autor: Deni
Aaaah! Tak je to tady! Konečně se mi povedlo dopsat další díl. Už 3 týdny minimálně jsem měla tenhle dílek -a konec posledního dílu- rozepsaný, ale neměla jsem vůbec čas to dodělat tak, aby se mi to aspoň trochu líbilo. Teď jsem si konečně našla čas a vyburcovala jsem se k tomu, abych to dopsala -sama jsem se až divila, jak rychle mi to šlo :o))- takže tady máte můj výsledek. Snad se na mě nebudete zlobit, že to trvalo tak dlouho -další díl se tu snad ukáže dřív- a doufám, že se Vám to bude aspoň trochu líbit, snažila jsem se :o))
Tak si to užijte, pa Deni :o))
Tak si to užijte, pa Deni :o))
***
Když otevřel oči, bylo to proto, že měl nepříjemný pocit, jako by ho někdo sledoval. Poté, co párkrát zamrkal, všimnul si muže, který jej upřeně pozoroval. Měl na sobě prosté roucho sluhy.
„Mohl by mě mladý pán následovat?“ poklonil se mu sluha. Bill se na něj chvíli zmateně díval. Copak si pro něj Zeus zase poslal? Vždyť je to teprve pár hodin, nemůže ho chtít teď.
„Stalo se něco?“ Nepatrně si odkašlal a potlačil v sobě hlasité zívnutí.
Sluha si povzdechl, měl přísný zákaz Billovi cokoliv říct. „Mohl byste jít, prosím, se mnou?“ zopakoval tedy jen a čekal, než se Bill postaví na roztřesené nohy. Rozhlédl se kolem sebe, muselo být brzo ráno, nebo hodně pozdě v noci, všichni ještě spali. Až na jednu osobu. Když se za Billem zavřely těžké dveře, pár očí, jenž patřil drobnému blonďákovi, se nepříjemně zúžil v rozčilení.
***
„Pusťte mě!“ Bill se pokoušel vytrhnout ze sevření Diových silných paží, které ho popadly ve chvíli, kdy ho sluha zavedl do jeho ložnice. „Proč?“ škytl ve vzlyku Bill a přestal se bránit, proti Diově síle byl bezmocný.
„Tak rád bych si tě vychutnal, maličký.“ Zeus se k němu zezadu silně přitiskl. Nos zabořil do jeho jemných černých vlasů a dlaněmi klouzal přes Billova stehna, čímž mu vyhrnoval krátké roucho stále výš. Líbilo se mu, jak se pod jeho rukama třese strachy, bylo to zvrácené potěšení z bolesti slabších.
„K mé velké smůle však nemůžu.“ Naposledy přivoněl k jeho vlasům a prudce ho od sebe odstrčil. Bill před ním padl na kolena, pohled upíral do země a v duchu si nepřál nic jiného, než být zase s Tomem, v jeho objetí na jejich velké posteli. „Zvedej se!“ sykl výhružně Zeus a vytáhl ho zpět na nohy. „Jdeme se rozloučit s tvým manželem.“ Potěšeně se ušklíbnul, když si všiml strachu v Billových očích.
***
„Tome!“ Srdceryvný výkřik přerušil ticho, které v místnosti vládlo. Vytrhl se z Diova sevření a aniž by se díval kolem sebe, rozběhl se k posteli, na níž ležela je ho láska. „Co se…“ zhluboka se nadechl, hlavu si položil na Tomovu hruď a prsty pravé ruky propletl s Tomovými. „Co se…“ pokusil se znovu, ani tentokrát však větu nedokončil.
„Zasáhl ho lektvar smrti.“
Až teď si Bill uvědomil, že z druhé strany Tomovy postele někdo sedí. Nepatrně pootočil hlavu a hlasitě vzlyknul, když uviděl Afroditu.
„Cože?“ Nepatrně se nadzvedl. Prsty jemně přecházel po Tomově klidné tváři. Je jeho Tomi mrtvý? Nemůže být, jeho srdce bije, cítí to.
„Éós… Tom,“ Afrodita si zlehka povzdechla a své prsty propletla s těmi Tomovými. Ještě nikdy mu neřekla jeho lidským jménem. „Má sestra kdysi dávno omylem udělala lektvar, který může i nesmrtelného Boha připravit o život,“ pokračovala Afrodita, když se pohledem odtrhla od svého syna. Poprvé od doby, co se dozvěděla o Billově existenci, poprvé od té doby k němu necítila nenávist. Cítila bolest, kterou cítil on, to je spojovalo.
„Proč by… Vaše sestra… ona by mu nic neudělala!“
„Ne,“ povzdychla si Afrodita opět. „Ale dala mu lektvar, aby mohl Éós zničit Árese.“
„Tak… tak proč potom…“ Bill byl zmatený. Jestli měl jeho Tomi zničit Árese, proč tady potom leží? Proč umírá on a né Áres?
„Bili se o lahvičku a… Éós upadl… lahvička se rozbila přímo vedle něj a jed zasáhl jen… jeho…“
Billovi se z očí spustily další slzy. „Tomi… lásko, prosím…“ Opět si položil hlavu na jeho hruď, mezi prsty jemně uchopil jeden pramen Tomových vlasů a zhluboka nasával vůni svého manžela. V tuhle chvíli nebyl v místnosti nikdo, kdo by ho od Toma dokázal odtrhnout.
***
„Můj pane,“ jeden ze sluhů se před Diem hluboce poklonil, počkal, až dostane pokyn a teprve potom pokračoval. „Madam Hygieia dorazila.“ Zeus přikývl a sluha vyklouznul z místnosti stejně tiše, jako se tam objevil.
Zeus se postavil a pomalu přešel ke dveřím. „Odveďte toho kluka,“ podal rozkaz ještě před tím, než se za ním dveře zavřely. Až do doby, než zahnul do malé chodbičky, která vedla k přijímacímu sálu, slyšel Billův srdceryvný křik, pláč a prosby. Nepatrně se pousmál a prošel obrovským obloukem, na druhém konci sálu už čekala přihrbená stařena.
„Hygieia,“ pronesl Zeus spíše sám pro sebe a ve chvíli, kdy se k němu stařena otočila čelem, usedl na svůj trůn. „Opět se shledáváme.“
„Die,“ zlehka mu pokynula na pozdrav. „Kde je Tom?“
„Oh, on?“ Zeus se uvolněně zasmál. „Ten smolař ještě chvíli počká. Nedáš si víno?“ S pobaveným úšklebkem na rtech před ní zamával vlastním, s poloviny naplněným, pohárem.
„Tobě na něm možná nezáleží,“ Hygieia zúžila oči na dvě malé štěrbinky, „ale mně ano. Takže mi řekni, kde-„
„Jak se opovažuješ?!“ Zeus prudce vstal, až pár kapek vína opustilo pohár a vsákly se do jeho zlatavého roucha. Se zlobou a opovržením v očích přistoupil až k ní. Každý jiný by už dávno poklekl a prosil o odpuštění za takovou troufalost, ona však ne. „Poklekni před svým Bohem!“
Hygieia stála s hlavou vzpřímenou. „Kde je Tom?“ zopakovala svou otázku se stejným odhodláním. Možná působila silně a vyrovnaně, uvnitř ji však přesto spaloval strach o jejího synovce. Věděla, že mu ten lektvar neměla dávat, je to její vina, že teď Tom umírá.
„Jak…“
„Můj pane?“ Sluha, který právě vběhl do místnosti, se pokorně poklonil a se svěšenou hlavou čekal, až bude vyzván mluvit, nebo jestli jej jeho pán potrestá.
„Co je?!“
„Pán Éós-„
„Co je s ním?!“ vyhrkla Hygieia, v jejím hlase se zřetelně odrážel strach. Sluha se otočil čelem k ní a nepatrně pokynul hlavou.
„Jeho stav se zhoršil, madam.“
„Zaveď mě k němu! Hned!“ Aniž by se byla otočila a věnovala Diovi byť jediný pohled, nechala se sluhou odvést do ložnice za Tomem. Doufala, že ještě není příliš pozdě.
*
Celou místností se rozlehl bolestný výkřik. Tom se lehce prohnul v zádech, dlaně svíral v pěsti, čelo orosené potem a víčka silně stisknutá k sobě. Lektvar, protijed, který mu dala Hygieia účinkoval. Velmi bolestivě.
„Udělej něco! Vždyť ho to bolí!“ Afrodita stála z druhé strany Tomovy postele, pohled plný slz upírala na svého nejmilovanějšího syna, který se právě v bolestech svíjel mezi zlatými přikrývkami.
„Já se snažím, sestřičko!“ Hygieia natáhla ruku vpřed, pokusila se Toma zklidnit, místo toho dostala políček do hlavy, jak se Tom rozmáchl rukama při další vlně bolesti. Nebrala na to ohled a opět natáhla ruku vpřed. Tentokrát se jí podařilo silně chytit Toma za rameno, zřetelně cítila, jak jeho pokožka pod jejími prsty hoří a pulzuje. Celá levá strana jeho těla byla zasažena lektvarem, bylo potřeba řádně vyčistit rány.
„Drž ho!“ přikázala o vteřinu později Hygieia své sestře, když se jí Tomovo tělo opět vysmeklo. Afrodita neváhala a společně s jedním sluhou uchopila Tomovo vzpouzející se tělo. Hygieia se vyhoupla na postel vedle něj a nohy mu zaklínila vlastníma. Zbývala už jen levá paže, pak už ho nebude více trápit.
*
S vypětím všech sil se jí podařilo natřít Tomovo tělo na všech zasažených místech. Teď už všichni, dokonce i Zeus, stáli opodál a sledovali, jak se Tomovo tělo zmítá v bolesti. Afrodita klečela u nohou jeho postele, její hrdlo se svíralo silnými vzlyky. Jediná Hygieia měla na tváři nepatrný úsměv. Pokud to Toma bolí, ví jistě, že se léčí, že ještě není pozdě.
Najednou se Tomovo tělo napjalo v křeči a v následující vteřině dopadlo zpět do přikrývek, bezvládné. Afrodita vykřikla, Hygieia se vrhla vpřed. Nepatrně se nad něj nahnula a s úsměvem na rtech zaznamenala, že dýchá. V tuhle chvíli už si byla jistá tím, že její synovec přežije.
„Bude v pořádku,“ oznámila s úlevou své sestře, která teď křečovitě svírala Tomovu dlaň ve své. Po tvářích se jí spustily slzy.
***
Tom se nepatrně pohnul a usykl bolestí. Celé tělo jakoby mu hořelo, bylo mu neuvěřitelné horko a sotva popadal dech. Nepatrně pootevřel oči, ostré světlo ho okamžitě oslepilo.
„Jsi vzhůru.“
S vypětím všech sil pootočil hlavu a pohledem zamžoural k matce, která seděla po jeho pravé straně. Pokusil se promluvit, ale v krku měl vyschlo, nevydal ani hlásku. „Chceš vodu?“ zeptala se Afrodita a aniž by čekala na odpověď, nahnula se a z džbánu vedle postele odlila trochu průzračné vody do pohárku, který následně přiložila Tomovi ke rtům. Do krku nechal sklouznout jen pár kapek, spíše si navlhčil rty.
„Matko…“ zasípal. Afrodita se s úlevou usmála.
„Už je všechno v pořádku, synku. Ty budeš v pořádku.“ Opatrně ho pohladila po oroseném čele. Neubránila se slzám dojetí. Její syn bude v pořádku, bude dál žít.
„Co se…“
„Byl jsi tak pošetilý, Éósi!“ Afrodita se zamračila, jemnost jejich lehkých doteků v jeho vlasech však přetrvala. „Jak sis mohl myslet, že bys dokázal zabít Árese?“
„Musel jsem…“
Afrodita si povzdechla. „Ty ho opravdu miluješ, že?“
Tom si nepatrně olíznul vyprahlé rty a přikývl. „Dal bych za něj vlastní život.“
„To jsem si všimla.“ Afrodita si opět povzdechla. „Jak ti je?“
Tom se pokusil posadit, ostrá bolest v levé půlce těla mu to však nedovolila. „Všechno mě bolí.“
„Aby taky ne, ty hlupáku!“
Tom pootočil hlavu po směru, odkud přišel onen hlas. Pousmál se, když viděl stát Hygieiu mezi dveřmi. „Příště, až si za mnou pro něco přijdeš, vyhodím tě ještě dřív, než stačíš vyslovit jméno své lásky!“ Pomalu došla k jeho posteli a sedla si z jeho druhé strany. Usmívala se. „Máš štěstí, že jsi to přežil.“
„Kde je Bill?“ Nechtěl se bavit o tom, co se stalo, a jestli měl štěstí, nebo ne. Pokud nezachrání Billa, bylo tohle všechno zbytečné a jeho měli nechat zemřít.
„Drahoušku, musíš odpo-„
„Nechci odpočívat! Kde je Bill?“
„Myslím, že si musíme promluvit.“ Další, tentokráte mužský hlas, se ozval ode dveří. Všichni tři na posteli se otočili. Pomalými kroky se k nim blížil Zeus. Tomovo srdce se divoce rozbušilo. Co se stalo s jeho láskou?
autor: Deni
betaread: Janule
Já se bojím xDDD Ale jako fakt xDD Hey Deni, prosím na kolenou aby tady další dílek byl co nejdříve jinak mě fakt picne a bude po mě!!
šoatné….proč mám pocit, že Zeus dal Billa Áresovi? ale tak třeba se pletu…
[2]: Tak koukám… tahle možnost mě nenapadla :D:D Sakriš, že bych to ještě přepsala a udělala víc dílů? Uvidíme, uvidíme :D:D
[1]: Pokusím se co nejdřív, nevím, jak budu mít čas se školou… člověk by řekl, že jazykovka bude brnkačka, a ono ne :o))
Ale jinak děkuju za komentíky, děláte mi radost a jsem ráda, že se vám to líbí!!! :o*
Oh….to byl ale napínavej dílek…sem si myslela, že to Tom nakonec nepřežije a že Bill zůstaně u Zeuse…ještě že se tak nestalo…;-) Moc se těším na další dílek, protože už chci vědět, o čem si musí promluvit…=D prosím, ať řekne, že mu teda Billa vrátí zpátky, že vidé, jak jej miluje…Ať už je Zus netrápí….** 🙂
[3]: NEPŘEPISOVAT!!! Jenom to ne xDDDD
Saurielko, nenaváděj ji, prosím xDDDD