autor: Sapere aude
Pokračování minulé kapitoly… tentokrát je to trošku kratší, ale v pátek bude další díl… :o)
Ahoj Tome, promiň, že ti znova píšu, ale jen jsem se chtěl omluvit za to, jaká jsem stydlivka. Prosím, nebuď za to na mě naštvaný, slibuju, že se změním xxx
Tom potřásl hlavou, když si četl zprávu stále dokola. Říct Billovi, aby si přestal být tak nejistý sám sebou, očividně vůbec nepomohlo.
Slibuje, že se změní? Co myslí tím změní? Tom, nechtěl, aby se jakkoliv měnil. Měl Billa rád takového, jaký byl, a to den ode dne čím dál víc.
Tom se rozhodl, že mu nenapíše zpět. Psaní nebylo dobré.
***
Bill se lekl, zpříma se posadil, když mu mobil zavibroval v dlani. Nikdo mu nikdy nevolal, nikdo neměl jeho číslo kromě mámy, Andrease, pár příbuzných a Toma. Máma byla doma a pochyboval, že by mu Andreas jen tak znenadání zavolal. Už spolu ani tak často nemluvili a příbuzní mu volali, jen když měl narozeniny, které dnes rozhodně neměl. Mohl by to být…?
Bill se zhluboka nedechl a mrknul na volajícího. Nekontrolovatelně se mu rozbušilo srdce, když si přečetl to jméno.
Tom
Bill nenáviděl telefonování, vždycky byl ještě plašší, než když s lidmi mluvil tváří v tvář. Bůh ví proč, jenže s tím nemohl nic dělat. Nerad s lidmi mluvil po telefonu.
Jenže Toma nemohl jen tak ignorovat. Poslal mu zprávu, takže očividně čeká na odpověď. A tady byla.
Znovu se zhluboka nadechl, stiskl zelené tlačítko a přidržel telefon u ucha.
„Tome?“ řekl tiše.
„Nechci, aby ses měnil.“
Bill zmateně narovnal hlavu. „Co? Já-„
„Nezlobím se na tebe a nechci, aby ses měnil,“ přerušil jej Tom.
„Oh,“ řekl Bill, když jej pochopil. „Já- omlouvám se, já-„
„Přestaň se za všechno omlouvat! Sakra, Bille!“
Bill zalapal po dechu, pevně stiskl mobil v dlani. „Já se-“ znovu se chystal omluvit, avšak včas se zastavil. „Ok,“ zašeptal místo toho.
„Dobře. Ne všechno je vždycky tvoje chyba, víš?“ Povzdechl si Tom.
„Já- já vím, jen jsem si myslel… myslel jsem, že na mě můžeš být naštvaný, protože jsem- nechtěl jsem… nechat tě a…“ snažil se, nevěděl, jak to vysvětlit.
„Já vím,“ slyšel Toma si opět povzdechnout. „Jenže to není tvoje chyba, Bille. Když nejsi připravený, tak jednoduše nejsi. Nechci na tebe tlačit a nechci ani, aby ses nutil ty sám. Jen… zkus o tom trochu přemýšlet a… zkus se se mnou cítit trošku pohodlněji.“
„Ok,“ kývnul Bill. „zkusím to, promiň já-„
„Bille,“ přerušil jej Tom přísně.
„Promiň,“ řekl Bill tiše, litoval toho slova okamžitě, jak mu vyklouzlo ze rtů.
Mohl slyšet Toma, jak si hlasitě povzdechl.
***
Tom si všimnul, že je Bill přes telefon snad ještě tišší než normálně a trošku jej to frustrovalo. Nechtěl, aby se Bill změnil, jenže mu chtěl dát trochu toho sebevědomí. Jenže jak to udělat? Jak přinutíš někoho, kdo si o sobě myslí, že je bezcenný, aby si uvědomil, že není?
„Jak se máš?“ přerušil Tom nastalé ticho. Nechtěl, aby se Bill cítil nepohodlně.
„Dobře, díky.“ Přišla tichá odpověď. „A ty?“ dodal Bill.
„Já jsem v pohodě. Promiň, že jsem dneska tak narychlo odešel, nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem na tebe naštvanej.“
„To je ok, jen jsem se bál, jestli jsem neudělal něco špatně.“
„Neudělal!“ odpověděl Tom rychle. „Bylo to úžasné… tys byl úžasný… a vzrušující.“ Tom přesně věděl, že se Bill momentálně dost červená.
„Díky.“ Odpověděl černovlasý chlapec téměř šeptem.
„Myslím, že si neuvědomuješ, jak sexy někdy jsi, přivádí mě to k šílenství!“ zazubil se Tom.
Právě teď musel být Bill červený jak třešeň, jenže Tom říkal jen pravdu. Bill byl vzrušující, nádherný, sexy… a když mu to říkal, doufal, že tím přinutí Billa si to také uvědomit. Tom získal dojem, že Bill nebyl příliš nadšený svou vizáží, vypadalo to, jako by se schovával za vším tím make-upem a zvláštním oblečením.
„Tome!“ řekl Bill a Tom si byl jistý, že kdyby tady s ním byl, nejspíš by jej plaše plácl po paži.
„Je to pravda!“ Jsi nádherný a ani si to neuvědomuješ,“ povzdechl si Tom, zatímco si hrál s jedním ze svých dredů. Sám se trošku červenal, když vyslovoval ta slova.
Bill zůstával potichu a Tom začínal přemýšlet, jestli ty komplimenty už nebyly trochu moc.
„Díky.“ Konečně uslyšel Billův šepot.
Komentáře prosím anglicky nebo německy :o)
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
OMG! schnell!
byl je totálně plachej….to snad ani není možný…
Sorry, sorry, sorry… Bill, could you STOP with these apologizes? 🙂 This chapter was really short, so I´m looking forward to another 🙂
Oooh mein Got, das ist nicht möglich!!! Bill ist total schüchtern, es gefählt mir so sehr. Seine Angst befürchtet mich. Es wird nicht leicht…
Nur noch Angst vor der Schulzeit …
Miluju, jak je Bill tak strašně plachý a nejistý sám sebou. 😀 Prostě to k tomu patří…
Awww, amazing part… ^^ Bill is soooooo cute x))
Ouh, I love this story too much! Twins are so cute…