autor: Bejb
Snažil jsem se vám co nejvíc nastínit situaci, která se bude dít v dalším díle. Bude to velký skok v čase, tak abyste se nelekly… A teď už číst 🙂
Nabídka
„Já jsem se chtěl s tebou na něčem domluvit…“
„Tak půjdeš dovnitř, alespoň?“ no tak snad tu nebude stát a říkat mi něco mezi dveřmi. Pochopitelně přijal.
„Máš tu někde babičku poblíž?“
„No, ona asi někde lítá, nemám teď ponětí, kde vlastně je.“
„A, tak to je dobrý, můžu začít?“
„Jo, ale musí to být ještě dneska, protože si připadám jako napnutá struna na kytaře.“
„Víš, rodiče teď odjedou na víkend pryč, odpočinout si a tak, myslel jsem, že bychom třeba mohli rozložit stan na zahradě…“ tohle muselo mít nějaký zádrhel, úplně to zavánělo.
„A?“
„Co a?“
„Má to přece nějaký háček ne?“
„Jo, ale to je spíš jen detail a zas tak důležitý to není…“
„Bille!“ okřikl jsem ho, hádanky moc nemusím.
„Budeme… Mamka chce, aby mě hlídala tvoje babička, než se s tátou vrátí, jako bych byl nějaký děcko. To by znamenalo, že mě budeš mít pořád na očích a stan si postavíme nejspíš na vaší zahradě. Jo a kdyby byla bouřka, tak si budu muset zalézt k tobě do postele nebo spacáku, podle toho, kde budeme spát, radši tě na to upozorním předem, aby si se pak nelek.“
Ty jeho dlouhý proslovy mi dávají hodně zabrat. Úžasný víkend, rád jsem si s tou myšlenkou pohrával… Bill, bojící se bouřky, pevně natisknutý ke mně, Bill, jak se svíjí v nepohodlném spacáku, a proto nás radši připne k sobě… Začal jsem si lebedit v tom pocitu, že budu v roli silnějšího.
„Přijímám.“ Nebylo co dodávat, jen se stačilo koukat na ten jeho vysmátý obličej a chtěli jste se smát taky. Dneska je opravdu dobrý den…
Ani jsem si neuvědomil, že v ruce pořád svírám dopis od Terry-Due. Bill byl asi hodně zvědavé dítě, protože se nenápadně začal naklánět tak, aby alespoň viděl na doručovatele.
Zvednul jsem dlaň tak, aby to viděl a vystrčil trochu ruku vpřed, aby se nemusel tak okatě naklánět.
„Od koho to je?“ zeptal se tichým hláskem oslíka, který neví, jestli hýkat a nebo radši vrtět ocasem.
„Od mojí sestřenky, chodí do první třídy.“ Sám bych o sobě řekl, že jsem měl jistou hrdost v hlase, jako by to snad bylo moje dítě.
Ale to Bill asi nevnímal a přešel k té části, kdy se zabodl do písmenek a nespouštěl z nich oči.
Když přestal kmitat očima z jedné strany na druhou, párkrát otočil papír v ruce, jako by se snad chtěl ujistit, že tam opravdu už nic není.
„Na prvňáčka je to roztomilý.“ Připitoměle se usmíval, znal jsem ten úsměv od holek, které byly už v mírně napitém stavu.
„Víš, kolik ona má plyšáků? To by si nevěřil, říkala mi to, myslím třicet pět?“
„Tolik? To jsem neměl ani já za celý život, a já jich mám poměrně hodně.“ Zaposlouchal jsem se do ticha, které se právě mezi námi utvořilo. Bylo klidné, skoro až lenivé.
A mně začal pípat mobil. Musel jsem rychle opustit sedačku v obýváku a přesunout se do pokoje. Jaká to byla úleva, když jsem zjistil, že ještě pořád zvoní. Byla to máma.
„Tome, kolikrát ti mám říkat, že sice počkám, ale máš si nechávat zapnuté zvonění?“
„Mami, já ho měl zapnutý, ale s babí jsme byli v obýváku, víš?“
„Tak jak se máš, zlatíčko? Není to zas tak hrozný, co?“
„Ne, našel jsem si kamaráda, jmenuje se Bill a právě s námi stráví víkend.“
„No vidíš. A dopis od Terry ti přišel?“
„Jo, dneska, jak se máte v Řecku?“
„Stejně jako ty u babičky, takže skvěle.“
„Hele, mami, já už musím končit, jo? Zavolám ti zítra, pa!“ A je to z krku…
S úlevou nad rychlým ukončením, jsem pomalu scházel schody zase zpátky k Billovi.
Seděl pořád ve stejné pozici, ale s rukama v klíně.
Musíme projednat to stanování.
„A ty tu budeš jen přes víkend?“
„Chtěl by si mě tu mít snad déle?“ usmál se, jako by snad věděl víc než já.
„Je mi s tebou dobře a není alespoň nuda.“ Pokrčil jsem ramena a sesunul se zpátky na gauč.
Pořád na mě koukal, jako by snad chtěl zrentgenovat všechny buňky v mém těle.
Snažil jsem se mu to oplácet, ale stejně mi to nešlo. Vyplázl jsem na něj jazyk a on se rozesmál. Svíjel se do klubíčka a rukou si zakrýval pusu. Propašoval jsem ruku za jeho krk a stiskl. Okamžitá reakce v podobě husí kůže a stáhnutí ramen, se dostavila okamžitě. Byl lechtivý. Začal jsem do něj šťouchat prstem. Párkrát se po mojí ruce ohnal a nakonec si na mě sednul, jako když jsme byli u nich.
„Na mě si dovolovat nebudeš!“ pořádně mi stiskl ruce za hlavou. Nakláněl hlavu stále blíž…
„Tome!“
Rychle ze mě slezl a usadil se zase zpět na svoji polovinu.
„Ano, babí?“
„Musíš se mnou zajít do supermarketu.“ Z čista jasna se vynořila v obýváku a hned mi podávala jednu ze svých starých síťovek.
„Tak já doprovodím Billa a pak půjdem, jo?“ na nic jsem nečekal, vyletěl jsem otevřít mu dveře.
„Ahoj!“
„Tak v sobotu!“ zamával jsem mu a zavřel za ním dveře.
.o0.0o.
*
„Co potřebuješ všechno koupit?“ procházeli jsme spíše samoškou než supermarketem, jak to nazvala babička.
„Neboj, o to se ty starat nemusíš. Ty jenom odneseš tašku.“ Zahnuli jsme doprava k regálům s mlékem.
„Aha, takže jsem dneska tvůj věšák, jo?“
„Něco takového.“ Tak to jsem poctěn…
„Běž prosím tě pro mléko, ano?“ Co mi zbývá.
Bylo to pořád samé ‚to vezmi‘ a ‚ještě tamto‘. Nakonec jsem nebral jednu tašku, ale dvě.
Babička se zbláznila, když jsem ji řekl, že u nás možná bude Bill přes víkend…
Začala jančit, a že si nás prej vykrmí oba dva, když už má tu příležitost.
Odpoledne po obědě jsem šel omrknout bazén. Jen to chtělo vyčistit a mohl se zahřívat.
Na příští týden by měla být voda už teplá, pokud vyjde počasí. Mohli bychom se v noci koupat, po tajnu, nazí…
Ve mně se opravdu nezapře pubertální hormon. A co teprve Bill, pořád to jeho úchylácký lezení a sedání po lidech. Budu ho to muset odnaučit…
autor: Bejb
betaread: Janule
teda….spolu sami, ve stanu ve spacáku po krásném romantickém koupání nazí v bazénu…hmmm to zní dobře..xD
Nádherné..zní to úžasně xDDD
hey a kolik vám je že ´musime souhlasit s pravidly?
po tajnu, nazí xD
Budu ho to muset odnaučit – nebo budu to vysoce tolerovat a povzbuzovat ho? Co, Tome? xD
Koupat by se chtěl nahej, a tajně, ale že Bill si na něho sedl, z toho dělá kovbojku… xD A babi je teda taky pěkně aktivní… ^^
[3]: Tamtadadá, mně je ještě méně než tobě, holčičko… x)) Není tady moc lidí, kteří jsou plnoletí, ale stejně sem chodí většina českého / a i cizího / twincestního národa… xP Tohle prostě nikdo neřeší, kromě toho, Janule není zrovna puberťačka, takže ona má plné právo sem chodit, kdykoli se jí zachce… ^.^
malý plany myslím xD
[3]:
[5]: Taky už nejsem zrovna zelené poupátko…xDxDxD!!A je mi to docela fuck!!!!
Vyvyjí se to dobře…:-) 😛