju si, že měl hodně široké oblečení a kšiltovku. A na hlavě měl takové zvláštní spletené copánky…
Billovy oči se začaly zalévat slzami nad smyslem těch pouhých několika slov a Bill hlasitě vzlykl. Nevšímal si nikoho a ničeho, ani lidí, kteří se za ním udiveně otáčeli. Teď byla v sázce jeho láska a její život, nic pro něj nemohlo být důležitější, než Tom. Tomi. Prudce rozrazil domovní dveře a až teď, když vběhl na chodbu se hlasitě rozplakal.
„Maminko… maminko,“ pípl téměř neslyšně mezi vzlyky a za okamžik ucítil, jak si jej dvě teplé dlaně přivinuly k sobě. Ann vyděšeně vytřeštila oči a pevně Billa stiskla.
„Billi, copak se stalo?“ zašeptala a tiskla k sobě Billa, který se rozplakal snad ještě víc, než předtím. Neměla nejmenší tušení, proč její synek pláče a vzlyká do jejího ramene, které po její otázce smáčel vodopád horkých slz a Bill se znova sedavě rozvzlykal. V tu chvíli pro něj nebylo nic podstatné – jen jeho láska, jeho celý život.
Srdíčko se mu prudce rozbušilo a hrdlo stáhlo strachy, když uplakanýma očkama vzhlédl do laskavé tváře své maminky a tichounkým hláskem vyslovil jméno toho, kterého tak miloval a o kterého se teď bál víc, než o kohokoli na světě. Poznal jej, už jen z několika ženiných vět a o to víc se mu teď bříško stáhlo strachem, když vyslovil to jedno slůvko, při kterém se z jeho nádherných očí vyronily další slzy, signalizující vystrašené Ann jen to jediné.
„Tomi,“ špitl nešťastně a nato znova ukryl svou uplakanou tvářičku do maminčiny teplé náruče, hledajíc tak v ní oporu a naději… kterou teď bude potřebovat.
autor: Rachel
betaread: Sajü
sakra…takhle mu ublížit!!! Jsem zvědavá jak moc vážné to bude…ale už teď je mi jasné, že dost…
Sakra, Rachel, co jim to děláš? Jsem zvědavá, co se valstně stalo.. co se stalo Tomimu.. jak to dopadne.. ?
Já se normálně bojím…Rachel!!! Ty jsi ale sadistka!!! A né že né, tohle už ani na Áďu nemůžeme svíst, to se z tebe vyklubalo samo od sebe xDDD
no tohle… spratek jeden adamovskej… bych mu lískla podpatkem mezi nohy, až by zažil kastraci grátis, exot jeden!
Ha!!!! Už je to tadýýýýýý!!!!!:-D Si to užijte, koťata xD Alespoň tak, jako já to psaní:-D
Rachel, ani netušíš, jak se mi tenhle díl – zejména poslední odstavce, dobře četly… Vlastně jsem tomu Adamovi docela vděčná, že celým příběhem zamíchal… Čekala jsem něco podobného, v čem bude mít prsty zrovna on, ale že to takhle vyřešíš… Na to jsem nepomyslela… Pěkně, no. Z naší laskavé a mírumilovné Rachel se stává ďáblice s velkýma rohama… ^^ Skvělá proměna! xD
[6]: Děkuji xD Už bylo načase přihnat bouři….
jsem tu jediná,kdo tu tak bulí?..:(
XD..ale to je se mnou fakt děs toto….:(
nechci být špatným prorokem,ale mám takové neblahé tušení,že chudák Tomi buď ochrne,bude slepej..já nevím:(
měla bych to přestat tolik prožívat:D ^↓^
Tak mňa by zaujímalo, že prečo Tom pri prebúdzaní rozmýšľal o tom, že Bill: "a vůbec si nevzpomněl, jak náhle jej před několika dny zradil. Jak rychle od něj utekl. Jak moc je přelétavý. Jak rychle jej umí opustit, snad ještě rychleji, než k němu přišel. Nevnímal jeho zápornou stránku, ani jeho přelétavost a zrádnost." Nechápem túto časť a zrejme ani nepochopím, ale moja chyba keď to čítam až teraz, že? Ale aj tak netušímčo to malo znamenať.