autor: Ketty
Obscured plan
„Davide?“ David zmateně zvedl oči od dva dny starých novin, když zaslechl své jméno.
„Ano, Dave?“
„Viděl jsi už tohle?“ Dave k němu natočil svůj notebook.
„Jo, to je fanouškovský oficiální forum, ani to nečti, je to samý – Bille chci si tě vzít a mít s tebou patnáct dětí… a podobně…“ mávl rukou David, když rozpoznal osobitý design stránky.
„Ne ne, já myslím přímo tuhle místnost. Pojď se na to podívat,“ vyzval ho kolega producent, a tak se David zvedl a udělal pár kroků stísněným tourbusem, kterým cestovali.
„Ah… to je fotomontáž, že?“ zasmál se David, když na monitoru spatřil graficky vyvedený obrázek dvou líbajících se chlapců. Chlapců, které David velice dobře znal, a kteří teď spokojeně pochrupovali v zadní části autobusu.
„Jasně. Ale není to jenom jedna, podívej, je jich tady spousta. I ručně malovaný obrázky a různý výtažky z rozhovorů. Tahle místnost je kompletně celá věnovaná jejich vztahu. Sleduju to už delší dobu, těch holek, kterým se tohle líbí stále přibývá,“ vysvětloval Dave a bylo vidět, že usilovně přemýšlí.
„Ale…“ David se zaraženě zasmál. „Vždyť mezi sebou žádnej vztah nemaj,“ namítl.
„To já vím taky. Ale těm holkám praštěnejm se to prostě líbí,“ Dave pokrčil rameny.
„Takže to jsou jako fanynky…? Prohlašujou jak Billa milujou a pak z něj dělaj gaye? A z Toma… to je vyloženej nesmysl,“ se smíchem nevěřícně vrtěl hlavou.
„Nevím, prostě se jim líbí blízkost mezi našema dvojčatama… Já to taky nechápu, ale zakazuj jim to, že jo…“
„Já mu pořád říkám, aby na toho Toma nekoukal tak zamilovaně, pokaždý při In die Nacht,“ prohlásil David rázně. Dave na něj ale pohlédl nesouhlasně.
„Ne, já to vidím jinak. Většina – valná většina fans, co jim ještě zbyly, se hlásí k téhle skupině. Hledají tu jejich potenciální lásku v každým slově, doteku nebo pohledu. Čím víc zamilovaně se k němu na koncertech tulí, tím větší radost z toho ty holky maj, a tím víc jich tam chodí. Přemýšlej…“ Dave zvedl své šedozelené oči k těm Davidovým a hluboce se do nich s očekáváním zahleděl.
„Počkej… nemůžeš přece… Nemůžeme je přece nutit, aby dělali… aby dělali tohle!“ David vyděšeně mávl rukou k monitoru, kde svítila fotka dvojčat, válících se po sobě v rozestlané posteli. Ústa měl dokořán a nechápavě hleděl na Davea, který teď nepatrně zčervenal v tvářích.
David svoje kluky miloval nade všechno. Ke každému z nich si našel osobitý vztah a i když ho svými neustálými připomínkami za ty čtyři roky už nesčetněkrát pořádně vytočili, přesto jich stále neměl dost. Rozuměl si s nimi perfektně, stačilo se je jen snažit pochopit a to šlo Davidovi obzvlášť dobře, sám býval jako oni.
Pokud to šlo, snažil se je do ničeho nenutit, stejně by to bývalo bylo zbytečné. Ti čtyři si zkrátka nenechali do ničeho kecat, dělali jen to, co chtěli, nebo to, co bylo nutné pro jejich kariéru. Za tím si šli. Kdykoliv se jim nechtělo na rozhovor nebo na autogramiádu, stačilo, aby jim David připomněl, že je to pro jejich vlastní prospěch, protože čím výše dosáhli, tím byli šťastnější. Stávalo se ale občas i to, že si kluci jednoduše moc vymýšleli – nejčastěji to beztak byli Bill s Tomem – a v takových případech se David nebál zakročit. Zkrotit vzpurná dvojčata byl sice nadlidský výkon, jistou autoritu však u nich David přeci jenom měl, a tak je většinou dokázal přimět k určitým kompromisům, když už nebyli schopní přizpůsobit se ostatním. K tomu všemu měl z těchhle svých čtyř pokladů docela slušný výdělek, takže si nemohl stěžovat.
Jeho úkolem bylo dohlížet na to, aby se mladé hvězdy cítily dobře a podávaly co nejlepší výkony. Proto ho teď patřičně vyděsilo, co po něm Dave chtěl.
„Představ si, co by to bylo… Tisíce novinových článků, televizních reportáží, všude by se o tom mluvilo. Kapela by se zase dostala do povědomí lidí a tyhle fanynky by se jen přetahovaly o to, kdo se na ně půjde podívat na koncert…“ vykládal Dave a oči mu svítily.
„To je sice všechno pěkný, ale uvědom si, že by to byl vztah mezi sourozencema. To je nezákonný,“ Davidovi se ten nápad stále nelíbil. Když se nad tím však zamyslel, měl Dave vlastně pravdu.
„Jsou bratři. U těch to nevadí, nemůžou spolu přece mít děti. Navíc, neudělalo by se to tak, že by se prostě vypustilo do světa, že spolu chodí, jen by dělali daleko víc těchhle svejch náznaků, a časem by se třeba omylem nechali vyfotit, jak se drží za ruce. Vždycky to můžeš vyvrátit. Jde jen o to, aby měl svět o čem diskutovat. A dávat peníze za lístky na akce, kde se ti dva objeví…“ Dave si to zřejmě už nějakou chvíli plánoval, vypadal, že má všechno do detailu promyšlené.
„No… dejme tomu, že bych s tím souhlasil,“ pokrčil David rameny po krátké odmlce. „Souhlasili by s tím ale oni? Myslíš, že bychom je dokázali přesvědčit, aby do tohohle šli?“ podíval se na Davea pochybovačně.
„Zkusit to můžeme. Oni by to, podle mě, udělali, kdyby věděli, že to pomůže získat zpátky jejich popularitu. Vždyť by se na sebe jen víc dívali, občas by se vzali za ruku, nebo tak… Nic zvláštního, jen předstírat,“ pokrčil Dave rameny.
„To je fakt… Zase tak strašně to nezní… Nějak je přesvědčíme. Billovi to, podle mě, až tak vadit nebude a Tom… to taky nějak přežije, mít něco s klukem,“ David pomalu souhlasně přikyvoval hlavou.
„Myslíš, že Billovi by to tolik nevadilo? Vždyť není gay, říkal to… Nebo se ti snad svěřil s něčím, s čím nám ne?“ usmál se Dave na kolegu.
„On ani neví… Říkal to jako domněnku. Prostě si neumí najít cestu k holkám…“ pokrčil David rameny.
„Tak si najde cestu k Tomovi,“ rozhodil rukama Dave a zaklapl notebook, jako by tím pokládal záležitost za uzavřenou.
„Stejně je to zvláštní… čtyři roky se snažíme všechny přesvědčit, že je Bill hetero a teď…“ David se usmál. „No, já to s nimi nějak proberu, časem…“ pokýval ještě hlavou a vrátil se ke svým novinám, nechávajíc kolegu samotného se svým laptopem.
autor: Ketty
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
Tak to je bomba…proboha já umřu než tady bude další dílek jak se těším!!
jo až takhle….noooo taky dobrý..xD
No pěkně. Já unikám na twincest.blog, protože tady jsou kluci skuteční, jsou to výsostně jejich pravé osobnosi, ne ty marketingové. Všechno co dělají – jejich gesta, projevy lásky – jsou jejich přirozeností, součastí jejich nemarketingového já. Snažím se uniknout od reality, že Tokio Hotel je jen jeden velkej byznys a marketingovej tah a teď to mám ještě i v povídce! Do prčic… Teď cítím děsnou nespravedlnost, jsem "confused", ale jsem si jistá tím, že bych nakopala do zadku toho Dava a Davida… Tak uvidíme. Teď mám smíšené pocity…
No ty bído… Jak se tohle rozjede, to jsem teda zvědava 😀 Rychle dál x) ♥
♥ stačí ti to takhle, Kett?
Tak tohle jsem nečekala už vůbec… Vážně šílenej nápad, ale když jim to pomůže… xD
hey hustý! =))
Oooo, bože. Ten nápad s tím, že vše vlastně začnou David a Dave se mi, Ketty, velmi líbí. Myslím, že tohle bude ještě hodně zajímavé a já se tím pádem samozřejmě nemohu dočkat příštího dílu… Velmi pěkný díl.
Tak to vypadá hodně zajímavě!!!
Jinak souhlasím s Peťushkou, takhle nějak to cítím taky. Snažím se nad tím moc nepřemýšlet 🙁
[3]:
[9]: tohle právě nebude o té "marketingové" stránce věci, děvčata..x) především je to o dvojčatech z osobního hlediska a o tom, jak se s takovouhle situací vyrovnávají..počkejte si na další díly..;)
Jinak všem děkuju, jsem ráda, že se vám Hate zatím ještě pořád líbí..x)
teda Ketty, to jsem teda zvědavá, jakk tuhle povídku vyválčíš, nastavila sis dva pěkně ostré kompromisy. dvojčecí "skutečnost" vztahu, který se na tomhle blogu podporuje, i když je podle MĚ (nechci nikomu brát ani vnucovat názor) čistě fiktivní, a naproti tomu skutečný názor dvojčat (teda aspoň tak soudím dle tvého komentu), což ve skutečnosti může být realitě velice, velice blízké. takže jsem dost zvědavá, jak tyhle dva kontrasty zkloubíš 🙂
hej tak to je výborný. Honem dál. Je to fakt paráda.
Správně. V tomhle Davida s Davem plně podoporuju x) Už bylo na čase, aby ty dva někdo popostrčil k tomu, aby se přestali chovat tak straašně "nenápadně" xD … Tahle povídka je až neuvěřitelně skutečná, a proto ji tak hrozně ráda čtu a nemůžu se dočkat dalšího dílu x) Hlavně jsem teda zvědavá na Tomovy a Billovy reakce, až jim to páni producenti oznámí xD
[13]: jo, plne s tebou souhlasim
Ketty: Je pravda, že jsem už hodně dlouhou dobu nevydržela u něčeho nehnutě sedět a se zájmem číst. *aplaus* To bude asi tím, že jsem tu dlouho nebyla :D:D
Moc hezký, go on 🙂
Haa úžasný ..:-)